Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ernais píše: Více
Přesně, taky mi to nepříjde jako nějak šílený věk. Tchyně je babickou od 44 me mamce bylo 49. I když chodi mamka do práce, tak na týden si vezme 3vnoučata na prazdniny i víkendy někdy i v týdnu. Sama říká, kdy si je mám užít? Až budu v duchodu bude jim kolem 15ti a to už o babičku zaljem mít nebudou. Tchyně ta nám zas hodně pomáhá vykrývat OČR a prázdniny, protože nepracuje (pečuje o postiženou dceru). Ty děti s ní mají krásný vztah.
Kamarádky většinou takovou kliku nemají. Hodně z nich si stežuje, jak se rodiče těšili na vnoučata a pak měli problém jednou za čas vzít kočarek a projet se kolem baráku. To fakt nechápu a pak diví, že k nim děcka nechtějí. Já sama trávila u babičky hodně času a ráda na to vzpomínám a to babičky chodily taky do práce.
.
Někdo na to je a někdo ne. Máme v rodině a prarodiči nechtěli být 15 let zpátky ani v důchodu nyní. Ta starší várka dětí je už dospělá ani tak to nefunguje. Nejmladší dítě by chtělo, ale má smůlu. Nikdy nebyli na besídce, nevyzvedli ze školky, nepřišli se podívat na první/ poslední školní den, přišla okolo maturita, přijímačky na VŠ. Prostě to tak je. Oni to měnit nechtějí. Při tom rodiči byli úžasný. Do role prarodičů se nedostali / nepostavili poradně nikdy.
Je zbytečné řešit proč, nebo jak.
Nejmladší dítě vidí 3× za rok na pár hodin a prý stačí. Věk je úplně jedno.
Vripné je, že oni jako rodiče měli hlídání. Děti jim třeba půlku léta hlídali jejich rodiče. Dál to ale nefunguje. Prosím nechat anonym.
Dřív se ženy po padesátce mohly realizovat tak leda vnoučaty, tak jim asi nic jiného nezbývalo. Ženská v padesáti byla jak dnes stařena. Květák na hlavě a zástěra. Svoje děti už odchovala a zbývalo jí v životě tak možná pečovat o manžela a domácnost.
Dnes si chtěji ženy užít života, konečně mají děti odrostlé, chtějí budovat kariéru, cestovat, být s kamarádkami, mít koníčky.
Ty příklady, co uvádíš, mi ale přijdou, že s tím nesouvisí. Babička, která dělá rozdíly mezi dětma? To tak bylo vždycky, i mezi rodiči. Dřív asi ještě víc než dnes. Dnes se o tom víc mluví a rodiče si dávají pozor, ale kolik existuje příběhů z minulosti, že jeden sourozenec byl vždycky ten horší než druhý?
Jediné, co nechápu, je nechuť pohlídat vnoučata, když vím, že to pomůže mým vlastním dětem. Tam to je o vztahu mezi rodiči a dětmi.
Příspěvek upraven 28.07.24 v 12:03
Protože svoje děti mají vychované, a chtějí si žít taky po svém? Užívat života. Taky nebudu babička, co by pořád jen hlídala, a veškerý volný čas věnovala vnoučatům. Občas ano, pomazlit atd, ale určitě ne pořád.
Řekla bych, že jeden faktor je doba - málo času na vše, dlouho se chodí do práce, atd. Ale to nic nemění na tom, že je to hlavně o lidech. Když nemám zájem, tak je jedno, kolik mi je a jestli chodím do práce.
Nemám ještě věk na babičku, ale už teď vím, že samozřejmě podle času a domluvy budu ráda, když vnoučata uvidím. Nevím, kolik času a síly na ně budu mít, abych je pak třeba nemusela každý víkend hlídat, ale rozhodně je nebudu odstrkovat.
Naštěstí kolem sebe nemá nikoho, kdo by vnoučata skoro neviděl, protože nechce. Naopak si vnoučata užívají, chodí třeba často s kočárkem na procházku, nebo na nějaký rodinný výlet.
Moje máma v důchodu nemá v plánu hlídat vnoučata. Chce cestovat, studovat, částečně pracovat stále. To na co při plném zaměstnání neměla úplně plně čas a zase ještě na to má sílu a energii a zdraví. Respektuji to.
Aby nám vykrývala prázdniny a OČR je logicky kravina.
Pod 50 jsou mladé, určitě některá chytla druhou mízu a začíná si užívat. Kolem 70 už jsou zase na děti některé staré.
Důchodový věk se prodlužuje, organizmus stávkuje a už není energie a chuť na děti. Tátovi pře něco mámo přes 55. Má zdravotní problémy, těžkou práci na sněmu a už mu nezbývá energie na divoký dítě. Ne, že by nechtěl jen prostě nemá energií po 12ckach
Dobře a co jiný úhel pohledu. Matky/tchyně se vás neustále ptají, kdy bude teda to vnouče.
A když to teda konečně přijde. Kde nic tu nic, babička zmizí nemá čas. Má také své koníčky a zájmy, je unavená. To jako najednou zjistila, že vnouče ano, ale být babičkou ne? Také je to sobecký chování. Nemyslím si, že by bylo až tolik matek co by jsi z babičky dělaly pouze jesle. Mnohdy ty matky ani nechtějí dát dítě z ruk.
