Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Angua Tak syn často a rád mlatí a kouše děti. Ne nefunguje tak mu v tom fyzicky zabranim do chvíle než začne brečet pak přestanu nebo ho pošlu někam do volné místnosti
@annaei ano, dělá to často, rád, pravidelně - takže máš čas si promyslet, jak to budeš řešit příště, co s tím, co bude nejlepší. A věř mi, že tříleťák tě zdaleka nedokáže tak nas*at jako pětileťák, od kterého už v určitých situacích očekáváš trošičku rozumnější chování. Když pětiletý zvedá svoji dvouletou sestru za hlavu a na tvůj výkřik „ne!“ s ní ještě zatřese nahoru a dolů, asi jen málokoho to nevyšokuje a zvládne potlačit tu primární reakci. Přece jenom - bráníš svoje mládě - i když před svým druhým mládětem ![]()
@BohunkaP
ano, v tom máte pravdu. Jsou situace, které nedokážu řešit jinak, než plácnutím. Ale vždy se před tím snažím domlouvat, vysvětlovat a já nevím, co ještě.
Jinak řečeno, je to stále o tom samém. O nás - o rodičích - o dospělých.
Vlivem věku a životních zkušeností jsme dospěli k tomu, že udeření do obličeje je potupné… udeření na zadek je v pořádku. Za to první se stydíme, netroufneme si to přiznat, dokonce i na internetu kvůli tomu píšeme anonymně… to druhé mnozí z nás hrdě prezentují jako „normální výchovu, ne jako ta LIBERÁLNÍ, já si děti umím srovnat“.
Dítěti (do určitého věku, než jej stačíme svými postoji zpracovat) je to úplně jedno, kam to plácnutí dostane. Je to stále totéž - bylo fyzicky potrestáno, neřeší intenzitu ani místo.
To jenom my, rodiče, si přehazujeme alibistická hesla „to bylo jenom takové HRUBŠÍ POHLAZENÍ“, „do hlavy ne, na zadek je to v pořádku, tím stanovujeme hranice“… atd. atd. Je to jednodušší.
My - rodiče… dospělí - bychom měli pracovat na tom, aby dítě nebylo fyzicky trestáno vůbec. Žádné dítě nepotřebuje být fyzicky trestáno, proč také… potřebuje být VEDENO, potřebuje být VYCHOVÁVÁNO. Fyzický trest je jedna z možností tohoto vedení, této výchovy… ta úplně nejjednodušší, něco, co dokáže i kočka. Kromě toho ale existují i desítky dalších způsobů, řešení… vždycky je možné nastavit hranice bez použití fyzického trestu, vždycky je… nedokážeme-li ten způsob v tu chvíli najít, je to selhání naše. Dítě udělalo chybu, dítě za ni ponese následky… ale pokud ho máma za to ještě uhodí, je to jen a jen JEJÍ vlastní selhání.