Poradna na téma dluhy, exekuce a osobní bankroty
Zbyněk Vorel
Ahojky, nedávná diskuze s přítelem mě přivedla k zamyšlení se. člověk celý život maká, chodí do práce a přesto si nemůže dovolit koupit si byt či dům, bez hypotéky, či alespoň auto jaké by chtěl (tím teď nemám na mysli nějaké ferari či lamborgini a pod.). Zajímalo by mě, jak to máte u vás.
Můžete si dovolit bydlení jaké by jste chtěli? Pokud nemáte hypotéky, mohli by jste uvést, zda jste např. byt či dům zdědili?
Máte tolik dětí kolik by jste si přáli, nebo jste se rozhodli mít např. o jedno či více dětí míň právě kvůli financím?
A co auto? Máte na leasing či ne a odpovídající velikosti?
Začnu u sebe. Máme dům 5+1 (potřeba rekonstrukce) s větší zahradou na hypotéku, dvě stará auta, velikost jednoho auta ideální, děti celkem nyní 3 (jedno moje, jedno partnera, a zatím jedno společné). Ideální by bylo bydlení bez hypotéky nebo alespoň ne tak vysoké, auta nová nikoli stará, jedno by bodlo i ještě o trošku větší, děti bych chtěla 4. Ještě doplním, že vlastním byt 2+1, který jsem zdědila.
Jedná se čistě o moji zvědavost, jak to prostě kdo má.
Děkuji.
Anonymně, vzhledem k obsahu příspěvku. Nic jsme nezdědili, manžel má firmu. Bydlíme v domě, který jsme před 12 lety postavili bez hypotéky. Auta bez leasingu. Moje je podle mých představ a ani ne rok staré.
Děti máme 2, přáli jsme si 3, ale nedopadlo to a už ani nedopadne, vzhledem k věku.
Bydlíme v domě bez hypotéky. Promajímáme si ho. Auto nepotřebujeme, tak ho nemáme. Dítě máme jedno a příští rok chceme „zadělat“ na druhé
Žijeme spokojeně a nemáme žádné dluhy ![]()
Nikdy jsme nic nezdědili a nic nezdědíme. Na všechno co chceme si radši vyděláme
@anpa1 Když to tak čtu, máš se lépe jak většina jiných lidí, tomu věř ![]()
My máme též dvě starší auta, jedno menší, než by bylo potřeba. A chceme hypo na starší a levný dům, ale musíme čekat, neb nejsme v ČR dostatečně dlouho, aby nám banka půjčila už teď.
A jinak nemáme nic ![]()
@anpa1 To jsou přesně moje slova. Jak to, že oba s manželem pracujeme, oba jsme vystudovaní vysokoškoláci, oba se od začátku vydělávání peněz „snažíme“ a neutrácíme za zbytečnosti (na první dovolenou jsme jeli až po osmi letech od narození prvního dítětě a to nevybíráme drahé dovolené, ale laciné v apartmánech v Chorvatsku), jak to, že na tom nejsme finančně lépe? Každý měsíc přemýšlím, co nakupuji a počítám každý peníz. Auto máme, sice koupené nové, ale prakticky to nejlacinější, co bylo tehdy na trhu a je pro naše tři děti úpln malinké, tak tak se do něj vejdeme. Ke kadeřnici nechodím, pouze do kadeřnického učiliště, kde stříhají za padesátikorunu. Oblečení kupuji v second handu. Máme domek, malý, chybí splatit cca 200 000 Kč. Domek je stavěn svépomocí. Hrůza. Dětem nic nenaspoříme. Na jednu stranu si říkám, že by mohlo být mnohem lépe a těch peněz víc. Na druhou stranu - když sleduji dění v jiných částech světa - si říkám - žijeme vlastně všichni v blahobytu.
