Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problém s šestiletou dcerou - žárlí na miminko?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.3.13 16:34
Díky, holky, ono to člověka podrží, když slyší nebo čte, že v tom v podstatě není sám a že jeho dítko není žádnou výjimkou. Snažím se být vytrvalá, ale občas prostě i ty nervy tečou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.13 16:36
Já si myslím, že je to tím, že čekáš holčičku - konkurence.
Můj šestiletý syn zvládl příchod sourozence v pohodě - ve 2,5 letech a i v 6 letech..
Zato dcera měla problémy, jsou od sebe se ségrou o víc jak 3 a půl roku.
Ale nic nezvladatelného.
Já bych spíš přemýšlela v opačném směru. Jestli se na očekávané miminko nespustilo moc pozornosti, jestli o tom doma nemluvíte a nežijete tím víc, než je zdrávo. Já si myslím, že i přehánění v tomto směru může dost škodit. Potvrdila mi to i psycholožka, u které jsem byla, když jsem byla těhotná - k vůli dcerce, ale ještě s jiným problémem..Pokud se o miminku doma mele při každé příležitosti, tak se nedivím, že může tak reagovat.
A Ty to vlivem hormonů moc prožíváš, je to jako bumerang.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.13 16:53
O miminku se doma samozřejmě mluví, ale ne přehnaně, kdybychom o něm nemluvili, bylo by to divné, a děti se na ně samy ptají. Ale dle mého názoru to fakt nepřeháníme, žádné odstrkování dětí kvůli bříšku se taky nekoná, jen jsme jim vysvětlili, proč je nemůžu tahat a že mi na břicho nesmí skákat, když si třeba o víkendu zalbneme ještě dopo v posteli, žádné omílání miminka pořád dokola… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.13 19:12
Ahoj maminky,
tak jsem chtěla založit téma, a ejhle, ono tady už je.
U nás je to tedy trošku jiné, řekla bych, že horší. Takže si nejsem jistá, jestli můžu příčiny hledat v narození miminka. Ale doufám v to. Třeba se tu najde někdo, kdo to měl podobně.
Náš šestiletý jedináček /holčiča/ bude mít cca za měsíc sourozence - brášku. Stejně jako u vás se na brášku těší, všude o něm vykládá. Posledních pár týdnů se ale začaly objevovat problémy. Avška problémy ne ve vztahu k nám doma, nebo k sobě samé, ale začala mít problém s vrstevníky. V souvislosti s tím lže, jak paní učitelkám, tak nám. Ona vždycky byla dost dominantní, trošku uzurpátorka. Ale pořád to bylo v rozumných mezích. Teď teda např. začala holčičce ve školce, která je její už dva roky velká kamarádka a nedaj bez sebe ani ránu, patlat opakovaně na hlavu pastu na zuby (ta holčička je velmi submisívní a bohužel si to nechá líbit) a všecny nechala si myslet, že si to ta holčička dělá sama. Všem ta naše lahala a všichni jí to věřili. Až minulý týden se mi přiznala. Prý to dělala, že jí to přišlo legrační. Teď zas na předškolním kurzu stejné holčičce škrtla razítko, které dostala za to, že měla úkol správně. Naše to měla také správně. Ta její kamarádka začala bulet a neřekla to na ní. Učitelka si ničeho nevšimla. Naše skálopevně všem tvrdila, že neví, co se holčičce stalo. atd. Jsem z toho nešťastná a vůbec nevím, co se děje a jak to mám řešit. Hledám důvody, snažím se přijít na to, co je špatně. Ale nevím. Myslím že lásky má dost, sebevědomí dle mého taky…opravdu je šikovná, nemá důvod žárlit na ostatní, když se jim něco povede. Napadá mě jen to, že to souvisí s mým pokročilým těhotenstvím. Ale proč si to vybíjí na holce, kterou má ráda?
