Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Psychika a úzkosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.10.23 13:00
Psychika a úzkosti
Ahoj holky, jdu si k Vám pro rady, pro uklidnění, že v tom nejsem sama a je víc takových maminek, jako jsem já. Už jsem úplně zoufalá, ale od té doby co mám malého, tak jsem si začala všechno hrozně brát, začala jsem mít strašný strach jak o sebe tak o malého. Bojím se, že se mu něco stane, že je nemocný. Když to řeknu blbě, tak prostě že mi umře. Že mi v noci přestane dýchat atd…Začala jsem z toho mít úzkosti, kdy i já sama si prostě říkám, že mi pořád něco je, že sem nemocná, že umíram atd…Už je to fakt na palici. Byla jsem už na všech vyšetřeních a vše v pořádku. Ještě mě čeká sono břicha, protože mi je pořád špatně od žaludku. Ale bude to nejspíš opět z nervů. Teď měl malý 3 dny vysoké teploty, nechtěl jíst, byl a ještě je pořád strašně unavený, ukňouraný, zvracel, měl průjem naštěstí to bylo jen jednodenní. Ale prostě já zase plašim, že je nějak vážně nemocný atd…Že to přece nemůže být tohle všechno ze zubů. Protože nekašle nebo jen občas prostě a rýmu má čirou což, taky není úplně že by byl nemocný. Už jsem z toho vyčerpaná 
. Vzpomněla sem si, že měl 2 klíšťata před 5ti týdnama, ale ty jsme hned snad po přisátí vyndali a žádný flek nic. Takže si zase říkám aby neměl encefalitidu nebo boreliozu. Ale říkám si, že už je to fakt dlouho. Zítra jdu k dr. takže už teď sem v totálním nervu zase. Je to prosím normalní, že se prostě s každou rýmu, změnou chování, čímkoliv o něj tak strašně bojim, že si hned namlouvám jak je nemocný a žemu je hned něco vážného co když mi umře? Dá se to nějak prostě takhle strašně nebrat? Nebo mě už fakt odvezou. Ach jo, potřebovala sem se z toho nějak už vykecat. Děkuju za všechny komentáře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.10.23 13:16
Ahoj, to se může stát, zkus nepřiživovat ty katastrofické scénáře a soustřeď se víc na to, aby jsi si neustále ověřovala fakta - máš strach, že venku běhá tygr - tak se jdi podívat jestli tam doopravdy je, pokud není, tak tvé emoce neodpovídají faktům a je třeba se k nim podle toho chovat (pokud zůstaneme u tygra, tak např. na sílu trénovat procházky ven na čím dál větší vzdálenost a čas), zkus zastavit myšlenky které ti nabíhají („co když“ a „coby, kdyby“ nejsou v ničem efektivní a tobě jen škodí… podle všeho ani ty ani syn nemáte žádné neobvyklé zdravotní potíže, které by neřešil každý druhý - teplota, zvracení je „jen“ teplota a zvracení a tečka. Žádný další „a co když…“ není k ničemu jinému než cesta k většímu strachu a úzkosti…
Nějaký praktický rady pak najdeš všude po netu, lidí s úzkostí je miliarda, tzn. určitě v tom nejsi sama a má to řešení… 
a za mě doporučuji i psychologa, oni jsou na tohle jaksi odborníci.. (a mrkni např. na https://www.brainmarket.cz/…onat-uzkost/ ) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 13:17
@THMR
Určitě to je normální - mateřský pud, chceš ho chránit před čímkoliv, bojíš se že se mu něco stane. To je mateřská láska 
Myslím si že je normální se o své dítě bát, lepší než ho mít úplně na háku, co s ním je. Ale na druhou stranu nic by se nemělo ani přehánět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.10.23 13:58
Přijde mi, že jsi na to všechno asi moc sama a nějak se to na tebe hroutí. Co partner, co rodina, nějaká kamarádka? Máš někoho s kým řešíš i jiné věci než jen nemoci? Zkus si víc naplánovat režim a čas, aby to utíkalo podle plánu… Máš jistě krásného zdravého syna, miluješ ho a dovol, aby ti taky dělal radost, smějte se spolu na sebe, hrajte si, užívej si ho.