Máme bydlení dle našich představ a potřeb + jednu další nemovitost. Auta máme nová a taky taková, jaká jsme chtěli a jaká potřebujeme. Jsme spokojení a myslím si, že si můžeme koupit v rámci možností to, co potřebujeme a toužíme po tom. Samozřejmě já bych ráda teď ve výprodeji koupila nějakou pláž v Řecku, ovšem takhle si až zase dle přání kupovat nemůžeme ![]()
Dostali jsme finanční pomoc od rodičů, která je ve výši hodnoty nemovitosti, ve které nebydlíme. Takže v podstatě ano, vydělali jsme si na to sami.
Ve srovnání s většinou světa se tu máme všichni vlastně dobře. Dokud mám kde bydlet, mám co jíst a v čem chodit a jako bonus si zajedu v zimě zalyžovat, v létě opéct na pláž a o víkendu si ugrilovat kus prasete na zahradě, jsem materiálně boháč. A pokud mám k tomu zdravé dítě a hodného manžela, jsem milionář
.
Nemám hypotéku, nemáme auta ani auto momentálně, bydlime v podnájmu. Mám bytv v Praze po Babičce co pronajímán. Vlastně momentálně nemáme ani vlastní pracku, ani nábytek. A ono je občas lepší nic nemít, přijde mi že čím víc toho člověk má, tím víc s tím je problémů.
Peníze počítat nemusím, rezervu máme, špatně se nemáme
mě nejvíc fascinující lidí co máj barák, chatu a auta a stezujou si že nemají peníze ![]()
@anpa1 píše:
Ahojky, nedávná diskuze s přítelem mě přivedla k zamyšlení se. člověk celý život maká, chodí do práce a přesto si nemůže dovolit koupit si byt či dům, bez hypotéky, či alespoň auto jaké by chtěl (tím teď nemám na mysli nějaké ferari či lamborgini a pod.). Zajímalo by mě, jak to máte u vás.
Můžete si dovolit bydlení jaké by jste chtěli? Pokud nemáte hypotéky, mohli by jste uvést, zda jste např. byt či dům zdědili?
Máte tolik dětí kolik by jste si přáli, nebo jste se rozhodli mít např. o jedno či více dětí míň právě kvůli financím?
A co auto? Máte na leasing či ne a odpovídající velikosti?Začnu u sebe. Máme dům 5+1 (potřeba rekonstrukce) s větší zahradou na hypotéku, dvě stará auta, velikost jednoho auta ideální, děti celkem nyní 3 (jedno moje, jedno partnera, a zatím jedno společné). Ideální by bylo bydlení bez hypotéky nebo alespoň ne tak vysoké, auta nová nikoli stará, jedno by bodlo i ještě o trošku větší, děti bych chtěla 4. Ještě doplním, že vlastním byt 2+1, který jsem zdědila.
Jedná se čistě o moji zvědavost, jak to prostě kdo má.
Děkuji.
K úvodní otázce - není lepší chtít jen to, na co máme? I když samozřejmě touha mít se lépe může být motivací…ale jsou to jen věci.
Je to tím, že dnešní doba je zaměřena na výkon a tím měřítkem úspěšnosti je majetek.
Mám dvě kamarádky - jedna zdědila byt (resp. její matka) v Praze po babičce a druhá na hypotéku na pražský byt nemá, tak bydlí v podnájmu, ale dost často jezdí za svojí babičkou…která z nich je na tom lépe - ta co je od 15 bez babičky nebo ta co jezdí za babičkou i ve třiceti? ![]()
Hypotéku nechceme, takže platíme jenom nájem a auto nepotřebujeme, takže jsme bez leasingu. Ve výsledku to znamená minimální provozní náklady, tedy to, že si můžeme dovolit přesně to, co chceme.
Dovoleny, výlety, večeře, oblečení, kvalitní jídlo, zážitky.
Nevím, asi si nemůžu koupit VSECHNO co bych chtěla, alle taky to pro mě není důležitý. Ziju tak, jak jsem si to představovala.
@anpa1 píše:
Ahojky, nedávná diskuze s přítelem mě přivedla k zamyšlení se. člověk celý život maká, chodí do práce a přesto si nemůže dovolit koupit si byt či dům, bez hypotéky, či alespoň auto jaké by chtěl (tím teď nemám na mysli nějaké ferari či lamborgini a pod.). Zajímalo by mě, jak to máte u vás.
