Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Bude to v pohode! Ja pred dvouma tydnama porodila sve prvni dite a porod byl ok, bolelo to, ale nebylo to nic tak silenyho. Trauma nemam. Spis to sestinedeli je u me hukot. Kazdy porod je individualni. Ale i ja mela strach protoze proste nevis do ceho jdes, neboj to je normalni.
Mít strach je normální. Myslím si, že každá žena má před porodem tak trochu obavy. Hlavně se tomu ale nepoddávej, nečti hororové porodní příběhy apod. Nějak se to miminko dostalo dovnitř, tak se taky nějak dostane ven. Pokud se bojíš bolesti, tak máš v dnešní době spoustu možností, jak si při porodu ulevit- epidural, entonox,…Taky pracují hormony. Já jsem byla celý porod jako mimo své tělo a teď si ho skoro nepamatuju. Zkus svoje obavy probrat s PA. Pokud budeš znát své možnosti, třeba se ti uleví.
To dítě v tobě navěky nebude, ven musí tak jako tak. Vic to neřeš
Já měla taky strach. Nakonec jsem hned po porodu věděla, ze chci druhé
![]()
Bolelo to, ale za mě Ledvinová kolika byla horší. ![]()
Bude to dobrý, neboj. Až to přijde, tak to bude ficak, který tě pohltí a povede. Věř sobě, i miminku. Mně pomohlo být co nejdýl doma, být aktivní do poslední chvíle, do porodnice jezdím vyloženě jen porodit, žádné zdržování. A když šlo do tuhého, pomohlo mi myslet na dítě, uvolnit se, těšit se na něj..Rodila jsem třikrát, nemám žádné hororové historky. Zvládneš to.
Mě hodně pomohlo si říct právě ze není možnost abych to nedala
dítě ven musí a nikdo jiný to za mě neudělá. Jako ženský jsme přece přesně na tohle vybaveny, abychom to zvládly
Až ti bude někdo chtít zase vyprávět o tom ze porod je horor, řekni rovnou ze to nechces slyšet. Pro mě bylo důležité navštívit porodnici, porodní sály abych se tak nějak připravila kde co je a věděla aspoň trochu do čeho jdu - s druhým to bylo ještě lepší, jsko bych to už důvěrně znala. Ale nevím jestli je to ted při covidu vůbec možné nebo jestli probíhají predporodni kurzy ale jestli ano, tak bych určitě byt tebou šla! A ještě něco, ta bolest při porodu je úplně jiná než jakákoliv jiná bolest na světě, proto ji musíš brát jako pozitivní - čím větší bolest, tím blíž je konec a miminko! A jakmile je venku, je po všem. Porod je prý z 90% v hlavě, tak ten poslední měsíc vyuzij a prepni se do nastavení Já to zvládnu
a uvidíš jak pak na sebe budeš pyšná až uvidíš miminko a budeš vědět ze jsi to dokázala
přeju rychlý a bezproblémový porod a hlavně at jste v pořádku ![]()
Jako bych to psala já.. První porod byl před rokem, a můžu ti říct že to nebylo nic strašnýho. Z toho celyho mě nejvíc bolel nastrih a šití. Teď rodim zas, a ani se tak nebojím, jen aby bylo všechno v pořádku.. Tak se hod do klidu, nemusí to být tak strasny. To víš že ti každej řekne jak trpěl jako kůň. Lidi obvykle vypráví o tom co je kde bolelo, a jak pomalu zdechli, než aby řekli že to bylo vcelku ok. Myslíš že by si pořizovali další děti kdyby to bylo tak šíleně strašný? ![]()
Jestli chceš uklidit, tak v mém okolí všechny kamarádky a kolegyně, co se příšerně bály, tak porodily tzv. „za sušenku“, tj. dobře a rychle.
A naopak ty hrdinky, co ne nebály to zadarmo neměly.
