Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Přecitlivělé 5leté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
14.3.12 08:35
přecitlivělé 5leté dítě
Ahoj všem,
chtěla jsem se zeptat, zda to měl někdo podobně a případně jestli to řešil i s dětským psychologem.
Syn 5 let je citlivější povahy, ale poslední dobou každý stres např. návštěvu zubaře, doktora atd. řeší pláčem a zvracením. Tento týden takhle „stresuje“ i před školkou, protože se tam pohádal s nějakým kamarádem, ten mu řekne několikrát za den, že se s ním nechce bavit a Vojta pokaždé brečí. Nevím co s ním, dneska zvracel ráno tak moc, že jsme nešli ani do školky 
Je mi ho líto, s takovou povahou to bude mít v životě opravdu těžké 
Díky za přečtení, Míša
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.3.12 08:49
byla jsem stejné dítě s věkem to prostě přešlo, každopádně když mu to vyjde a po šavli zůstane doma, tak mu nepomůžeš, bude to dělat pořád, protože to vychazí, musíš být tvrdá. Ono to vypadá hrozně, ale fakt je to jen vynucené zvracení, aby nemusel řešit konflikt, asem zjistí, že to vlastně není nic těžkého. Poraď mu co říkat, až mu chlapaek řekne, že si s ním hrát nebude, tak bude mít model chování a nebude ve stresu, že neví co říct a tak brečí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.12 08:55
jizvíková: děkuji za odpověď, já mu pořád říkám, jak se má bránit, že si z toho nemá nic dělat, už mu to říkala i učitelka, ale zatím to nezabírá No snad to chce opravdu čas. Jinak dneska jsem ustoupila výjimečně, už jsme prostě časově nestíhali. Navíc je to opravdu stresující: minule jsem ho vedla a zvracel před školkou a nějaké maminy mě samozřejmě pomluvili, že vedu do školky nemocné díě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.12 08:57
To může přejít, neboj. Já byla jako dítě hrozně citlivá, bojácná, stydlivá…nesměl na mě nikdo zvýšit hlas. Hned jsem začala brečet. Ale to spíš v rodině, mimo domov jsem se brečet styděla, ale prostě byla jsem taková vyplašená. Vše je pryč 
Spíš naopak mi přijde, že jsem psychicky hodně odolná.
Ale určitě bych ho nenechávala doma, bude se pak vyhýbat všemu. Musí se naučit čelit i nepříjemným situacím. Až zjistí, že to nic není, bude odolnější a vydrží víc věcí. Takový je přeci život. U dítěte se to toleruje, ale pokud se nenaučí zvládat vypjatější situace, bude v budoucnu nešťastný. Chápu jak je to pro mámu těžký, ale musíš ho nechat, ať to zvládne. Poraď mu co říct, vysvětli, že kamarádovo chování není pěkné a on nic zlého neudělal a uvidíš, jak se to bude vyvíjet.
A strach z lékaře. Já brečela permanentně v čekárně, i když jsem šla na kontrolu a nic se nedělo. Prostě strach z neznámýho…často mi píchali penicilin a to bolí po tom týdnu i dospěláka. Braní krve nesnáším dodnes. A myslím, že tak to má hodně lidí, prostě chodit k doktorovi není nic, na co se těšíme. A dítě si to v hlavičce neodůvodní, že je to pro jeho dobro, nebude to třeba ani bolet a bude líp. Je tam jen strach. Upřímně, kdybych měla jít na trhání osmiček, brečet nebudu, ale sním dvě čokolády na posezení, abych se uklidnila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.12 09:16
Davmi,
má téměř pětiletá dcera je také cíťa. Každou volovinu obrečí, ofňuká, ale stavy, kdy by i zvracela, nemá. Byla jsem s ní za dětskou psycholožkou (kvůli zdravotnímu problému na doporučení neurologa). Tam jsem se dozvěděla, že je moje holčička extrémně citlivá, trošku mamánek, a prostě se na ní musí jít trošku jinak, než na ostatní děti. Já to chápu, můj muž bohužel ne… 
(ale to je na jinou diskuzi).
