Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Svistice Tak se to všem snažím vysvětlit také. Ale bohužel oni mají asi patent na výchovu. Vždycky mi jen řeknou ať jim nekecám do toho jak se synem jednají, že vychovali dvě děti a všichni jsme zdraví. Je to jako hrách na zeď házet.
Ale dost mě s tím v poslední době štvou a musím se přiznat, že se jim vyhýbáme, protože je mi syna líto. ![]()
@Ivulka88 některým prarodičům nic nevysvětlíš. Mně tchýně pravidelně častuje tím, že za tohle by dala facku, za tohle na holou a za tohle zmlátit tak, aby si to pamatoval = do modřin. Přitom je syn hodné, klidné a poslušné dítě. Před ní se předvádí, protože ho nezvládá.
Jo a syn je poslušný normálním způsobem. Testuje hranice, ale ví, kde jsou a ví, kdy je přeťápl. Rozhodně vždycky neposlechne na 1. pokus.
A taky je hodně živý. Pořád někde lítá, skáče a poskakuje. Je mu 5 let. Říkala mi to i učitelka ve školce, že je to žihadlo, ale že poslouchá. A to teda tchýni taky vadí, napomíná ho, že běhá, skáče, točí se - že bude unavený a pak mu „nadává“, že má tolik pohybu, tak by měl být unavený…
Mám kluky 2, oba jsou hodně živí. Moje máma to neřeší. Tchýni mám u zadele. Jsou to moje děti, dělám vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ona svoji šanci měla. Trvalo mi, než mi to došlo, ale od doby, co to tak beru, se mi hrozně ulevilo.
A osvědčilo se mi víc než dát za neposlušnost na zadek, tak postupně připravovat na to, co bude, navnadit a nechat vlastní prostor - přijdeme v 19:00, nechce se koupat, tak mu řeknu, že nemusí, ale pohádku čtu jen čistým klukům. Případně mu dám na výběr, jestli se chce koupat nebo sprchovat, navrhnu mu něco, čím to je atraktivnější - třeba pěnu do koupele, ale neustoupím a nediskutuju.
Jo a podle zkušenosti mu víc než na zadek vadí rozebrat situaci - třeba s tím koupáním - proč se nechceš koupat? Nebudeš pak smrdět? Jak bys to řešil ty? Pokud mám čas, tak to používám a je to dost účinné. ![]()
Já nesnáším, když dcera třeba brečí kvůli něčemu a tchyně se jí snaží uklidňovat jídlem
pak má druhou vnučku, ta žere jak tank a ona ji dá k svačině bonbóny, u jídla ji krmí jak husu
hlavně, že hezký papa ![]()
Myslím si, že by bylo divné kdyby nějaké dítě poslouchalo na slovo
Já dceři řeknu, že za chvíli jdeme ať si dohraje nebo douklidí. Pokud jsou někde hodiny, řeknu že až bude velká ručička tam a tam, musíme jít. Když nechce ze hřiště odejít nebo odněkud, tak se prostě seberu a jdu.
Je taky strašně živá, sotva posedí u jídla. Tři hodiny by fakt nikde neseděla (kromě auta) a docela se bojím školy
Ale ani u pohádky nesedí, pořád se vrtí, stojí na hlavě, pak leží na zemi…
Buďme rádi, že jsou živý a zdravý. Co by rodiče nemocných dětí dali za to, aby největší problém byl, že nechtějí odejít ze hřiště.
A prarodiče prostě budou mít vždycky jiný názor… Je to často opruz…
Jo a tělesné tresty jsem vzdala. Dostane jen když udělá něco závažného, ale pokud bych jí dala na zadek proto, že dostatečně rychle nejde z domu tak nedojdeme už vůbec nikam
@Anonymní píše:
@Ivulka88 některým prarodičům nic nevysvětlíš. Mně tchýně pravidelně častuje tím, že za tohle by dala facku, za tohle na holou a za tohle zmlátit tak, aby si to pamatoval = do modřin. Přitom je syn hodné, klidné a poslušné dítě. Před ní se předvádí, protože ho nezvládá.
