Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Psychický problém?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.11 14:31
Ahojky. Popisuješ, že manža je fajn, asi se snaží, a podle všeho mu tvé zdravotní problémy nevadí! Určitě bych to viděla na nějaký koníček, něco, co by ti zvedlo sebevědomí, protože ho máš asi opravdu nízké, což já teda teď taky, v neděli jsem musela na revizi kvůli zamlklému těhu…buď ráda, že máš dítko s skvělýho manžela a užívej si to! Já mám taky zdravotní problémy, ale snažím se brát život pozitivně …všechno zlé je pro něco dobré!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 14:35
Zkus si zadat do googlu „poporodní deprese“, jestli se tam poznáš, je tam i řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 14:38
ahoj
precti si to pozitivni, co jsi psala..... to je prece uzasny 
spousta lidi nema ani polovinu co ty.
najdi si nejakeho konicka, neco na odreagovani, aby si narusila stereotyp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 14:40
Ahoj … a můžu se zeptat, jak už je syn starý??? Mě po těhu zůstalo na váze cca 13kg a tyhle stavy jsem měla asi půl roku … strach, že přítel má určo jinou, protože jsem nechutná a odporná. Moje tělo už nebylo zdaleka stejné jako dřív, ale to asi u žádné z nás (i když pár „vyvolených“ se asi najde) … no a pak to začalo pomalu mizet. Hodně mi pomohl kontakt s jinýma holkama, ani to nemusely být maminy. Takže za mě, zkus si zajít někam zacvičit, s holkama na kávu, ke kadeřnici … prostě mezi lidi 
Třeba to časem pomine … a kdyby nic, tak pak za odborníkem … znám dost lidí, co chodí k psychologovi a nemůžou si jeho rady vynachválit. Ale já osobně z toho mám třeba strach …
- Citovat
- Upravit
23.11.11 14:41
Myslím, že tě těhotenství a mateřství překvapilo a přepadlo nepřipravenou..To není výčitka, to ne..je to fakt..A dopadlo to skvěle, máš spolehlivého, chytrého, zodpovědného a milujcího partnera.Jste zabezpečení a štastní..
Vzhledem k tomu ,že jste nic neplánovali to mohlo dopadnou o moc hůře..
Jen mi přijde že bys ráda zpět svůj svobodný život, že se cítíš nenaplněná, ošklivá, prostě odepsaná..jen proto, že nechodíš do práce, za zábavou a nejsi štíhlá jak lanka (ehm, jako z mého hlediska štíhlá jsi pořád 
)
Měla by sis možná najít víc přátel co mají již stejné problémy a děti jako ty..Svobodné kamarádky jsou ti spíš nastaveným zrcadlem jak nežiješ..
Chtělo by to změnu tvých priorit a náhledu sama na sebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 15:14
Tři kamarádky ti zbyly, to si myslím, že není na mateřské tak špatné. Ty co děti nemají, tak se přihlásí jakmile otěhotní 
. No je těžké si zvykat na nový život a není cesty zpět. Syn by tě v tom měl určitě utvrzovat. Je fajn si o tom s někým popovídat a vypopovídat se někomu, kdo je na tom podobně. Klidně si najít i nějakého odborníka. Já jsem taky váhala, když jsem byla tři měsíce těhotná a připadala jsem si, že je všechno pryč. Dceři je teď 14 m a stále si zvykám a fakt to není vůbec lehké. Hospody nejsou, kina, divadla, kluby, avantýry, ale to je přeci nic proti těm našim dětem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 15:15
Poporodni hormony to nejsou urcitě…Malému je 10 měsíců…
Právě vím co mám, a proto se stydím za to že se tak cítím. Vím že by to mohlo být horší.....Možná je to tím stereotypem, nevím.. Nemám náladu se seznamovat, natož chodit ven. Koníčky mám, vyrábím třeba bižu a baví mě to. Ale není na to tolik času… A moje váhá vím že není závratná, nadruhou stranu se mi vymodelovalo tělo úplně jinak než před tím… To sem byla všude tak akorát, ale teď?? Prsa ještě menší než před těhu( měla sem B-C) Ted to jsou povyslé Ačka. A všechny kila šly dolů. Je mi ze sebe až na zvracení, když se na sebe podívám. A faktem je že ty mojé známe co mají děti jsou vdáné za o dost starší bohaté chlapy, chodí si do fitka. mají hlídaní, věčně nové hadry, vlas a já nevím co ještě všechno.Vždycky vypadají jakoby vyšli z modního mola. To já si dovolit nemůžu a připadám si mezi nima jako smetí… Trochu jim závidím tu i přes mateřství naprostou bezstarostnost, nadruhou stranu si nedovedu představit že bych byla s někým stejně starým jako můj otec(viz jedna s těch známych)Mě je 23 a manželovi 26