Překvapuje mě to zlo, které v ní najednou je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
14.3.13 19:28
Trošku bych řekla, že jí dělá dobře ta pozornost, která ale není přímo upřená na ní…zkouší reakce okolí…zkouší jestli jí projde lež…co kamarádka vydrží…možná to takhle bude zkoušet i na miminku…
U dětí se objevují dva druhy agresivity…skrytá a otevřená…otevřená je ta běžná, klasická-bouchnu kamaráda a vezmu mu hračku…skrytá je záludnější-dítě kamaráda jakoby objímá z lásky, ale zároveň ho „drtí“ silou v náručí…nebo mu s úsměvem a s klidem ublíží, ale tváří se, že ublíženo bylo jemu nebo že ani neví co se stalo…
Jsou děti o kterých si myslíme, že mají lásky a pozornosti dost, ale ony mají abnormální potřebu lásky…pozornosti…a trocha žárlivosti to ještě vystupňuje…
- Citovat
- Upravit
14.3.13 19:53
@Jitka1976 To zní logicky. Ale jak se zachovat. Když to doma rozebíráme, tak v podstatě dostává to, co potřebuje. Tu pozornost. Co když jí to tedy bude vlastně uspokojovat a z toho důvodu to bude dělat dál? Ale přece na takový věci musí člověk nějak výchovně reagovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
14.3.13 20:10
Tvá dcera by měla rychle zjistit, že je v životě „výhodnější“ mluvit pravdu a chovat se hezky než lhát a ubližovat jiným…to znamená využít učitelky k tomu, že pokud se bude dcera hezky chovat, nebude ubližovat nikomu, bude mluvit pravdu, bude kamarádská atd…bude to pro ni mít „velkou“ výhodu…třeba o víkendu výlet na oblíbené místo (ZOO, Aquapark, kino, cukrárna atd…)Chce to si s dcerou sednout-rodiná rada- a toto jí oznámit…hezky bez výčitek…a ve školce poprosit (před dcerkou, aby to slyšela) paní učitelku o hodnocení chování za celý den až si pro dceru přijdeš…předem to ale učitelce vysvětli, že ti nejde o nějaké pranýřování nebo veřejné sledování dcery, ale o to aby dcera pochopila, že dobré chování=výhoda…špatné chování=nic nebude…
- Citovat
- Upravit
14.3.13 20:20
@Jitka1976 On je právě velký problém v tom, že o obou incidentech jsem se dozvěděla tak, že jsem to z dcery velmi těžko vytáhla. A sice s odstupem, nikoli za čerstva. Měla jsem jen tušení, protože druhou holčičkku dobře znám. Paní učitelky si ničeho nevšimly a ještě mou dceru pověřily, ať kamarádku v koupelně hlídá, aby si pastu na hlavu nedávala. Dokonce jsem se paní učitelek ptala, jestli v tom nemá prsty naše Mařenka. No a to samé ve škole s tím razítkem. Kamarádka bulela, nikomu nic neřekla. Opět jsem se ptala paní učitelky, jestli se něco nestalo mezi holkama a zase nic. Nešlo to zjistit. Provalilo se to až později. Maminka kamarádky zjistila, že holčičce někdo škrtnul razítko a pak to z ní vylezlo. A já byla jak v Jiřikově vidění. Zmatená z toho, co moje dítě dokáže.
My chodíme o víkendech hodně často pořád někam. Dcera se má v tomhle směru velmi dobře. Asi moc dobře 
Tím, že jsem už na mateřské, nejsem tolik unavená a mám víc času, než když jsem pracovala, víc se jí věnuju. A asi je to tedy špatně. Takže zkusíme všechno toto jen za odměnu. Ale čím jí zase naopak dávat najevo ten dostatek lásky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.13 20:24
Já nevím, jsem zmatená z toho, že si učitelky ničeho nevšimly. Nikdy nic neříkaly, že by se chovala nevhodně. Tak buď to naše dcera velmi dobře skrývá, nebo nevím. Mám obavy, jestli je tam ta zpětná reakce od učitelek vůbec reálná Kdybych se právě o tom konfliktu dozvěděla vždy bezprostředně po něm, mohla bych reagovat. Ale takhle vůbec nevím, co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
14.3.13 20:36
Mazlit, mazlit, mazlit…já mám takřka 10 letou dceru, lehnu na postel a hlasitě se dožaduju mazlení… 
říkám, že mě za celý den nikdo nepomazlil…(pracuju v Mš, takže kecám…mazlim se celý den )ale to nevadí…dcera se směje a přiběhne se potulit, dát pusu a tak…nečekám až přijde ona…dcera se tomu směje…