Můžete si dovolit bydlení jaké by jste chtěli? Pokud nemáte hypotéky, mohli by jste uvést, zda jste např. byt či dům zdědili?
Máte tolik dětí kolik by jste si přáli, nebo jste se rozhodli mít např. o jedno či více dětí míň právě kvůli financím?
A co auto? Máte na leasing či ne a odpovídající velikosti?Začnu u sebe. Máme dům 5+1 (potřeba rekonstrukce) s větší zahradou na hypotéku, dvě stará auta, velikost jednoho auta ideální, děti celkem nyní 3 (jedno moje, jedno partnera, a zatím jedno společné). Ideální by bylo bydlení bez hypotéky nebo alespoň ne tak vysoké, auta nová nikoli stará, jedno by bodlo i ještě o trošku větší, děti bych chtěla 4. Ještě doplním, že vlastním byt 2+1, který jsem zdědila.
Jedná se čistě o moji zvědavost, jak to prostě kdo má.
Děkuji.
vzdyt vy toho mate strasne moc
myslim si, ze problem je prave v tom, ze si lide muzou koupit skoro vse, pak se divi, ze nemaji penize ![]()
Ahoj, máme byt 42m a auto žádné, jsem s prckem sama a teď na rodičáku si vyskakovat moc nebudeme. Naštěstí já jsem ten typ, který materiální statky moc neřeší, můj život se odehrává spíš v duševní rovině. Kdybych měla palác se zahradou, úsměv mého chlapečka by nebyl o nic hezčí:)
Na to, že třetina populace se dosyta nenají a třetina dokonce hladoví nevím, co by mi mělo nějak tragicky chybět. Majetku máme dost, auto jedno nový a jeden křáp, nezdědili jsme nic, jediný, po čem toužím, je zdraví pro všechny…a výhledově ještě jedno zdravý dítě.
@Klementyna píše:
@anpa1 Když to tak čtu, máš se lépe jak většina jiných lidí, tomu věřMy máme též dvě starší auta, jedno menší, než by bylo potřeba. A chceme hypo na starší a levný dům, ale musíme čekat, neb nejsme v ČR dostatečně dlouho, aby nám banka půjčila už teď.
A jinak nemáme nic
Tak já si nemyslím, že bych se měla nějak špatně, to zas ne. Jen prostě, že člověk chodí do práce, já teda momentálně už 5. rok na rodičáku, tak je to trošku mimo, a většina si nemůže prostě dovolit bydlení bez v podstatě celoživotních dluhů. Jinak za dobu co jsem chodila do práce jsem si něco našetřila, ale pak to padlo na opravu bytu a vybavení. Nějakou malinkou rezervu mám, ale rozhodně ne tolik kolik bych chtěla.
@Anonymní píše:
@anpa1 To jsou přesně moje slova. Jak to, že oba s manželem pracujeme, oba jsme vystudovaní vysokoškoláci, oba se od začátku vydělávání peněz „snažíme“ a neutrácíme za zbytečnosti (na první dovolenou jsme jeli až po osmi letech od narození prvního dítětě a to nevybíráme drahé dovolené, ale laciné v apartmánech v Chorvatsku), jak to, že na tom nejsme finančně lépe? Každý měsíc přemýšlím, co nakupuji a počítám každý peníz. Auto máme, sice koupené nové, ale prakticky to nejlacinější, co bylo tehdy na trhu a je pro naše tři děti úpln malinké, tak tak se do něj vejdeme. Ke kadeřnici nechodím, pouze do kadeřnického učiliště, kde stříhají za padesátikorunu. Oblečení kupuji v second handu. Máme domek, malý, chybí splatit cca 200 000 Kč. Domek je stavěn svépomocí. Hrůza. Dětem nic nenaspoříme. Na jednu stranu si říkám, že by mohlo být mnohem lépe a těch peněz víc. Na druhou stranu - když sleduji dění v jiných částech světa - si říkám - žijeme vlastně všichni v blahobytu.
NO právě a jak je toto možné. U nás teda to není až tak ale prostě to bydlen mě neskutečně štve.