předporodní deprese - splín

Lakyna
992
20.4.09 11:18

předporodní deprese - splín

Ahoj holky!!!

Jsem tu dneska poprvé. Přečetla jsem si spoustu článků a příspěvků zde uveřejněných, ale nenašla jsem nějak odpověď nebo jsem nehledala správně. Čekám svoje první miminko a jsem na začátku 38týdne. S manželem jsme miminko plánovali a měli radost, že se nám podařilo rychle a naprosto bez problémů otěhotnět. Ze začátku těhotenství mi bylo špatně a do půlky pátého měsíce jsem chodila do práce. Kolem vánoc mi doktor vystavil PN a podstoupila jsem amniocentézu, priotože mi dvakrát vyšly špatně krevní testy - výsledky z AMC byly nakonec v pořádku, pak mě hospitalizovali na celý únor na gynekologii pro rozsáhlou poševní infekci -dostávala jsem antibiotika a čípky cca tři týdny, hodně mi tvrdlo bříško, brala jsem 8tablet magnezia denně a na konci února mi dělali cerkláž-steh (nedostatečnost děložního hrdla) - steh mi v nemocnici vyndali min.týden. Pak mi našli na genetice leidenskou mutaci krve, takže si musím denně píchat injekce Fraxiparinu. Nyní se mi objevila bílkovina v moči. Kultivaci mám pozitivní. Snažila jsem se celou dobu být pozitivní a blízcí v mém okolí (manžel, rodiče z obou stran, moje sestra) nabyli dojmu, jak vše výborně zvládám. Četla jsem zde příspěvky o poporodním blues a nevím, zda jsem normální, když teď cítím - nevím jak to nazvat - předporodní blues?! Mám najednou pocit, že jsem ztracená, mám obavy, zda vše zvládnu, pocity samoty (manžel odjíždí brzo ráno a vrací se pozdě večer - jsem v bytě celý den sama), často brečím, někdy z ničeho nic, mám strach, aby maličký i já jsme byli v pořádku, nikdy jsem takhle lítostivá nebyla. Zažil jste někdo podobné pocity i před porodem nebo jsem výjimka? Asi by mi pomohlo slyšet, že i jiné maminky měly třeba podobné pocity…díky za odpovědi

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Hama
2621
20.4.09 11:29

Ahoj Lakyno!!!!
To víš, někdo má těhotenství pohodové a někdo samej problém. Já byla taky na amnio, fraxiparin jsem si taky píchala a někdy jsem taky měla takový pocity jako ty. Všechno je to velká zátěž, snaž se myslet pozitivně, za chvilku bude prcek na světě a bude dobře.
Chtěla jsem tě prostě jen pozdravit a povzbudit. Posílám ti povzbuzující :) :) :)
P.S. Nejlepší bude, když si najdeš diskuzi se svým měsícem porodu a pokecáš si aspoň s holkama.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
čičinka
8297
20.4.09 11:39

Vím přesně o čem mluvíš a to jsem měla těhotenství až na tvrdnutí bříška v pohodě a klídku.

Najednou mě začalo napadat, že už to nikdy nebude jako dřív a do čeho jsem se to pustila, těšila jsem se na porod a zároveň měla pocit, že bych jim tam „to dítě“ nejradši nechala :oops:

Matýsek má dnes 9 dnů, je moc hodný, vše zvládám, jen ty hormony se mnou občas cvičí.

I teď mě několikrát napadlo, jak by bylo fajn, kdybych se o nic zase nemusela starat, fyzicky stíhám, ale psychická zátěž je fakt hodně velká.

Asi nejlepší je o tom mluvit, hlavně s manželem, ať ví, jak se cítíš a hlavně mu pro jistotu zdůrazni, co je to poporodní deprese a laktační psychóza, já udělala manžovi krátkou přednášku, a že mě má pozorovat po porodu, kdybych nebyla při smyslech :?

Ale myslím, že to přejde. Mě před porodem pomáhala nějaká fyzická činnost, uklízení, pečení dobrůtek, pořádná náročná procházka a pak vana s olejíčkem.

