Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venetia ale vážně, prostě u nás je to tak, že klidně za pět let může nejstarší přijít s dítětem. V té době bude mému nejmladšímu dvanáct, skutečně nemám zájem do konce života nevyjít z péče o děti. Takže jako jo, třeba ten víkend v měsíci, ale pokud by měl někdo tendence mi z toho udělat řízenou činnost, tak se na to vykašlu.
@Lucy75 píše: Více
Heh, když si představím, co my jsme v dětství u těch hlídacích babiček všechno sežrali, vypili, kam jsme vlezli a co udělali, tak myslím, že takové babky by dnes neobstály
![]()
@Anonymní píše: Více
Soucit s kým?
@Radúzka
Deti byli, jsou a budou…žádný zázrak to není..ledaže te otěhotněl duch svatý
A když si taková milující a obětavá můžeš výpomoci i v těch rodinách, kde babička nefunguje…zakladatelka by tě tráva brala a problém by byl vyřešen
@carsa494 píše: Více
Já si ale fakt nemyslím, že většina matek ty babky takhle vypruzuje. Naopak všechny mámy, které znám já (a včetně me), jsou za to hlídání fakt vděčný a většinou se bojíme ceknout, aby náhodou babky nepojaly dojem, že jsme nevdecny a to hlídání nám nezatrhly ![]()
Ale mít jako mantru, že jsme tu jejich péči nějak přežili, a proto je to tak správně a má se to tak dělat napořád, je podobně scestny uvažování, jako když si moderní mámy myslej, že všechno dělají nejlíp a všichni ostatní špatně. Prostě z myho úhlu pohledu tam musí být velká tolerance na obou stranách, ale přijde mi, že se očekává jen od tech mladých.
@Lucy75 v tomto případě je kamarádka za svou lásku vyloženě trestána a ještě k tomu vydírána. Smutné.
V padesáti babičkou?!
Znám pár ženských, které v tom věku budou mít dítě na prvním stupni. (Nešlo to, dlouho se hledal otec…)
Na druhou stranu babičkou byla spolužačka ve 38 letech.
Začala brzy a dítko též, no. ![]()
Hodně žen řekne, že po staru by chvíli po padesátce šly do důchodu. Dneska jsou plném pracovním nasazení a do důchodu daleko.
Mně bude padesát za pár let a mám puberťáky. Představa, že bych měla být babičkou a po práci ještě hopsat kolem mimina/batolete, co pořád řve a vzteká se, tak ne, děkuji.
![]()
Asi budu babička na baterky. Dokážu si představit, že potencionální vnouče vyzvednu ze školky po cestě z práce a na chvíli pohlídám (např. z pracovního vytížení rodičů). Ale abych si brala dovolenou a hlídala mimino, aby „mladí“ mohli odpočinout, zajet na fesťák apod. to ne.
Tohle jsem neznala ani já - ani si nestěžovala. Jsou to moje děti, tak si to musím pořešit sama.
Říkám si, že jsem měla děti tak akorát, že v pozdějším věku bych to už nedala. Svým dětem jsem se plně věnovala. Moje mamka děti pohlídala „jen“ o prázdninách, i když jsem musela vyvařovat (vařila jsem i pro ni) a když byly nemocné. (Tímto jí do nebe moc děkuji.
) O víkendech - to byly cca 4-5 víkendů za celé roky. A to až když byly děti soběstačné (žádné pleny apod.). A to byla v důchodu (mé první dítě se narodilo, když jí bylo šedesát).
Druhá babička, byla výrazně mladší - bylo jí 45 let, když se starší dítě narodilo. Absolutní nezájem. Ona nepracovala (je skromná, stačí ji sociální dávky), ale neměla čas. Jen jednou za cca tři měsíce si vzpomněla, že má vnouče. Nikdy nehlídala.
Ono by taky záleželo na mém zdravotním stavu, pracovním vytížení a na „mladých“, jak by přistupovali - zda s prosbou nebo by nastoupili stylem, že je to mou povinností.
Tak jako známé přišel syn s mladou s tím, že se chtějí vzít a kolik jim dají na svatbu.
Známá se i předháněla a hleděla, kolik přispějí druzí rodiče (stejně tak to bylo při narození vnoučete). Tak k tomu se snad nedopracuji.
![]()
@M_Vladim píše: Více
Manželův dědeček dostal vyznamenání, protože před druhou světovou válkou ubránil sám jeden z hraničních přechodů proti Polákům.
Normálně tam měl na každé straně baráku několik pušek a běhal od jedné k druhé a střílel po nich (nepřátel bylo myslím 6), takže si mysleli, že jich je tam víc.
Když se ho na to manžel ptal, tak děda říkal, že tam po sobě jen pifali. Jak to bylo doopravdy jsme se dozvěděli zcela náhodou z místních novin, když bylo výročí té akce. Muselo to být strašné. A on to shrnul, že po sobě pifali. Neuvěřitelné. Náš nejstarší syn je po něm pojmenovaný.
Mmch ovšem manželova babička, to byla teda strašná fúrie a pokud existuje peklo, tak pro ni tam je určitě jeden extra velký kotel.
@boball píše: Více
Já jsem vyrostla na kafi z melty, hodně slazeným a kynutých knedlíkách a žádný problémy z toho fakt nemám ![]()
@Monchichik píše: Více
Já nechci po matce starost 24/7.
To snad nikdo normální ani žádat nemá.
Jde pouze o lidskost. Kdy mám někoho ráda tak sním trávím čas. A nemám výmluvy typu nemám čas apod. Jak je rok dlouhý. Nebo když je opravdu nutná pomoc.
Moje dítě nemá morální povinnost se o mě jako seniora postarat. Proč? Já jsem chtěla dítě? Tak je logické, že se o něj postarám a pomůžu mu aby mělo lehčí život než jsem měla já? Nedělám si snad děti pro to aby měl kdo na stáří utírat zadek. ![]()
Jo holky ale naše babička přeci jen udělala veliký pokrok. Pokaždé, když tam děti jdou, jim cpe sladkosti. Takže alespoň už je naučená, že před tím jim dá mísu zeleniny a kdo sní zeleninu, může miňonky, zmrzlinu… To jsem jí fakt děkovala, že to konečně zavedla 🙂 😘
Teď jsou děti starší a tak zkusíme, co to bude dělat, když tam občas po jednom přespí 🙂 dneska má premiéru děda
@Teik310 píše: Více
Já si myslím pravý opak. Že ti mladí mají pravdu a ti starší jí mít prostě nemůžou. Ale ideál by byl respekt a tolerance z obou stran ![]()
@Tarena píše: Více
Bývalý partner otce nezná/nepoznal a jeho matka umřela. Když našemu dítěti bylo půl roku. Měla mrtvici ve vaně.
@M_Vladim píše: Více
Ne, ale pra-praděda bojoval za Rakousko v Itálii, vrátil se znechucen katolíky a celá rodina přešla k protestantům ![]()
@andrasteia píše: Více
Těžko..měla jsem tam mámu..takže představu mám