Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Přestěhovat se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.21 13:37
Já bych do toho určitě šla. My šli takhle z Prahy blízko k našim, když jsem čekala první dítě. Teď máme dvě a všichni zvažujeme přesun na chalupu 
Za mě je velká výhoda být blízko prarodičům, když spolu dobre vycházíte. A v Praze s dětmi to není zrovna dvakrát terno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.21 13:45
Já osobně Prahu miluju, výhody jsou zde zejména pro větší děti, ale pokud vy vlastně téměř půlku roku trávíte tam, máte tam jedny rodiče a starší syn nemá s přesunem problém, tak bych se taky přikláněla k možnosti přesunu před první třídou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.21 14:11
Možná byla naše situace v něčem podobná, takže ti to tady nějak přiblížím. Rozdíl je ten, že my nikdy neplánovali v Praze zůstat natrvalo.
Zhruba do roka dětí(to znamená rok a pů), jsme žili v Brně s manželovými rodiči v jednom bytě. Otěhotněla jsem nenadále, manžel ještě dostudovával, já dostudovat nezvládla a ani nemohla, těhotenství bylo rizikové a kombinovaně obor nešel.
Manžel dostudoval až v tom roce dětí, mezitím měl brigády(je IT) a první a velmi štědrou(jak už to tak v Praze bývá) nabídku dostal do Prahy. Byl to před více než 15 lety vysoko přes 50 hrubého ve zkušební době. Hned po zkušebce to šlo výrazně výš.
V brně by dostal tak půlku a nájemní bydlení tu už tehdy stálo velmi podobně.
A tak jsme na pár let přesunuli sebe a děti do Prahy. Mám tam doteď přátele, ekonomicky to byl doslova ráj, snad až na takové věci, jako jsou služby(kadeřník a podobně), tam bylo oproti tomu, na co jsem byla zvyklá, hodně levně. Všechno u nosu, metrem jsi všude hrozně rychle. To asi víš 
.
Jenže z rodinného hlediska to bylo hrozně těžké, většinou jeden víkend jedni rodiče, druhý druzí rodiče, občas děti nebo my na týden v místě bydliště.
A to byla nejbližší rodina, na ten zbytek jsem měla minimum času a pro mě je to hodně důležité, stejně jako ti kamarádi, které znám od mala. Ano, měla jsem tam nové, ale pro mě jsou ti dlouholetí důležití.
A tak jsme se rozhodli jít ve čtyřech letech dětí zpět. Ekonomicky to byl sešup. A obrovský, přestěhovali jsme s edo nájmu, který byl 2+1 místo 3+1 za stejné peníze, co v Praze. Přitom čtvrť co do kvality srovnatelná. V Praze jsme za ty tři roky našetřili obrovské peníze a to jsme se kdovíjak neomezovali. Je tedy pravda, že jsme s malými dětmi nestáli o drahé dovolené u moře. Ono to dost udělá.
Ale co rozhodlo nejvíc, Praha je opravdu jiný svět a lidi myslí jinak, nevyhovovalo nám to. A to tam mám některé kamarády, se kterým se vídám doteď, velmi ráda, jen jsou pro mě prostě určité věci nezkousnutelné. Ale chápu, že oni myslí jinak, tam se hrozně lehce hledá práce a vydělávají celkem slušné peníze. Až teď s odchodem turistů to tam začalo být horší.
Ještě než jsme došli k tomu, že se budeme stěhovat, měla jsem tam sehnanou práci na třetím pohovoru, slušnou práci v podobném oboru v jakém dělám teď, jen za o třetinu vyšší peníze.
Přestěhovali jsme se zpět do Brna. Člověk by řekl, že to nemůže být ekonomicky tak velký rozdíl. Ale je, bydlení je reálně podstatně dražší. Já jsem 9 let nezavadila o slušnou práci. Myslím tak slušnou, jakou jsem tam měla sehnanou do dvou měsíců.
Manžel tady našel práci v pohodě, přece jen je IT, ale za půlku peněz a než se dostal alespoň na něco slušného, trvalo to tři roky a ne tři měsíce, jako tam. A to tady měl mnohem vyšší pozici. Za to samé, co dělal v Praze, by tady byl ani ne na poloviční mzdě. Ale nemovitosti a pozemky tu rozhodně o tolik méně nestojí.
To, co je tu ještě lepší, je přístup lékařů.
Jestli lituji, že jsme šli zpět? Ani náhodou, ta rodina a úplně jiné prostředí, mi prostě více vyhovují.
Jen po té době bych asi řekla, že bych ještě rok počkala a udělala si tam praxi v té práci, pak by se mi tu v Brně možná shánělo lépe. Ale já netušila, že je to tady až tak jiné, přece druhé největší město…Předtím jsem s HPP zkušenosti neměla, byla jsem na škole. Byl to tvrdý náraz, ta hrozná práce, kde jsem byla 8 let, mě stála docela zdraví a ta doba, než jsem našla slušnou práci, mě zase stála další děti, které jsem si nechtěla pořizovat dřív, než získám praxi ve slušném oboru.
Aby bylo jasné, Prahu tu dost kritizuji, byla jsem tam ráda, lidé byli přátelští, kdybych se měla vracet do nějakého problematického regionu se špatným životním prostředím, zůstanu tam, ekonomicky nám to ulehčilo život.