Držím palce, ať už to vše doklepeš v pořádku a přeju rychlý a málo bolesivý porod.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Laya
6565
20.4.09 12:20

Ahojky, já mám 9 dnů do termínu a můžu ti říct že pocity mám stejné, kolikrát si i říkám jestli je to tak správně, tolik jsme si miminko přáli a já teď přemýšlím jestli to nebylo ukvapený, jestli to vůbec zvládnu, no sama nad sebou bych brečela…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lakyna
992
20.4.09 12:32

Moc Vám holky děkuju za odpovědi a povzbuzení. Je mi trochu lépe, když vím, že i jiné maminky mají podobný pocity a nejsem sama…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Judycum
5021
20.4.09 12:54

Já si myslím, že jsem dokonce v jedné chytré knize četla, že jsou tyhle pocity před porodem hodně časté a normální, je to i otázka hormonů…Poprvé jsem tyhle pocity nestihla (porodila jsem o dost dříve), podruhé je menší ta nejistota, člověk už tuší, co ho čeká, ale zase jsem řešila, jestli budu mít obě děti stejně ráda, jak Véna přijme setřičku…Takže jsem taky různě propadala panice a tak…Náročnbé je ještě šestinedělí, pak se to všechno srovná…Přeju dobrý porod a hodně štěstí s miminkem. :wink:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
doriang
5579
20.4.09 14:00

Ahoj
ja mela totez pred porodem druheho ditka… depka, bylo mi spatne, mela jsem pocit, ze nic nevyjde, ze porod pujde celej spatne, ze se stane neco mimcu nebo me a manzel tu zustane na starsiho synka sam, cestou do porodnice jsem manzelovi v aute brecela, ze to nezvladnu atd.
A to jsem mela naprosto pohodove tehotenstvi a porod byl nakonec taky v pohode. A bud v klidu, u toho tretiho me podobny pocity nejistoty prepadaji uz ted…

Tak preju pohodovy zbytek tehu a bezproblemvy porod :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Galadwen
381
20.4.09 22:44

Buď v klidu, já jsem jak na houpačce už teď, někdy mě to chytne, sednu si a bulím pro nic za nic, nebo kvůli blbosti :oops: . Nebo jsem na prášky kvůli něčemu, co mi provede starší dcera, hlavně co se týče záměrných loužiček na koberci a (jejích) záchvatů vzteku, když jí něco nedovolím. Zajímavé je, že při těhotenství s ní mě nic takového nechytalo, až v šestinedělí, to jsem byla schopná brečet dojetím i z reklamy, ale nebylo to tak hrozné, jak někdo popisuje. Tak je to možná tím, že teď sedím doma (doslova, i to batolecí cvičení jsem musela utnout kvůli RT), a prve jsem chodila do práce.
Teď si taky někdy říkám, jak to zvládnu se dvěma, a mám pocit, že se na mladší jakoby netěším tak bezvýhradně jako na starší, a mám z toho špatné svědomí. Ale většinou to moc racionální není.
A dlouhé procházky a práci, jak tu někdo doporučuje, mám zas zakázanou kvůli měknutí čípku a riziku předčasného porodu. Tak snad bude líp, až ti prckové budou na světě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
janinkacumacek
529
21.4.09 10:04

Ahoj, já první 4 měsíce doslova problila a zhubla o 12 kg, to jsem si myslela, že nejhorší mám za sebou a ono prd. Pátý měsíc byl v klidu a já si užívala kopání prcka a ultrazvuk na DVD.Šestý měsíc jsem ležela s nohama nohoře kvůli zkrácenému čípku. Pak bolest zad a šílený sny o hrůzným porodu, no ten jsem si opravdu užila. 36 h mega bolestí, pak rychlý porod s EPI a oxytocynem, ztráta krve, takže infuze, šití atd. Šestinedělí bylo přímo peklo, dostala jsem poporodní depresy,chodím teď k psychiatrovi a beru kupu léků, zastavení laktace, krmení UM. A nazávěr, všechno jsem přežila a hrozně si teď užívám malýho a každý den přináší něco nové, krásného a někdy trochu i náročného (to když malý nemá svůj den).
NEBOJ KAŽDÁ JSME JINÁ, A JINAK PROŽÍVÁME SVÉ TĚHOTENSTVÍ, KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ A TY BUDEŠ URČITĚ SKVĚLÁ MÁMA, JINAK BYS NEMĚLA TAKOVÉ POCITY.
Držím ti palečky, ať jsi ty i mimčo v pohodě. Zvládnout se dá vše, každá z nás je toho důkazem a hodně se tím utuží manželství nebo partnerství. Můj manžel se zachoval opravdu skvěle a já ho za to miluju ještě víc a to jsem si myslela, že to nikdo z nás nezvládne, hlavně já. Brečela jsem doslova manželovi v náručí, že chci aby bylo všechno jako dřív. Nakonec je to teď ještě hezčí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.1.13 09:02

Ahoj holky,
Janínko, moc hezky jsi to napsala, az jsem z toho cela dojata ;))))
Nejspis jste vsechny uz nekde jinde, mate jiny starosti, nebo spis radosti, a nejspis uz si tohle nikdy neprectete… neda mi ale se tu nevyblejt…
Myslim, ze cejtit trochu depky a nejistotu v tehotenstvi je uplne normalni, je to velka zmena a kdyz ma clovek jen neco malo v hlave, tak to resi a neni mu to jedno. To, ze resi, jak to bude, az to bude, je dokladem toho, ze to bere zodpovedne.
Ale ja jsem takovej stoural, ze uz to mozna prehanim.
V podstate cely dosavadni tehotenstvi jsem z toho nestastna. Kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna, mozna jsem mela chvilku radost, ale tu vzapeti vystridal hroznej smutek, kterej obcas prerustal az v odpor. Nedokazala jsem se s tim vyrovnat, porad jsem si rikala, o co vsechno prijdu, az se to narodi, ze to v podstate bude konec zivota - konec poradnyho zivota… je nam s manzelem spolu krasne a nepotrebujem nikoho tretiho… brala jsem to porad jako ze mam v sobe vetrelce… ale nikdy jsem ty svoje negativni emoce nemirila vuci tomu malymu, bylo mi jasny, ze ono za nic nemuze, to my jsme si to zpusobili…
Kdyz jsem si procitala ty brozury pro tehotny, bylo mi na bliti z toho upaltanyho jazyka, kterym se tam vsude pise, ty debilni zrobneliny… vsude na fotkach byly polonahy maminy s vyvalenym pupkem hloupe se culici jak mesicek na hnoji… nic mi to nerikalo…
Pak tyhle pocity na chvilicku presly - uz jsem mela pocit, ze se s tim nejak zzivam… upnula jsem se k tomu, ze budu mit holcicku a ze to bude fajn…
Jenze vcera mi rekli, ze to bude kluk. A ja jsem zase tam, kde jsem byla…
Tak nevim, esli TOHLE je normalni… :(

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
5.10.21 15:39

Předporodní splín

Ahoj, koukám, že tahle diskuze je už dost stará, ale tak nevadí, třeba se mi aspoň uleví.

Dneska druhý den přenáším, zatím to nevypadá, že by se mělo k něčemu schylovat a moje duševní rozpoložení je dost hrozné. Jsem unavená, bez nálady, plačtivá, nic mě nebaví a o nic nemám zájem, nemůžu se přemluvit ani k tomu, abych napsala pitomý mail a jediné, po čem toužím, je to, aby se moje holčička už rozhodla, že přijde mezi nás.

Přitom jsem měla celé těhotenství takřka bezproblémové. První trimestr mi bylo sice trochu špatně, ale ve srovnání s jinými vlastně docela pohoda. Všechny testy, screeningy, krev atd. dopadly vždycky výborně, kontroly u gynekoložky jsem vnímala spíš jako formalitu, pohyby jsem začala cítit celkem brzo, žádné otoky, přibrala jsem tak akorát… opravdu jsem měla takřka ukázkové těhotenství (pokud můžu soudit) a taky jsem za to byla vděčná. První zaškobrtnutí nastalo až ve 39. týdnu, kdy mě už z porodnice poslali na dodatečné testy kvůli podezření na preeklampsii. Naštěstí se nic neobjevilo, ale docela mě to psychicky odbouralo a ty dva dny, kdy jsem čekala na výsledek, jsem v podstatě probrečela a úplně mi to vzalo energii. Pak se to zase na nějakou dobu srovnalo a já se zase začala těšit.

Porodu jsem se nějak nebála a nebojím (až mě to samotnou překvapuje), asi je to tím, že jsem měla celý těhotenství fakt klídek. Bohužel jsem si asi nějak vzala do hlavy, že moje holčička je hodná a přesná a přijde přesně v termínu (měla jsem navíc jen jeden). O den později se narodila moje babička, po které bude mít malá druhé jméno, takže i tahle varianta by se mi líbila, ale pořád se nic neděje a já se cítím pod psa a bojím se, že budu muset na vyvolávání.

Samozřejmě, jak to bývá, jsou už všichni napjatí jak struna, což nějak zvlášť nepomáhá. Už se taky bojím někam chodit, co kdyby to přišlo, takže jsem celý den akorát doma. Nechce se mi se s nikým bavit, na jednu stranu si říkám, že bych mohla klidně někomu napsat nebo zavolat, ale na druhou bych si nejradši někam zalezla a už nezalezla. Můj manžel mi taky není zrovna oporou. Místo toho, aby byl se mnou a utěšoval mě, tak si plánuje, jak malou půjde zapít a jak dlouho to bude trvat, než zas bude moci jít za kamarády. Už dřív jsem si všimla, že to není moc opora do nepohody a že je pro mě mnohem snazší tvářit se, jak všechno zvládám, než abych se musela dožadovat jeho pozornosti. Je jinak moc hodný, když ho poprosím, zůstane se mnou, uklidí koupelnu, nic po mě nechce a udělá vlastně všechno, ale štve mě, že ho musím prosit a sám od sebe se nezmůže na nic. Pořád je co řešit v práci, s kamarády… Když mu řeknu, aby šel, že to zvládnu, tak si prostě jde a je rád, že je z obliga.

