Problém v rodině.

Ahoj
Mám zde celkem dlouhý příběh, na jehož konci bych váš chtělbpoprosit alespoň o nějaké rady, vyavětlení, či pomoc.

Začnu asi s tím, že mi je 32 let, do nedávna jsem měl 4roky krásný vztah, semtam nějaká neshoda s partnerkou apod.,jinak to celkem klapalo.2× jsem nám koupil dovolenou u moře, což bylo takové zpestření našeho vztahu, jezdili jsme na hudební festivaly a punkové koncerty. Naskytla se i možnost, koupit byt, vzal jsem si, do té doby nijak výrazně zadlužen, hypotéku a za pomoci rodičů partnerky, jsme si ho nechali zrekonstruovat, abychom mohli žít, jako rodina ve svém. Potom, zhruba po třech letech vztahu se nám dvoum narodil do covidové doby chlapeček, kterého jsme moc chtěli. Měli a máme ho strašně rádi, ale tehdy zároveň tehdy se před námi objevili problémy…Během partnerčina těhotenství jsme vypustili sex.Bral jsem to s respektem a pochopením. Prostě ne každá holka to během těhotenství chce a tak jsem vydržel.3 měsíce po porodu mě ještě poprosila, abych nějakou dobu vydržel. Tak jsem si řekl:,,Vydržel jsem to do teď, vydržím to ještě pár měsíců„.Po půl roce(během něj jsem se párkrát zeptal, jestli teda něco bude..Nebylo),jednoho dne vznikla na toto téma hádka, kdy mi bylo vyčteno, že otravuju. Když už jsem 11měsíců po porodu na partnerku zatlačil, řekla mi, že už jsem ji přestal přitahovat a že je konec našeho vztahu a že jsem to už měl dávno prý poznat…No..A já furt čekal. Tohle se teda moc nepovedlo. Bohužel, při návštěvě její rodičů před oslavou 1.roku syna, jsem na otázku její matky, co se děje, že jsem bez nálady odpověděl, že se se mnou partnerka rozešla. Chtěl jsem se na nadcházející oslavě s ostatními členy rodiny vyhnout tématům "SEX“,svatba(měl jsem v plánu ji požádat o ruku) atd, tak jsem asi udělal takovou blbost a poprosil jsem tu její matku, aby to nějak šetrně před oslavou ostatním členům rodiny nějak " vyslepičila",protože to bylo pro mě blvé období a šok.
Zde začínají první problémy. Partnerčina matka do té doby o našem rozchodu prý nevěděla a prý jí to trochu mrzelo. Já jsem byl ochotný udělat maximum pro to, abychom se s partnerkou zase dali dohromady, ale bohužel se dál prohlubovaly problémy s tím, že jsem hodně řešil narážky od partnerky, že několik dnů před výplatou nemáme na jídlo, navíc se zhoršoval můj psychický stav ze stresu v práci a z toho, že ačkoli má ona mateřskou a já platím doma úplně všechno, včetně i jejích potřeb, furt je to asi málo a nemůžu si dovolit v práci zvolnit, nebo najít jinou, abych mohl být více doma za stejné peníze.
Jezdím s kamionem po celé Evropě a doma jsem 4dny v měsíci. Beru 40-45000,se kterými hospodaří po neshodách jen ona, stav je stejný, jako, když jsem hospodařil doma s penězmi já, takže úplně na…
Jelikož skoro každý víkend tráví teď už má bývalá partnerka sobotní, někdy i nedělní odpoledne u svých rodičů, nezbývalo mi, než tam chodit s ní, protože jsem nechtěl být ochuzen o čas s klukem. Během 4měsíců jsem začal sledovat, jak se mění chování jejích rodičů vůči mně. Začal jsem se mezi nimi cítit dost nepříjemně, často lehce naznačovali, že jsem strašně hádavej a spíš vyzdvihovali tu svou rodinu oproti mně a té mojí, ale nechtěl jsem nijak kazit atmosféru návštěv. Víc a víc jsem sledoval, jak mě spíš trpí, než, abych byl u nich vítán. Bohužel jsme se ale párkrát dostali do hádky kvůli mému osobnímu životu, očkování proti covidu apod. Problém u mě oproti partnerce s jejími rodiči je, že jsem během covidu nikoho nesoudil za to, jestli je, nebo není očkován, sám jsem dlouho čekal, zda se očkovat, jelikož jsem se chránil všude speciálně navrženou maskou, lepší, než respirátory. Nakonec jsem jim řekl, že jestli se naočkuju, nikdo se to nedozví, protože mě štve, jak se společnost-lidé a kamarádi rozkmotřují jen kvůli tomu, že je někdo očkován a jinej ne. A tak se stalo. Atmosféra v rodině byla špatná. Vánoce ušly, ale před silvestrem dostal kluk horečku a jel do nemocnice. Když k nám přijel partnerky táta, tak jsem ho poprosil, aby mě s sebou vzal do nemocnice, protože malej jel s maminkou v sanitce…Ujel mi. V nemocnici se pak ukázalo, že jsem očkován, což vyvolalo jistě v rodině partnerky úlevu, ale zároveň velkou zlobu ve mě, že jsem jim vlastně lhal, protože jsem nadával, jak je pro neočkované drahé testování a pro očkované zdarma, udělal z nich před doktory blbce atd.