Těhotenství mě teda hodně překvapilo, ale z toho důvodu že sem už od puberty měla problémy se spodkem a bylo mi řečeno že možná budu mít problém otěhotnět. 5 lets em brala HA a protože sme děti chtěli, pobavila sem se s doktorem a říkal že jestli chci děti tak bych měla rozhodně dřív vysadit HA protože po ní to trvá ještě delší dobu. Chtěla sem děti ve 25, Tak sem ji vysadila, ale nesnažili sme se a hlídali se. A krom toho, že část mých zdrav. problémů odeznělo, jsem za 4 měsíce otěhotněla. Měla sem obrovskou radost z toho že děti můžu mít. Sice sem věděla že je to brzo, ale miminko sem chtěla a byla sem štastná. Ale po porodu šlo zase všechno z kopce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.11.11 15:19
Marionet píše:
Tři kamarádky ti zbyly, to si myslím, že není na mateřské tak špatné. Ty co děti nemají, tak se přihlásí jakmile otěhotní
Jo to máš pravdu je to boj. Svoji rodinu nadevše miliju a neměnila bych… Snažím se být v pohodě hlavně kvůli prcka ale i kvůli manžela. Kolikrát když se sesypu(což je čímdál častěji) si říkám co na mě pořád vlastně vidí? Taková hnusná ubrečená histerka. Nevím někdy mi prostě docházejí síly a často i dojdou
- Citovat
- Upravit
23.11.11 15:26
Píšeš, že ti je 23 a to si v dnešní době ta mladší maminka a hádala bych, že inteligentní, dost ti to šrotuje. Určitě bych ti doporučila nějakého odborníka. Moc přemejšlíš, což je dobře, ale ne když ženská přebaluje a přebaluje a přebaluje. Bohužel jsi anonym. Takže ani nevím odkud.
Anonymní píše:Marionet píše:Jo to máš pravdu je to boj. Svoji rodinu nadevše miliju a neměnila bych… Snažím se být v pohodě hlavně kvůli prcka ale i kvůli manžela. Kolikrát když se sesypu(což je čímdál častěji) si říkám co na mě pořád vlastně vidí? Taková hnusná ubrečená histerka. Nevím někdy mi prostě docházejí síly a často i dojdou
Tři kamarádky ti zbyly, to si myslím, že není na mateřské tak špatné. Ty co děti nemají, tak se přihlásí jakmile otěhotní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 15:31
Asi bych to viděla na jiný typ kamarádek..
Tyto tě akorát iritují svým životním stylem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 16:19
ahojky 
hele nevím jestli tě to potěší, ale jsem skoro stejný případ jak ty
mě je 24, manželovi 27 a syn má rok. před tím než jsem se takhle dá se říct nechtěně usadila, tak jsem si život vychutnávala naplno,měla jsem tisíc kamarádu, skvělou práci, pořád jsem se rozmazlovala, nakupovala, pařila…a to furt dokola… koho by to asi bavilo 
mezi tím vším jsem potkala jeho bylo to ještě krásnější, užívali jsme si, cestovali,milovali,pařili a najednou bum! a konec..
ted jsem v německu, úplně sama, manžel celé dny v práci nebo na cestách. nemám tu nikoho,rodina je v česku, jediné moje potěšení když jedu domů na návštěvu a to mi opravdu pomáhá,jinak bych se z té samoty zbláznila. a také to,že jsem na všechno sama, s malým děckem je to celkem záhul.fakt si nepamatuji kdy naposled manžel něco nakoupil k jídlu,nakrmil syna, nebo mi pomohl v domácnosti 
jasně, že mám sem tam depky a dobře vím z čeho, jen se snažím to moc nehrotit jelikož to opravdu nemá cenu! přesto všechno jsem štastná, jsem štastná za svého malýho miláčka, a manžela podporuju, vím že to taky nemá lehké, snaží se kvůli nám, aby jsme se měli hezky, je mladý a přeji si aby něco dokázal -já si počkám
svoji minulost beru jako vybouřené mládí, kdybych měla kouzelnou moc, čas vrátit zpátky, tak to stejně neudělám
takže moje rada : ber ze života to krásné co ti dává a s tím ostatním se snaž smířit a měj trpělivost, aby se ti dařilo, tak sebe a život prostě musíš milovat, je to sice klišé ale je tomu tak. a taky prosím nezávid, toto už vůbec nemá cenu.co je na první pohled krásné,zdaleka není tak dokonalé jak se zdá, možná i mnohem,mnohem horší než máš třeba ty
držím ti palce, opravdu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 16:20
Marionet Moc ti děkuju, teď si totiž trochu pohladila mé sebevědomí s tou intelgencí. Často si připadám, že jsem úplně blbá. Někdy mám až strach mluvit, aby si to o mě někdo nemyslel 
A když něco řeknu, tak mi příjde, že si ten člověk o mě myslí „svoje“ 
Jsem z Ostravy. Svěřila sem se s tím jak se cítím jedné z těch nejlepších, a ta mi sama říkala, že je lepší navštívit někoho dřív, než se složím uplně. Ale bohužel taky neví, ke komu. Jestli psycholog nebo psychiatr..