Být tebou, tak malého určitě vezmu k psychologovi, on si s ním bude povídat, dělat různé úkoly a poradí ti, jak s malým pracovat.
Určitě je důležité prcka podporovat, zvyšovat mu sebevědomí, hodně chválit… ale psycholog ti určitě poradí nejlépe.
Držím palce, ať se problém brzy vyřeší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
14.3.12 09:18
Já mám taky citlivé dítě, budou mu 4 roky a zvracením to sice ještě nikdy nezkončilo, ale taky je to s ním hrůza. Rozbrečí se kvůli každé kravině, jen na něho zvýším hlas a dostane hysterák, celkově všechno mu vadí. Je hrozný pesimista, všechno hned vzdá a přistupuje ke všemu pasivně, místo aby se snažil a aspoň to zkusil. Nemá rád nové věci, když mu po zimě strávené v trikách s dlouhým rukávem chci obléct triko s krátkým, je to strašný problém. Nesnese nic u krku, pořád ho někde něco tlačí, každou chviličku ho něco bolí, kvůli nepatrné odřenince je schopen dva dny kulhat. Vadí mu koupání a sprchování, umývání vlasů je horor, prostě kdykoliv se umývá, řve jak tur. Venku mu vadí sluníčko, nebo když foukne vítr, to řve jak kdyby ho vraždili. Když jsme letos chodili sáňkovat a bobovat, tak ostatní děcka se smály a on furt kvůli něčemu bulel, napřed že je sníh moc studenej, pak že mu leze ucho, pak že ho tlačí šála, a běda když náhodou upadl! A furt mrčí, kdykoliv cokoliv chce, začne rovnou řvát, místo aby si o to v klidu řekl. Když ho ráno vypravujeme do školky, taky si navymýšlí co ho všechno bolí, jsem už z toho taky nešťastná, že mám doma takového citlivku. Je to těžké, taky nevím co s ním.
- Citovat
- Upravit
14.3.12 10:09
Ahojky
ja jsem byla taky hrozne precitlivela, nesebevedoma, ubrecena… Jsem presvedcena, ze to bylo podporene hlavne tim, ze jsem sla ve 2,5 letech do skolky, bohuzel dokonce jine, nez byla moje starsi segra. Mama se vracela do prace a ja jsem na to jeste nebyla pripravena, potrebovala jsem byt jeste s ni.
Pristup ucitelek byl asi dost jiny nez ted, tak me moc neresily…
Brecela jsem az do prvni tridy, ze chci maminku, zvracela jsem taky castokrat. V peti letech jsem mela ve skolce nastesti uzasnou ucitelku, ktera o me hodne pecovala a diky ni jsem to zvladala trochu lip, ale i tak jsem ji tam zvracela…
Pro rodice to musi byt sileny, ja bych se z toho asi desne hroutila 
Emicka je taky citlivejsi, nastesti ne tolik. Oddechla jsem si, kdyz ji do skolky nevzali, sla az ve 4,5, a byla to podle me dobra doba, zvladla to pekne. Tomik ma zatim skolicku doma a pujde do skolky ve 3,5, ale o toho se nebojim…
Jak radi holky, urcite bych zasla za psychologem, nejlepe nekym doporucenym
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenkaamimi
14.3.12 10:16
tak tohle neznám. víš co zeptala bych se odborníka. možná zkus přes net nějakého psychologa ? jestli to není právě nějaká hysterie z jeho strany..třeba to chce mu vynadat že to nemá dělat to zvracení, nebo naopak něco změnit, hodně mluvit, vůbec mě nenapadá, jak na tenhle problém, a řešení přitom může být konkrétní .
i když tady jsem našla jen nekonkrétní blá blá :
Do školky nechci!