Teď se dostávám do doby blízké, kdy asi před dvoumi měsíci mi trochu ruply nervy a rozčílil jsem se, když mi býv. partnerka zakázala, vzít si v květnu/červnu malýho na několik hodin ke kamarádce, také s dětmi, na návštěvu, kde mají koně, kozy, slepice…Na vesnici. Prý na 1a 3/4 roce mi nepůjčí dítě jinam, než do okolí a max na dvě hoďky. Já chápu, že jsem pryč dlouho, většinu času tráví s mámou, babičkou a dědou(jeho první slovo bylo:„Děda“) a nejspíš má ona obavy, že by se něco mohlo stát. To fakt respektuju a už jsem změnil názor. Taky se nám asi na půl roce stala menší nehoda na procházce s kočárkem, kdy jsem si při tlačení do kopce zkratkou dal s malým „hlavičku“(podjela kolečka, kočár se naklonil na mě, já šel do podřepu a „berany duc“)Nic se mu nestalo, ale tak jsme se báli, až jsme malýho vzali na RTG a to dost změnilo její úsudek vůči mě a půjčování malýho na procházky/výlety. Taky má malý teď období vzdoru, takže jako maminky víte, jak se dítě v tomhle období chová. Obrátil jsem se proto na partnerky matku s prosbou, aby mi v tomhle případě pomohla, bohužel rady po telefonu se zvrtly v hádku po tom, když isem vyrukoval s tvrzením, že moji známí (chlapi)nemají s půjčováním svého dítěte na delší dobu během dne mimo matku ve věku do dvou let problém a že dnes je oproti době před dvaceti lety i možnost získat cenné informace o výchově a zkušenostech s ní i na internetu, načež jsem byl seřván za to, že tvrdím matce od třech dětí, že je špatně vychovávala apod. Prostě blbě si to přebrala a teď jsem u nich zkončil. A hlavně, taky proto, že jsem si nenechal líbit, že na mě řve a zařval jsem na ní taky. Podotýkám, že mám ke starším lidem úctu, ale nechci na sebe nechat křičet. Není mi moc let, ale nejsem ani malej Jarda.
