Připadám si neschopná

Napsat příspěvek
Velikost písma:
72725
27.9.13 16:42
@ZItu píše:
Děkuji moc. :) Snad máš pravdu a bude lépe.

rozhodně.. nic netrvá věčně a jak seženeš práci, tak se to celé posune ;) ono je to někdy hodně těžké, přítel taky dřív nechápal, proč neseženu něco pořádného, a le pak zjistil, že to fakt není sranda..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4341
27.9.13 16:54
@martina.se píše:
rozhodně.. nic netrvá věčně a jak seženeš práci, tak se to celé posune ;) ono je to někdy hodně těžké, přítel taky dřív nechápal, proč neseženu něco pořádného, a le pak zjistil, že to fakt není sranda..

To je to - přítel tohle také nikdy nezažil. Nastoupil do práce a je tam do teď ( 10 let, jen se postupně vypracoval výš a výš ). Takže ten už neví, jak mi pomoci. A rodina - no, tam slyším akorát těžké nepochopení a standardní názory. :(
Proto, ač bezdětná, jsem zavítala sem a jsem ráda, že tady se setkávám s pochopením a stejnými situacemi. :)
Děkuji. :)
Jinak vím, že jakmile seženu práci, tak to bude veselejší…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4648
27.9.13 18:35

Jo je to tak, chlap, který to nezažil si to vůbec nedokáže představit. Právě jsem se o tom zase (už poněkolikáté) přesvědčila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4341
27.9.13 20:52
@Kacka2 píše:
Jo je to tak, chlap, který to nezažil si to vůbec nedokáže představit. Právě jsem se o tom zase (už poněkolikáté) přesvědčila.

Nejen chlap, ale obecně, kdo to nezažil, neumí si to představit. Byla jsem stejná ( možná i mladá a blbá ). Až po tom, co člověk zažije tu nejistotu, bezmoc a k tomu neví, co vlastně dělá špatně ( nemá správné známé,… ), tak si uvědomí, o čem to je.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4476
27.9.13 21:36
@Dice píše:
@j.a.n.i1 Souhlasím, sama bych na pozici zaměstnavatele prostě nevzala holku 25-30 let, bohužel no :nevim: :D

No jasne, 30-40 to mas zase maly deti a budes furt na OCR, po 40 se muzes jit uz rovnou zastrelit :mrgreen:
Zamestnavatele hledaj evidentne jenom chlapy. Necham se asi preoperovat…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
101911
27.9.13 23:03

@74paja Když se jim nějaký přihlásí a dohodnou se na platu, tak většinou jo… ne že by mě to těšilo, ale je to tak, proč by si přidělávali potenciální problémy. Aby vzali ženskou, tak musí být buď lepší nebo levnější ideálně obojí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2016
17.10.13 13:41
@Kacka2 píše:
Jo je to tak, chlap, který to nezažil si to vůbec nedokáže představit. Právě jsem se o tom zase (už poněkolikáté) přesvědčila.

No ono to nepochopí nejenom chlap, ale i ten, kdo to nezažil. Proto se taky hádám kvůli tomuto s mojí mámou - ta dostala práci na umístěnku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4341
1.11.13 11:24

Tak jsem tu zase. Absolvovala jsem další kolečko - test z Aj, psychotesty, jedno kolo, druhé kolo, třetí kolo… a opět jsem skončila druhá. Holky - kde dělám chybu???
Už to na mě všechno padá - brečím tu jak želva a nevím, co s tím. Už ani nemám chuť něco dělat. Nějaká příprava na Vánoce - proč? Stejně na ně nebudu mít.
Nejhorší je, že už mě nebaví ani to, co mě vždy bavilo - běh. Už ani při něm si neodpočinu.
Nemáte někdo nějakou radu - jakoukoliv ( tedy krom stěhování - to jsem absolvovala nedávno ).
Moc děkuji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.11.13 11:30
@ZItu píše:
Tak jsem tu zase. Absolvovala jsem další kolečko - test z Aj, psychotesty, jedno kolo, druhé kolo, třetí kolo… a opět jsem skončila druhá. Holky - kde dělám chybu???
Už to na mě všechno padá - brečím tu jak želva a nevím, co s tím. Už ani nemám chuť něco dělat. Nějaká příprava na Vánoce - proč? Stejně na ně nebudu mít.
Nejhorší je, že už mě nebaví ani to, co mě vždy bavilo - běh. Už ani při něm si neodpočinu.
Nemáte někdo nějakou radu - jakoukoliv ( tedy krom stěhování - to jsem absolvovala nedávno ).
Moc děkuji.
:hug: :hug: :hug: :hug: :,( :,( drž se holka, to jediné ti můžu napsat…moc a moc se bojím, abych na tom nebyla za pár měsíců jako Ty :,( předpokládám, že někdy během ledna se dozvím, jestli se budu moci vrátit do práce před mateřskou, ale propustili už 10 lidí - hlavně maminy, co se chtěly vrátit po dětech. S prací je to naprostá katastrofa, přestěhovat se nemůžu. manžel práci má, jde jen a jen o mně…
  • Citovat
  • Upravit
4341
1.11.13 11:37
@Anonymní píše: :hug: :hug: :hug: :hug: :,( :,( drž se holka, to jediné ti můžu napsat…moc a moc se bojím, abych na tom nebyla za pár měsíců jako Ty :,( předpokládám, že někdy během ledna se dozvím, jestli se budu moci vrátit do práce před mateřskou, ale propustili už 10 lidí - hlavně maminy, co se chtěly vrátit po dětech. S prací je to naprostá katastrofa, přestěhovat se nemůžu. manžel práci má, jde jen a jen o mně…