  • Citovat
  • Upravit
Layana
601
5.10.21 15:55

Tak si pak představ situaci kdy 4mesice zvracis, nemůžeš jíst skoro nic co máš ráda celý zbytek těhotenství, protože po těch 4m už sice nezvracis ale je ti „jen“ Blbě a je celá řada potravin které to zhoršují, do toho chytnes brutální břišní chřipku, bolí tě zub a nic pořádného si nemůžeš vzít, pak se ti rozjede šíleně viróza, že se ani pořádně nevyspiš, tudíž jsi celkově úplně v prd***, nikdo ti nepomůže protože manžel staví dům a má toho taky až až, a do toho 2,5 lety skřítek doma (toho jsem přenášela 10 dní) snad ti moje mizérie spraví náladu :lol: :lol: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Charlie18
324
5.10.21 16:13

Tak třeba ti trošku zvednu náladu, já do 20.tt celodenní nevolnosti a zimnice, pak tři týdny relativně fajn a od 24.tt rizikové těhotenství, do toho dvě cacorky, teď poslední měsíc sotva chodím, bolí mě celý spodek, jak malý tlačí a mám namožený třísla :roll: no hrůza děs, manžel jede na dva týdny do zahraničí. Mám tři týdny do porodu, první se narodila měsíc před termínem, druhá je o dva týdny dřív. Už jsem vše okolo porodu přestala řešit, protože to stejně nevyřeším, jen malýmu každý den říkám, ať se narodí, když je/bude tatínek doma :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Bamace
439
6.10.21 08:27

Tohle je docela normalni stav na konci tehotenstvi. Uz to chces mit za sebou, tesis se, hormony pracujoi. Zkus si to tak nebrat, partnera nech tesit se na zapijenu. Oni to vidi jinak, dokud u toho porodu nejsou… :D klidne si zalez, odpocivej, koukej na filmy a delej si ty dny co nejhezci sama pro sebe. Po porodu jeste nekolikrat zjistis, ze veci nejdou podle planu a tak, jak si je clovek vysni. Ber veci, jak jsou. Mne nejvic pomohlo rict si, ze vsechno je jenom obdobi, nic netrva vecne. U prvniho to bylo tezke prijmout, ale ted u druheho si uzivam drobne radosti a z problemovych situaci se nehroutim, protoze vzdycky casem prejdou. :) u obou deti jsem byla na poterminovem vyvolani. U prvniho jsem hystericky sedela doma uz mesic pred porodem, akorat jsem furt myslela na to, ze uz to prece musi furt byt, zkoumala data a tak. No, u druheho uz jsem vedela, ze na tom nic nevykoukam ani neovlivnim, a tak jsem delala, co jsem chtela - byla venku, s kamarady, vzdycky ale tak, abych pocitala s tim, ze holt muzu vzdycky popadnout tasku a odkracet do porodnice. Moc se svym stavem nedeptej, ma ho takovy kazda druha a je to normalni. :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Original

  • (3.9) + 55 recenzí

Prsní vložky

  • (3.5) + 51 recenzí

Babylove Prsní vložky

  • (2.4) + 40 recenzí

PureLan 100

  • (4.9) + 36 recenzí

Chránič prsní bradavky Premium

  • (4.3) + 33 recenzí

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty

Nadměrná menstruace v 48 letech

Dobrý den, je mi 48 let a poslední dobou mám divnou menstruaci. Cyklus se mi už několik let zkracuje na 22.24.dnu, 2. den bývá výrazně silný,... Odpověď

Menstruace u 14leté dcery

Dobrý den, ráda bych se zeptala, dcera 14let dostala svoji první menstruaci ve 12 letech, neměla ji pravidelnou cca v intervalech 13 měsíce.... Odpověď

Těhotenství i přes krvácení ?

Dobrý den. 29.5 jsem měla slabě pozitivní test. Byl to den očekávané menstruace, ta ale dorazila až 2.6. Z odběru krve vím, že jsem 1.6 měla... Odpověď

Objeví se ještě srdíčko?

Dobrý den, dnes jsem byla na vyšetření a jsem v 7 týdnu a plod má 3mm ale bez srdeční akce.. menstruaci jsem mývala nepravidelnou.. ale je... Odpověď

Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace

  • 29.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, v lednu jsem byla na farmakologickém ukončení těhotenství. Potě přišla menstruace 1.3 další menstruaci jsem měla po 32 dnech 2.4, další... Odpověď