Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
To si nemyslím, jsem si jistá, že to bylo vítané, pokryli tím nemoci, prázdniny, společnost mají rádi, spí jim tam porad někdo… jen prostě že ani sms, co škola/ vysvědčení. A třeba před 10 lety jsme si zrovna říkaly, jak nemáme vztahy se sestrenicemi a že my to budeme dělat jinak. Já se těším i na děti pak od netere, prostě další dítě v rodině, radost, někomu pomoct, přijet si s ním pohrát…uvidíme jaká bude ségra babička ![]()
@adresa píše: Více
Kluků už je nějak moc kolem mně
Jak píšu, přes léto jsou s ním často na chalupě a já se nikam necpu. Mám týden ranní zavolám, jestli se jim nějaký den hodí..a když ne, tak se to odloží…co jiného, přece se tam nebudu cpat na sílu. Je fakt, že ty domluvy jsou tak, aby tam byl syn..za snachou samotnou nechodím.
@Winter garden píše: Více
Měli jsme to taky tak s manželovými rodiči. Tchán nám dokonce podával i podrobná hlášení, jak se mají u nich skvěle vnoučata od manželové sestry, a nevynechal ani výčet dobrot, které u nich papají. Naše děti ovšem nikdy v životě na prázdniny nepozvali. Já nemám problém pochopit, že někdo nemůže hlídat vnoučata, třeba kvůli pracovní vytíženosti, únavě, nemoci, a podobně. Ale ty rozdíly, které dělají některé babičky a dědové mezi vnoučaty, to je velmi zraňující.
@Anonymní píše: Více
Ano, zranujici. Uz jsem si kolikrat rikala, proc to delaji. Jestli schvalne, protoze vedi, ze bych o kontakt stala, nebo cekaji pochvalu, jaci jsou prarodice… fakt nevim. Opravdu. A kdyz k nam prijedou, tak me babicka nahani po dome a vypravi. Ja se pred ni schovavam. Minule byla zklamana, ze jsme si nepopovidaly ![]()
@Anonymní píše: Více
Přijde mi, že jsou to typy, co mají tendenci pořád nějak podněcovat rivalitu. Taky to znám.
@Anonymní píše: Více
Tak to je hezký, škoda že ti to sestra neoplatí. Já bych ráda pohlídala semtam nějaké děti z příbuzenstva jako teta, ale jediný bratránek bydlí 200km daleko. Neustále je zveme na návštěvu, ale vždycky přijede sám bez rodiny. Ještě bych dodala, že mít tady na víkend nebo týden dítě by bylo fajn zpestření i pro moje děti a byla bych ráda. To že mi nejsou příjemné přespávací návštěvy je myšleno na dospělé příbuzenstvo. Občas hlídám kamarádce dvouletou holčičku a je to vždycky prima.
Jinak bych uvítala od babiček nebo tety hlídání hlavně když byly děti do 3 let, aby to bylo bez práce a byla to skutečná pomoc (abych si třeba dala sprchu, mohla mezitim poklidit nebo udělala nějakou práci), tak třeba vyzvednout kočár, hodinku dvě povozit a po kafi jet domu. Aby se o dítě spolehlivě postaraly.
A realita? Nikdo z nich nikdy moje děti nepřebalil, s kočárem jela každá snad jednou, aktivnější babi pohlídala u sebe doma až po 3. narozeninách, druhá je neměla nikdy přes noc a přes den jen párkrát, a tetu to ani nenapadlo. S tou druhou babi se navíc skoro vždycky něco stalo, i když spolu byli sami jen chvíli. Od roztrženého rtu přes snědené knoflíky až po přehrabování v kočkolitu a spadnutí kočáru na korbu, protože babi ujely nohy (v lodičkách).
