potrat - výčitky svědomí

Napsat příspěvek
Velikost písma:
986
27.6.06 19:04

Tyno - tak to jsem teda taky „případ“, protože já se svým Andělíčkem taky mluvím :wink: . Mluv s ním, když Ti to pomáhá. A šupej k psychologovi, tím určitě nic neztratíš.

Držím palce :! :! :!
Ivča

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9356
27.6.06 19:12

Tyno,máš pravdu bez partnerů bychom to nezvládli.Můj chlap není ideál,nemůžu říc,že by mně v době snažení nějak podržel nebo uklidňoval,ale nikdy nic nevyčítal.A toho jsem si vážila.
Když mi po prvním těhu po nějaké době řekli,že už asi další děti mít nebudu tak jsem se málem zhroutila a vybrečela potoky slz.On chodil a uklidňoval mě,že to půjde.Že se to jednou podaří.Vždyť máme jedno,proč ne další.A podařilo se.Možná,že kdybych ho vedle sebe měla už po prvním potratu tak bych to nenesla tak špatně.

Taky s andělíčkem když je mi těžko občas povídám.

d.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.7.10 15:03

Ahoj

Taky jsem měla nějakou dobu výčitky.Byla jsem těhotná a po třetím měsíci tt jsme se z manželem dost ošklivě pohádali.Asi týden na to jsem začala krvácet,v nemocnici mi jenom píchli injekci,dali prášky proti krvácení,řeli ,že je miminko v pořádku,že se mám šetřit a že není vidět z čeho krvácím a poslali mě domu.Tam jsem poctivě odpočívala,ale pořád jsem malinko špinila,když už vypadalo,že to špinění přestane,tak jsem zase začala dost krvácet.V nemocnici si mě už nechali protožem jsem měla docela veliký hematom.Byla jsem tam dva týdny,po té mě pustili domů s tím,že se hematom zmenšuje.Taky při další kontrole tam už nebyl,ale v nemocnici mi zapoměli odebrat krev na ty tripltesty co se osebírají ve čtvrtém měsíci.Tak mě doktorka poslala na vyšetření na gennet abych měla jistotu,že je vše v pořádku tam mi už bohužel řekli,že je miminko mrtvý.Nevím co se stalo ,ale taky si myslím,že si za to mohu částečně sama:ikdyž brácha se s manželkou taky hádal když byla těhotná a narodil se jim zdraví kluk.Teď už jsem se s tím vyrovnala ale ze začátku to bylo dost těžké.Doufám ,že to zvládneš taky moc ti držím palce. :-D

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
30.9.12 00:17

může být hůř

Ahoj,

dovedu si představit tvé pocity… před 5lety jsem nečekaně otěhotněla, dlouho mne to vlastně ani nenapadlo, stresy, věk 40+, prostě… najednou jsem si uvědomila, že mám vlastně dost zpoždění, udělala test, a… bum. Jenže mezitím jsem byla nemocná, letěla letadlem… no a kvůli věku jsme se s manželem rozhodli pro prenatální diagnostiku, čili vzhledem ke stáří těhotenství v té chvíli už 12 týdnů nejvyšší čas na CVS, spíš AMC… ke genetikovi jsem šla v příšerném psychickém stavu. Ta hrůza, nevěděla jsem ale přesně, kde je jádro mých pocitů. No, postupně vyšlo najevo, že jsem tušila, že kdyby to bylo špatné (Down nebo tak), manžel by to prostě nevzal, a já bych nejspíš byla nakonec sama s nemocným mimčem, nebo bych celý život zaháněla představu, jak se tam vevnitř bojí, bolí ho to, ale já a ti venku ho prostě vyháníme z břicha a KONEC. No, genetik jezdil sondičkou UTZ po břiše pořád tam a zpátky, tam a zpátky, zesiloval zvuk jak to šlo, ale srdíčko nikde. Pak konstatoval zamlklý potrat. Následovala kyretáž, nebudu ani vypisovat, co mi šlo hlavou. Nakonec za cca 3týdny kontrola na gyndě, doktor mi řekl, že to byla tzv. mola, tedy stav, kdy se spermie se 2 sadami dědičné informace, tedy dvakrát víc, spojila s jednou sadou ode mne, a vzniklý zárodek se nemohl udržet. Z netu vím o 2 dětech vůbec, které přežily první rok. Takže bylo vlastně rozhodnuto už ve chvíli početí, a jakékoliv výčitky CO JSEM UDĚLALA ŠPATNĚ byly nesmyslné. Jiná věc ale je to, že jsem připustila vůbec tu myšlenku genetického testu. To by bylo na knížku, co teď prožívám. Jak jsem to mohla tomu tvorečkovi udělat. No, to už mi asi nikdo nepomůže.. Drž se a nic si nevyčítej, netušíš vůbec, co se mohlo podělat, a vidíš, že jsou situace, kdy to v žádném případě nikdo ničím nemůže napravit, a tím pádem, ani to nemohl pokazit. Držím palce, určo to vyjde, budeš mít zdravé potomky až tě z nich bude hlava brnět :)

  • Citovat
  • Upravit
849
23.2.19 01:16

@Tyna Zdravim zakladatelko. Chtela jsem ti rict, ze to co si pokladas za vinu jsou opravdu nesmysly. Jak jsi prosimte prisla na to, ze tvou vinou jsi potratila?? To je opravdu mega hloupost. To ze jsi byla na dovolene a uzivala sis a nevedela o tehotenstvi absolutne nesouvisi s potratem. Muj nazor je, ze pokud ma tehotenstvi pretrvat, tak proste pretrva. Nehlede na nejake koupele, nebo nejake pobihani po obchodech.. :roll: ;) vem si kolik fetacek ma zdrave deti, a pak jsou zase ti uzkostlivi, co si mysli ze vse je jejich vina a ani si nedaji sklenku vina za cele tehotenstvi.. Opravdu, je to nesmysl. NENI TO TVA VINA A NIKDY NEBYLA. :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty