Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rezignace v manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.4.23 06:11
Rozvod. Přece nechceš, aby si děcko myslelo, že tohle je normální. Hlavně si nepořizuje další.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.23 06:22
@debra.morgan
Další dítě rozhodně ne. Už na to není ani věk, takže to máme vyjasněné dlouho.
A jo, máš pravdu, nechci předávat malé tento vzor chování. Jinak manželovi není co vytknout. Je pracovitý, vydělává dost, mohla bych odjet na týden pryč a všechno by tu zastal. Nehádáme se (ale ani nic nevyřešíme.) Ale mně je to málo.
- Citovat
- Upravit
13.4.23 06:29
@Anonymní píše:
@debra.morgan
Další dítě rozhodně ne. Už na to není ani věk, takže to máme vyjasněné dlouho.A jo, máš pravdu, nechci předávat malé tento vzor chování. Jinak manželovi není co vytknout. Je pracovitý, vydělává dost, mohla bych odjet na týden pryč a všechno by tu zastal. Nehádáme se (ale ani nic nevyřešíme.) Ale mně je to málo.
vůbec nepíšeš, zda a jak vám funguje intimní život.
neuvažovalas nad pořízením milence? to umí zažehnout tu jiskru, co ti vnitřně chybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.23 06:39
@Anonymní píše:
Asi už jsem rezignovala. Připadám si jako vymačkanej citron, ve kterým nezbylo ani trochu šťávy. Veškerá moje snaha o pěkný manželství je pryč. Mé marné pokusy o komunikaci, o doteky a fajn atmosféru se rozplynuly. Už je mi to jedno. A už nemám sílu snažit se a budovat vztah, když jsem na to sama. On mé pokusy nepřijímá, naopak je ještě odhazuje pryč, jak kdyby to byl otravnej hmyz.Chci tak moc, když si přeju, aby mě pozdravil, když přijdu já nebo on domu? Nebo když bych chtěla, aby se o mě zajímal? Proč se neptá, jak se mám, jak se cítím? Necítím z něj žádný zájem. Jsem mu ukradená. A asi už dlouho, akorát jsem to nechtěla vidět. Pořád jsem se snažila, aby ze vztahu nezmizela jiskra, vášeň, zábava. Jenže už tam dávno nebyla. Byla jsem slepá a blbá, že jsem to neviděla dřív.
Jenže co teď?? Jistojistě vím, že takhle žit nechci. Pokud bych žila, vnitřně bych sešla a uschla. Já potřebuju ve vztahu cítit zájem, snahu a vášeň. On ví, co je pro mě důležité, ale není to pro něj priorita. Přes dva roky čekám, až se dole v přízemí pořádně pohne oprava a my se nebudeme mačkat nahoře. Nebo aby se zeptal, zda to tu můžeme koupit. Nebo že bych chtěla, aby o víkendu nachystal snídani on. Nebo jet k moři. Nebo aspoň na výlet… Mít nějaký zpestření a užívat si život. Nechci a nedokážu se cítit jen jako uklízečka a kuchařka, která když má nějaké přání, tak je smeteno ze stolu a slyším na něj jen hmmm.
Nemám už absolutně chuť tu cokoli budovat. Je to zbytečné a stejně to neocení. Chtěla jsem mít hezký bydlení, zahradu… Cítit se tu hezky, nestydět si sem někoho vzít. Ale vždy byla má snaha odměněna jen mlčením nebo nepochopením. “Na co mít hezký trávník? Holá místa (byť i čtvrtka dvoru) přece časem zaroste. Na co kytky? K čemu? Tady že je bordel? A co když to budu někdy potřebovat, někam to dát musím. Že tu padá fasáda? Hmm. A tady že není nahozený kousek zdi? (Práce na hodinu i s výmalbou). Však se to tu bude opravovat, tak se to vezme najednou. (Tak stačí přece počkat 5-7 let, ne? Je jedno, že kolem toho denně chodíme…)”
Už jsem z toho všeho rezignovaná, unavená a nas. raná. Kdybychom neměli malou, tak vím, že už mi myšlenky budou utíkat k rozvodu a odstěhování. Takhle nevím, co s tím. Veškeré mé pokusy o komunikaci končí tím, že se na mě při tom ani nepodívá. Nulový oční kontakt. Nic neřekne a často dělá něco důležitějšího na práci, jako je třeba rozklízení nádobí. Takže se hov.no vyřeší a propast se prohlubuje. Jeho přístup k životu je, že to nějak dopadne, stačí tomu dát čas. V tomhle případě to ale už z principu nemůže dopadnout dobře.
Nejhorší je, že se tohle už opakuje. Sakra, to si fakt ženský hledají stejný typy? Ex byl dost podobný. Když přišel domu, tak mě ani nepodzdravil a šel rovnou za dětmi. Spontánní pusu jsem od něj dostala jen k narozeninám… To že mě má rád jsem neslyšela ani na ty narozeniny. Po 9 letech jsem to vzdala. A teď mám v bleděmodrým to samé.
Dík za vypsání se.
A kdy se to takto zhoršilo?
Co on dělá celý den, nějaké vlastní zájmy?
Jaký má vztah k dítěti, chtěl ho?
Sex máte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.23 06:54
No. Jako co chces tady cist jineho, nez ze to je na rozvod. Kdyz jsem si to precetla, tak presne takhle jsem se citila v predchozim vztahu, ktery trval roky. Posledni cca 2 roky jsem v podstate byla v tom, co popisujes. 2 roky proto, ze jsem porad doufala, asi jako ty, ze se neco zmeni, ze prece mu to musi dojit, ze otevre oci a zacne se snazit. Nic se nezmenilo, spise se to postupne zhorsovalo. Ke konci vztahu uz jsem se citila strasne psychicky vycerpane a v depresi, ktera me dohnala k tomu to ukoncit, protoze jsem presne vedela, ze takhle zit nechci. I za cenu, ze uz bych si nikdy nikoho nenasla, tak radsi nikoho, nez v tomhle. Je potreba si uvedomit, ze jste nekompatibilni. Pokud chces v tomhle zit dal, tak se s tim proste musis smirit, on nic nezmeni, nejsi pro nej dostatenou motivaci. Pokud takhle zit nechces, tak se proste rozved, nejsi ani prvni ani posledni, kdo to udela a stejne k tomu driv nebo pozdeji dojde, tak neni lepsi to udelat driv a usetrit si dalsi trapeni? A i pro dite je horsi rozvod v pozdejsim veku nez ve 4 letech…a 4lete uz aspon muzes davat do skolky atd., takze zvladas se osamostatnit. Jako lepsi radu nedostanes, je to na tobe, ale pamatuju si, ze ve mne to taky muselo uzrat, kamaradky mi davno rikaly, at se rozejdeme, ze to takhle nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.23 06:59
Ahoj, z tvé věty :" On ví, co je pro mě důležité, ale není to pro něj priorita. " je jasné, že už mu je jedno, jak se cítíš. Jestli mu je za těžko tě jenom pozdravit, když přijde domů, tak máte velký problém. Dle mého tě už nebere jako partnerku, ale jen jako matku vaši dcery a kamarádku. Ty po něm chceš věci, do kterých se mu nechce, protože by pro to musel něco udělat. Věřím, že už tě bere spíše jako otravnou ženu a chce od tebe pokoj.
Tvůj chlap je lenoch, bez sebereflexe a empatie. Jak tohle změnit nevím, protože to vidím i ve vztazích kolem sebe. Zkuste probrat možnost té poradny. Tohle je tvoje část příběhu a bez jeho části se můžeme jenom domnívat, že je problém hlavně na jeho straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.23 07:01
@LukeR1 píše:
Ahoj, z tvé věty :" On ví, co je pro mě důležité, ale není to pro něj priorita. " je jasné, že už mu je jedno, jak se cítíš. Jestli mu je za těžko tě jenom pozdravit, když přijde domů, tak máte velký problém. Dle mého tě už nebere jako partnerku, ale jen jako matku vaši dcery a kamarádku. Ty po něm chceš věci, do kterých se mu nechce, protože by pro to musel něco udělat. Věřím, že už tě bere spíše jako otravnou ženu a chce od tebe pokoj.Tvůj chlap je lenoch, bez sebereflexe a empatie. Jak tohle změnit nevím, protože to vidím i ve vztazích kolem sebe. Zkuste probrat možnost té poradny. Tohle je tvoje část příběhu a bez jeho části se můžeme jenom domnívat, že je problém hlavně na jeho straně.
Myslím, že i spolurodic a kamarádka se zdraví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.23 07:06
Rozvod a klid.. ale mmchdm, proc prostě věci neděláš pro sebe? Vyset trávník, dát si nějaký kytky atd.. proč se by to měl někdo ocenit? Dělej radost sobě, ne druhým 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.23 07:09
@Karamba2020 píše:
vůbec nepíšeš, zda a jak vám funguje intimní život.neuvažovalas nad pořízením milence? to umí zažehnout tu jiskru, co ti vnitřně chybí.
Já bych mohla mít sex denně, on tak 2× do týdne, ale to je pro mě pořád v pohodě. Když jsem ho chtěla častěji, tak se mi to “povedlo”. Sex je s ním super, ale po tom, co se mi včera nějak rozsvítilo, že mu na mě asi nezáleží, už ani na ten nemám chuť.
- Citovat
- Upravit
13.4.23 07:15
@Anonymní píše:
Já bych mohla mít sex denně, on tak 2× do týdne, ale to je pro mě pořád v pohodě. Když jsem ho chtěla častěji, tak se mi to “povedlo”. Sex je s ním super, ale po tom, co se mi včera nějak rozsvítilo, že mu na mě asi nezáleží, už ani na ten nemám chuť.
To se divím, že v takové atmosfére vůbec to chuť máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.23 07:17
@Venetia píše:
A kdy se to takto zhoršilo?
Co on dělá celý den, nějaké vlastní zájmy?
Jaký má vztah k dítěti, chtěl ho?
Sex máte?
Podle mě to je už minimálně dva roky stejný. Ale nechtěla jsem to vidět. Jsem hodně vytlemenej a energickej člověk, takže jsem dělala vtípky, když jsem chtěla objetí nebo pusu, tak jsem si jí vzala… Ale už to nechci iniciovat jen já.
On má zájmů dost. Nejradši je asi se psem, cvičí ho, chodí s ním do lesa… Často ale bere i malou. Já hodně cvičím, ráda vařím, peču, uklízím nebo zvelebuju dvůr a zahradu.
- Citovat
- Upravit
13.4.23 07:20
@Anonymní píše:
Já bych mohla mít sex denně, on tak 2× do týdne, ale to je pro mě pořád v pohodě. Když jsem ho chtěla častěji, tak se mi to “povedlo”. Sex je s ním super, ale po tom, co se mi včera nějak rozsvítilo, že mu na mě asi nezáleží, už ani na ten nemám chuť.
Takže takový byl skoro pořád a sex byl tahounem vašeho vztahu. Jen v počáteční zamilovanosti se každý dokáže hecknout a ukazuje to nejlepší v sobě. Tobě se teď rozsvítilo a najednou je problém. Ty chceš totiž najednou víc. Pokud měl podobnou povahu i předtím, tak po něm nemůžeš chtít, aby se změnil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.23 07:21
@dalmatine Děkuji za zkušenost. Co dodat, asi to ve mně musí taky uzrát. Ale nejradši bych byla, kdyby k rozvodu nedošlo, i když už dávno vím, že lidé se kvůli druhým nezmění.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi už jsem rezignovala. Připadám si jako vymačkanej citron, ve kterým nezbylo ani trochu šťávy. Veškerá moje snaha o pěkný manželství je pryč. Mé marné pokusy o komunikaci, o doteky a fajn atmosféru se rozplynuly. Už je mi to jedno. A už nemám sílu snažit se a budovat vztah, když jsem na to sama. On mé pokusy nepřijímá, naopak je ještě odhazuje pryč, jak kdyby to byl otravnej hmyz.
Chci tak moc, když si přeju, aby mě pozdravil, když přijdu já nebo on domu? Nebo když bych chtěla, aby se o mě zajímal? Proč se neptá, jak se mám, jak se cítím? Necítím z něj žádný zájem. Jsem mu ukradená. A asi už dlouho, akorát jsem to nechtěla vidět. Pořád jsem se snažila, aby ze vztahu nezmizela jiskra, vášeň, zábava. Jenže už tam dávno nebyla. Byla jsem slepá a blbá, že jsem to neviděla dřív.
Jenže co teď?? Jistojistě vím, že takhle žit nechci. Pokud bych žila, vnitřně bych sešla a uschla. Já potřebuju ve vztahu cítit zájem, snahu a vášeň. On ví, co je pro mě důležité, ale není to pro něj priorita. Přes dva roky čekám, až se dole v přízemí pořádně pohne oprava a my se nebudeme mačkat nahoře. Nebo aby se zeptal, zda to tu můžeme koupit. Nebo že bych chtěla, aby o víkendu nachystal snídani on. Nebo jet k moři. Nebo aspoň na výlet… Mít nějaký zpestření a užívat si život. Nechci a nedokážu se cítit jen jako uklízečka a kuchařka, která když má nějaké přání, tak je smeteno ze stolu a slyším na něj jen hmmm.
Nemám už absolutně chuť tu cokoli budovat. Je to zbytečné a stejně to neocení. Chtěla jsem mít hezký bydlení, zahradu… Cítit se tu hezky, nestydět si sem někoho vzít. Ale vždy byla má snaha odměněna jen mlčením nebo nepochopením. “Na co mít hezký trávník? Holá místa (byť i čtvrtka dvoru) přece časem zaroste. Na co kytky? K čemu? Tady že je bordel? A co když to budu někdy potřebovat, někam to dát musím. Že tu padá fasáda? Hmm. A tady že není nahozený kousek zdi? (Práce na hodinu i s výmalbou). Však se to tu bude opravovat, tak se to vezme najednou. (Tak stačí přece počkat 5-7 let, ne? Je jedno, že kolem toho denně chodíme…)”
Už jsem z toho všeho rezignovaná, unavená a nas. raná. Kdybychom neměli malou, tak vím, že už mi myšlenky budou utíkat k rozvodu a odstěhování. Takhle nevím, co s tím. Veškeré mé pokusy o komunikaci končí tím, že se na mě při tom ani nepodívá. Nulový oční kontakt. Nic neřekne a často dělá něco důležitějšího na práci, jako je třeba rozklízení nádobí. Takže se hov.no vyřeší a propast se prohlubuje. Jeho přístup k životu je, že to nějak dopadne, stačí tomu dát čas. V tomhle případě to ale už z principu nemůže dopadnout dobře.
Nejhorší je, že se tohle už opakuje. Sakra, to si fakt ženský hledají stejný typy? Ex byl dost podobný. Když přišel domu, tak mě ani nepodzdravil a šel rovnou za dětmi. Spontánní pusu jsem od něj dostala jen k narozeninám… To že mě má rád jsem neslyšela ani na ty narozeniny. Po 9 letech jsem to vzdala. A teď mám v bleděmodrým to samé.
Dík za vypsání se.