Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Předporodní splín? Nevím co mi je.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
25.8.22 16:31
My máme vymodlene těhotenství (8.mesic). A já jsem stále stejné opatrná a ustrasena jako v prvním trimestru. Každé kontroly se bojím a výbavu už z donucení kupuji, ale pořád odkládám. Všichni mi blahopřejí a já se zlobím. Aby to nezakrikli. Radují se a já se mračím a i jim tu radost kazím. Nevhtela jsem slavit ani svoje narozeniny. Ten strach mě svírá tolik, že už si přeji jen a jen šťastný konec.
- Citovat
- Upravit
25.8.22 16:40
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit…zadařilo se nám na miminku, které jsme oba moc chtěli…dřív před snažením pokaždé když jsem si myslela že jsem těhotná, ale vyšel negativní test, byla jsem špatná, někdy i brečela…a když jsme se shodli, že se od určité doby začneme snažit (kdy jsem s tím přišla právě já 😀 a byla jsem připravená) byla jsem i tak jebnutá, že když jsem viděla nějaké dětské oblečení a moc se mi líbilo, tak jsem ho koupila😆 😀
Ale teď k problému…od zjištění těhotenství jsem byla asi 1-2 týdny šťastná jak blecha, ale pak nevím proč přišly stavy - které mám pořád, místo těšit jsem se začala netěšit, stavy kdy přišel stres a místo štěstí přišel velký strach z toho všeho a nevím co s tím, dokonce když jsem u gynekoložky, tak mi příjde, že je z toho těhotenství nadšenější než já. Nemůžu se toho zbavit a nechápu proč to přišlo, když jsem se na miminko tak těšila. Neřeknu kdybych byla na konci těhotenství, kdy je tohle běžné, ale jsem na začátku 3tího měsíce.
Uvedomila jsi si zodpovědnost. Já u kluka měla občas i myšlenku na potrat, ze to přece nemůžu tomu dítěti udělat. Tesne před porodem me to chytlo ještě jednou, ze proste nemá šanci přežít… no už jsou mu 4 roky tak jsem to asi v základu dala. I po několika potratech jsem si pak vycitala co jsem to udelala prvorozenemu, ze už na nej nebude čas atp. To jsou hormony.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 16:49
@Anonymní píše:
My máme vymodlene těhotenství (8.mesic). A já jsem stále stejné opatrná a ustrasena jako v prvním trimestru. Každé kontroly se bojím a výbavu už z donucení kupuji, ale pořád odkládám. Všichni mi blahopřejí a já se zlobím. Aby to nezakrikli. Radují se a já se mračím a i jim tu radost kazím. Nevhtela jsem slavit ani svoje narozeniny. Ten strach mě svírá tolik, že už si přeji jen a jen šťastný konec.
Konec? Tohle je jen začátek. Až vám dítě poprvé upadne, až spadne z prolézačky, z houpačky, z kola, lyží, bruslí… Naloka se vody při výuce plavání. Až půjde poprvé samo do skoly na krouzek, na diskotéku… Studovat do jiného města, statu. Člověk se už o dítě nepřestane bát. Nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.22 23:01
@hospodki
No to jsem si taky říkala, zodpovědnost a hormony…ale nevím…teď z toho mám prostě fakt špatné pocity, třeba předtím jsem se těšila na nakupování pro mimčo a teď při představě, že něco objednávám přichází stres a odkládání… už se z toho všeho netěším, bojím se toho…a nechápu to…co to je, když jsem se na to všechno tak těšila 😔
- Citovat
- Upravit
26.8.22 05:02
@Anonymní píše:
@hospodki
No to jsem si taky říkala, zodpovědnost a hormony…ale nevím…teď z toho mám prostě fakt špatné pocity, třeba předtím jsem se těšila na nakupování pro mimčo a teď při představě, že něco objednávám přichází stres a odkládání… už se z toho všeho netěším, bojím se toho…a nechápu to…co to je, když jsem se na to všechno tak těšila 😔
Me se to u prvního zlomilo po 20tt, u holky vlastně nikdy. I jsem šla na Hamiltona před termínem at už jde ven. Uzlicek nervu po potratech. Ještě půl hodiny po tom co se narodila a měla jsem ji na sobě na sále jsem nevěřila, ze už je to za mnou a jsme obě v pořádku. Nějaká radost z nakupování přišla az po porodu. Jsi ještě na začátku a tělo se s tím samo musí srovnat než dovolí hlave malování vzdušných zámku. Jinak já s brichem nemluvila, bezmezně nemilovala dítě v břiše a když se mimca narodila, tak jsem je měla rada a postarala se. Ale vylozene facka a uvědomění si, ze syna miluju přišlo az když za mnou přišel on a chtěl pusu a pomazlit. Pak když mi řekl, ze me má rad… jasný, bojim se i o dceru, chovam, mazlim, je roztomilá, ale nějaký hlubší cit /uvědomění očekávám taky později
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.22 08:28
Měla jsem to samé, až do věku 4m dítěte. Hlavne, když se malej narodil, tak to byla úplně krize. Bylo to hodně náročné období, ale přešlo to 
Už je super, když zrovna neřve 
- Citovat
- Upravit
26.8.22 18:48
@Anonymní píše:
My máme vymodlene těhotenství (8.mesic). A já jsem stále stejné opatrná a ustrasena jako v prvním trimestru. Každé kontroly se bojím a výbavu už z donucení kupuji, ale pořád odkládám. Všichni mi blahopřejí a já se zlobím. Aby to nezakrikli. Radují se a já se mračím a i jim tu radost kazím. Nevhtela jsem slavit ani svoje narozeniny. Ten strach mě svírá tolik, že už si přeji jen a jen šťastný konec.
Jako bych to psala já… tolik jsme toužili po miminku, že když se zdařilo, nechtělo se mi tomu věřit a pak nastal každodenní strach, že se to zase pokazí (mám za sebou ZT), každá kontrola stres…končím osmý měsíc a kdyby z toho všichni nebyli na větvi a nekupovali a nedávali nám veci, tak nemám nic… zvládla jsem jen objednat kočár 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Ahoj, potřebovala bych poradit…zadařilo se nám na miminku, které jsme oba moc chtěli…dřív před snažením pokaždé když jsem si myslela že jsem těhotná, ale vyšel negativní test, byla jsem špatná, někdy i brečela…a když jsme se shodli, že se od určité doby začneme snažit (kdy jsem s tím přišla právě já 😀 a byla jsem připravená) byla jsem i tak jebnutá, že když jsem viděla nějaké dětské oblečení a moc se mi líbilo, tak jsem ho koupila😆 😀
Ale teď k problému…od zjištění těhotenství jsem byla asi 1-2 týdny šťastná jak blecha, ale pak nevím proč přišly stavy - které mám pořád, místo těšit jsem se začala netěšit, stavy kdy přišel stres a místo štěstí přišel velký strach z toho všeho a nevím co s tím, dokonce když jsem u gynekoložky, tak mi příjde, že je z toho těhotenství nadšenější než já. Nemůžu se toho zbavit a nechápu proč to přišlo, když jsem se na miminko tak těšila. Neřeknu kdybych byla na konci těhotenství, kdy je tohle běžné, ale jsem na začátku 3tího měsíce.