Jo a syn je poslušný normálním způsobem. Testuje hranice, ale ví, kde jsou a ví, kdy je přeťápl. Rozhodně vždycky neposlechne na 1. pokus.
A taky je hodně živý. Pořád někde lítá, skáče a poskakuje. Je mu 5 let. Říkala mi to i učitelka ve školce, že je to žihadlo, ale že poslouchá. A to teda tchýni taky vadí, napomíná ho, že běhá, skáče, točí se - že bude unavený a pak mu „nadává“, že má tolik pohybu, tak by měl být unavený…
Mám kluky 2, oba jsou hodně živí. Moje máma to neřeší. Tchýni mám u zadele. Jsou to moje děti, dělám vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ona svoji šanci měla. Trvalo mi, než mi to došlo, ale od doby, co to tak beru, se mi hrozně ulevilo.
A osvědčilo se mi víc než dát za neposlušnost na zadek, tak postupně připravovat na to, co bude, navnadit a nechat vlastní prostor - přijdeme v 19:00, nechce se koupat, tak mu řeknu, že nemusí, ale pohádku čtu jen čistým klukům. Případně mu dám na výběr, jestli se chce koupat nebo sprchovat, navrhnu mu něco, čím to je atraktivnější - třeba pěnu do koupele, ale neustoupím a nediskutuju.
Jo a podle zkušenosti mu víc než na zadek vadí rozebrat situaci - třeba s tím koupáním - proč se nechceš koupat? Nebudeš pak smrdět? Jak bys to řešil ty? Pokud mám čas, tak to používám a je to dost účinné.
Ještě upřesním to, že je živý i klidný. Je to žihadlo - venku lítá, běhá skáče, ale zárověň je neuvěřitelně klidný, vydrží klidně hodinu stavět z Lega, koleje, stavět puzzle, poslouchat pohádku… Ve 3 letech byl s chlapem vyřizovat okna a hodinu a půl seděl a mlčel
Jeli jsme 4 hodiny vlakem a celou dobu seděl, mlčel a koukal z okna, když něco chtěl, tak šeptal - bylo mu 3,5 roku. Takže z mého pohledu je klidný a hodný.
To, že lítá po hřišti a po zahradě beru jako normální a přirozené. Je to malé dítě a potřebuje se vybít.
@pikola píše:
Já nesnáším, když dcera třeba brečí kvůli něčemu a tchyně se jí snaží uklidňovat jídlempak má druhou vnučku, ta žere jak tank a ona ji dá k svačině bonbóny, u jídla ji krmí jak husu
hlavně, že hezký papa
aaaa, nesnáším uklidňování jídlem!!!
Hlavně je to přesně o tom, že lidi chtějí, aby děti přestali brečet, protože jim je to nepříjemné. Né, aby už je to nebolelo, netrápilo atp., ale aby nebrečeli.
Taky to furt řešíme.
A nechápou, že je učí zajídat smutek. Nic moc návyk ![]()
@Ivulka88 píše:
@elen-ka Přítel by byl taky nejradši kdyby syn udělal co se po něm chce hned, ale já vím že tak to prostě nejde. Spíš mě pak hodně trápí, že se do mě pouští celá rodina a ze syna dělají sígra..
Vzdyt je maly. A kluci byvaji divocejsi.
Co se prarodicu tyce, klidne bych jim rekla, jak se maly tesil a oni do nej jenom siji.
Taky jsem si nechala od tchyne pomalu s…t na hlavu. Ale oni ti nemaji co do vychovy kecat. Delej podle sebe a sve intuice, protoze jenom ty ho znas nejlip.
