Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Psychická krize před porodem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.2.12 19:38
Zakladatelko, strach z toho, jak to všechno člověk zvládne, jak přijme své dítě, zda ho bude mít rád, atd - to jsou naprosto normální pocity 
, každý se jen obáváme něčeho jiného. Za sebe ti musím říct, že mateřství je ta nejúžasnější věc (i když nejtěžší), která mě osobně v životě potkala a stejně tak to budeš cítit i ty, uvidíš 
. Ano bude to těžké, obzvlášť porod a prvních pár týdnů - s tím musíš počítat - ale ty to zvládneš a až se s mimčem sžiješ, zvykneme si na sebe a budeš vědět co a jak, bude to super
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 19:40
Podle mě to je tím stresem a rozbouřené hormony tomu nepřidají 
máš strach jak to zvládneš, jak dopadne porod atd…myslím, že po porodu se to celé změní až malou uvidíš, až se na tebe usměje atd…hlavně nemysli, že jsi špatná matka, když dceru hned po porodu nebudeš milovat…mateřská láska přijde později, nebo tak jsem to měla alespoň já…přeju hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.12 19:48
Já začala malou milovat až pár týdnů po porodu, kdy jsem s ní musela do nemocnice. Neboj, je to tak strašně nádherný, je to část tebe a je moc krásný procházet si s ní život od začátku. Někdo miluje dítě od začátku těhu, někdo se do něj zamiluje až v den porodu a někomu to trvá. Po porodu se budeš cítit jako vítěz uvidíš!!!!!!!!!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 19:56
Neboj se přejde to, budeš dobrá máma.A když to nepřejde hned po porodu, přejde to časem, postupně, pomalu, plíživě, budeš to miminko milovat nejvíc na světě. teď spi a odpočívej, bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 20:03
jj-HORMONY 
me kdyz doktorka oznamila ze musim nastoupit o 3dny driv a porod se bude vyvolavat probrecela jsem celou cestu domu ,pak celou noc a jeste cele dopoledne nez sme do nemocnice dojeli-ted se tomu sice smeju ale neslo to zastavit-neboj vsechno bude dobry 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
17.2.12 20:08
Možná jsou to rozbouřené hormony, pochyby a strach z neznámého a možná máš opravdovou depresi, i když třeba jen mírnější formu, ale to by ti řekl jen odborník. Každopádně pokud by to pokračovalo i po porodu, tak bych za psychologem 100% zašla.
Šestinedělí může být psychicky hodně náročné, obzvlášť pokud bys měla třeba ubrečené a náročnější dítě, tak se klidně deprese může i prohloubit.
Nechci teda malovat čerty na zeď, třeba to pak bude už v pohodě a budeš si hodné a hlavně spavé a neubrečené miminko užívat. ALe radši nepočítej s tím, že to „užívání“ a velká láska k dítěti musí přijít hned, nědy to i chvíli trvá.
- Citovat
- Upravit
17.2.12 20:16
Mišanila píše:
Možná jsou to rozbouřené hormony, pochyby a strach z neznámého a možná máš opravdovou depresi, i když třeba jen mírnější formu, ale to by ti řekl jen odborník. Každopádně pokud by to pokračovalo i po porodu, tak bych za psychologem 100% zašla.Šestinedělí může být psychicky hodně náročné, obzvlášť pokud bys měla třeba ubrečené a náročnější dítě, tak se klidně deprese může i prohloubit.
Nechci teda malovat čerty na zeď, třeba to pak bude už v pohodě a budeš si hodné a hlavně spavé a neubrečené miminko užívat. ALe radši nepočítej s tím, že to „užívání“ a velká láska k dítěti musí přijít hned, nědy to i chvíli trvá.
