Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Mě to přišlo na email takhle:
Můj krkonošský deníček
15. srpna
Konečně jsem sehnal vytoužený domek v Krkonoších a prodal nehezký panelákový byt ve špinavé Praze.
12. října
Přestěhovali jsme se do našeho nového domu v Krkonoších. Bože jak ke zde krásně! Už se nemůžu
dočkat až majestátné horské vrcholy pokryje sníh. Kolem prostorného domu máme nádhernou zahradu.
20. října
Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli
několik jelenů a zajíců. Jak byli nádherní. Zdá se mi, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvírat na zemi. A
ti zajíci tak krásně panáčkovali. Brzy však začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo může zabít něco
tak nádherného. Doufám, že už brzy začne sněžit.
20. listopadu
Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása jak na
vánočním pohledu. Proházel jsem příjezdovou cestu, cestičky okolo domku a uspořádali jsme rodinnou
koulovačku. Potom projel sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě to tady
miluji.
25. listopadu
Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během
chvilky jsem ji znovu proházel, přestože to pěkně udusal.
2. prosince
Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Zkurvenej sněžnej pluh. Navíc přijel až v poledne.
3. prosince
Opět sníh… zase jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Zkurvenej pluh se ani neukázal.
4. prosince
Konečně přijel ten zavšivenej pluh a nechal mi na příjezdovové cestě náklaďák toho svinstva.
7. prosince
Včera napadlo ještě víc těch bílejch sraček. Mám na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčenej, že
sněžnej pluh čeká někde za rohem, dokud neproházim cestu. Hajzl jeden.
10. prosince
Sypač posypal cestu škvárou, konečně se dá po ní jezdit. Nechápu ale, že s ni tak šetřil.
15. prosince
Ti svině zajíci nám ožrali všechny stromky na zahrádce.
25. prosince
Veselé zkurvené vánoce. Víc zasranýho sněhu. Jestli jednou dostanu do ruky toho zrurvysyna co řídi
sněžnej pluh, tak ho nakopu do prdele. Nechápu proč prostě na tu zasranou silnici nepoužívaj víc soli co
by rozpustila ten sajrajt.
27. prosince
Zase napadl vagón těch bílejch sraček. Už tři dny jsem nevystrčil rypák s výjimkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl řidič si přišel vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu, že jsem jich už zlámal Šest, když jsem prohazoval zahrnutou příjezdovou cestu a pak sem do něj mlátil tou sedmou, až se dal na útěk.
28. prosince
Konečné jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem to bily svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo.
Při zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Mám škodu na autě za 50 tisíc. Ty
zkurvený bestie by měli postřílet. Že je ti lovci nevymlátili všechny.
10. března
Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by nevěřil jak může za jednu zimu zrezivět od tý debilní
soli, co s tím ty hovada sypou tu silnici.
15. března
Uklízím haldy škváry, které mi tu zanechal ten hnusnej sypač.
12. dubna
Odstěhoval jsem se zpátky do Prahy. Bydlíme v útulném panelákovém bytečku. Ted teprve vidím jak je to
nádherné město. Nechápu, jak někdo může žít v takový prdeli, jako jsou Krkonoše.
10. srpna
Konečně jsem prodal domek v Krkonoších jednomu naivnímu Pražákovi
Mě teď přišlo tohle -
Jmenuji se Jiří. Rád bych vám povyprávěl, jak jsem se vypořádal s následujícím problémem u své ženy Heleny.
Když jsem se loni rozhodl pro předčasný odchod do důchodu, bylo nevyhnutelné, aby Helena začala pracovat na plný úvazek, kvůli penězům, abychom si udrželi určitou životní úroveň. Zakrátko nato, co nastoupila, jsem si začal všímat toho, že stárne. Obvykle se vracím domů z golfového hřiště ve stejnou dobu jako ona z práce, a i přesto, že ví jaký mám hlad, skoro pokaždé mi řekne, že si musí alespoň půl hodiny odpočinout, předtím, než udělá večeři. Já na ni ale nezakřičím. Místo toho jí řeknu, aby mě vzbudila, až bude večeře na stole. Většinou obědvám v Grillu v pánském klubu, takže večeřet venku není přijatelné. Potřebuji přeci nějaké pořádné, doma vařené jídlo, když přijdu. Dříve myla nádobí hned, jak jsme dojedli, ale nyní ho často nechá ležet na stole ještě několik hodin po večeři. Snažím se jí co nejzdvořileji připomenout, každý večer několikrát,že se samo neumyje. Vím, že si toho velmi cení a je to pro ni motivující,protože ho vždy nakonec umyje, než jde spát.
Myslím, že další symptom stárnutí je stěžování. Například si stále stěžuje, že je to těžké platit složenky během přestávky na oběd. Ale chlapci, bereme si je přeci v dobrém i zlém, takže se na ni jen usměji a nabídnu trochu povzbuzení. Řeknu jí, ať si to rozloží mezi dva nebo tři dny, a tím pádem nebude muset tolik spěchat. Také ji připomenu, že to, že občas úplně vynechá oběd, ji zase až tak neublíží - jestli víte, co tím myslím. Myslím, že taktnost je jedna z mých velkých předností. Zdá se, že při vykonávání jednodušších prací si myslí, že si potřebuje několikrát odpočinout. Musela odpočívat, i když posekala pouze půlku trávníku. Snažil jsem se neudělat scénu. Jsem férový muž. Řekl jsem jí, ať si vymačká sklenici čerstvých pomerančů a na chvíli si sedne. A když už si dělá jednu pro sebe, ať mi taky udělá jednu.
Vím, že pravděpodobně vypadám jako svatý tím jak Helenu podporuji. Neříkám, že taková ohleduplnost je lehká. Pro mnoho mužů by to bylo pravděpodobně velmi těžké a pro některé snad i nemožné. Nikdo neví lépe než já, jak otravná může být stárnoucí žena. Nicméně, chlapi, jestliže použijete trochu víc taktu a méně kritiky u stárnoucí ženy, budu považovat čas strávený psaním tohoto článku za hodnotný. Přece si máme všichni pomáhat…
Podepsán Jiří
Poznámka šéfredaktora: Jiří zemřel náhlou smrtí ve čtvrtek 26. června. Byl nalezen s extra dlouhým 50-ti palcovým šroubovákem Big Bertha zaražený do jeho pozadí. Byly vidět pouze 2 palce rukojeti… Jeho žena Helena byla zatčena, ale porota složená pouze z žen akceptovala její obhajobu, že si na něj Jiří naneštěstí velmi prudce sedl…
Moji rodiče.
Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky, ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí … ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku. Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domů s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.
jéé holky děkuju, já se sem dřív nedostala. Už to jdu přečíst. Myslím, že to první bude ono
Moc ráda se zasměju, díky ![]()
Bára
Holky tak jsem se fakt pobavila…
![]()
Fakt dobrý všechno. Sedí to jak hrnec na pr…l
hlavně to o rodičích
Dám to přečíst mamince, taky jsem se vždycky podivovala jak to všechno stíhá a teď už se ani moc nepodivuju a to mám jen jedno malé dítko, to bude mazec až bude i to druhý
![]()
ahoj při hledání povídky jse také našla jednu která mne dost pobavila, tak třeba se někdo taky zasměje :
Jak se sprchuje žena
Svlékne se a svršky hodí do koše na prádlo, předtím je roztřídí podle barev. Do sprchy jde oblečena v dlouhém županu. Pokud se cestou potká s „mužem svých snů“, zčervená a do koupelny doběhne. Zkontroluje si postavu v zrcadle a v duchu si postěžuje, jak zase přibrala. Vleze do sprchy a nejprve si obličej otře žínkou. Jednu speciální houbu neboli lufu má na tělo, další na nohy. Na paty použije pemzu. Hlavu si umyje nejnovějším rostlinným šamponem z televizní reklamy, který zaručeně obsahuje osmdesát tři vitamínů. Na vlasy si žena pak nanese regenerační kondicionér a nechá ho alespoň patnáct minut působit. Během té doby si dobrých deset minut myje obličej broskvovým peelingem. Kondicionér si z vlasů smývá nejméně deset minut. Chce mít jistotu, že je všechen pryč. Oholí si podpaží a celé nohy, okolí bikin se rozhodne po chvíli usilovného přemýšlení nechat odstranit voskem. Hystericky zařve, když někdo spláchne o patro výš záchod, a ve sprše se sníží tlak. Ještě jednou se osprchuje a následně pečlivě setře orosené stěny sprchy žínkou. Nakonec sprchu vystříká savem proti plísni. Utře se ručníkem a zkontroluje si kůži po celém těle. Dalších dvacet minut jí trvá, než si ostříhá nehty. Do ložnice se vrací v županu a s ručníkem omotaným kolem hlavy. Potká-li cestou přítele, zčervená studem a zrychlí. Následující půl hodiny se bude oblékat.
Jak se sprchuje muž
Svlékne se už v ložnici a nechá své věci rozházené na zemi u postele. Do koupelny jde nahý. Potká-li cestou svoji přítelkyni, vybafne na ni a zamává svým „mackem“. Podívá se na sebe do zrcadla, zatne biceps, zkontroluje velikost penisu a..... poškrábe se v rozkroku. Teprve pak vleze do sprchy. Nezabývá se tím, že by hledal žínku. Stejně ji nepoužije. Stačí mýdlo, je-li zrovna k dispozici. Umyje si nohy. Umyje si rozkrok. Umyje si podpaždí. Přitom se vymočí do odpadu. Taky si nahlas uleví, aby věděl, jak to ve sprše zní a ozvěně se zasměje. Našamponuje si vlasy, vytvaruje účes pankáče, odhrne závěs a pohlédne na sebe do zrcadla. Při té příležitosti si zopakuje grimasy, které dělal na děvčata už v základní škole. Nakonec si vlasy lehce spláchne. Když vyleze ze sprchy, zjistí, že na podlaze je spousta vody, protože zapomněl zahrnout závěs. S myšlenkou, že to dříve či později uschne, se zběžně utře, mokrý ručník pak přehodí přes tyčku závěsu. Ještě než vyjde z koupelny, kde nechá svítit světlo, pohlédne na sebe do zrcadla, zatne svaly a zkontroluje velikost penisu. Potká-li svoji přítelkyni cestou do ložnice, odhrne si ručník a pochlubí se, jak je „voňavý“. Za necelé dvě minuty je oblečený a připraven na všechno. I na to, aby se zase svlékl a mohl se milovat ve sprše.
![]()
Ahoj holky, dnes při odhrnování sněhu jsem si vzpoměla na povídku, která mi kdysi dávnopřilétla do schránky a velmi mě pobavila.
Bylo to z ameriky někdo se přestěhoval z tepla a byl nadšený ze sněhu, teda první dny, pak postupně popisoval jednotlivé dny sněžení a dalšího odhrnování…
Blbý popis, no, ale na víc si nevzpomínám..
Pamatujete si někdo? Nemáte odkaz kde to najít?
Díky Bára