Když přijdou na návštěvu, znamená to, že půl dne předem uklízím, vařím, pak je hostím na oběd, zákusek a kolikrát i večeři, sedí tu celý den a nechají se obsloužit. Pomoc z jejich strany nula. Ale beru to tak, že prostě mají svého dost a nemají asi energii se vnoučatům víc věnovat. Jejich škoda. Byla doba, kdy jsem pomoc potřebovala a byla jsem na dně sil, ale už je to naštěstí pryč. Tak jim to nemám za zlé, co bylo bylo a každý je svého štěstí strůjcem.
Nemáte babičku?
Problém není nový - 1962:
https://www.youtube.com/watch?… ![]()
@Venetia píše: Více
Jo, rozumím. I chápu, že když sis užila kluků až až, tak by sis teď víc užila culiky s beruškama ![]()
@adresa píše: Více
Jj, přesně tak
Mám dva syny, exova dcera, s kterou jsem měla velmi pěkný vztah a pořád jsme v kontaktu taky kluka, a syn taky kluka
Akorát můj exm si ještě na starý kolena udělal holku
@Anonymní píše: Více
V tom bych se sestry trošku zastala. Ty jsi tehdy byla svobodná a bezdetna, mlada, plná energie. Sestra už má rodinu, děti, asi už nemá energii na víc. Další věc je to co už tady padlo, náročnost hlídání, dnes nejde jako dřív vypustit deti ven s tlupou jiných děti a v poledne přijď na oběd. Když jsem hlídala malého příbuzného, šla jsem mu v patách jak apač ![]()
Na gymplu jsem taky trávila několik týdnů prázdnin hlídáním malé neteře, dokonce nevlastní, k tomu úklid a žehlení, abych pomohla. Oběd do kastrulku z jídelny, nebo jsem něco jednoduchého pro nas dvě uvařila. Peníze na jídlo jim dali rodiče a na ostatní výdaje jsem měla svoje peníze z brigád. Kafe mi nikdo nevařil, to jsem uvařila já pro všechny, na obtíž jsem fakt nebyla
no a nikdo mi to neoplatil. To je asi úděl mladších svobodných bezdetných členů rodiny, že hlídají těm starším
. Manžel je nejmladší, taky se staral a nám nikdo nehlidal, protože byli v zápřahu rodiny, práce a my je nechtěli obtěžovat.
@adresa píše: Více
Jsme o rok a ségra je prostě aktivní, kolo, lyže, běh, brusle… to není ze se bojí, nebo ze něco dělám blbě…prostě nemá zájem o nejaky dítě, v jejím aktivním životě není pro ségru moc času, natož pro její dítě. Prostě tak, zamrzí to. A máš mimo jiné pravdu, takové to tetkovani v 25 vím, že je jinaci. Ale nakonci dne jsme stejně u toho pomáhat si v rodině, utvářet vztahy, prostě smutné…
Ach jo, teď jsem si uvědomila, že jsme se od vánoc viděli jen jednou
radši se v tom nehrabat…píšeme si pravidelně tedy… třeba za 10 let si zas cestu najdeme ![]()
@Anonymní píše: Více
A tak když ti chybí a měly jste hezky vztah, nic se mezi vámi nestalo, tak ji zavolej, napiš, že by ses chtěla vidět častěji, něco spolu podniknout, i s dětmi
A jsi si jistá, že to přespávání bylo vnímáno jako pomoc? U nás nikdo nepřespává (všichni to mají domů kousek), stane se to jen výjimečně. Znamená to uvolnit pokoj, převlíknout postele, dát ručníky, nakoupit a uvařit pro dalšího strávníka, omezit se ve svých zvyklostech - žádné soukromí, člověk se neuvolní, jako když jsme doma sami. Furt nabízet nějaké jídlo, kafe, poklízet, nemůžu v klidu pracovat… pro mě je rozhodně snazší postarat se o děti sama, než takováhle “pomoc”. Jsem ráda, když někdo přijde na kafe nebo oběd na 2-3 hodinky, ale na celý den nebo dýl už z toho radost nemám. Každá rodina to má jinak.