jojo-ja kdyz se vratila s malim z porodnice tak sem najednou nevedela jak vsechno zvladnu,maliho,domacnost ,starsiho syna -byla jsem zoufala-chce to mit doma nakou oporu - hodnyho a chapavyho ,,chlapa,, ,poradne jist,pit spat atd-a vse se da zvladnout -si myslim ja
Příspěvek upraven 17.02.12 v 20:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 20:19
Neboj, to se stává. Zkus se z hluboka nadýchnout, uvolnit se a na to co bude pak zkus nemyslet. Vím že se to říká snadno a tak lehce to asi nejde. Já jsem před prvním porodem jednu chvíli opravdu hodně vyšilovala, hrozně jsem se těsně před porodem začala bát jak porod zvládnu. Jen jsem na porod pomyslela, tak jsem se začala klepat, opravdu jsem se bála. Taky mi to trvalo pár dní, ale na konec jsem se snažila sama sebe přesvědčit,že tam to mimino prostě zůstat nemůže a nějak ven prostě musí 
teď se směju, ale bylo mi opravdu ouzko 
Myslím si, že úzkostné stavy před prvním porodem ať co se porodu týče či co bude pak, má hodně žen. Přeju vše nej a ty to zvládneš, uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 20:38
Myslím, že jsi úplně v pořádku, každá má obavy, máš někoho, kdo by s tebou mohl strávit alespoň pár dní po porodu a pomoct ti? Já měla u sebe mamku, stačilo na týden, vařila, uklízela a jsem jí za to moc vděčná, protože jsem taky byla jak spadlá z Marsu 
držím palce a přeji pohodu, klid, bezproblémový porod a krásné mateřství
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 20:50
Přesně tak, máš někoho, na koho se můžeš spolehnout? Manžela, přítele, rodiče, kamarádku? Nestyď se za to, co cítíš, chvilkama si tím asi projde každá. Já se snažila tyhle myšlenky raději někam do kouta odsunout, protože to nechce se tomu moc poddávat, aby si to člověk nepřivolal. Hlavně taky čím víc jsi a budeš v pohodě ty, tím víc bude v pohodě mimi. Tak to zkus s někým, kdo tí může fyzicky pomoct, probrat, ať máš představu jak to budeš řešit, kdyby něco a ať přijdou veselejší myšlenky. Mateřství není žádná sranda, ale nakonci jsi v plusu ať tak nebo tak. A ty teď potřebuješ sílu na porod, protože to je taky psychická záležitost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 20:51
Já teda neměla vyloženě psychickou krizi,ale strach jsen měla hroznej Nejen z porodu,ale z toho,co bude potom,jak to s malou zvládnu,vůbec jsem si neuměla představit,jak se o ní zvládnu postarat.Porod byl hodně náročný,ale samozřejmě jsem to zvládla,musela jsem,jako každá mamina a Ty to zvládneš taky S maličkou jsme deset dní doma a péči o ní zvládám úplně bez problému,jde to tak nějak samo,i Tobě to půjde,uvidíš,Ty budeš maminka a budeš vše dělat automaticky,ani Ti to nepřijde 
A už vůbec nepochybuju,že budeš svojí maličkou milovat,možná ne hned,ale každým dnem bude Tvoje láska k ní silnější a silnější,až Tě to možná překvapí,jak krásná a obrovská může mateřská láska být Neboj se,vše přijde samo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 21:00
Ahoj, já jsem se na malou těšila, byla taky moc chtěná, ale když se narodila císařem v celkové narkóze a pak mi ji přivezli ukázat, první mě napadlo, jestli je toto jako fakt moje dítě 
. Nával lásky mě taky nechtěl zadusit, za obojí se stydím doteď. Pořádně jsem ji pochovala a políbila až 3. den po porodu, když jsem už pořádně stála na nohou a dali mi ji na pokoj. Ne že bych ji neměla ráda, ale čekala jsem taky větší nápor citů 
. Od toho 3. dne ji bezmezně miluju. 
Ale kolikrát se mi v prvních týdnech chtěla pevně zavřít dveře a utýct hodně daleko, když plakala a plakala (hlavně v noci), to jsem radši ani nepočítala .
Neboj, zas bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:16
Jj, ty hormony jsou mrchy 
O miminko jsme se s manželem snažili přesně rok, když se zadařilo, byla jsem šťastná, celé těhu jsem měla bezproblémové až ukázkové, vůbec mi nebylo špatně, nic mě nebolelo a moc jsem si to užívala… Teď bych řekla, že jsem se skoro rouhala Na posledním ultrazvuku mi mezi řečí řekli, že má malá o týden větší hlavičku než by měla mít (tady jsem si nakonec přečetla, že je to úplně normální) plus mi hned nato sdělili, že mám těhotenskou cukrovku 
Probrečela jsem dva dny a od té doby pořád nejsem v pohodě, nějak mi to narušilo psychiku 
Nemůžu říct, že se na malou netěším, to jako jo a moc, ale právě bych už jí radší měla u sebe, protože mě přestalo bavit být těhotná Je to asi i tím, že jsem už dost nemotorná, sem tam mi tvrdne břicho, což je dost nepříjemné, teď ta cukrovková dieta
A jako smutná jsem dost často, pokud zrovna úplně nebrečím, z čehož jsem hotová, protože normálně vůbec nejsem žádná citlivka a fňukna 
Prostě už toho mám dost, přijdu si nepřitažlivá pro manžela, doma už mě to nebaví a teď jsem po tom stresu od poslední poradny začala mít ze všeho strach, o sebe i o miminko Už bych nejradši rodila, ale jsem teprve ve 30. týdnu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Milé maminky, omlouvám se za anonym, ale je mi opravdu stydno, z toho co se se mnou děje. Mám měsíc do termínu a dostala jsem se do velké psychické krize. Celé dny proležím a raději prospím, je pravda, že jsem opravdu fyzicky unavená, ale hodně to souvisí s mým psychickým stavem. Mám obrovský strach z toho, jak to zvládnu s malou po porodu. Netěším se. To je to nejhorší. Já se prostě na malou netěším. Je mi ze sebe úplně špatně, když to tady píšu. Prosím, neodsuzujte mě, poraďte. Nechápu, co se to se mnou děje, miminko bylo plánované a moc chtěné.