Při poslední návštěvě, po nedorozumění při předávání malého na hlídání právě babičce a dědovi celá tahle nepříjemnost, co se táhne už déle, jak rok a půl, se strhla mezi mnou a oběma rodiči býv. partnerky velká hádka, kdy mi bylo vyčteno, že jsem se nepostaral o rodinu, že jsem si nenašel jinou práci, že jsem nýmand, co se na malýho s ní vykašlal, že litujou toho že si mě připustili moc k sobě, že jim nejspíš zase začnu vykat a že jsem nevychovanej, drzej spratek, co si dovolí řvát na ně, protože oni mohou, já nesmím a že litujou, koho si vybrala za partnera.Dost mě tohle po tom, jak se snažím, aby expartnerka a můj kluk měli fakt vše potřebné, jak mi nezbývá často ani na jídlo v práci, na nové oblečení alespoň jednou do roka, protože vše dělám a dotuji z drtivé většiny jen pro ně, dost vzalo. Nedokážu se s tím psychicky srovnat.Furt jsem na cestách, protože veškeré výdaje nás třech, vydají na měsíc s připočtením plateb z mateřské cca 50000(hypotéka, garáž, jídlo, pleny, jídlo malému každoměsíční šetření na dárky její velké rodině, vč. malého, pojistky výdaje za PHM, psa, zálohy na služby, splátky jejího auta, telefon, internet, nebo šetření na dovolenou).Teď to v té práci je o to horší, když jsem v cizině a slyším od ní, jak je to s malým pro samotnou holku těžký. Nemohu si najít jiný job, protože jsem vyučen a bohužel pro mě není nikde pozice s příjmem, který by mi nahradil ten můj stávající. Chtěl jsem po narození malého omezit ježdění alespoň s častějšími návraty, ale opět za menší peníze. Navíc po narození malého v covidové době to bylo s kšefty a prací dost mizerné, když řada fabrik jela v omezeném režimu, nebo nejely vůbec a autodoprava je i závislá na fabrikách. Ovšem tohle mi její rodina nechce věřit. Jsem teď, jako páté kolo u vozu. Nemůžu z vlastní vůle k nim na návštěvu, protože chtějí, abych se omluvil za to, že jsem na ně řval a řekl, co jsem řekl. Je mi to všechno moc líto, ale omluva by nic nespravila, navíc teď už vím, po tom, co mi řekli, za jakého parchanta mě mají. Kluk navíc bude mít oslavy narozenin vždy u nich já ho díky této situaci budu vídat o víkendech méně.
S bývalou partnerkou žijeme stále v jedné domácnosti, protože jí přeci pochopitelně nemůžu jentak s malým vyhodit a nechci, hlavně kvůli němu. Nechci mu tím ublížit, protože ho fakt mám moc rád a slíbil jsem, že ten byt bude jednou jeho a chci to dodržet. Ona by hlavně neměla ani za co, kam jít. Já se odstěhovat taky nemůžu, protože nemám finance na jiné bydlení, když ještě k tomu platím hypotéku a spoustu jiných důležitých věcí pro ně dva. Každý den si pravidelně voláme. Já jsem za to rád. Rád si povídám a byl jsem na hovory s ní zvyklý. Dokonce, kdyby přišla s tím, že by to chtěla zase dát dohromady, ani bych neváhal a řekl jí, že klidně. Vím, že by mě to vyléčilo i z depresí, které jsou následkem těchto problémů. Ona, ani její rodina toitž asi ani není tak zlá, jak se z toho, co tu píšu zdá, jen spoustu věcí pochopili ode mě špatně, nebo jsem udělal chybu v komunikaci já. My dva vycházíme spolu dobře, vždy až do chvíle, kdy přijde řeč na vztahy s její rodinou moje a její problémy. Na její tvrzení, že jim prý narušuju jejich pohodu svou přítomností po návratu z cest, už jsem si zvykl.
Dokonce i, podle ní, na její „humor“ vůči mému vzhledu, postavě, přirození apod.
Co se týče pohledu na ní a na ty její rodiče, tak oni jsou i celkem hodní, obětaví, rádi malému a jí pomůžou, ale mají jiné zásady, náhled na společnost, život a navzájem se nikdy nepochopíme. Myslel jsem si, že by potřebovali opravdu vysvětlit, že není vše, jak si oni myslí, ale oni to nechtějí chápat a nedají mi ani možnost, protože mám prý dlouhé monology, které nikoho nebaví poslouchat až do konce.3×-5× za minulý rok jsem se s ní pohádal, tudíž jsem podle nich zlý.
Teď jsem ve stádiu, kdy už nevím, jak a co někam posunout, aby se situace nějak v rodině zlepšila. Můj kluk je to nejcennější, co mám a bojím se, že tímhle vším přijdu o jeho dětství a neustále je všechna vina ze strany její rodiny svalována na mě. Bohužel já se s mou rodinou po neshodách a po tom, co jsem se hodně zastával v minulosti rodiny partnerky, nestýkám, takže nemám teď oporu ani z jedné strany. Víte někdo, jak to všechno nějakým způsobem napravit, nebo co můžu teď dělat? Já už fakt nevím. Pokud vám něco nesedí, rád vysvětlím v diskuzi.
 Díky