Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojda,tento týden jsem musela podstoupit vyčištění dělohy,protože se na ultrazvuku zjistilo,že Nám nebije srdíčko
Byla jsem ve 13.týdnu,ale mimi odpovídalo 10.týdnu,strašně mě to mrzí,protože jsme si mimi přáli.Chtěla jsem se zeptat jestli jste měly nějaké obtíže(problémy) po tomto zákroku?Docela silně jsem po tom krvácela..Chtěla bych se potom snažit,ale bojím se,aby to nedopadlo stejně
Bylo to mé 1.těhotenství a jsem z toho docela špatná..Měly jste to taky?Nechci vypadat blbě,ale prostě mě to docela vzalo..Díky moc za odpověď…
Ahoj nikol.Já zjistila ve 12 týdnu že mimi se nevyvíjí.
Krvácení je normální.Držím palce a věř že příště se to povede.taky jsem s toho byla vyřízená,ale tet když už mimi mám tak na to vzpomínám jinak.Mrkni do diskuze život po potratu atd.. uvidíš že každý se mimi dočkal
Nicol87, jak tě tak čtu, tak jsi uplně ten samý případ jako já…v 10tt mimi přestalo bít srdíčko, ve 12tt revize…, strašné pocity, depka…
Mrzí mě, že tě to potkalo
, ale uvidíš, že brzy bude lépe, okolí ti pomůže a čas vše otupí…
Nám se za půl roku od revize podařilo znovu otěhotnět, strach byl a velikej…, ale vše dopadlo dobře
, tak věř taky, nic jiného stejně nezbývá…
Musíš se hodit do pohody, psyché je mocná…
Nicol- prosím tě neomlouvej se! to je přeci úplně přirozené, že jsi smutná a rozhozená , já se sbírala několik týdnů a ani pak to nestálo za moc. Nepříjemný pocity jsem měla, krvácení je úplně normální , prý i různé pobolívání apíchání, tělo se prsotě musí dostat zpátky do předtěhotenského stavu - (i kdyz různé bolesti nebo píchání v podbřišku je stejně potřeba konzultovat s doktorem, protože nikdy nevíš, co to je).
Ted další těhotenství prsotě neřeš, můžeš-li. Máš dost starostí, vyrovnat se se ztrátou miminka, dej si čas aspoň během šestinedělí- ono se pak i city začnou trochu uklidňovat.
(otěhotněla jsem v 3. cyklu od revize, a to to zřejmě byl i první, v kterém jsem měla ovulaci)
Nám se stalo přesně totéž u druhého těhotenství, otěhotněla jsem ve třetím cykly po revizi a máme krásnou dceru. ty tři měsíce jsme čekali a dávali si pozor a hned jak jsme na to vlítli to vyšlo. Jo jo legrace to nebyla… rozbrečela jsem se jim ještě na operačním stole, ale pak už to bylo brzo ok. klídek zvládeš to a výjde to… nemá cenu plakat nic se s tím s tejně dělat nedalo.
Byla jsem na revizi v 13+0, mimi odpovídalo 11+2. Doteď (už je to víc jak 4 měsíce) z toho psychicky nejsem úplně venku, často se mi chce brečet a mám šílený strach znovu otěhotnět. Brzy po revizi jsem se nechala očkovat proti žloutence a ještě mě čeká třetí vakcína, takže s těhotenstvím musíme ještě počkat minimálně do června. Mám už dceru a díky ní je to asi jednodušší a stejně to moc bolí a asi hnedtak nepřestane. Mám v okolí několik známých, které si tímto také prošly, některé dokonce i víckrát a většina z nich už má mimi. Tak nám nezbývá než věřit, že i na nás se usměje víc štěstí. Snažím se uklidnit se tím, že něco bylo špatně nebo jsme na to prostě nebyli dostatečně připraveni a že příště už to vyjde a bude vše v pořádku. Těhotenství s dcerou bylo bez problémů a povedlo se napoprvé, to druhé napodruhé. Tak snad nebudem muset moc dlouho čekat ani teď. Nejvíc mi pomohlo to, že jsem hodně brzy po zákroku nastoupila do nové práce a nezůstala doma.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.