Takže podle této teorie to u tebe půjde jako po másle. ![]()
Ale teď vážně. Je to silná bolest, na kterou se úplně nedá připravit, ale zvládneš to, neboj. ![]()
@andelka83 píše:
Bude to dobrý, neboj. Až to přijde, tak to bude ficak, který tě pohltí a povede. Věř sobě, i miminku. Mně pomohlo být co nejdýl doma, být aktivní do poslední chvíle, do porodnice jezdím vyloženě jen porodit, žádné zdržování. A když šlo do tuhého, pomohlo mi myslet na dítě, uvolnit se, těšit se na něj..Rodila jsem třikrát, nemám žádné hororové historky. Zvládneš to.
Přesně, jak začnou kontrakce tak vydržet co nejdéle doma.. Zabavit se nějakou činností. Až se člověk přestane cítit „bezpečně“ tak vyrazit.
Já tedy strach z porodu nemám a to mám termín za 3 týdny. Nějak to na mě asi ještě nepadlo.
Spíš mám strach z těch 3 dnů co tam budu a co bude potom až budeme doma.
@HandulkaK píše:_U třetího jsem měla kontrakce fakt silné a říkala jsem PA, že prý je to srovnatelné s ledvinovou kolikou, ale tu jsem neměla, tak nevím. Utěšovala mne tím, že když nic jiného, na konci porodu člověk za odměnu dostane to miminka, což u koliky nehrozí
Já měla taky strach. Nakonec jsem hned po porodu věděla, ze chci druhé![]()
Bolelo to, ale za mě Ledvinová kolika byla horší.
Obavy jsou normální, člověk neví, do čeho jde (a i když už rodil, nikdo mu nezaručí, že to bude mít stejný průběh). Takže neboj, blázen nejsi
. Jak tu padlo, miminko nakonec ven musí, v tom jsem spoléhala na porodníky, protože sobě jsem moc nevěřila
. První porod byl císařem, druhý a třetí spontánně, u druhého jsem fakt nevěděla, co čekat. Ale tělo mi najelo na autopilota a miminko na rozdíl ode mně vědělo, jak na to
. Neboj se! Přeji, ať to proběhne co nejrychleji, co nejméně bolestivě a co nejvíc v klidu, bez komplikací či následků, a na konci za odměnu dostaneš to miminko
.
Strach z porodu je přirozený. Nesmí tě to úplně pohltit, ale strach je normální.
Bolí to, jasně. Ale bolest je snesitelná a dává smysl ![]()
Hodně štěstí ![]()
Ahoj, za měsíc mě čeká první porod. Celé těhotenství jsem se snažila na to nemyslet a furt jsem si říkala, že to zvládnu, že to nic není a spíše se těšila až uvidím svoji malou princeznu. Moje máma se mě celé těhotenství snažila uklidnit a říkala, že se hlavně nemám bát a zvládnu to. Tchýně mi vypráví neustále jak u všech třech porodech trpěla a u čtvrtého nestali komplikace a málem to malá nepřežila.
Jsem celkem dost citlivka, každou bolístku už od mala prožívám, je mi blbě z krve, doktoři mi nahání hrůzu, nikdy v životě jsem v nemocnici neležela, ale třeba zubař mi sám o sobě nic nedělá a bolest se snažím nevnímat. Možná je to tím že mám z něj respekt a působí na mě zle.
Kamarádky mi porod popisují taky to nejhorší co je kdy mohlo potkat a tak jde na mě už strach a vážně se bojím jak to zvládnu.
Celý dny na nic jinýho nemyslím a už mě z toho začíná hrabat
Já nevím co mám už dělat, jak se na porod připravit psychicky a fyzicky? Nevím jak se zbavit těch hrozných myšlenek
Bojím se o malou a bojím se že i já to nedám a nebudu moct vidět malou vyrůstat.
Taky se bojim že když už teď mám psychiku rozhazenou, že budu mít depresi a nebudu schopna se postarat.
Prosím, řeknite mi, že tyhle myšlenky jsou normální a nejsem blázen.