Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Praštila jsem svoje dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.8.14 15:14
@AniNevim píše:
nevidim rozdil mezi selhanymi nervy matky a partnera, opravdu ne a to ted ani schvalne nemicham jablka. V cem je narok matky na selhani nervu jiny, nez u partnera nebo partnerky?
Rozdíl je v úplném základu, v samotném nastavení těch vztahů, tj. v tom, že partner partnera nevychovává a není za něho zodpovědný - ti dva panáčci, které tak pěkně prezentuje RaBR, jsou stejně vysocí.
Rodič dítě ano - a dokud je za něj zodpovědný, ti panáčci stejně vysocí být nemohou. Teprve až se dítě stane skutečně dospělým - ne věkem, ale duší - posune se jejich vztah do partnerské roviny.
Selhání nervů, na to má nárok úplně každý - rodič, partner i dítě - a nikdy to není v pořádku. Rozdíl je v tom způsobu ventilace.
Selžou-li nervy mámě osmnáctiměsíčního dítěte a propleskne ho, je to výraz toho, že se teprve učí být rodičem… Pro mnohé z nás byla samozřejmost, že se děti vychovávají fyzickým trestem a nepoužívat je, to se musíme od základů učit.
Selžou-li nervy mámě dospělého dítěte a propleskne ho, je to projev toho, že nejspíš nezvládla jeho dospělost a teprve se učí být více partnerkou než vychovávající matkou.
Selžou-li nervy muži, který v hádce propleskne svou partnerku, je to projev čeho? Co se učí…? Být dospělým mužem…?
První dvě situace jsou (pro mne) za určitých okolností s klidem pochopitelné, vysvětlitelné, omluvitelné. Třetí ne, protože ten vztah je od samotného základu jinak nastaven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 15:53
Nečetla jsem celou diskuzi, ale to uspávání máme uplně stejné, dcerka taky beze mě neusne taky ráda skáče po posteli a vyvádí a také vyžaduje odpolední spánek. Když nespí je celý den protivná. Já ale nemám trpělivost uspávat déle než 15 minut pak to prostě vzdám a zkusím jí uložit znovu třeba za hodinu, někdy usne a někdy třeba vůbec celý den nespí, bohužel to máme každý den jinak. I s tou fackou to celkem chápu, mě také někdy tečou nervy, stalo se párkrát, že jsem na ní zakřičela nebo třeba plácla přes ruku a pak mi to bylo líto, ale myslím, že je to normální, nejsme stroje. Přece si jí plácla jen málo a nijak jí to neublížilo nedělala bych si z toho hlavu ona na to za chvilku zapomene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 21:13
@BohunkaP díky tvému příspěvku jsem si začala představovat svého muže v situacích, kdy mě děti vytáčí k nepříčetnosti 
Např. že máme odejít na čas do kina, manžel tu běhá v trenkách, mává křídlama, že je drak, řve uáááááá a odmítá se obléct 
(schválně si představte každá toho svého )
A právě tady vidím ten rozdíl v řešení. Kdyby mi to udělal chlap, tak se seberu a jdu do toho kina sama. Ale dítě takto nechat doma nemůžu - a mnohdy je fakt těžké najít nějaký nenásilný způsob, jak ho k tomu přinutit. Co kdybych musela přinutit i toho manžela? Co bych dělala? Řekla bych, že mnohé z nás by mu jednu na probrání lištily taky To je ten rozdíl, jak píšeš - ve velikosti těch panáčků. Na partnera se můžu koneckonců vyprdnout, ať si dělá, co chce - když chce být drak, tak ať je drak. Ale za dítě mám zodpovědnost a jestliže třeba zodpovídám za to, že s ním budu včas u lékaře, tak to musím řešit asi trochu jinak a minimálně se z něho musí stát drak, který letí k doktorovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 21:49
@Omiii Mě moje rodiče praštili pokud jsem něco udělala špatně a trauma z toho mam. Do ted se furt každému omlouvám ze strachu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:10
@Angua, drak v trenkách, co letí k doktorovi
Přesně - totožnou situaci budu jinak řešit s mužem, protože je to můj PARTNER… a jinak s dítětem. Protože i když ho miluju a respektuju jeho potřeby, přání, názory, dosud to není můj PARTNER, teprve ho vychovávám k tomu, aby se mi jím stalo. Zatím je ještě DÍTĚ, za které zodpovídám, (v určitých věcech plně) rozhoduji a za které řeším potíže, na které samo nestačí.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem si tohle uvědomila - dlouho jsem si myslela, že ti panáčci můžou být stejně vysocí a kdo to neumí, je to jeho neschopnost. A ono se mi to začínalo vymykat z rukou, jako by ty děti okamžitě vycítily, že jsem jakýsi slabý článek, že v tom sama nemám jasno, protože se snažím o něco, co jim sice na jednu stranu vyhovuje, ale přitom nevědí, co si s tím počít… že to vlastně samy nechtějí, aby máma byla na jejich úrovni. Jako by to byly ony samy, kdo mne nechce jako kámošku, ale jako mámu. Asi to byl nějaký další level, kterým jsem si musela projít - od té ryze autoritativní výchovy, kterou jsem zažila já, jsem musela skočit do toho druhého extrému… a přijít na to, kde je ten zlatý střed. Nějak je nám teď všem líp, když jsem ho sama v sobě našla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:24
@BohunkaP to jsem velice rychle zjistila u dcery. Ona je Kozoroh a stručně vyjádřeno - jakmile vycítí, že nevelíš ty, chce převzít velení ona
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:32
@BohunkaP Tak děti potřebuj jasně vymezená pravidla a duslednost. A většinou to rodiče nezvládají a děti pak mají v hlavš zmatek.
