Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A je něco co by jí bavilo? Ani venku ji nic nebaví? Na písku?
Já vím že je to těžký. Měla jsem to samí. Ted ve třech si začal hrát sám. Jinak taky mazec
A kolik jí je? Když jste na hřišti, tak si nechce hrát? Na klouzačku, atd.
To znám, no která maminka ne…
Hele, jestli Tě to potěší, tak v roce se budit jen 3× za noc - co bych za to tehdy dala…
U nás i 10×… no masakr, pak se to ze dne na den zlomilo… asi ve 14ti měsících. Jinak takhle staré dítě si samo nevyhraje, ale to nejhorší máš za sebou a už bude jen líp, neboj. A jinak - strč ji maželovi nebo babičkám a běž pryč… sport, kosmetika, masáž, kafíčko s kamarádkou - to jsou vzpruhy! ![]()
Bude jí rok, není chodící, takže nosím, což při té váze je docela fuška. Občas malou nosím v nosítku, ale taky to vydržím tak hodinu a pak mám dost.
Zkoušela jsem písek, ale legulérně ho jí, dudlík vyplivne.
Budu to muset vydržet, ale bude to zuby nehty. Vybrečet nechci nechat…
Příspěvek upraven 26.06.12 v 10:20
Mně hodně pomohlo, když jsem přestala řešit primárně dítě, ale začala jsem se řídit podle sebe. Od roka jsem pracovala a prostě měla jsem svoje závazky, které jsem musela splnit a podle toho se řídilo i dítě. Samozřejmě jsem jí uzpůsobovala spaní, chodila s ní ven, ale neměla jsem psycho z toho, že s ní polezu po zemi a za hodinu nebudu vědět, co dál… Pamatuju si ty stavy, kdy jsem večer padla únavou a bála se dalšího dne, ale od té doby, co jsem měla práci se to vše srovnalo a hlavně jsem si už nepřišla tak marná. Ono být s dítětem 13 hodin denně a každou minutu se řídit podle něj také není moc dobré.
Já vím, že si samo nevyhraje, ale třeba vydrží 10 minutek něco zkoumat, krámovat. Uzpůsobili jsme s manžou tomu celý byt. Jakmile s ní nejsem, sedne si, natahuje ruce, začne bečet a hotovo.
JInak mám rekord 23× za noc, je to asi dva měsíce, nebo tak nějak. Jen jsem ležela a čekala, kdy TO zase přijde… Opravdu vím, o čem mluvíš
Standard jsou ta dvě tři vzbuzení, pak často kolem 10×…
A když jste v nějaké herně s dětma s hračkama, tak si hraček a dětí nevšímá?
Myslela jsem, že se to konečně zlomilo, ale vůbec ne. Když v něm je, tak na ni musíme mluvit, „hrát si“, šaškovat. Sama ani náhodou.
Manžel s námi absolvoval takový jeden obyčejný den. V jednu odpoledne odpadl a spal dvě hodiny…
On je bezva a se vším pomáhá, ale je 12 hodin v práci, tak malou vidí tak hoďku denně…
@Magnificata
Zkusila jsem to 2×, vadí ji, když na ni děti dorážejí. Otočila se a hups do náruče. Ukazovala jsem hračky, byl tam takový milý klučina a hrál si s námi, ale musela jsem sedět s nima a povídat si.
Tak jsem se ptala psychologa, jak na tu naší extrémně náročnou cácorku, které se věnuju třináct hodině denně a to každou minutu. Já jsem po roce unavená, otrávená, a to nemluvím o jejích 12ti kilech, které denně tahám aspoň tři čtyři hodiny.
No, řekl mi, že čas rychle běží a že mám vydržet, dobrý… Jenže člověk potřebuje občas spát, což při mimince, která se budí alespoň 2-3× za noc, někdy i mnohem víc, je dost náročné.
Kdysi mi jedna maminka napsala, že jsem interaktivní máma, a měla pravdu. Připadám si tak. Nejhorší je, že kromě toho, že se lituju, tak si myslím, že nejsem vhodný matroš na maminkovství.
Malou nebaví, říkanky, pohádky, zpívání, hraní, lezení, krámování. Dělám s ní všechno. Moje kolena by o tom mohla vyprávět.
Jsem na „rozcupování“, to já vím. Ach jo.
Teď maličká aspoň chvilinku spinká, tak se připravuju, jak to zase bude za pár okamžiků vysilující.
Tááák, jsem vypsaná, tak jsem maličko klidnější.
Mějte se fajn a já jdu vymýšlet už nevím co, aby jsme se zabavily.