Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@gejbiii1 píše:
Ahojte, můžete mi někdo tady poradit, jak vysvětlit 4 a půl leté dceři, že se musí podívat při přecházení cesty, že něco jede? (Bydlíme sice na ulici, ale už se stalo, že muselo auto před ní zastavit) Když vyrážíme ven, už do ní mluvím, že i když žádné auto neslyší, neznamená, že nic zrovna nejede. Vůbec nevnímá dění na ulici, na tož nějaké kola či auta. Díky za rady
Učit ji že musí stát a čekat na mámu mám 5 letou a je tak učená ale některé děti to nechápou jako náš 3 letý syn ten na cestu vběhne i když po něm ječím ať stojí ho nesmím pustit jinak je to divoká neposlušná střela, dcera už má 4,5 to už je pěkný věk aby věděla že na cestu nesmí učit ji to že musí stát ale děti jsou prostě děti musí se hlídat vždy a všude
![]()
Taky bydlíme na vesnici u dost rušný silnice a ještě bez chodníku
Odmalinka mu vysvětluju, že do silnice nesmí, na rušných místech chodí za ruku. Před přechodem musí zastavit. celkem rozumný, ale i tak mu nevěřím na 100%, přecijenom je to pořád dítě. Nedávno jsem viděla tak 5-6 letý dítě, jak uteklo babičce a běželo přes silnici za maminkou a auto mělo co dělat, aby zastavilo. Ale teda ze všeho nejvíc mě dostala reakce maminky, která mu nedala na zadek ani na něj nijkak nezařvala a v klidu s ním pokračovala dál v cestě.
@lucenka píše:
Taky bydlíme na vesnici u dost rušný silnice a ještě bez chodníkuOdmalinka mu vysvětluju, že do silnice nesmí, na rušných místech chodí za ruku. Před přechodem musí zastavit. celkem rozumný, ale i tak mu nevěřím na 100%, přecijenom je to pořád dítě. Nedávno jsem viděla tak 5-6 letý dítě, jak uteklo babičce a běželo přes silnici za maminkou a auto mělo co dělat, aby zastavilo. Ale teda ze všeho nejvíc mě dostala reakce maminky, která mu nedala na zadek ani na něj nijkak nezařvala a v klidu s ním pokračovala dál v cestě.
Odemně malej dostane i starší dcera jak na tu cestu vlezou i přes moje řvaní že mají stát
prostě si to nějak pamatovat musí ještě je za to chválit nebudu ![]()
Tak u nás starší v necelých dvou letech vjela na motorce pod auto, který naštěstí jelo pomalu. Já se jen 10s zdržela s týdenní dcerou v kočáře a ona se odpíchla a byla v tahu… Seřvala jsem ji, dostala na zadek a od tý doby fungovala naprosto bez problémů (co se přecházení silnic týče). (A jáji ještě dlouho ke kočáru na motorce nevzala.)
S mladší (dnes 4 a 3/4 roku) je to horší. Od malička ji učím totéž co starší, ale od malička nechtěla chodit za ruku, pravidelně za ní běhám od busu… Domluvání nefunguje, plácání na zadek nefunguje…
Ona má prostě svojí palici…
![]()
Tento týden jsem ale zaznamenala změnu. Přebíhá-li ulici (tam kde ji pustím, nejezdí tam téměř auta-jdu tak 5 m za ní a samozřejmě je hlídám), tak se konečně viditelně rozlídne, než tam vběhne. ![]()
A už je taky ochotněhší častěji chodit za ruku, dneska to dokonce vydržela celý den
(byla na neznámém místě).
Takže za mne vydržet, já začímám sklízet ovoce po letech. ![]()
Tak já taky odmala učím, že jen za ruku a se mnou, případně když je na cestě (jsme taky na vesnici) a jede auto, tak jít na stranu… má to tak zautomatizované, že když jsem ji pak po delší době vzala do města, tak utíkala z chodníku na trávu
![]()
ale měla období, kdy zdrhala, utíkala sama k silnici, vysvětlování nepomáhalo, takže párkrát dostala sekec na zadek - jak tu už někdo psal, byla to jediná příležitost, kdy fakt dostala okamžitě na zadek… jinak na ni platí vysvětlení a domluva, ale tohle byla jak utržená ![]()
Syn zastaví před silnicí vždy, na 100% a nikdy jsem v tomto směru nepoužila ani jedinou ránu. Prostě odmalička, kdy pomalu začal chodit a vnímat, co je to obrubník a kde končí chodník a začíná silnice, jsem mu jasně a důrazně říkala, co nesmí a proč. A pokud to nedodrží, bude muset chodit za ruku, protože sám může chodit jen ten, kdo ví, že na silnici ne. No a protože chodit za ruku tehdy nechtěl, chtěl být velký a chodit sám, zkusil to párkrát a když vždy následoval slíbený trest (důsledně a bez ohledu na jeho řev musel pak jít chvíli se mnou za ruku), tak se to celkem rychle naučil a zhruba od dvou let už nikdy nezaváhal a čeká. Až si sama říkám, že na tu jeho spolehlivost docela hřeším… ![]()
Rozhlídnout se ještě občas zapomíná, proto to trénujeme (připomínám to) a zatím z pravidla čekání na mámu neustupuju. Podle mě je na to ještě ve čtyřech letech malý. Nejen, aby si vždy vzpomněl, že se má rozhlídnout, ale hlavně aby dokázal posoudit to, co vidí - jak je auto daleko, jak rychle jede apod.
Opakovat, opakovat. Moje (2,5) na přechodu zastaví a rozhlídne se. Aut se bojí. Až moc, na chatě si odmítá hrát i na polní cestě, ale je to jedině dobře. Učím jí to co chodí. Parkrát dostala přes zadek - když i přes jasný zákaz a mé ječení do té silnice vlítla.