@Ivulka88 píše:
@Svistice Tak se to všem snažím vysvětlit také. Ale bohužel oni mají asi patent na výchovu. Vždycky mi jen řeknou ať jim nekecám do toho jak se synem jednají, že vychovali dvě děti a všichni jsme zdraví. Je to jako hrách na zeď házet.Ale dost mě s tím v poslední době štvou a musím se přiznat, že se jim vyhýbáme, protože je mi syna líto.
právě že oni už vychovali. Tohle je tvoje dítě, teď vychováváš ty podle svého. Oni už se mohli realizovat na svých dětech ![]()
Je to vopruz, chápu.
U nás to oboje prarodiče naštěstí ve většině respektují. I když taky mají svoje chvilky…
@Gabi91 píše:
Vzdyt je maly. A kluci byvaji divocejsi.
Co se prarodicu tyce, klidne bych jim rekla, jak se maly tesil a oni do nej jenom siji.
Taky jsem si nechala od tchyne pomalu s…t na hlavu. Ale oni ti nemaji co do vychovy kecat. Delej podle sebe a sve intuice, protoze jenom ty ho znas nejlip.
@Katyty píše:
aaaa, nesnáším uklidňování jídlem!!!Hlavně je to přesně o tom, že lidi chtějí, aby děti přestali brečet, protože jim je to nepříjemné. Né, aby už je to nebolelo, netrápilo atp., ale aby nebrečeli.
Taky to furt řešíme.
A nechápou, že je učí zajídat smutek. Nic moc návyk
Ona naštěstí nechce
pak je zase opak druhá babička a segry syn, který vůbec nic nejí a moje máma se diví, že dcera má hlad když měla ráno kakao.. ale si říkám, že týden o prázdninách to přežije a naštěstí bydlime dost daleko aby, jsme se viděli nějak extra často ![]()
@pikola píše:
Ona naštěstí nechcepak je zase opak druhá babička a segry syn, který vůbec nic nejí a moje máma se diví, že dcera má hlad když měla ráno kakao.. ale si říkám, že týden o prázdninách to přežije a naštěstí bydlime dost daleko aby, jsme se viděli nějak extra často
jsem si poprskala monitor
![]()
@Ivulka88 píše:
@elen-ka Přítel by byl taky nejradši kdyby syn udělal co se po něm chce hned, ale já vím že tak to prostě nejde. Spíš mě pak hodně trápí, že se do mě pouští celá rodina a ze syna dělají sígra..
jj, taky slýchávám, že jsem na děti příliš měkká, že děti jsou nevychované apod. Sice už je to méně, zvlášť po té co neteř (dcera manželovy sestry) udělala pár hysterických výstupů, ale pořád mám nevychované děti a ani je vychované mít nemůžu, protože já sama jsem dle tchánovců nevychovaná
Už to tolik neřeším a snažím se to pouštět jedním uchem tam, druhým ven, jinak bych se už dávno psychicky složila.
Já jsem babičkou, ale myslím, že reagovat na povely by měl PES a ne dítě. Nijak rozmazlovací babička nejsem, ale že tříletý dítě nevydrží sedět na místě a občas neposlechne, mi připadá normální. U tříletého mi přijde normální, i když sebou švihne o zem a řičí - jdu pryč, jen po očku sleduju, kdy ho to přejde:)
@Ivulka88 víš, co jsem si uvědomila, že vlastně nechci malou nechávat u tchánovců moc samotnou, protože se bojím, že na ni budou moc přísní a vykládat jí věci jakože: ty jsi taková ostuda, že ses počůrala, to je hanba! Fuj! Styď se! Ty jsi taková ošklivá, zlobivá holčička! Nemám Tě ráda, když zlobíš!
A podobný kraviny, na který jsem alergická.
Pořád čekám, až to tchyně řekne přede mnou, abych se jí mohla zeptat, jestli jí to taky máme vykládat, až bude stará, nemohoucí a stane se jí nehoda.
Nejsou na ni zlí, ale nemám z toho moc dobrý pocit, ale čím je malá starší, tím je to lepší.