- Citovat
- Upravit
3.10.23 14:01
No bat se o dite je normalni, ale musi to mit svoje hranice. Nevim, jak stare je dite, ale tohle je nejspis docela solidne rozjeta poporodni uzkost. Dojdi si k psychologovi nebo psychiatrovi, ale nejake zakladni leky na uzkost dokaze predepsat i praktik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 14:05
@ElikaaaSs píše:
@THMR
Určitě to je normální - mateřský pud, chceš ho chránit před čímkoliv, bojíš se že se mu něco stane. To je mateřská láska
No ale dělat z každé rýmy pomalu rakovinu normální není, bohužel dnešní matky často nepřijdou do kontaktu s dětma dřív než mají vlastní, takže neví, že u dětí běžně existuje teplota, rýma, kašel atd. a nic víc to neznamená. Tělo prostě přichází do kontaktu s látkami, které do té doby neznalo, a musí se s nimi poprat. Takových rýmiček ještě bude. Bohužel ve škole se to neučí a dětská doktorka jim to taky asi neřekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.23 07:38
@medvidka píše:
No ale dělat z každé rýmy pomalu rakovinu normální není, bohužel dnešní matky často nepřijdou do kontaktu s dětma dřív než mají vlastní, takže neví, že u dětí běžně existuje teplota, rýma, kašel atd. a nic víc to neznamená. Tělo prostě přichází do kontaktu s látkami, které do té doby neznalo, a musí se s nimi poprat. Takových rýmiček ještě bude. Bohužel ve škole se to neučí a dětská doktorka jim to taky asi neřekne.
No proto jsem na konci také psala že by se nic nemělo přehánět. Máš pravdu, moc s dětmi do kontaktu nepřichází a pak většinou ani neví co mají dělat, s jednou jsem se setkala i v porodnici, bála se pomalu sáhnout na vlastní dítě aby mu neublížila, a to ho před chvíli porodila Ale většina žen nemá ani kde vzít zkušenosti když se o tom nikde nikdo nebaví, a ani ve škole jim o tom nic neřeknou.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
4.10.23 17:56
Za mě to tedy není normální. Děti prostě marodí, jsou to děti. Čirá rýma není nemoc která by měla být vážná. Blitkosrajda u dětí taky není nic výjimečného.
Samozřejmě chápu obavy, poprvé je člověk vyjukaný. Ale vidět za vším černo je moc.
- Citovat
- Upravit
5.10.23 11:49
@Tsugumi Shika píše:
Ahoj, to se může stát, zkus nepřiživovat ty katastrofické scénáře a soustřeď se víc na to, aby jsi si neustále ověřovala fakta - máš strach, že venku běhá tygr - tak se jdi podívat jestli tam doopravdy je, pokud není, tak tvé emoce neodpovídají faktům a je třeba se k nim podle toho chovat (pokud zůstaneme u tygra, tak např. na sílu trénovat procházky ven na čím dál větší vzdálenost a čas), zkus zastavit myšlenky které ti nabíhají („co když“ a „coby, kdyby“ nejsou v ničem efektivní a tobě jen škodí… podle všeho ani ty ani syn nemáte žádné neobvyklé zdravotní potíže, které by neřešil každý druhý - teplota, zvracení je „jen“ teplota a zvracení a tečka. Žádný další „a co když…“ není k ničemu jinému než cesta k většímu strachu a úzkosti…Nějaký praktický rady pak najdeš všude po netu, lidí s úzkostí je miliarda, tzn. určitě v tom nejsi sama a má to řešení…
Děkuji moc, budu nad tím muset zapracovat. Protože tohle mě už opravdu hodně vyčerpává. Stránku si určitě pročtu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 11:50
Děkuji moc. Miluju ho tak strašně moc, že se o něj hrozně bojím noo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 11:56
No to já všechno vím. Tím že mi není 20, ale 33 a mám první dítě, tak to vnímám prostě víc než je zdrávo. Ještě je z umělého oplodnění, protože mám za sebou těžkou operaci. Porod císařem, jizva mi praskla, kojení žádný. Takže to nebyla úplně procházka růžovým sadem od začátku. Tak se to na mě asi psychicky podepsalo a úplně oddělalo. A teď se s tím dost peru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.24 16:32
Ahojky jsem tu nová taky bych potřebovala pár rad na uklidnění
Je mi 25 let invalidní
(Myasthenie Gravis )
Mám jednoho syna (3)
Od začátku vše v poho
Nic se nezměnilo jen já
Dva roky se léčim na psychiatrii
Po všech vyšetření mi bylo diagnostikováno úzkostná porucha panické ataky
Teď už i strach chodit ven či sama byt doma neustále sedávám v koupelně sama pro svůj klid jsem si našla místo kde se snažím uklidnit
Maminky ženy prosím vás jak se toho zbavit? nevím si rady beru neurol 0,25 Mg jednou až dvakrát denně
I když ho nechci brát udělá se mi zle a prostě musím
Ale já už vážně nemůžu nechci to bojím se říkám si musím byt silná zvládnu to ale přijde den kdy mám šílené myšlenky musela bych tu vypsat úplně vše od začátku aby mě někdo dokázal pochopit
Předem děkuji za každou odpověď
☹️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.24 17:42
@Dejna20 a nejaka antidepresiva beres? Mam diagnostikovanou uzkostne depresivni poruchu s panickyma atakama a v unoru jsem nebyla schopna niceho jineho nez lezet v posteli, kdyz jsem nedej boze mela zustat v byte sama, tak jsem se hroutila jeste vic… ja pro svuj klid mela postel v loznici, tam jsem se vzdycky cela zchoulela pod perinu… od unora jsem zacala brat AD a i kdyz prvni tri tydny byly opravdu kriticke, tak ted po 2 mesicich se psychicky citim uz moc dobre…
- Citovat
- Upravit
8.4.24 11:10
Jojo ze začátku chvíli cca měsíc cipralex 20 MG vůbec žádná změna
Pak velaxin tam změna byla asi po dvou týdnech sama jsem tomu nevěřila jenže už jsem je brala víc jak 3 měsíce a po vynechání stavy ještě horší všude jsem četla jak jsou návykové tak jsem dostala strach a chtěla to řešit sama teď už asi 14 dni bez antidepresiv a mám pocit jako kdybych měla tělo bez duše bez energie bez života nevím kde zase začít
Hodně jsem si vzala tu svou nemoc
Před dvěma lety jsem se zavřela na wc s brekotem asi hodinu vyčitala jsem si jaká jsem a jak nic nemohu no a takhle to začalo
Ale přitom jsem se smířila s nemoci ještě před protože ta moje nemoc je taková že nedokážu bez prášku vstát a vařit či uklízet bez léku se nenajim nenapiju autoimunitni svalové onemocnění
Vyléčit se nedá
ale po navýšení léku a přesné dávkování jsem si nastavila budík vždy když zazvoní vezmu a mám klid vždy jsem zapomínala a prostě jsem si za to mohla sama někdy si dny nevyberu nezabere i když vezmu 10 prášku za den
Ale zas neměla jsem odvahu sednout na vozík a neznala jsem svět nevěděla jsem kde jsou obchody prostě jen doma před barák a hotovo nikam jsem nedošla par kroku zastávka a zas dokola měla jsem z toho ještě víc oslazení život
Pak jsem si řekla kašlu na to vezmu vozík a uvidíme co bude
od té doby jsem se z nemoci smířila jsem vděčná že znám svoje město dokonce už jsem si i sama nakupovala několikrát tak si říkám proč teď tenhle dopad když už jsem se nějak dala dohromady hlavně kvůli synovi
Věřím že jak to přišlo tak to odejde ale kdy dva roky už je dost 🤔
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