- Citovat
- Upravit
23.11.11 16:50
Psycholog určitě. Jsem z Prahy, takze ti moc neporadim, ale zkus se juknout na net, klidne i psychiatr ti muze doporucit psychologa, nebo obvodak. Zalezi jak moc se ti to chce komu rikat. Asi bych taky nesla pro radu o dobreho psychologa ke svemu obvodakovi ale taky to je cesta. Nebo pres zname. A hledala bych ty, co jsou na pojistovnu. Ale res to. Je ti 23 jses chytra, ale chybi ti zkusennosti. To mne teda taky a to je mi 31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.14 16:37
Ahoj holky, nechci zakládat novou diskuzi, přidám se do této, která se mi svým názvem hodí . Mám takové problémy, o kterých s nikým nemluvím, ví o tom jen manžel. Potřebovala bych od vás poradit, co s tím dělat, jestli je to na návštěvu psychologa, event. mi doporučte nějakého dobrého, nejlépe z Brna. A teď můj problém..Hrozně si všechno připouštím, každou maličkost v sobě neustále řeším a dlouho se tím trápím. Jak mě něco trochu vyvede z míry, začnu se třepat a zčervenám. Začala jsem mít i problémy s tím se vůbec podepsat, když jsem v situaci, že jsem z něčeho nervózní. Roztřepe se mi ruka tak, že ji nemůžu vůbec ovládat. Nervózní z různých situací jsem byla od mala, nerada jsem mluvila před třídou, více lidmi atd., ale teď je to čím dál tím horší. Už jen když vím, že se budu muset zase někde podepisovat, tak jsem z toho nervózní a tím je to ještě horší. Můžu si tisíckrát říkat, že o nic nejde, je to blbost, ale nemůžu to ovlivnit, ať se snažím sebevíc. Nemějte mě za úplného magora , normálně to na mně ani není vidět . Ale prosím o radu a pomoc!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahojky všem
Nejsem spokojená se svým životem, nejsem štastná.Jsou jenom krátke období kdy jsem v pohodě.A těch jenom poskrovnu. O většinu kámošek sem „přišla“, protože je většina bezdětná.A když už tak v jiném městě. ALe ani po nich netoužím.Mám tady 3 opravdové, protože i když nemají děti, dá se s nima mluvit.A ještě tomu všemu nahrává můj zdravotní stav od porodu.Zkráceně bych to řekla asi tak, že mám organismus naruby.
Nevím jestli to potřebuju ze sebe jenom vypsat, nebo bych měla navštívit nějakého odborníka?.
Nevím kde začít…Tak asi stručněji od začátku.Než sem poznala svého manžela, byla taková trochu bohémka. Věčně sem někde lítala, pařila a užívala si. Nebyla sem žádná škaredka.53/172. Pár kluků sem měla, ale žádná přeháňka. Ale chtěla sem hlavně někoho na dlouho, někoho ským bych si rozuměla a kdo by rozuměl mě a mé povaze. Bylo mi 19 když sem poznala manžela. Rok sme spolu chodili, pak si najši pronájem a nastěhovali se k sobě. Oba sme pracovali, měli sme se fajn, ale žádný přehnaný luxus.Po půl roce společného bydlení jsem otěhotněla.Začátky byly těžké.Jak to všechno zvládnem, hlavně teda finančně. To co jsme měli bylo tak akorát pro dva i se zábávou. Pomohli nám rodiče a my sme se vzali. Manžel si našel lepší práci a našli sme si hezčí a větší byt. Já o práci přišla, protože sme měla smlouvo na určitou dobu a smozřejmě mi ji neprodloužili. Nastoupila sem na nemocenskou, i kvůli problémům v těhu. Jinak všechno probíhalo hladce.
V těhu sem přibrala 20kg, porodem šlo dolů 10kg.Možná utrpělo i mé sebevědomí.
Od porodu nemám chuť na nic.Nechce se mi chodit ven.Mezi lidi.Připadám si často jako naprosto nemožná nula
Nechápu co se to se mnou děje, proč…Mám nádherného šikovného a hlavně zdravého syna, který je pro mě vším a nikdy bych ho za nic nevyměnila. Úžasného manžela, který mi se vším pomáhá, je pracovitý, empatický, chytrý a hlavně miluje mě a já jeho.Finančně jsme celkem v pohodě.Máme kde bydlet, a celkem hezky, máme auto, ale i nějaký dloužek..Nic hrozného.
Připadám si jako troska.Můj zdravotní stav se odráží na mém vzhledu a to mě ještě víc drtí, protože nechci vůbec mezi lidi. Občas už mívám i paranoidní představy, že mě manžel určitě začne podvádět, že o něj příjdu. Někdy si říkám, že by bylo lepší kdybych tady nebyla.ALe na sebevraždu opravdu nemyslím. Psychicky jsem na dně. Nevím jak se z toho dostat
Omlouvám se za takový trochu chaos a chyby. Poradte, mám někam jít? A kam? Nebo jak si jinak mám pomoct