Ale dostupní prarodiče a tetičky jsou k nezaplacení. A to, že jsou blízko, nám vlastně pomáhá i v tom, že to tolik nenarušuje soukromí o víkendech a tak.
Je to dlouhé, snad i srozumitelné 
.
Anonym, nechci tu ten příbeh takhle šířit v souvislotsi s nickem. Je tam dost podrobností.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.10.21 14:41
@Micilin Díky. Tvůj příspěvek mi docela pomohl, protože po jeho přečtení jsem si říkala: no přesně!!! Takže asi je evidentní, kam mě to táhne. Ale táhne mě to tam racionálně.
Emocionálně je to složitější, jelikož jsem hodně konzervativní člověk a špatně si zvykám na změny. Už teď, když si představím, že nebudeme v Praze v našem bytě a čtvrti, je mi z toho vlastně smutno. A samozřejmě to zázemí, že je tu spousta krásných hřišť, dá se chodit do velkých parků nebo ZOO či botanické zahrady.
Také mám trochu strach z mentality na malém městě.
Anonymní píše o mentalitě lidí Praha vs. Brno, to je ale něco úplně jiného. Já už jsem si za ty roky zvykla na mentalitu většího města a když jsme u rodičů na malém městě, tak tam lidi opravdu přemýšlejí hodně jinak. Mají zúžený pohled bych řekla. Myslí v první řadě na sebe a špatně vnímají širší souvislosti, např. ohledně životního prostředí. Taková mentalita „po nás potopa“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.10.21 14:50
@Anonymní píše:
@Micilin Díky. Tvůj příspěvek mi docela pomohl, protože po jeho přečtení jsem si říkala: no přesně!!! Takže asi je evidentní, kam mě to táhne. Ale táhne mě to tam racionálně.Emocionálně je to složitější, jelikož jsem hodně konzervativní člověk a špatně si zvykám na změny. Už teď, když si představím, že nebudeme v Praze v našem bytě a čtvrti, je mi z toho vlastně smutno. A samozřejmě to zázemí, že je tu spousta krásných hřišť, dá se chodit do velkých parků nebo ZOO či botanické zahrady.
Také mám trochu strach z mentality na malém městě.
Anonymní píše o mentalitě lidí Praha vs. Brno, to je ale něco úplně jiného. Já už jsem si za ty roky zvykla na mentalitu většího města a když jsme u rodičů na malém městě, tak tam lidi opravdu přemýšlejí hodně jinak. Mají zúžený pohled bych řekla. Myslí v první řadě na sebe a špatně vnímají širší souvislosti, např. ohledně životního prostředí. Taková mentalita „po nás potopa“.
Ještě teda musím říct, že na malé město bych nešla. Ale to je mnou, já tu nenanonymitu špatně snáším. Jinak tu mentalitu po nás potopa a extrémně zúžený pohled na svět, jsem vnímala hodně právě v té Praze.
- Citovat
- Upravit
31.10.21 18:49
Tak my jsme teď v okresním městě, má asi 60 000 obyvatel. Ale chtěla bych na ten venkov
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.21 20:09
Já jsem z Prahy, a bydlela jsem kvůli práci rok na malém městě. Je to opravdu jiný svět. Lidé se tam znají, vidí si do talířů, je tam plno drbání a pomlouvání, ale na druhé straně zase vám lidé v nouzi víc pomohou. V Praze se většinou nikdo o nikoho nestará. Jde také o zvyk v jakém prostředí, kdo vyrostl a co mu víc vyhovuje. Zatím jsou děti malé, ale za pár let by bylo pro ně lepší být v Praze. Větší výběr vzdělávání, kroužků, brigád. Až jim bude patnáct, tak vám vyčtou, že jste se z Prahy odstěhovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Bydlíme v Praze, máme 2 děti, starší dítě by mělo jít příští rok do první třídy. Máme tu oba práci, kterou je možné dělat na dálku. Bydlíme tu víc jak 10 let, takže tady máme známé a jsme tu zvyklí.
Prarodiče máme daleko, ale co se narodilo první dítě, strávili jsme u nich hodně času (jedeme k nim klidně i na pár měsíců). Teď zvažujeme, že se tam přestěhujeme. Chceme to rozhodnout do doby, než budou zápisy do prvních tříd. Protože stěhovat se potom nám nepřijde jako dobrý nápad, že by dítě měnilo základku…
Když se přestěhujeme, děti budou moct trávit víc času s babičkou a dědou. Starší syn je tam moc rád a sám říká, že by byl (kvůli nim) raději tam. Kdyby nastoupil do školy v Praze, tak už k nim samozřejmě nebudeme moct jezdit tak často a na tak dlouho.
Známé i pár příbuzných v tom městě máme také. Muž sice odtud nepochází, ale nemá s tím problém.
Bydlení budeme muset řešit tak jako tak - buď větší byt v Praze anebo bydlení v tom městě (než něco najdeme, bydleli bychom u mých rodičů, mají velký dvougenerační dům s oddělenými byty).
Neřešil někdo něco podobného? Jak jste se rozhodli a jak jste spokojení?
Je mi jasné, že rozhodnutí je na nás, ale ráda si přečtu názory.