Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jestli to ty sama vnímáš jako problém a máš pocit, že je to ve stádiu, kdy tě to omezuje, tak bych psychologa vyhledala. ![]()
Ahoj, no já bych k psychologovi, popř. i psychiatrovi zašla. Co si budem, všechno je odvozené od psychiky a asi bych měla strach, že se to ještě může zhoršit. A odborník Ti určitě pomůže
Byla by škoda, kdyby se to pořád zhoršovalo a ty by sis pak mohla vyčítat, že jsi pro zlepšení nic neudělala ![]()
Jinak kontakt nějaký kontakt najdeš určitě na netu, v Brně žádného takového odborníka neznám, i když to do Brna zase tak daleko nemám ![]()
Držím pěstičky, ať je co nejdřív líp
![]()
@Anonymní píše:
Znám, znám… Mám to samé a o to víc, když už se toho předem bojím. Nejhorší situace zatím pro mě - podávat kávu na poradách vedení, s třesoucíma se rukama.Ne, to už nechci zažít.
Hodně mi pomohly bachovy esence, doporučuji vyzkoušet.
Jé to je přesně ono
. To je další věc. S tím mám taky problém. I když jsme třeba v práci slavili moje narozeniny, tak jsem si s nimi ani nemohla přiťuknout, jak se mi třásly ruce. Nemám ráda, když je na mě upřená moc velká pozornost. A samozřejmě z toho měli všichni velkou srandu.
@yweth Děkuju, asi nějakého navštívím. Je to opravdu čím dál horší, zrovna dnes jsem musela něco řešit, sama vím, že je to blbost, ale zase jsem z toho byla vynervovaná a šíleně mě teď bolí hlava z těch prodělaných nervů ![]()
@Anonymní píše:
Znám, znám… Mám to samé a o to víc, když už se toho předem bojím. Nejhorší situace zatím pro mě - podávat kávu na poradách vedení, s třesoucíma se rukama.Ne, to už nechci zažít.
Hodně mi pomohly bachovy esence, doporučuji vyzkoušet.
A ty bachovy esence sis někde vybrala sama nebo ti něco přímo namíchal nějaký odborník?
Obtěžuje tě to? Rozhodně odborníka navštiv. Dá se s tím něco dělat, v Brně bohužel nikoho neznám, tak nedám doporučení. Dobré je se těmhle situacím co nejvíce vystavovat a zjišťovat, že to člověk zvládá víc a víc..držím palce ![]()
@Anonymní píše:
Jé to je přesně ono. To je další věc. S tím mám taky problém. I když jsme třeba v práci slavili moje narozeniny, tak jsem si s nimi ani nemohla přiťuknout, jak se mi třásly ruce. Nemám ráda, když je na mě upřená moc velká pozornost. A samozřejmě z toho měli všichni velkou srandu.
Jo jo, já právě taky ne… Když jsem byla poprvé pozvána na oběd k bývalému příteli, tak jsem se skoro nenajedla polévky, protože tou cestou od talíře k puse se mi tak šíleně třepala ruka a bála jsem se, že si toho někdo všimne… ![]()
Já ti teda na rozdíl od ostatních toho psychologa nedoporučuji, já osobně jim moc nevěřím, protože ti buď neřeknou nic nového, nebo z tebe udělají blázna a ty potřebuješ přesný opak - nezabývat se tím. Prostě si stydlín a musíš si na tyto situace zvyknout, je to o tréninku a hlavně prostě o hlavě. Doporučuji ty bachovky - konkrétně kejklířku. ![]()
@Anonymní píše:
A ty bachovy esence sis někde vybrala sama nebo ti něco přímo namíchal nějaký odborník?
Doporučuji Martinu Taubrovou, namíchá ti směs podle potřeby.
http://www.bachovyesence.cz/
Hlavně, věř tomu, že jsi úplně normální a psychicky zdravá - ani nevíš kolik lidí má strachy, jen prostě často nejsou vidět. ![]()
@Anonymní píše:
Doporučuji Martinu Taubrovou, namíchá ti směs podle potřeby.
http://www.bachovyesence.cz/Hlavně, věř tomu, že jsi úplně normální a psychicky zdravá - ani nevíš kolik lidí má strachy, jen prostě často nejsou vidět.
Děkuju, děkuju, určitě vyzkouším. Hlavně je to rada od někoho, kdo má stejný problém, takže mně rozumí
.To je pravda, člověk to asi na většině lidí ani nepozná, myslím, že ani o mně to většinou nikdo neví, dokud mě nevidí právě v takové situaci, kdy se to třepání rukou a červenání projeví.
@Anonymní píše:
Děkuju, děkuju, určitě vyzkouším. Hlavně je to rada od někoho, kdo má stejný problém, takže mně rozumí.To je pravda, člověk to asi na většině lidí ani nepozná, myslím, že ani o mně to většinou nikdo neví, dokud mě nevidí právě v takové situaci, kdy se to třepání rukou a červenání projeví.
Na mě když to poznal náš šéf, a měl asi chuť si mě dobírat, tak já jsem se nenechala, udělala jsem z toho jakoby normální věc a řekla mu se smíchem že no jo, to je normální, já to mám po svém tatíkovi a mávla rukou.
Ať už se cítíš uvnitř jakkoliv, tak se zkus usmívat, působí to pak úplně jinak. ![]()
Já myslím, že to chce taky trénink
- myslím to podávání kafe na poradách, jednání s lidima atd..
Já v dětství a dospívání byla jedna chodící katastrofa - navíc jsem dost zadrhávala, takže jsem se bála i otevřít pusu, protože když mě to „chytlo“ to zadrhávání, tak jsem zadrhla u každého slova - fakt DĚS. Uvnitř jsem se cítila strašně, neuměla jsem ani telefonovat - jako normálně se představit a říct, co chci - nepředstavitelný problém, taky červenání, třepot uvnitř - všechno znám moc důvěrně!!
U mě teda pomohl čas a nějak z toho „vyrůst“ - a říkám - chce to trénink a to, aby tě nic neodradilo, ty neúspěchy - abys prostě zkoušela dál a dál. A taky to chce zvednout sebevědomí - já ho měla totálně pod bodem mrazu..
Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že budu téměř denně vést jednání s různými lidmi, vysvětlovat jim to nebo ono, volat jim, že to nebo ono mají špatně a proč a že mi musejí doložit ještě hromadu jiných dokladů, sjednávat telefonicky jednání, vyřizovat atd. - tak bych nevěřila ani omylem!!! A přece to tak je - a je pravda, že kolikrát ještě teď si musím napsat na papír pár poznámek, než zvednu telefon a zavolám dotyčné straně, většinou už ne, ale když jsem začínala telefonovat nějaké protistraně, tak jsem měla před sebou papír a na něm napsané slovo od slova, co řeknu!! Chce to čas a OTRKAT SE!! Jo a kafe na poradách vařím strašně ráda!! Je pravda, že to chce usmívat se - už jenom to zvedne sebevědomí aspoň o trošku.
Chce to ten ten trénink ve společenských dovednostech a nenechat se odradit!!!
Naprosto chápu - já byla přesně taková!! Časem (je mi teda 42 let
) můžu říct, že mě to přešlo - halt jsou to už zkušenosti a zkoušet pořád znovu a znovu
Zdravím, reaguji na úvodní příspěvek ![]()
Ono vždy pomůže si o tom promluvit s odborníkem, musí to být ale skutečný odborník.
Já měla kdysi podobné problémy, byla v tom i úzkost, napětí a stres.(Mimo jiné)
Např. když jsem dělala přijímačky na VŠ, dnes se tomu už jen směju
Měli jsme pět hodin na to, abysme napsali esej na dané téma a já zjistila, že nenapíšu ani písmenko, ptž jsem měla děsně vyklepané ruce. Ale napadalo mě tolik věcí, co bych mohla napsat, krom toho jsem na ty přijímačky jela přes půl republiky. Tak jsem to vyřešila tak, že místo pěti papírů jsem jich odevzdala asi padesát, písmenka byla přes tři řádky minimálně, ale číst to nějak šlo a mělo to i hlavu a patu. Jen vím, že od prvňáčka by to vypadala mnohem líp.
Když jsem to odevzdávala, omluvila jsem se a vysvětlila jsem situaci. A ty přijímačky jsem udělala
![]()
Čas mi v tom hrozně pomohl, naučila jsem se žít s tím, že jsem někdy větší nebo menší nervák, antidepresiva na to taky pomáhají. ![]()
S tím tréninkem je to fakt. Já jsem byla ještě na vysoké ze všeho totálně vyklepaná, u jedné zkoušky se mi tak třásl hlas, že si profesor myslel, že brečím
Skončila jsem školu a (nechápu kde jsem k tomu vzala odvahu) jsem vzala místo personalistky. No první půl rok to byl děs. Ale postupně jsem mluvila s lidmi stále sebejistěji, přestala se pozorovat (to je taky důležité, když zaměříš pozornost na toho druhého, tak přestaneš pozorovat, co děláš nebo neděláš, nebo co bys měla…). No prostě jsem se v tom vymáchala a je to lepší. Akorát když mě něco rozruší, tak mi naskáčou červené skvrny na obličeji, tělo ještě hold reaguje, i když mysl se snaží. To je jak s tvou klepající se rukou, to fakt nevím, jak z toho ven - jedině zase, nemyslet na to, že něco neseš, soustředit mysl na něco jiného (doma určitě neneseš hrnek a nepřemýšlíš na tím, jestli ho nevyliješ - spíš přemýšlíš, co si k tomu kafi dát dobrého
)
Zajdi si na KONSTELACE.Jde o velmi zajímavou a velmi účinnou seanci, která může každému od základu změnit život k lepšímu. Ale je třeba najít zkušeného průvodce nejlépe na doporučení. Věřím že se někdo s tvého okolí a známích najde, někdo kdo to zná, jen o tom nemluví, protože když to člověk neprožije, nepochopí.
Znám, znám… Mám to samé a o to víc, když už se toho předem bojím. Nejhorší situace zatím pro mě - podávat kávu na poradách vedení, s třesoucíma se rukama.
Ne, to už nechci zažít.
Hodně mi pomohly bachovy esence, doporučuji vyzkoušet. 