Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Praštila jsem svoje dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.8.14 17:56
@annaei píše:
@kacz nemam nic proti rikani ne to je pro dite dulezite vedet kde jsou hranice. jenom dite neprastim.
Tak ono dítě, když neposlechne na desáté ne, tak je někdy plácnutí přes zadek či ruku mnohem účinnější…A jako dát dítěti lehce přes pusu, které bolí asi jako pohlazení, na tom opravdu nevidím nic špatného. Až vám bude dítě prasit u každého jídla, vše jen rozkouše a pak vyplivne-naprosto vědomě a naschvál, tak bych chtěla vidět to domlouvání…Je taky rozdíl v povaze dítěte. Jedno může být úzkostlivé a i jemné plácnutí u něho vyvolá naprostý strach. Pak jsou děti, které si teprve po plácnutí uvědomí, že je něco špatně a stejně to udělají znova. Mé dítě patří k té druhé skupině a moc bych chtěla vidět vás maminky, které tu moralizujete, jak byste ho zvládly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 18:02
@Adinka_2012 muj syn me akorat prasti. Tak jde taky fyzicky v tom diteti zabranit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 18:07
@annaei
tak mlácení ostatních jsme odbourali v počátku a ne tím, že jsme ho plácli, když on někoho bouchnul. To je samozřejmě nelogický plácat za plácnutí. Tohle naštěstí pochopil. Ale absolutnímu vzteku uprostřed silnice či plivání pití, v tom mu fyzicky zabránit opravdu nedovedu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 18:18
@Adinka_2012 nevšímej si toho 
to jsou jenom typická internetová moudra, nic víc. Kamarádka má doma čtyřletý produkt téhle internetové liberální výchovy. Holka má teď jít do školky, šprajcla se, že nejde a prostě ne a ne. A kamarádka je schopná dát výpověď v práci a být s ní doma, aby snad ze školky neměla nějaký trauma, ne? Protože paní učitelky by na ni mohly být přísný. No děs. Uvidim, jak to dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 18:54
@Adinka_2012 píše:
Mé dítě patří k té druhé skupině a moc bych chtěla vidět vás maminky, které tu moralizujete, jak byste ho zvládly.
Nevím, čemu říkáš „moralizovat“ - tomu, že se mi nelíbí používání fyzických trestů vůči dětem (a už vůbec ne vůči těm teprve devítiměsíčním)? Na třech stránkách jsem se tu snažila vysvětlit, co mne k tomu vede.
Nepotřebuju zvládat Tvé dítě - to je Tvoje starost. Mám na zvládání ty svoje, fyzické tresty k tomu nepotřebuju (i když mi samozřejmě ta ruka tu a tam neplánovaně ujede, ale nikdy to není úmyslný postup a vždycky se za to omluvím), hranice nastavuji jinými prostředky. Jestli Ty je k tomu potřebuješ a dokážeš si je obhájit, je všechno v pořádku. Nehledáme tu přece žádnou univerzální pravdu.
@kacz píše:
Kamarádka má doma čtyřletý produkt téhle internetové liberální výchovy.
Kamarádka má doma produkt toho, že není schopna dítěti nastavit hranice - nijak to nesouvisí s tím, jestli používá fyzické tresty nebo ne.
Některé ty hranice umíte vymezit pouze za použití fyzického trestu - nic jiného si neumíte představit, protože Vás to nikdo nenaučil. Některé to prostě děláme bez nich - třeba nás to mnohé taky nikdo nenaučil, ale různými cestami jsme dospěly k tomu, že fyzické tresty vůči dětem plánovitě používat nechceme a že se snažíme eliminovat i ty, co vzniknou selháním nervů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 20:45
@BohunkaP
aha, takže taky ujede, hmmmm 
. Mně ale taky ujede, nikdy nejdu plácat už s tím, že plácnu. A taky vždy vysvětlím, proč to bylo. Kdyby si mé dítě dalo říct, neplácám ho. Taky mi to nedělá dobře a mám z toho výčitky. Jo a jinak, myslím, že zakladatelka psala něco o tom, že šlo o lehké plácnutí konečky prstů, tudíž dle mého takové hrubší pohlazení. Tudíž se tu o fyzickém trestu rozhodně mluvit nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 21:46
@Adinka_2012, samozřejmě, že mi to ujede, jsme přece lidé. Selháváme všichni.
Ohledně zakladatelky - už dávno jsme překročily rámec jejího tématu… teď se bavíme více obecně.
Fyzický trest je fyzický trest - bez ohledu na to, zda je to facka, výprask nebo symbolické třepnutí přes prsty. Pořád je to totéž, stejný princip.
„Kdyby si mé dítě dalo říct“ - to je alibismus. Hledání výmluvy pro skutečnost, že v tu danou chvíli nedokážeš najít jiné řešení než fyzický trest… jsi to Ty, kdo tu situaci nedokáže vyřešit jinak než plácnutím… tak to přehodíš na své dítě zázračným „on si nedá říct“. Je to tak moc jednodušší… než říct „nevím, jak to vyřešit jinak, neumím najít jiné řešení“.