Děkuji moc za podporu. Držím pěsti, aby Tě to nepostihlo. Můj chlap také práci má - naštěstí dobrou, takže nás uživí oba. Ale… Je tu to ale, že já si připadám prostě jak příživník ( i když on mi to najevo nedává ). Potřebuji něco dělat, vyvíjet nějakou smysluplnou činnost a hlavně být mezi lidmi ( což se bez práce a peněz těžko praktikuje ). Nevím - už opravdu nevím, co dělat. Bojím se, abych za chvíli neskončila někde na psychiatrii :( - mám k tomu slušně našlápnuto.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.11.13 11:55

@ZItu To je další věc, které se bojím. psychický stav - vědomí vlastní neschopnosti…prostě je to moje noční můra, zrušit plány do budoucna, problémy v partnerství, protože není práce atd. atd.
Přitom jsem jela „podle pravidel“ VŠ studium, práce, budování bydlení, svatba, děti…odchod na mateřskou se smlouvou na neurčito…prostě jsem udělala maximum, co jsem mohla. Kvalifikaci mám, praxi taky a přesto vím, že kdybych se nemohla vrátit na své původní místo - může to být katastrofa.
Dojíždět daleko nemůžu, manžel má služebky, starost o děti je často na mně.
Už nejsem svobodná, flexibilní a nezávislá a teď když bych si měla užívat plodů své celoživotní práce, tak bych o práci měla přijít?
Pokud se tak stane, vím, že budu řvát, jak raněné zvíře :zed:

  • Citovat
  • Upravit
4648
1.11.13 12:06

@ZItu drž se. Já už hledám práci přes půl roku a nic. Jenomže já nikdy nedojdu ani k tomu konkurzu. Odepíšu na inzerát a žádná reakce. Ani nenapíšou bohužel nehodíte se nám. Minulý týden jsem měla schůzku kvůli práci a vylezlo z toho finanční poradenství Partners :cert:
Anonymní taky jsewm si myslela, že když „pojedu podle pravidel“ tak to bude v pořádku. Sice sem se do práce po mateřské vrátila, ale po 4 měsících se dělala celorepubliková reorganizace a moje místo zrušili. Dali mě do zálohy a na jaře nabídli místo ve městě asi 70km daleko. To jsem musela odmítnout ze stejných důvodů jako máš Ty. Manžel často pryč, babičky sice jsou, ale nemůžu starost o děti přehodit denně na ně. Tak jsem musela požádat o prpuštění a jsem tam kde jsem. V listopadu dostanu poslední podporu a pak nevím. Možná půjdu uklížet chodby v panelácích. S VŠ a přes známost.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.11.13 12:11

@Kacka2 no to je děs..co k tomu dodat…já bych měla nárok na odstupné 3 měsíce, pak minimální podpora z pracáku - vypočítaná z RD, to je 5 měsíců? a pak…jo, dohromady by to byl asi rok, co už bych mohla hledat nové místo, ale když by nebylo?
Hodně lidí mi říká, nekaž si rodičák, užívej si s dítětem, ale mě to ničí, když na to jen pomyslím. ta nejistota a já sama nemůžu proti tomu nic udělat - jen čekat, jak věci dopadnou…

  • Citovat
  • Upravit
4341
1.11.13 12:18
@Anonymní píše:
To je další věc, které se bojím. psychický stav - vědomí vlastní neschopnosti…prostě je to moje noční můra, zrušit plány do budoucna, problémy v partnerství, protože není práce atd. atd.
Přitom jsem jela „podle pravidel“ VŠ studium, práce, budování bydlení, svatba, děti…odchod na mateřskou se smlouvou na neurčito…prostě jsem udělala maximum, co jsem mohla. Kvalifikaci mám, praxi taky a přesto vím, že kdybych se nemohla vrátit na své původní místo - může to být katastrofa.
Dojíždět daleko nemůžu, manžel má služebky, starost o děti je často na mně.
Už nejsem svobodná, flexibilní a nezávislá a teď když bych si měla užívat plodů své celoživotní práce, tak bych o práci měla přijít?
Pokud se tak stane, vím, že budu řvát, jak raněné zvíře :zed:

Ano, pocit vlastní neschopnosti je asi to nejhorší, co člověk může prožít. Podkope to člověka tak, jak si nikdo, kdo to nezažil, neumí představit - kort, když to trvá dlouhodobě.
Problémy v partnerství - tam hodně záleží, jaký ten protějšek je. Mě třeba chlap hodně drží nad vodou, podporuje, povzbuzuje, že příště to bude lepší. Ale i přesto když mám depku, jsem na něj hnusná, ač nechci. Nějakou dobu se to dařilo držet na uzdě, ale teď už jsem ve stavu, kdy to prostě ze mě musí ven. Takže třeba včera to dopadlo tak, že jsem s ním nepromluvila ani slovo - a stačila k tomu jedna blbá malicherná věta. :( Moc mě to mrzí - ale v tu chvíli toho prostě na mě bylo moc. :(
Také jedu dle pravidel ( VŠ, práce, budování bydlení… a bum ho, propuštění pro nadbytečnost ) - ovšem něco mi je kříží a já nevím, proč. Děti ještě nemáme a to je možná v mém věku také kámen úrazu. Každopádně mohu dojíždět, přesčasy, služebky - nic není problém a stejně jsem v háji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4648
1.11.13 12:21

Anonymní - jojo je to bída. Tady práce prostě není a nebude. Na konci roku má jedna větší firma propouštět 40% lidí, skončilo letiště, to jsou další nezaměstnaní. Stěhování nepřipadá v úvahu, manžel má práci dobrou. Jako z jeho platu přežijeme, ale… Jednak chci dětem i něco dopřát, jet na dovolenou a tak a jednak si připadám naprosto neschopná.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat