Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Půjčování hracek u děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.4.21 19:47
Když jsme přišli na hřiště a byly tam maminky, které vůbec neznáme, nikdy jsem nedovolila klukům si něco vzít, ani se ptát, pokud viditelně bylo poznat, že děti nemají o nás zájem..
Pokud to bylo opačně, tak uplně stejně, nechala jsem na klukovi.. Nevidím důvod, cizímučlověku - dítěti něco pujčovat.. Už se na to zpětně dívám jinak, protože většinou se to vymstilo- zničilo poztrácelo a nebo zvnikla komedie, kdo má pujčit, a ještě komentáře, jak je lakomí, přitom třeba dítě viděl poprvní a opravdu neměl zájem, se sním družit..
Zase to že se zakecají maminky, neznamená, že si rozumí děti..
Ono je to spíš o tom, že maminky neumí říct ne.. Bud jsou pak komentáře, že je durhé dítě la, omé, takovou oblikou, že je určitě jedináček a enbo nejmladší a nebo, dkyž se pujčí a nechce vrátit, tak třeba komentáře, což jsem zažila, proč takovou hračku berou na hřiště..
Pujčujeme dětem, které známe, s kterými se kluk kamarádi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 19:49
Na hřišti bych cizím dětem kolo a podobné věci určitě nepůjčovala. A doma bych normálně zakročila. Pásek tvoje dcera půjčila na dost dlouho dobu a bez řečí, když bych viděla, že ho chce zpátky tak bych se ozvala. U nás když je návštěva, tak děcka se s hračkami střídají. Jsou malé a většinou chtějí stejnou věc, takže chvilku jedna a pak zas druhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 19:55
Moje dítko je taky půjčovací. Nemá s tím absolutně problém. Kdyby půjčit nechtěla, nutit jí nebudu. Pokud chce něco zpátky a druhé dítě ani maminka nijak nereagují, tak zasahuji já. Hele Marusko, ten balon je náš, tak my si ho zase vezmeme jo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:02
Učím dítě, aby se dělilo. Půjčilo hračku, se kterou si nehraje. Kdyby si někdo hrál hodinu s něčím a syn to chtěl zpět, pak bych se asi syna zastala, ať to vrátí. Ale v případě návštěvy synovi spíše domlouvám, ať nechá své hračky jiným, že si s nimi může hrát kdykoliv a oni jsou jen na návštěvě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:04
Já třeba nemám nic proti půjčování. Když máme návštěvu tak samozřejmě, dítě si přišlo hrát k nám, at si půjčí co chce a vyřeší si to spolu, v pokojicku nezasahuju pokud vyloženě není řev. Na hřišti to musim občas trochu korigovat, dcera ja takovej hodnej ťunťa ze by všechno rozdala a sama si neměl s čím hrát 
Aby nám někdo bez dovolení začal jezdit na zaparkovaném kole by se mi určitě nelíbilo. Obecně se snažím ale nechat to na dětech, at si to vyřeší sami, kdyby něco, tak zasahnu. Mladší (rok a půl ) se hrne ke každému odrazedlu co vidí a když to stihnu, tak mu to zatrhnu U těch menších je to něco jiného, ale už ted se snažím ho učit ze cizi věci se nesmí brát bez zeptani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:06
Uprimne, neresim to. Kdyz jdeme na hriste s kolem/kolibezkou atd., automaticky pocitam s tim, ze si to pujci oststni deti. Dokonce ani neresim, ze si to nekdo vezme bez dovoleni, pokud jsem zrovna bekde mimo. Tak to proste je, deti chteji zkouset jine veci, nez maji samy. Na vraceni trvam az pri odchodu. Pokud si mohe dite chce svou vec uzit, tak na hriste nejdeme, protoze se to neda uhlidat. Mensi konflikty deti ohledne pujcovani neresim. To si deti musi vyresit primarne samy od tech max. ctyr let vys, kdyz uz obkadaji nejakou komunikaci. Matka nemuze stat porad za zadkem s vse komunikovat za dite.
Me samotnou uprimne dost stresuji takove uzkostne matky, ktere prijdou na hriste s necim a pak se zinyruji nekomu neco pujcit, takze deti kolem toho chodi a chteji to brat a matka nedela nic jineho, nez ze brani kolo atd 
…pokud s tim pujcovanim nekdo ma takovy psychicky blok, tak bych doporucila na to hriste fakt nechodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:23
Nechci, aby děti lpěly na věcech. To řešíme pravidelným společným vyřazováním hraček a věcí. Plus jdeme příkladem. Udržujeme minimum.
Zároveň chci, aby hračky půjčovaly. S tím zatím nebyl moc problém. Myslím, že to souvisí s tím, že na tom nelpí. Vždy jsem říkala, ať půjčí, a přeorientuje se na něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:23
@kalie to je trochu přeháňka ne? Když zatouží po kole, tak ať si ho vezme příště taky. Takové věci nejsou komunitní, ale jednoho dítěte. Není to levná věc. Neřeším hračky na písek, balón, když si s ním malý zrovna nehraje. Spíš bych naučila děti, že když si někdo něco donese neznamená, že je to automaticky na půjčení ostatním, i když stojí. Natož když xte dítě dostane stejnou odpověď. Přijde mi spíš zvláštní, když musí matka kolo bránit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:27
@andelka83 ja to vidivam dnes a denne. Fakt mam tento nazor, nase veci jsou k pujceni, vetsinou to ale neni tak, ze by se na tom stridalo jedno dite ta druhym. Nastesti mam kolem sebe zeny, ktere to tez neresi, takze je pohoda. Kdyz se setkam obcas s nejakiu takovou, ktera kolo schovava za lavicku a boji se od lavicky vzdalit, protoze by se dvouletaci nebo triletaci chteli „podivat“, tak si rikam, proc tam s tim kolem vubec leze. Je to pak samozrejme totiz velmi neprijemne i pro ni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 20:50
@Dollorres presne to si myslim. Nase deti taky bez probkemu pujcuji, jsou zvykle. Na vecech nelpi. Zariven starsi dite nema(mladsi he heste moc male) problem s tim, ze ji nekdo odmitne. Divi se, ale plne bez kecu akceptuje. Takovou tu uzkost ohledne pujcovani (si) vidim prave casto u tech deti, kde matky lpeji na vecech a resi co pujcit/nepujcit/na jak dlouho pujcit atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 21:52
U nas jsou prakticky na vsech hristich v okoli hracky erarni, casto vcetne odrazedel, bagru, kolobezek, micu(lide to tam daji, kdyz to vyrazuji nebo proste jen tak), takze neni potreba nic nosit a plati nepsane univerzalni pravidlo, ze kdo si s tim zrovna hraje, tak tohoto je a kdyz uz ne, tak si muze vzit nekdo jiny. Ze by se nekdo vrhal ke kolu nebo kolobezce, na ktere dite prijelo a je zaparkovane nekde u plotu, tak to se mi jeste nestalo. Navstevam se vse pujcuje. Nejak s tim nebyvaji velke problemy. Ted navstevy stejne nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 22:25
@kalie třeba my když jsem se někde stavovali cestou a dítě něco mělo -kolo koloběžku, tak jsem se nevyhýbala hřištím, jenom, že něco máme..
Nevím, jánikdy neměla problém říct dítěti, ne nechej, to neni naše.. Spíš si mylsím, že je problém, že v dnešní době je to nastavené, tak že jakmile neni tak, jak chce dítě, tak už je durhá strana špatná..A to stejné se mi nestalom, že by vyložene dítě lezlo pořád na kolo, stačilo, že maminky řekli ne nechej.. neni naše..
Ale je pravda, že píšu o klukovi, kterému je dnes 12 let a druhému bylo 7 let, takže ted je to asi na hřištích jiné..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 22:44
@Janasas „problem“ je to, ze na hristich je plno eraru a deti (ted mluvim o tech malych, cca do tri let) si proste berou vsechno. Takze predpokladaji, ze si mohou vzit i odrazedlo atd., ktere si tam nekdo privezl. To male dite to samozrejme nevi, ze tohle je v jinem rezimu. Ano, kdyz vidim tu hruzu v ocich matky, ktera tam to odrazedlo ma, tak se ani neptame, jestli se muzeme „podivat“ a rovnou vysvetlujz, ze se nemuze podivat. Nase dite je zrovna hodne zvidave a kdyz vidi neco noveho, tak se chce proste podivat…,takze kdyz takhle rikam kazdych 20 minut nesmis, neni to base atd., tak me to vycerpava proste. Nase dite to chape, ne teda napoprve, ale napodruhe uz jo. Rikam si, proc to vubec musim resit. Co to tem zenskym udela, ze si dite sahne na jejich odrazedlo, vetsinou se chce fakt jen podivat…ja sama kdyz vidim, ze cizi dite jde „ocumovat“ nase veci, maminka nervozni, protoze nevi, do jakehi tabora matek patrim, tak ji vzdycky rovnou reknu: „klidne si to pujcte, pak to tady zase jen oprete“ a nevsimam si, co se deje dal. Nikdy, nikdy, se nestalo, ze by nam nekdo neco ukradl, rozbil atd. Fakt to nechapu, ze je nekdo tak uzkostny skrz ty veci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.21 09:49
@kalie píše:
@Janasas „problem“ je to, ze na hristich je plno eraru a deti (ted mluvim o tech malych, cca do tri let) si proste berou vsechno. Takze predpokladaji, ze si mohou vzit i odrazedlo atd., ktere si tam nekdo privezl. To male dite to samozrejme nevi, ze tohle je v jinem rezimu. Ano, kdyz vidim tu hruzu v ocich matky, ktera tam to odrazedlo ma, tak se ani neptame, jestli se muzeme „podivat“ a rovnou vysvetlujz, ze se nemuze podivat. Nase dite je zrovna hodne zvidave a kdyz vidi neco noveho, tak se chce proste podivat…,takze kdyz takhle rikam kazdych 20 minut nesmis, neni to base atd., tak me to vycerpava proste. Nase dite to chape, ne teda napoprve, ale napodruhe uz jo. Rikam si, proc to vubec musim resit. Co to tem zenskym udela, ze si dite sahne na jejich odrazedlo, vetsinou se chce fakt jen podivat…ja sama kdyz vidim, ze cizi dite jde „ocumovat“ nase veci, maminka nervozni, protoze nevi, do jakehi tabora matek patrim, tak ji vzdycky rovnou reknu: „klidne si to pujcte, pak to tady zase jen oprete“ a nevsimam si, co se deje dal. Nikdy, nikdy, se nestalo, ze by nam nekdo neco ukradl, rozbil atd. Fakt to nechapu, ze je nekdo tak uzkostny skrz ty veci…
Někdo to ma v povaze. Onehda u nas byla kamarádka, jeji větší kojenec byl u vytržení z našich hracek, vsechno samozřejmě do pusy, a ona ve smrti, aby nekde nezustal otisk zubu (mel jeden napul vylezly), neco se neodrelo… A to i pres me ujištovaní, ze na tom nezáleží, ze je to na hraní a zkoumání… Ona to tak ma úplně se vsim, je na veci opatrna, at jde o rodinny porcelan nebo papírovou tasku z nakupu. Trochu se bojim, az jednou pujdeme k nim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.21 10:58
U nás na hřištích žádnej erár není. Plastový odrážedlo je mi ukradený, kolo za x tisíc není. Teda primárně na kole na hřiště nejezdíme, ale když jedeme na výlet a je tam hřiště, v klidu se na něm stavíme a fakt se mu nevyhýbám jenom proto, že s sebou zrovna máme kolo, který nechci cizím půjčovat. Já zas považuju za normální děti vychovávat k tomu, že než si něco půjčím, mám se zeptat na souhlas. Nemluvím teď o dvouletých dětech, tam ten rozum ještě chybí (ale o to víc by ho měla mít matka), ale tak zas dvouletý nemá kolo za x tisíc. Na návštěvě je to jiný, ale i tam beru, že může mít dítě milovanou hračku, o kterou se nechce dělit. Tam jsem to řešili tak, že než dorazila návštěva, tak tyhle děsné vzácnosti dítě odneslo jinam, aby si návštěva mohla hrát s čímkoliv, co v pokoji bude.
Beru, že to má dítě jako já. Já taky nepůjčím cokoliv komukoliv. Knížku půjčím ledaskomu, auto téměř nikomu. Ale i u těch knížek mám kousky, které prostě z ruky nedám, nebo jenom nejspolehlivějšímu ze spolehlivých. Neb počítám s tím, že co půjčím, s tím se taky může něco (třeba nechtěně) stát. A fakt se mi nechce půjčovat drahý kolo, aby mi na něm cizí dítě nabouralo do zdi, udělalo z něj osmičku a já pak nejen, že z cizí matky nedostanu náhradu, ale ještě budu řešit, kdo zaplatí újmu za zlomenou nohu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
