Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Protoze kdysi uz byly v duchodu a mely cas. Ted si chteji o vikendu odpocinout, aby zase v pondeli sly makat.
V matkách! A jejích očekávání…Kdy si myslí, že to její mimisko může všechno, ono je středobod vesmíru a všichni ať se z něj poprdi.
A ne i babička může mít nárok na svůj klid. Dítě si matky pořizují snad dobrovolně, ale čekat, že babička se bude starat, x dní u něj dítě přespávat, zatímco matka chce sama klid, tak je to dost sobecký přístup a v dnešní době, kdy i senioři jsou aktivují, mohou cestovat atd.,tak proč by měli plnit představy z dob dávných…
@Tarena píše: Více
Taky si myslím, že to je jeden z důvodů, že si uvědomují, že by na to nebyl čas.
V 50 si ještě přijdou mladé
. Mě je 48 a mám děti (8 a 4,5), tak mě ta zmíňka o 50 leté babičce trochu zaskočila. I když reálné to je, jen já se v té roli vůbec nevidím. ![]()
Za další v tom může být fakt, že když už se opět mohou starat jen o sebe, tak toho využívají.
@Anonymní píše: Více
Amen
Naprosto souhlasím - přílišná očekávání matek co a jak by mělo být a jakmile něco není podle jejich představ tak je oheň na střeše.
A jaká ta babička byla matka? Hodná, milující, pečující nebo to tam taky drhlo? Osobně si myslím, že pokud jsou vztahy odjakživa dobré, tak je i babička dobrou babičkou. I když samozřejmě pokud ještě není v důchodu, ale už jí není 40, a má třeba ještě nějaké své zájmy, tak třeba nemá tolik času a sil, aby hlídala bez omezení.
@Anonymní píše: Více
Moje ségra babička je, je jí 54 let. Asi to neni jako dřív babičky, protože je prostě furt v práci, dvanáctky, přesčasy. Malou si bere o volno, když má jednou za 14 dní víkend, teď měla dovču a měla jí také. Třeba naši, když byl jejich první vnuk malej, tak taky byly dost v práci a nebyl čas, až můj syn se narodil, když už byly v důchodu a měli ho často.
Můžu říct, že kdybych měla být babička teď ve 48, tak taky nevím. Jako teď má kolegyně dovolenou a mám tři dvanáctky den volno a pak zas dvě.
@Anonymní píše: Více
Vždycky to tak nemusí být. Já mám dítě vychované, hodné a nechtěla jsem aby hlídala bůhvíjak často, s přespáním už vůbec ne a stejně neměla zájem. Ale ona nebyla dobrá ani jako matka. A teď? Už je stará, a hodně moc jí mrzí, že je sama, a vnoučata k ní nemají žádný vztah a jdou tam jen párkrát do roka, protože musí, ne protože chtějí. Teď má toho klidu habaděj.:-)
Posunuje se věk odchodu do důchodu, babičky pracují. Navíc s přibývajícími roky jsou unavené, tělo potřebuje podstatně více času k regeneraci. Čím je člověk starší, tím hůř snáší dětský křik. Prostě ta nejsilnější vazba je dítě-matka, dítě-babička už je slabší. Taky jsem to kdysi nechápala, tím, jak se dostávám do věku, kdy bych mohla být babička, tomu rozumím čím dál víc.
@Dollorres píše: Více
Moji mame je 50 a uz je 3 roky babickou, pritom ja mela dite az ve 30, takze jsem nebyla zas tak mlada maminka. Prijde mi normalni, ze je padesatileta zena babickou ![]()
Přes víkend chodíme do práce a o víkendu máme naplánováno spoustu věcí, dost často trávíme víkend s mužem někde mimo, takže prostě není čas. Celý život jsme nemohli jezdit sami kvůli dětem, tak si užíváme teď, dokud to čas i zdraví zatím dovolí. Mezi prvními a posledním dítětem jsme měli velký rozdíl, takže už se drahně let starám o děti a už prostě nechci. Procházka, návštěva ano, ale víkend se spaním ne…
@Ernais píše: Více
Některé asi ano, ale mě to ještě přijde strašně brzy. ![]()
@Monchichik Přesně tak, ty první krůčky a podobné věci už babičky zažily u svých dětí, pro matku je dítě středobod vesmíru, ale je to samozřejmě zátěž. Babičky už tohle všechno v roli matky zažily a dokud zdraví dovolí, chtějí si ještě něco užít. Pokud k tomu chodí v týdnu do práce, tak je prostě na vnouče málo času a sil.
@Dollorres V 50 být babičkou určitě není brzy, alespoň je trošku fyzicky schopná. Moje mamka se stala poprvé babičkou ve 44 letech. Nakonec krátece po šedesátce náhle bez varování zemřela, takže alespoň si takhle trochu užila vnoučata a naopak, než kdyby se stala babičkou někdy v 58 třeba.
Čím dál víc se setkávám s nechutí angažovat se do role babičky. (Babičky 50+) A marně přemýšlím, co zatím může být, výchova snad?
V okolí mám hodně případů, kdy babičky nejsou hlídači, ba dokonce rodiče! Občas stačí přečíst si kolikrát nepodstatný příspěvek zde.
Sama moje matka se do této role neangažuje, nenutím ji. Vždyť ona sama se ochuzuje o ty pokroky, kdy z malého uzlíčku se za rok stane samostatnější chodící človíček. A kolik srandy si člověk užije, že?
Samozřejmě, že mě to štve. Moje dítě nemá babičku jen, protože ona na to prostě není. A neskrývá nechuť pečovat o nějakého uječence. A rodinný sedánky pouze o svátcích.
Z mého okolí se setkávám. Např. Kdy babičky se angažují jen postiskat a rychle domů. Nebo matka jedné nejmenované, nemá ráda děti obecně, tak dělá rozdíly mezi vnoučaty až tak, kdy jedno si musí dárek zasloužit třeba domácí prací a druhé jen přijde do dveří a dostane čokoládu či 20ku do prasátka.
Tak kde se bere tedy ten odpor být babičkou?
Vždyť není to tak dávno, kdy dítě v rodině byla radost nesmírná, ba dokonce sláva/čest.
I tetky v okolí rády povozily kočárek.
Nemyslím si, že to bude pouze jinou dobou.