Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To nevim, ale četla jsem, že mezi 2 a 3 rokem prichazi nocni desy a to ze se dite boji (cehokoliv, bubaka pod posteli, ja nevim)..takze snad asi vydrzet..ja uspavam taky kolikat hodinu..bohuzel od narozeni i po roce…uz mi kolikrat tecou nervy a to ze dost. A chapu, ze kdyz jsi to delat nemusela drive, tak ted je to o to horsi, kdyz to trva tak dloouho
Mám malého, 2 a čtvrt roku a občas mi to taky udělá, jak jindy stačilo položit a odejít, tak teď někdy začne brečet… ale on mi třeba i řekne, že nechce spinkat, že chce vstávat, což mu řeknu že nemůže… já teda nechovám, to by beztak neusnul, ale vracím se tam, někdy si tam lehnu s ním a dělám, že jdu spát, tak on pak za chvilku přestane plakat a pak si taky lehne… (to teda většinou dělá při odpoledním spaní - většinou já usnu dřív než on
)… anebo mu někdy přečtu pohádku, on sice řekne, že ji nechce, ale jak začnu číst, tak se zklidní a pak už většinou zůstane ležet…
Ale třeba starší to tak taky měl, že ve 2,5 letech najednou chtěl mou přítomnost, začali jsme číst pohádky a museli jsme u něho být, dokud neusne… to naštěstí jsme pak odbourali, ale trvalo to pár měsíců, teď už je zvyklý, že přečteme pohádku a odcházím…
Nevím, zda jsem pomohla, ale takhle to bylo u nás…
Tak my uspávali vždy tak, že jsem dala vypít mlíko a apk jsem občas tam zašla. ted ve dvou letech řev večer, nechce usínat, vymýšlí, co by dělal, aby nemusel spát (jíst, pít, čůrat, bobo, uklidit hračky). zjistila jsem, že u podobně starých dětí to tak ted má spousta kamarádek. asi fakt období. ale taky na to už občas nemám nervy, jak hodinu a půl uspávám, já bych spala jak zabitá a on nic.
U nás to samé. Do cca dvou let usínala sama, pak z ničeho nic začla brečet a vyžadovat nás. Brečet ji nechci nechat, takže už skoro rok uspáváme, tzn. ležim s ní v posteli dokud neusne-cca půl hodiny. Věřim, že to zas přejde, až bude starší.
Maly 24m ma uz svou velkou postel. A taky teda nez usne je to des… nemluvi a vymysli, vyleza a furt kakat a sedi na nocnaku, pze to vi ze ho vytahnu z postele… des. Takze uspavam hlazenim obe deti i 3 letou dceru…
a ta k nam leze do postele v noci… furt je omlouvam, ze sou mali, ale doufam, ze budou chtit spat sami.. a to maji rozlou celou noc hvezdicku z Ikea
Rekla bych, ze mozna separacni obdobi
ja uspavam od narozeni, maleho sen nosila do 1,5 roku…ve 2,5 uz je na to velky a hlavne tezky ne? Nas ma 12,5kg ale nosit ho pul hodiny tak asi padnu
@Anonymní píše:
Sym má 2 a půl roku, nikdy jsem ho extra uspávat nijak nemusela, vždy si lehl a spal. Ale poslední měsíc vyžaduje, abych ho pred spanim chovala - o to by nešlo - ale i když ho chovám třeba půl hodiny - rekord byl skoro hodinu - a chci ho po této době uložit, tak ječí jak siréna. I když si s ním lehnu do postele, tak to nepomůže, to zase dělá binec. Takže to dopadne každý den tak, že ho půl hodiny chovám, dam ho se řvem do postýlky a odcházím. Chvilku pláče a pak usne.
Syn ještě moc nemluví, takže mi nevysvětlí, co se děje.
Máte někdo podobnou zkušenost nebo radu, co s tím?
Tak to mas jedno, jestli ve finale stejne usina s revem, nemusis predtim chovat
Nas zase pro zmenu stejne stara dcera furt vola a pta se, kdo co dela, co ji, kdo je v jaky mistnosti atd.
Kdyz uz je to moc, tak treba pohrozim, ze zhasnu oblacek (takovy svetylko z ikea) a pak je vetsinou klid ![]()
@Solc.m. mam tu knihu doma, ale nevim jak to praktikovat na 2 deti (24 a 38 m), pze se rozptyluji navzajem ![]()
Prectu pohadku, odejdu a zacne kolotoc…nocnik maly, volani mala…atd dokud neusnou..piti, curat…
Otevrene zavrene dvere teda funguji?
My teda decka uspavame zvlast, každý jedno a stridame se, protože starší usne do 15 minut, mladší třeba hodinu a pul ![]()
Ale syn měl v jednom období taky šílené noční desy a poruchy spánku (u nás bohužel po ocku) a nezbylo nic než vydržet, časem se to zlepšilo…ale i teď k nám chodí v noci do postele, ale me to nevadí, užívám si to
U nás dost podobné, mám na to zlobení ale raubíře dva - 27 měsíců - a nejvíc mi tečou nervy, když chtějí před spaním 10× vyčůrat, vykakat apod. Když chce jeden, tak musí i druhý, ikdyž vlastně nepotřebuje. Kdyby šlo jen o to, že je člověk zavře v pokoji, tak by to asi bylo ok, ale mám strach, že se mi pak v noci počůrají. Nebo když je nedám dost vyčůrat, tak stejně musím v noci vstát a dát je vyčůrat
.
Sym má 2 a půl roku, nikdy jsem ho extra uspávat nijak nemusela, vždy si lehl a spal. Ale poslední měsíc vyžaduje, abych ho pred spanim chovala - o to by nešlo - ale i když ho chovám třeba půl hodiny - rekord byl skoro hodinu - a chci ho po této době uložit, tak ječí jak siréna. I když si s ním lehnu do postele, tak to nepomůže, to zase dělá binec. Takže to dopadne každý den tak, že ho půl hodiny chovám, dam ho se řvem do postýlky a odcházím. Chvilku pláče a pak usne.
Syn ještě moc nemluví, takže mi nevysvětlí, co se děje.
Máte někdo podobnou zkušenost nebo radu, co s tím?