Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud člověk nedá jasně najevo, že má někde svou hranici, tak mu ji lidi prostě překračují. Nesmíš se bát, že bude partner naštvaný. Možná bude, je to nezvyk, ale pokud není úplně zabedněný, pochopí, co po něm chceš.
Takže si vůči tobě dovoluje víc a víc? Protože ho necháš? Samozřejmě je potřeba se vůči jeho chování vymezit a nastavit si hranice. Otevřený rozhovor o tom, že jeho chování ti ubližuje. Na to ale musíš mít sebevědomí, mít se ráda. Takže tím bych začala. Knížky, psychoterapie, najdi si to, co pro tebe konkrétně bude fungovat.
@Anonymní píše:
Dá se nějak vrátit ztracený respekt od partnera? Jsem člověk, který se spíše rozbrečí a nechá si kydat na hlavu. Partner mě miluje a chová se ke mně opravdu hezky ale všímám si, že v některých situacích ke mně respekt nemá. V dávné minulosti jsem mu odpustila nějaké věci (nemyslím nevěru) a podle mě to pramení i z toho. Nikdy jsem mu nedala jasně na jevo, že takhle ne. Jsem hodný člověk a celkově sebou nechám zametat. Jenže s partnerem nám to až na tohle klape ale trápí mě to. Nejedná se o nic velkého ale potácím se s psychickými problémy, nejsem na tom dobře a tohle mě celkem ubližuje. Dle rozhovoru si to partner neuvědomuje, když je naštvaný, tak reaguje trochu jinak, než by bylo adekvátní. Samozřejmě žádné nadávky, či mlácení ale prostě cítím, že respekt tam už tolik není.
Jsem klidný typ, řeším, mluvím, ustupuju, nehysterčím, nežárlím, nesleduju…takže si po čase oba mysleli, že si nechám snad vše.
Během rozvodu jsem si řekla „a dost, už stačilo“ a jak jednou překročil hranici (nadávky, zastrašování) tak jsem před domem vyjela jak pravá hysterka
to slyšela celá ulice (u jeho domu)
a mě bylo najednou tak fajn - a on stáhl zadek a byl klid. Udělala jsem něco, co jsem udělala vědomě a tohle nečekal.
Na současného manžela stačila menší domácí scéna. Taky jsem s ním hodně prožila, překousla a nastal okamžik, kdy si myslel, že si může dovolit asi vše. Pochopil, že jsou hranice.
Tak respekt si fakt nezískáš ze dne na den. Musí se budovat. Když se ti něco nelíbí, klidně se pohádej, pokud bude překračovat hranice, hnedka se ozvi, a postupem si on uvědomí, že se sebou nenecháš zametat. Žádný účinný recept neexistuje. Nikdo ti nedá papír s body, ty je splníš a voalá, máš respekt. Takto to nefunguje.
@Anonymní píše:
Dá se nějak vrátit ztracený respekt od partnera? Jsem člověk, který se spíše rozbrečí a nechá si kydat na hlavu. Partner mě miluje a chová se ke mně opravdu hezky ale všímám si, že v některých situacích ke mně respekt nemá. V dávné minulosti jsem mu odpustila nějaké věci (nemyslím nevěru) a podle mě to pramení i z toho. Nikdy jsem mu nedala jasně na jevo, že takhle ne. Jsem hodný člověk a celkově sebou nechám zametat. Jenže s partnerem nám to až na tohle klape ale trápí mě to. Nejedná se o nic velkého ale potácím se s psychickými problémy, nejsem na tom dobře a tohle mě celkem ubližuje. Dle rozhovoru si to partner neuvědomuje, když je naštvaný, tak reaguje trochu jinak, než by bylo adekvátní. Samozřejmě žádné nadávky, či mlácení ale prostě cítím, že respekt tam už tolik není.
Já mam hodné ženy rád a vážím si jich. Ale nesmíš si nechat kálet na hlavu holt ![]()
Dá se nějak vrátit ztracený respekt od partnera? Jsem člověk, který se spíše rozbrečí a nechá si kydat na hlavu. Partner mě miluje a chová se ke mně opravdu hezky ale všímám si, že v některých situacích ke mně respekt nemá. V dávné minulosti jsem mu odpustila nějaké věci (nemyslím nevěru) a podle mě to pramení i z toho. Nikdy jsem mu nedala jasně na jevo, že takhle ne. Jsem hodný člověk a celkově sebou nechám zametat. Jenže s partnerem nám to až na tohle klape ale trápí mě to. Nejedná se o nic velkého ale potácím se s psychickými problémy, nejsem na tom dobře a tohle mě celkem ubližuje. Dle rozhovoru si to partner neuvědomuje, když je naštvaný, tak reaguje trochu jinak, než by bylo adekvátní. Samozřejmě žádné nadávky, či mlácení ale prostě cítím, že respekt tam už tolik není.