drž se 
Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Přišla sem o miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.10.15 16:00
@mamule42 píše:
@Kattynka000 Nevím proč jsem se tak rozhodla, že budu pokračovat, něco mně nutilo si malou nechat, navíc nechtěli jsme rozhodovat o její smrti nevím jestli bych zvládla se dívat jak mi ji ve 20 týdnu zabíjí. A hlavně bych ji chtěla pochovat v náruči, pokud to zvládne, už teď k ní cítíme zvláštní pouto, a nejsme schopni ho přerušit.
Já bych se asi rozhodla stejně. Teda takhle se mi to kecá, ale myslím si to, většina si obvykle myslí opak. 
Asi se okolí hodně podivuje, že? Ale v někom jistě podporu máš, viď. 
Nebude to lehké, ale aspoň jsi dala šanci a snad se tedy budete při nejhorším ještě moci poznat a rozloučit se. Píšu při nejhorším, protože to samo o sobě těžké je a není to žádná výhra, ale pro vyrovnání se s tím mi to nějak přijde vhodnější než potrat a pak jen probuzení s prázdným břichem. 
A třeba tu s vámi pár nebo víc let bude, nikdy nevíš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kattynka000
28.10.15 16:02
@mamule42 to chápu, ale věř, že ta bolest bude mnohem větší, když už ji jednou budeš mít v náruči.. Přeji hodně sil.. U nás to manžel zvládá jen díky tomu, že nestihl být u porodu, sám řekl, že vážně netuší, jak by to zvládl, kdyby s ním byl od první vteřiny:-( Už tak jak jsme denně jezdili na kliniku a drželi se posledních nadějí nás to drásalo čím dál víc.
- Citovat
- Upravit
28.10.15 16:07
@Kattynka000 To je těžké takhle říct no. Právě se často setkávám s tím, že s odstupem času přijde velký smutek z toho, že nikdy své dítě neviděli, nerozloučili se s ním. Pak tam chybí ten „rituál“ a dotyčným se se skutečností špatně vyrovnává. Pořád to jakoby nejde uzavřít. Je příliš mnoho otázek: jak vypadalo? jakého bylo pohlaví?… Ale je to samozřejmě na každém, někdo je rád, že to neví. Každý jsme jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.15 16:12
@Katerina3068 je mě to líto, je nekrvácela, špinění max pár dní. Fyzicky to bylo ok, nic mě nebolelo ale ta psychika byla horší, navíc já musela na zákrok opakověně, to teprve bylo psycho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.15 16:18
@Litta Ahoj, hodně se podivují hlavně doktoři, ale ne všichni, někteří naše rozhodnutí respektují, v mé rodině to skoro nikdo neví, nechápu že na mě těhotenství nikdo nepoznal, ale neřeším to, je to moje věc. Navíc nechápu proč se tomu říká potrat, když bych ji musela porodit, a přitom to jako porod do 24 týdne neberou.Budu ráda za každý den, co bude s námi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kattynka000
29.10.15 07:37
@mamule42
Věřím ze to musí být těžké a obdivuji te ze do toho jdeš ja mám za sebou potrat dvojčat ve 24 týdnu oni mi umřeli uz v bříšku a bylo to hrozný ale nikdy sem si jé nepochovala ale představa ze by se mi narodili a čekat na to az umrou a trápit se daleko dyl to bych nezvládla.. je to hrozný ale podle me sis akorát přidělila strašně trápení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 08:14
@petrikaaa Možná máš na jedné straně pravdu, ale dítě nemůže za to jakou má vadu, a proto se odmítám dívat na to, jak mi ji budou zabíjet a já ji budu muset porodit a dívat se jak mi umírá, bylo by ti líp? jenom proto že není podle našich představ. Má právo na život jako každý z nás, a kolik času ji bylo určeno, bude mít. Trápit se určitě nebude, u tohoto syndromu prostě jednou usne a už se neprobudí, to co se stalo tobě jaké dost hrozné, ale jinou volbu jsi neměla, určitě by jsi je taky nezabila kdyby žili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 13:02
@mamule42 no jasné, nevím jak bych se zachovala v tvem případě ale víš ja sama osobně bych nedokázala se smířit s tím ze bych ji měla žila třeba půl roku a pak umřela to by mi srdce puklo zalem, ja bych asi volila potrat kdy sem to dítě ještě neviděla nechovala neprozila si ten život s miminkem..I když je to strasne a ja možná sobecká ale asi bych to nezvládla.. me dodnes trápí co se mi stalo ale furt si říkám ze to tak asi mělo být pro me i pro ne lepší dřív než později třeba v tom půl roce přeci jen uz k tomu dítěti máš větší vazbu když se narodí..
Ale tve rozhodnutí obdivuji a držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 13:22
@mamule42 píše:
@petrikaaa Možná máš na jedné straně pravdu, ale dítě nemůže za to jakou má vadu, a proto se odmítám dívat na to, jak mi ji budou zabíjet a já ji budu muset porodit a dívat se jak mi umírá, bylo by ti líp? jenom proto že není podle našich představ. Má právo na život jako každý z nás, a kolik času ji bylo určeno, bude mít. Trápit se určitě nebude, u tohoto syndromu prostě jednou usne a už se neprobudí, to co se stalo tobě jaké dost hrozné, ale jinou volbu jsi neměla, určitě by jsi je taky nezabila kdyby žili.
Myslím, že ses rozhodla správně, podle svého srdce. Ta situace je sožitá bezbolestné řešení tu prostě není. Kdybys šla ve 20tt na indukovaný potrat, zatížíš ke vší té bolesti ještě své svědomí, protože to máš takto nastavené. Nech to na přírodě. Dala vám holčičku s touto diagnozou, asi to má nějaký skrytý smysl a poslání, o němž nevíme. Nech to plynout, má to tak být. A moc Ti přeju, aby malá patřila k té výjimce, co s vámi zůstane, i kdyby jen na čas. Tak at je ten společný čas co nejkrásnější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 13:23
@petrikaaa Já tě třeba na jedné straně chápu, a nemám nikomu za zlé když se rozhodne pro potrat, je to rozhodnutí každé ženy co je schopna zvládnout a psychicky unést, ale přece jenom když jsem se rozhodla mít dítě, tak ho potom přece nemůžu jen tak zabít, když není v pořádku, ponesu odpovědnost až do konce, malá si zaslouží důstojný odchod, nechci aby skončila v nemocniční spalovně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 13:53
@mamule42
Také to samozřejmě chápu, a škoda ze není více tak zodpovědných lidí jako ty..Budeš skvělá maminka a je to tak co se má stát stane se vše má nějaký důvod
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.15 13:10
Po samovolném potratu (bylo to tedy velmi brzy, teprve 7.tt) a následné kyretáži v narkóze: skoro jsem nekrvácela, jen trochu špinila pár dní, asi tak 4? Fyzicky nebolelo nic, za celou dobu jsem nepotřebovala analgetika (to ani při samotným potratu). Dva týdny jsem dodržela šestinedělí, a pak začala pomalu přidávat zátěž. Do práce jsem šla třetí den od zákroku. Psychická stránka je jiná kapitola. Menstruaci jsem dostala hned po třech týdnech. Počkala jsem pak ještě na jednu a hned otěhotněla. Doktor sice měl nějaké poznámky, ale zatím vše ok (25. tt). Tak snad ťuk ťuk.
Je to těžké, ale ženská zvládne všechno, jsme na to nastavené, tak se drž!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