Přesně toto nemám ráda - když někdo obhajuje používání fyzických trestů tím, že „může za to dítě“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.14 21:52
@Adinka_2012 píše:
@BohunkaP
aha, takže taky ujede, hmmmm
Ano, máte pravdu, že to o fyzickém trestu vůbec nebylo. Malá se cítila spíš zaskočená či uražená, proto začala ječet. Určitě ne proto, že by jí to bolelo. To totiž ani nemohlo. Každopádně výčitky jsem i z tohoto „malého téměř ničeho“ měla tak veliké, že mě dovedly až k založení diskuze. Potřebovala jsem o tom někomu říct, svěřit se… A také si poslechnout co si o tom myslí ostatní maminky 
Šlo spíše o to, že má ruka nevyužila zadeček, ale její tvář. Jenže to byla tak rychlá reakce, uvědomila jsem si to až když už se to stalo 
- Citovat
- Upravit
29.8.14 21:53
@Anonymní píše: Šlo spíše o to, že má ruka nevyužila zadeček, ale její tvář.
V čem je rozdíl? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 21:59
Já si stejně myslím, že největší průser je tady ten případ, kdy už k takovému lehčímu fyzickému trestu dojde a ten rodič se z toho „zhroutí“ - co to provedl tomu nebohému chudáčkovi a začne se mu milionkrát omlouvat, ještě ho snad třeba litovat, v nejhorším případě uplácet, celou noc z toho nespí, nervy v kýblu… Podle mě je toto cesta do pekel.
Alespoň tedy já neaspiruji na matku roku - taky jsem začátečník a učím se, co dělat s drzým pětiletým děckem - čili mám právo na chybu. Mám právo být unavená, mám právo na to, aby mi ruply nervy. Když už se to stane, pak si o tom na rovinu promluvíme, já se omluvím, ale omluvím se jednou, vyříkáme si to a tím se to uzavře. Řeknu třeba: „Ano, máš pravdu, neměla jsem ti dát na zadek (starší se většinou ohradí, že toto nesmím dělat), ale já už jsem nevěděla, jak to mám jinak vyřešit. Řekla jsem to čtyřikrát a ty jsi mě vůbec nevnímal - ještě ses mi smál, to mě vážně naštvalo a protože jsem hodně unavená z práce, tak jsem nevěděla, co mám jiného dělat, abys mě začal vnímat. Uděláme to příště jinak?“ Pak se o tom třeba ještě pobavíme nějak víc, podle toho, co dítě řekne, obejmeme se, řekneme si, že se máme rádi, opusinkujeme se a tím je to UZAVŘENO.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.14 22:01
@BohunkaP Praštila jsem jí všehovšudy poprvé v životě a hned přes tvář. Když už moje nervy selhaly, nedokázala jsem vůbec myslet a zastavit ruku před její hlavou a dát jí raději na zadek. Myslím, že kdybych využila ten zadek, nebylo by to tak potupné, jako když dítě dostane „přes hlavu“. Tím nechci říct, že plánuji příští výprask už jen na zadek, od té doby opět nedostala a doufám, že moje nervy budou dost silné na to, aby mi ta ruka už neujela vůbec…
- Citovat
- Upravit
29.8.14 22:02
@BohunkaP píše:
V čem je rozdíl?
Pro mě je to taky horší, nedokážu říct proč… Asi něco ve smyslu, že „do hlavy néééé“ 
Já když už, tak lupnu pár na zadek, ale facku jsem malému dala snad jednu jedinou v životě a ta mě teda fakt mrzela - a teď nevím, jestli ne náhodou proto, že ji dal sestře on… Nedávno jsem viděla v obchodě, jak maminka dala dceři pohlavek - ale ten sednul, holka poskočila snad o 20 čísel dopředu - to mi přišlo hodně drsné, takové hrubé, nevím 
Hlavně mi nepřišlo, že by něco tak hrozného dělala, ale do toho člověk nevidí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 22:15
@Angua Já bych nikdy facku dítěti nedala. Učim se a občas na zadek dostane, ale do obličeje mě to nepřijde správné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.14 22:23
@annaei píše:
@Angua Já bych nikdy facku dítěti nedala. Učim se a občas na zadek dostane, ale do obličeje mě to nepřijde správné
To mně taky ne. Kor takhle malému, jak máš ty Ale nikdy neříkej nikdy Už jsem to uzavřela, tedy vypustila, takže nedokážu už říct přesně, ale opravdu šlo o závažnou věc, pravděpodobně dělal něco hodně hodně špatného ségře a byl to prostě impulz - částečně šok, adrenalin, nervy. A na jednu stranu si myslím, že i když jsem proti fackám, tak díky tomu, že to byla absolutní rarita a novinka, dostal signál, že toto ale opravdu přehnal a fakt se to nedělá a už se to nesmí nikdy, nikdy opakovat.
V životě bych nedala facku dítěti, že mu třeba nejdou zavázat boty nebo něco, ale v takovéhle situaci, kdy jde o ubližování druhému člověku, je to snad i na místě. Rozumím, že nemá odhad, neví, co si může dovolit, ale pokud to neví ani po mém slovním upozornění a ještě přitvrdí, tak toto fakt ne. Ale jak říkám, mrzelo mě to, mohla jsem to vyřešit i jinak, ale možná to v celkovém kontextu nebylo zase nic tak otřesného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