Je dítě fyzicky naprosto v pořádku, nemá ani horečku, ani ho nebolí bříško? Pak je možné, že důvodem zvracení jsou psychologické příčiny. Zvlášť u dětí je fyzická a psychická stránka osobnosti hodně propojená. „Mnoho dětských trápení se projeví zdravotními problémy. Děti ještě nedovedou vysvětlit, co je přesně trápí, čeho se bojí. Často nedokážou prosadit to, co chtějí. Taková bezmoc a strach mohou způsobit zvracení,“ objasňuje psycholožka Mgr. Tereza Beníšková.
Takový stav by se neměl nikdy podceňovat pokaždé je to příznak toho, že dítě něco sužuje, něčeho se bojí, neumí si se situací jinak poradit. Zvracení tedy nikdy nezlehčujte a snažte se pátrat po příčinách.
- Citovat
- Upravit
14.3.12 10:28
Ahoj já mám sice 3lété dítě ale taky přecitlivělé až moc.Ani se mi nechce vypisovat co všechno mu vadí,psala jsem to už v hodně diskuzích.U nás to zatím zvracením nikdy neskončilo.Ale každopádně máme příští týden pohovor s psycholožkou,aby jsme věděli jak na něj a jak se v některých situacích zachovat.Už jsme z toho oba někdy fakt vyčerpaný,tím myslím i manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.12 11:48
Davmi, to mě moc mrzí 
Jak píšou holky, poradila bych se s psychologem.
Jen mě ještě napadá v souvislosti s tím zvracením, nestěžuje si třeba na bolest bříška? U našeho staršího syna se totiž po nástupu do školky (ve 4,5 letech) projevil žaludeční reflux. Možná jím trpěl už dřív, ale ve školce měl jednak problémy s jídlem a určitě to pro něj byla i ohromná změna a taky stres. U našeho syna se to tedy projevuje kromě té bolesti především říháním, zvrací jen opravdu výjimečně. Jen jsem si na to v této souvislosti vzpomněla…
Moc držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.12 12:26
Moc děkuji za odpověďi.
K tomu zvracení: není to, že by spustil hned zvracení, ale jak déle pláče, je pak hrozně zahleněný a spustí to to zvracení - na to trpí už od mala, při každé rýmě hned zvrací atd. Takže to zvracení mě až tak netrápí, spíš ta jeho celková povaha, někdo ho odmítne a on se kvůli tomu tak trápí, něco mu nejde například v logopedii a hned slzičky. No zítra mám pohovor s jeho učitelkou ve školce, tak uvidíme, jestli vyhledáme psychologa nebo tomu dáme ještě čas a uvidí se po prázdninách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenkaamimi
14.3.12 13:59
ŠárušN píše:¨
Já mám taky citlivé dítě, budou mu 4 roky a zvracením to sice ještě nikdy nezkončilo, ale taky je to s ním hrůza. Rozbrečí se kvůli každé kravině, jen na něho zvýším hlas a dostane hysterák, celkově všechno mu vadí. Je hrozný pesimista, všechno hned vzdá a přistupuje ke všemu pasivně, místo aby se snažil a aspoň to zkusil. Nemá rád nové věci, když mu po zimě strávené v trikách s dlouhým rukávem chci obléct triko s krátkým, je to strašný problém. Nesnese nic u krku, pořád ho někde něco tlačí, každou chviličku ho něco bolí, kvůli nepatrné odřenince je schopen dva dny kulhat. Vadí mu koupání a sprchování, umývání vlasů je horor, prostě kdykoliv se umývá, řve jak tur. Venku mu vadí sluníčko, nebo když foukne vítr, to řve jak kdyby ho vraždili. Když jsme letos chodili sáňkovat a bobovat, tak ostatní děcka se smály a on furt kvůli něčemu bulel, napřed že je sníh moc studenej, pak že mu leze ucho, pak že ho tlačí šála, a běda když náhodou upadl! A furt mrčí, kdykoliv cokoliv chce, začne rovnou řvát, místo aby si o to v klidu řekl. Když ho ráno vypravujeme do školky, taky si navymýšlí co ho všechno bolí, jsem už z toho taky nešťastná, že mám doma takového citlivku. Je to těžké, taky nevím co s ním.
to snad ani není možný..já bych ho nervama ztřískala jak žito..ne kecám, já děti nebiju, ale řeknu Ti..nepřehání to ? 