Tak kde teda zmizela tradiční rodina, kdy ženy ví co je pečovat o potomka/ky proto si dříve více navzájem ulechčovaly a pomáhaly čistě nesobecky a teď na to prdí. ![]()
Protože ženy 50+ už dneska nejsou babky v šátku a zástěře, které už to nějak doklepou a jediná radost jsou děti, vnoučata a chlubení ostatním důchodkyním, že mladí jedou do Jugoslávie. Jsou to ženské mnohdy šmrncovní, co chodí do práce a chtějí si užívat života, když si odpiplaly své děti. Mají koníčky, můžou cestovat, často začínají nové vztahy. Prostě život nabízí i jiné možnosti. A ty jsou příjemnější a zábavnější než malé děti. Některé matky taky už vychovávají své děti jinak, ne každá babička s tím souzní a než se dohadovat, že dítě dostalo ke svačině buchtu nebo za zlobení na zadek, to radši pojedou na výlet.
Příspěvek upraven 28.07.24 v 11:39
@Dahlia0409 Já už mám kamarádky, které babičkami jsou. A shodují se, že mít dítě přes víkend nebo na týden o prázdninách je hodně náročné. Ačkoliv jsou to akční ženy, sportují apod., tak po víkendu s vnoučaty jsou vycucnuté a do práce ještě chodí. A pokud hlídají týden, je to z jejich dovolené, takže nejsou pak odpočinuté. Navíc se víc o vnoučata bojí než o vlastní děti, takže je tam i vyšší úzkost.
Za nás, co si pamatuji, jsme byli u babičky vypuštěni ven, i ve 4 nebo 5 letech, celýden jsme byli s partou a chodilo se jen na jídlo. Tohle dnes nefunguje, takže hlídat vnoučata je náročnější.
@Anonymní píše: Více
Proč sobecké jednání? Vždyť o dítěti rozhodují sami rodiče, nikoliv jejich rodiče. Ať se klidně tchyně/matka ptá. Navíc, to, že se zeptá automaticky přece neznamená, že tím vám říká, že se bude o vnouče starat apod.
@Anonymní píše: Více
Možná, až když to vnouče je, zjistí, že je to náročnější, ne si mysleli. Každopádně si snad dítě rodiče pořizují z jiných pohnutek, než aby pořídili babičkám vnouče. A je to jejich dítě, jejich starost, babičky už si své děti vychovaly.
Tak mají spoustu jiných možnosti se realizovat, chodí většinou do práce, konečně můžou jezdit na dovolené, deti z baráku, mají penize, konečně i nějaký čas, nemusi se poprvé po desitkach let o nikoho starat…
Ale samotnou mě překvapuje, kolik babiček o svá vnoučata nejeví lautr žádný zájem. Pochopila bych nechuť hlídat každý víkend a půlku prázdnin nebo falt nejak casto, ale jsou babky, které si ty deti nevezmou nikdy nebo jen po fakt srdceryvnych prosbach matky ![]()
@Anonymní píše: Více
No je to právě o náročnosti toho hlídání. Nedá se to s dřívějškem srovnat. Já jsem k babičkám jezdila, ale nehrozilo, že by mi dělala nějaký program. Uvařila jídlo, to bylo všechno. A tak to měli i ostatní. Celý den jsme běhali venku. Pro babičku žádná velká práce navíc. Dělala si svojí práci. Dnes se dětem vytváří program na míru, rodiče do všeho kecají, co smí a nesmí babička dítěti dát apod. Nedivím se, že tohle je fakt nebaví.
Osobně si myslím, že budu babička, která se ke vnoučatům až tak nepohrne - záleží samozřejmě, zda vůbec budeme žít v jednom městě a v jakém věku má dcera dítě/děti mít bude, ale mě bude minimálně 60 (pokud teda dcera neotěhotní v patnácti apod) a nemyslím si, že mě to bude nějak bavit. Jednak mě moc nebavila ani vlastní mateřská a mimi období, s věkem dítěte budu leda starší - takže kdoví jak třeba v 68 budu schopná jít do akvaparku nebo zda ještě budu řešit práci a tím pádem si rozmyslet, jestli chci dovolenou pro sebe nebo „na hlídání vnoučat“ a taky jak tu zmiňuje už někdo jiný - je naprosto jiná doba - já dnes mám plno zájmů a možností, dřív si moje babička možná mohla tak číst a jít se projít do parku, vůbec neexistovalo, že by chodila cvičit, do kroužku keramiky, 1× za rok možná šla do divadla, zároveň byla v důchodu nějak od 55? (měla 4 děti a takové šly nějak dřív), tudíž vůbec nemusela řešit dilema práce vs. volný čas a hlavně byly devadesáté léta - její děti jí vysypaly na měsíc vnoučata a ty od rána do večera lítaly po zahradě, našly si zábavu, sami jsme chodili na rybník, vymýšleli venkovní aktivity, hry, lozily po stromech, doslova jsme se otočili jen na oběd a svačinu a večer padli vyčerpáním. Dneska má kdekdo vnouče jedno, takže je nutné ho „zabavit“, vymyslet program a absolvovat ho s ním (koupaliště, hrady, akvaparky, výlety - to leze do peněz i fyzické energie staršího člověka), je to prostě jiný.