Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No tak jsem ráda, že je to všude stejný. Já už si říkala, že snad vysílám nějaký negativní vlny.
![]()
@Kapaz píše:
@Čekatelka Přesně!@celipipka54 No jo, linka to je kapitola sama pro sebe… Přiznám se že vařím, dítě sedí na lince a cpe se slupkama z mrkve a brambor.
![]()
Tak hlavně, že jí chutná
S vařením je to teď lepší v tom, že malá už mi pomáhá (20m) Asi nemusím popisovat, jak to potom vypadá, ale už se chce taky zapojit a tváří se u toho, jak mistrině světa
Ale jak jdu umýt nádobí, tak to začne ![]()
@Kapaz Máme to úplně přesně to samý, malý je 13 měsíců. Ale u nás se jí tatínek odmalinka docela věnoval, někdy od jejího půl roku jsem jeden den v týdnu v práci, to je jenom s tatínkem a jeden den odpoledne taky jakoby zmizím a pracuju, takže jsou spolu. A ostatní dny chodí domů celkem brzy (je učitel), ale to je fakt, že se starám spíš já a tatínek je „jen“ doma. Každopádně vídá ho často, je na něj zvyklá, ale prostě když jsem v dohledu, tak visí na mě. Musím prostě oficiálně odejít, udělají mi s tatínkem pápá a jdou si hrát. Pak holt manželovi píšu z ložnice na skype, že mám třeba žízeň a on mi v nestřeženém okamžiku propašovává vodu a tak. ![]()
Navíc u známých nebo jiných rodinný příslušníků než jsou rodiče a jedna babička (ta je s náma v baráku, takže ji vidí denně a miluje ji), tak na mě visí ještě víc, od nikoho se nenechá pochovat, takže si s ní vždycky někde kecnu na zem a holt si s ostatníma povídám ze země. ![]()
Nezbývá asi než počkat až z toho vyrostou a získají tu jistotu, že maminka jim nezmizí…
@Tersuita
Kruci, máme doma jen jeden počítač, ale taky už jsem psala smsky.
No to mě taky napadlo, jestli to není tím, že se bojí, že zmizím, pak ale nechápu že neřve, když mě nevidí.
No tak snad to přejde. ![]()
Ahojky máme to stejné…jakmile mě vidí konec chce po mě lézt, válet se na každého žárlí…něco dělám už po mě leze…jakmile je u jiných vydrží si hrát atd…podle mě to je normální jsou fixované na mámu a dělají pomalu naschvály…jsme s nima neustále…ve dne v noci
uspávání naštěstí dobrý ![]()
@Kapaz No já z toho mám pocit, že si myslí, že když si půjde hrát s tátou, tak máma zmizí (což tak často je, protože v tu chvíli se snažím honem něco udělat doma nebo na pc do práce a tak.), tak u něj proto být nechce, když jsem nablízku. Ale holt když odejdu do práce, tak ví, že jsem pryč a tím pádem už nemá kdo zmizet, takže si s tatínkem klidně hrát může.
Ale to je jen má domněnka, kdoví co se jim honí v hlavě ![]()
Ale jinak je prča, když jsem schovaná v ložnici a tatínek vedle dcerce vypráví „Co to tady zas ta mamka nechala…to je hrozný s ní viď? Ještě že nás neslyší, že je v práci, ta by nám dala že ji pomlouváme…“
A já můžu max psát výhružné zprávy, ale ceknout nesmím chcii-li makat. ![]()
@Kapaz píše:
Zajímalo by mě, zda někdo máte zkušenosti, proč je roční dcera u všech ostatních hodnější? Když jí má na hlídání tchýně, přítel, kdokoliv, tak je to zlatý dítě, ale se mnou je to ukňouránek. Dřív taková nebyla, ani teď to není nic na zhroucení, jen je to zvláštní a vzhledem k tomu, že to není náhoda, vrtá mi hlavou, co dělám špatně. Teď jsem musela být dva dny a jednu noc pryč. Holka prý byla zlatá, neplakala, pořád se smála, hrála si. Odpoledne jsem přijela domů, letěla se přivítat, mazlení a od té doby zas se pořád po mně plazí, pofňukává, válí se po zemi, nejvíc se to podobá protivnosti z únavy, což ale můžu bezpečně vyloučit. Jen jsem tím chtěla říct, že se nejedná o žádný hysteráky, prostě mručí a kňourá. Chce se neustále chovat. Bohužel není souvislost ani v mém odchodu, protože taková se mnou je, i když jsme celý dny doma a hlídaná je výjimečně. Zkrátka, jak jsem poblíž, tak je to fňukna, jak jsem pryč, tak kopa veselosti. Nechápu.Máte někdo zkušenost?
Asi tě nepotěším, ale je to normální. Můj syn to dělá taky, synovci to dělali taky. Ja mám na to teorii - dítě prostě neustále zkouší, jak bezbřehá je láska matky. Neber si to osobně, nemůžeš za to, nauč se s tím žít, tak za pár let to až tak horký snad nebude ![]()
Tyjo holky u nas uuuuplne ti stejne, jsem rada ze nejsem sama. Nevydrzi chvili sama, visi mi na noze a beci a knoura dokud ji nevezmu. Jsem uz zvykla s ni varit a delat mycku a tak. Ale stve me to. Jenze kdyz ji necham vztekat tak je pak hrozne uzkostliva a celej den nepouzitelna. Takze jak tu pisete, vzdycky si k ni sednu na zem a pulku veci delam na zemi. Ja jen doufam ze jak zacne chodit tak ze to pomine.