- Citovat
- Upravit
Lenkaamimi
14.3.12 14:01
davmi píše:
Moc děkuji za odpověďi.
K tomu zvracení: není to, že by spustil hned zvracení, ale jak déle pláče, je pak hrozně zahleněný a spustí to to zvracení - na to trpí už od mala, při každé rýmě hned zvrací atd. Takže to zvracení mě až tak netrápí, spíš ta jeho celková povaha, někdo ho odmítne a on se kvůli tomu tak trápí, něco mu nejde například v logopedii a hned slzičky. No zítra mám pohovor s jeho učitelkou ve školce, tak uvidíme, jestli vyhledáme psychologa nebo tomu dáme ještě čas a uvidí se po prázdninách.
chuděrka malej noo hodně se mu věnuj, mazli, hrajte hry a chválit. bobíšek malý.
- Citovat
- Upravit
ŠárušN
14.3.12 14:55
Lenkaamimi píše:ŠárušN píše:¨to snad ani není možný..já bych ho nervama ztřískala jak žito..ne kecám, já děti nebiju, ale řeknu Ti..nepřehání to ?
Já mám taky citlivé dítě, budou mu 4 roky a zvracením to sice ještě nikdy nezkončilo, ale taky je to s ním hrůza. Rozbrečí se kvůli každé kravině, jen na něho zvýším hlas a dostane hysterák, celkově všechno mu vadí. Je hrozný pesimista, všechno hned vzdá a přistupuje ke všemu pasivně, místo aby se snažil a aspoň to zkusil. Nemá rád nové věci, když mu po zimě strávené v trikách s dlouhým rukávem chci obléct triko s krátkým, je to strašný problém. Nesnese nic u krku, pořád ho někde něco tlačí, každou chviličku ho něco bolí, kvůli nepatrné odřenince je schopen dva dny kulhat. Vadí mu koupání a sprchování, umývání vlasů je horor, prostě kdykoliv se umývá, řve jak tur. Venku mu vadí sluníčko, nebo když foukne vítr, to řve jak kdyby ho vraždili. Když jsme letos chodili sáňkovat a bobovat, tak ostatní děcka se smály a on furt kvůli něčemu bulel, napřed že je sníh moc studenej, pak že mu leze ucho, pak že ho tlačí šála, a běda když náhodou upadl! A furt mrčí, kdykoliv cokoliv chce, začne rovnou řvát, místo aby si o to v klidu řekl. Když ho ráno vypravujeme do školky, taky si navymýšlí co ho všechno bolí, jsem už z toho taky nešťastná, že mám doma takového citlivku. Je to těžké, taky nevím co s ním.
hej jako popravdě, občas z něho taky chytám nerva, ale už jsem si zvykla a zhruba vím jak na něj. Musím s ním prostě jednat jinak než s ostatními, opatrně To spíš manžel to někdy psychicky nezvládá, já už jsem na ty jeho projevy zvyklá a většinou to přejdu s úsměvem, za každý malý úspěch ho pochválím, spolu se zasmějeme že to přece nebylo tak hrozné a jdeme dál… Ale pořád doufám že z toho vyroste…
- Citovat
- Upravit
Lenkaamimi
14.3.12 15:20
Šáruš jsi šikovná a toho manžela si umím představit..takové to zapření, udělat z něj chlapa ! ale pak sám vidí, že kluk je svůj a tím není o nic horší, prostě je takovej. jinak má jistě spoustu skvělých vlastností 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
