Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pres prdel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.6.10 21:19
Myslím, že plácnutí přes zadek má smysl, musí ale přijít ve správnou chvíli. Jak bylo už řečeno, když dítko rozbije vázu, obvykle to naschvál není. Ale když se bude po xtý snažit strkat prsty do zásuvky a nebude reagovat na vysvětlování, proč to nemá dělat, jde veškerá sranda stranou a prostě dostane na prdku. Jde o to, aby pochopilo, že když bude vědomě dělat to, co nemá, bude se mu dít něco nepříjemného. Pro některé dítě to znamená plácnutí, pro jiné seřvání, vykázání na hanbu, zabavení oblíbené hračky, apod. A každý prostě musí najít, co na jeho dítě nejlíp platí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.10 21:24
Angua píše:
Správné není nic, záleží na dítěti. Já se snažím neplácat, protože vím, že jsem nervák a plácla bych jenom abych si ulevila já - to je podle mě špatně.Plácnu občas po ruce, když sahá, na co nemá - ale i tomu předchází několik ne a snaha odvést pozornost jinam.
Hlavně se nenech rozhodit řečma, že budeš mít spratka, když ho nebudeš bít atd., protože „škoda každé rány, která padne vedle“
Obecně nejsem proti fyzickým trestům, pokud jde o jedno plácnutí, s chladnou hlavou a rozmyslem, když selhaly předchozí možnosti nebo to nelze dítěti jinak vysvětlit (že je třeba moc malé). Pokud děcko řežu hlava nehlava nebo jenom proto, že mám nervy v kýblu, tak to dobré není.
K tomu „něco vyvede“ - mám o kousek mladšího chlapečka a že by cíleně něco vyváděl, za co bych ho musela bít jsem si nevšimla. Jo, občas něco shodí, rozsype, ale to patří k věci. Jediné „zlobení“ je, že lupe s PC a televizí - ale to by dělal, i kdybych ho za to seřezala jak žito, prostě to ještě nechápe, tak tomu předcházím - telku jsem přelepila kartonem a k PC ho nepouštím a opakuju, opakuju…
V jedné knížce jsem k tomuto četla pár věcí - třeba když dítě rozbije vázu, tak za to nemůže - je to tvoje vina, žes ji tam nechala
Prostě i když ví, že má dávat pozor, tak ji při hře „nevidí“, neudělá to schválně a máš se zeptat sama sebe, jestli bys udělala takovou scénu, kdyby ji rozbil někdo dospělý, třeba tvůj šéf
Vztekání - pokud se vzteká, že se mu něco nedaří, tak nevidím důvod ho bít - musí si umět prožít i to zklamání a to, že mu něco nejde. Totéž platí u toho, že něco nesmí / nedostane. Nechám ho prostě tak, ať se trošku vztekne, pak mu nabídnu jinou činnost, obejmu, opusuju, utěším, mluvím na něho. Na velké scény v obchodech je zatím malý, když vřeští v obchodě, že chce banán, tak mu ho koupím, bo jde o ho*no
Se dívám, že z toho mám zase slohovku
Naprosto, ale naprosto souhlasím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.10 14:10
Plácnutí přes zadek nebo ruku s manželem neřešíme tak do hloubky, někdy je to prostě třeba, aby se nastavily hranice co ano a co ne (např. s knoflíky od trouby se nehraje, u nás oblíbená činnost).
A někdy zas funguje ignorování vzteku nebo vyhovění tomu co chce, pokud to znamená žádost o něco o co si neumí slovně ještě říct.
Mě spíš příjde, že často ječím nedělej to, nech to, nesahej na to, to nesmíš apod., tak jsem si zadala, že se budu krotit.
Momentálně vyleze na kuchyňskou linku, na stůl a do podobných výšek, tak čekám, kdy z toho bude i skákat
Ale přiznej me si, za nic na světě by jsme ty naše lumpy nevyměnili, ikdyž naši nervové soustavě dávaj zabrat 
PS: u nás mládě dokázalo zrušit obrazovku noťáku, TV ovládač, žaluzky a fleky na pohovce už ani nepočítáme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.10 14:19
Tak já se také přidám…
Myslím si, že občas je to nevyhnutelné, nevadí mi, když se vzteká, nevadí mi, když něco rozbije, co mě ale doslova vytáčí je její provokace - neházej ten chleba na zem, šup, jeden kousek dole, znovu opakuji, neházej ten chleba na zem… a šup, někdy vydržím ještě jednou, jindy dostane po ruce.
Co s provokujícím dítkem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.10 09:02
Saxana22 píše:
Tak já se také přidám…Myslím si, že občas je to nevyhnutelné, nevadí mi, když se vzteká, nevadí mi, když něco rozbije, co mě ale doslova vytáčí je její provokace - neházej ten chleba na zem, šup, jeden kousek dole, znovu opakuji, neházej ten chleba na zem… a šup, někdy vydržím ještě jednou, jindy dostane po ruce.
Co s provokujícím dítkem?
Tak to by mě taky zajímalo, zvlášť, když se tomu ještě chechtá a dělá jakože „já nic, já muzikant“ a jede dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