Tp neznamená, že člověk děti praští nebo že by musel být přísný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:38
@Angua, hele, já si osobně myslím, že to není Kozorohem ani jiným hvězdným tvorem, ale prostě tím, že to je ženská. Mám taky takovou - Blíženec, zrovna tohle jí neodpovídá (ale kupodivu, na tisíc procent se její povaha shoduje s charakteristikou jejího jména ) - a je to s ní občas doslova boj o moc… z principu, neustále se mne do něj snaží zatáhnout… a dlužno přiznat, já se často nechám, i když to tak nechci… U nás v rodině prakticky všechny ženské měly / mají generálské sklony, jestli to k tomu našemu pohlaví nějak patří nebo je to čistě specialita našich rodů, které se potkaly… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:45
@BohunkaP tak to já třeba vůbec nejsem generál, mně to právě přijde vůči partnerovi takové… nepartnerské Tak s tím u ní trochu bojuju. Naopak mi připomíná švagrovou, která je generál veliký. A je fakt, že už jsme s mužem na to narazili, že on by si přál, abych ho trochu peskovala a postrkovala A já jsem si myslela, jaká jsem respektující a hodná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:47
@annaei píše:
@BohunkaP Tak děti potřebují jasně vymezená pravidla a duslednost. A většinou to rodiče nezvládají a děti pak mají v hlavě zmatek. To neznamená, že člověk děti praští nebo že by musel být přísný
Jj, přesně tak. Jen holt - pro člověka, který byl vychován velmi autoritativně - je velmi těžké si definovat, jakým způsobem vlastně to „jasné vymezení pravidel a důslednost“ provést. Ví, že nechce fyzicky trestat… tak to zkusí opačně… a ono to taky nejde, protože tam se mu to zase vymkne kontrole obráceně a děti si začnou dělat, co chtějí. Je těžké dojít k tomu středu - je potřeba na tom pracovat - sám na sobě pracovat, uvědomit si, že je MOJE chyba, že se mi něco nedaří, že za toto chování, tento problém nemůžou moje děti, ale JÁ.
Myslím, že to je ten důvod, proč mají dnešní děti „v hlavách zmatek“. Proč jsou označovány za nevychované. Protože generace našich rodičů a prarodičů vychovávaly jinak, většinou velmi autoritativně… a my s tím dneska bojujeme. I ti z nás, kteří tvrdí, že nemají trauma, že to byla skvělá výchova… i ti v sobě mají následky, které se v jejich přístupu k dětem projevují. Buď tak, že zcela samozřejmě dělají totéž (trestají fyzicky, trestají příliš nebo kombinaci obojího… což není dobře) - nebo tak, že intuitivně dělají přesný opak, tj. to, co jsem dělala já, snaží se být „kamarádi“… což také není dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:53
@Angua, „respektující a hodná“ tu jaksi vyznělo jako „úplně blbá“ Ale to máš dobré, to závidím - já právě bojuju s opakem, s tím vrozeným generálstvím, jako snad všechny ženy v mém rodě.. a ústup z generálských pozic je setsakra těžký, nechceš-li se dostat rovnou do naprosté kapitulace
Příspěvek upraven 27.08.14 v 22:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:54
@BohunkaP Uplně krásně si to vysvětlila. A je pravda, že ze své tchýně rostu. Mam to šštestí v tom, že díky svým psychickým problemum jsem sledovaná. Tim padem mam od narození syna psychologa s kterym na tom pracujem. Já pochazim uplně rozvrácený rodiny. Tak že za vzor si svoje rodiče neberu. Spíš se tak moc bojim, že budu stejná, že až moc syna ochranuji.Pak mi vytečou nervy a reaguji stejně jako muj otec řevem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.14 22:55
@BohunkaP no s tím hodně bojuju i já. Chtěla bych to po dobrém, ale vždycky to nejde a já pak nevím co, tak přitvrzuju. Pak do toho vstoupí můj muž s vlídným vysvětlujícím přístupem a oni začnou fungovat. A já nevím proč. Vysvětluju si to tak, že zřejmě chápou, že když dojde taťka, tak už je to vážné - on si to vysvětluje tak, že jsem nervní a on to s nima tak skvěle umí Jenže když to takto řeknu já, tak to často nemá žádný efekt - to on neslyší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