Ono dát dítěti výlety, akce, dárečky je fajn…dcera má určitě radost, ale možná potřebuje víc tělesného kontaktu… A určitě bych jí pochválila, že mi to řekla…že se přiznala…trochu jí vynadat, že to kamarádce udělala je v pořádku-kamarádi se k sobě takhle nechovají…ale pak bych ocenila to přiznání, byť jsi to z ní asi dolovala…bude vědět, že se ti může svěřit bez obav…netrestat, spíš vysvětlovat…kdo stále lže, tomu nikdo nebude nic věřit, ani když pak bude říkat pravdu + nějaký příklad, který si můžeš vymyslet…jak třeba chlapec pořád rodičům i ve školce lhal, vymýšlel si ubližoval dětem a nepřiznal to a tak mu nikdo nevěřil…všichni si mysleli, že všechno co řekne je lež…pak se stalo, že jeho milovaný pejsek uvíznul v úzké trubce a on běžel pro pomoc…nikdo mu to ale nevěřil a pejskovi nikdo nešel pomoci, všichni si mysleli, že je to zase LEŽ…a pejsek umřel…(hodně drastické, co??? No…určitě vymyslíš lepší příběh o lhaní co se nevyplácí)
- Citovat
- Upravit
14.3.13 20:39
To je přece jak v té známé bajce o pasáčkovi ovcí a vlkovi, pasáček stále volal pomoc, že mu na stádo jde vlk, ostatní pasáčci mu běželi na pomoc, vlk nikde a pasáčkovi to přišlo hrozně směšné, až jednou vlk opravdu přišel, ale když se pasáček dožadoval pomoci, nikdo nepřišel, protože si všichni mysleli, že se zase vymýšlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.13 20:45
Jinak k tomu mazlení, já mazlím jak divá a Tonička se i přesto vzteká a uráží se, kolikrát si vymýšlí, že někdo ve školce něco řekl nebo udělal, pořád mě obviňuje, že ji nemám ráda… Učitelky ve školce ji jinak moc chválí, tak snad tam problém nemá, to, co zažívá @euryanta je opravdu nezáviděníhodné, moc držím palečky, aby se všechno brzy srovnalo, mě už tu holky uklidnily, že chování naší malé je v podstatě normální, chce to čas, tak jí ho prostě dám a kdyby to náhodou překročilo meze únosnosti, vyhledám pomoc odborníka, plně však doufám, že se to časem srovná samo, že Toninka pozná, co pro nás znamená 
, že si prostě uvědomí, jaké místo v našem životě má 
!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.13 20:49
@Jitka1976 aha, první lhaní jsem se snažila vyřešit tak, aby pochopila, že je výhodnější říkat pravdu. Ale asi blbě, jak je vidět. Příběh je fajn. Zkusím to. A poprvé jsem to z ní vytáhla tak, že jsem jí slíbila, že se nebudu zlobit, dám jí pusu a budu jí číst večer o pohádku víc (byla jsem si už téměř jistá, že v tom má prsty). Po druhé se nepřiznala. Až po chvíli, kdy jsem s tím přišla jako s faktem, přestala lhát a kňourat, že to není pravda.
Jinak přiznávám, že tělesnýho kontaktu má asi málo. Je to můj problém, neumím se mazlit, musím si to připomínat. Nejhorší je, že jsem taky profesionál a ve škole jsem mazlila ty nedomazlený děti. I to se na ní asi podepsalo - učitelský dítě. Navíc vím, že si úplně není jistá, že jí mám ráda. Ach jo, to je průšvih. Taky má např. obavy, že jí třeba někde nevyzvednu, nebo tak (z kroužku). Pořád se ubezpečuje, jestli opravdu přijdu, a zda přijdu včas.
Každopádně Ti moc děkuju za cenné rady. Musím mazlit. Momentálně z toho mám hlavu jak pátrací balon 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.13 20:56
@zuzkacerna Děkuju, bajka super! Je to těžká situace, pro nás obě. Taky mě napadl odborník, ale vzhledem k tomu, že za měsíc rodím, na to teď asi nebude vhodná doba. Nevím, může to být i povahou, že dítě si myslí, že ho nemají rodiče rádi? Respektive potřebuje to dávat víc najevo? Já jsem taky celý život přesvědčená, že mě rodiče nemají rádi…a taky jsem vyrostla bez tělesnýho kontatku. Dělalo mi problém si dát s mámou pusu, nebo babičkou. A s dcerou na to musím myslet, abych na to nezapomínala… To je fakt na psychologa. Akorát to vyvrcholilo zrovna v blbou dobu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
14.3.13 21:02
@euryanta Já v dětství měla moc málo mazlení…hlavně od mámy bohužel to moc neuměla…moc mi to chybělo…třeba palec jsem si cucala až do třetí třídy…všichni se mi doma posmívali…pepř na prsty a pod…v dospělosti jsem si přečetla článek o citové deprivaci dítěte…co tam bylo??? Cucání palce v dětském věku (né miminka)…takže to nebyl zlozvyk, jak mi bylo vyčítáno…já potřebovala víc lásky…doteků…pocitu, že mě mají rádi i takovou a makovou…možná Tvá dcera potřebuje ujištění, že ji miluješ i když provede něco zlého…řeklas jí někdy věty typu: Já tě strašně miluju? Mám tě nejraději na celém světě? Jsem tááák ráda, že jsi se mi narodila zrovna TY a né jiná holčička? a pod…hrozně to dítěti zvýší „Emocionální sebehodnocení“…i kdyby to nebyla pravda, zkoušej podobné věty dceři občas říct…třeba po přečtení večerní pohádky až budete jen spolu samy…uvidíš jaká bude reakce…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
