Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 5 let.. Z toho máme 2,5 roku staré dítě… Náš vztah nefunguje, nemiluju ho nic k němu necítím… Strašně bych od něj chtěla odejít… Není kam Jen k rodině… Jenže mě ho je tak strašně líto, nechci mu ublížit ale zároveň ubližuji sobě… Tenhle stav trvá zhruba 7m zkoušela jsem s tím něco dělat ale nic se nemění :/ jsem rozhodnutá odejít, proboha ale jak? jak když dělá scény že to nezvládne… Mám strašný strach že to opravdu psychicky nezvládne…
Jen abych to uvedla na pravou míru, všechno bylo v pořádku (přítel je uživatel mariuhany) dokud se mi nerozjeli uzkosti a on ze mně dělal blázna a říkal mi že jestli začnu brát léky tak se mnou nebude a vezme mi malého… v tu dobu to ve mně umřelo nedokážu se přes to přenést, chtěla jsem jen aby tu pro mně byl… každou noc jsem z uzkostí brečela, měla jsem i myšlenky na smrt a on si v klidu spal
místo podpory od něj se mi dostávaly jen urážky že jsem blázen a že jestli si to v hlavě nesrovnám tak mně zavřou do blázince… S úzkostmi jsem teď už v pořádku beru léky.. Ale už mám pocit že přítele nepotřebuji… Je mi jedno kam jde neřeším to…Jediné co by mě teď z tohohle trápení dostalo by bylo kdyby si někoho našel…
děkuji že jsem se mohla svěřit
@krasavka2002 píše:
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 5 let.. Z toho máme 2,5 roku staré dítě… Náš vztah nefunguje, nemiluju ho nic k němu necítím… Strašně bych od něj chtěla odejít… Není kam Jen k rodině… Jenže mě ho je tak strašně líto, nechci mu ublížit ale zároveň ubližuji sobě… Tenhle stav trvá zhruba 7m zkoušela jsem s tím něco dělat ale nic se nemění :/ jsem rozhodnutá odejít, proboha ale jak? jak když dělá scény že to nezvládne… Mám strašný strach že to opravdu psychicky nezvládne…Jen abych to uvedla na pravou míru, všechno bylo v pořádku (přítel je uživatel mariuhany) dokud se mi nerozjeli uzkosti a on ze mně dělal blázna a říkal mi že jestli začnu brát léky tak se mnou nebude a vezme mi malého… v tu dobu to ve mně umřelo nedokážu se přes to přenést, chtěla jsem jen aby tu pro mně byl… každou noc jsem z uzkostí brečela, měla jsem i myšlenky na smrt a on si v klidu spalmísto podpory od něj se mi dostávaly jen urážky že jsem blázen a že jestli si to v hlavě nesrovnám tak mně zavřou do blázince… S úzkostmi jsem teď už v pořádku beru léky.. Ale už mám pocit že přítele nepotřebuji… Je mi jedno kam jde neřeším to…Jediné co by mě teď z tohohle trápení dostalo by bylo kdyby si někoho našel…
děkuji že jsem se mohla svěřit
Uz na zacatku byla chyba delat si dite s nekym, kdo huli. Ale budiz, to je tvoje vec. Nicmene jestli ti nebyl ochotny pomoct on tobe, kdyz jsi to potrebovala, tak proc se na nej ohlizet ted? Praskni do bot, protoze nejvic v nefungujicim vztahu bude trpet dite. Hotovo dvacet.
@krasavka2002 píše:
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 5 let.. Z toho máme 2,5 roku staré dítě… Náš vztah nefunguje, nemiluju ho nic k němu necítím… Strašně bych od něj chtěla odejít… Není kam Jen k rodině… Jenže mě ho je tak strašně líto, nechci mu ublížit ale zároveň ubližuji sobě… Tenhle stav trvá zhruba 7m zkoušela jsem s tím něco dělat ale nic se nemění :/ jsem rozhodnutá odejít, proboha ale jak? jak když dělá scény že to nezvládne… Mám strašný strach že to opravdu psychicky nezvládne…Jen abych to uvedla na pravou míru, všechno bylo v pořádku (přítel je uživatel mariuhany) dokud se mi nerozjeli uzkosti a on ze mně dělal blázna a říkal mi že jestli začnu brát léky tak se mnou nebude a vezme mi malého… v tu dobu to ve mně umřelo nedokážu se přes to přenést, chtěla jsem jen aby tu pro mně byl… každou noc jsem z uzkostí brečela, měla jsem i myšlenky na smrt a on si v klidu spalmísto podpory od něj se mi dostávaly jen urážky že jsem blázen a že jestli si to v hlavě nesrovnám tak mně zavřou do blázince… S úzkostmi jsem teď už v pořádku beru léky.. Ale už mám pocit že přítele nepotřebuji… Je mi jedno kam jde neřeším to…Jediné co by mě teď z tohohle trápení dostalo by bylo kdyby si někoho našel…
děkuji že jsem se mohla svěřit
Oba potřebujete pomoc. Nešli byste někam do poradny? Třeba choď sama, abys to všechno zvládla.
Dobré že máš rodinu, která ti přinejhorším pomůže.
@Uslava na terapii chodím 😊 terapeut chápe mé rozhodnutí a stojí při mně
@krasavka2002 vztah by neměl být trápení, spojení dvou lidí má přinášet větší sílu, jistotu. Jak to schází, tak není to není vztah, ale spolužití.
Je fajn proto něco udělat, protože vztah je i práce na obou stranách. Takže (jak tady zazněla poradna) bylo by to taky fajn řešení a první krok.
To, že hulí trávu…takového jsi ho poznala. On se nezměnil, on takový byl vždy, jen ty jsi to neviděla. To tobě opadla ta „zamilovanost“.
Není kam, jen k rodině? Tak to si zatleskej, protože tohle neznamená není kam. Máš úspory? Máš nějaké peníze? Spočítej si to, začni plánovat. Krok za krokem. Tohle už nemá budoucnost. Můžeš se jen bít do hlavy, že jsi si vlastně s člověkem, kterého jsi sotva znala, udělala dítě.
Kolik tech temat - upachtene dite s fetakem, chci odejit, ale mam holou perdel… tu jeste bude?
… divim se, ze jeste nekoho bavi odpovidat a pas po x-te to same
![]()
Jak ti může být takové parodie na člověka líto? Hulí, posílá tě do blázince místo toho aby tě podpořil, a ty řešíš co si chudáček počne bez tebe? Kde máš nějakou sebeúctu?
Máte na výběr, buď žít a nebo přežívat s vyděračem. Je to jen na vás. Rozhodujte se rychle, neb život utíká o sto šest.
@krasavka2002 píše:
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 5 let.. Z toho máme 2,5 roku staré dítě… Náš vztah nefunguje, nemiluju ho nic k němu necítím… Strašně bych od něj chtěla odejít… Není kam Jen k rodině… Jenže mě ho je tak strašně líto, nechci mu ublížit ale zároveň ubližuji sobě… Tenhle stav trvá zhruba 7m zkoušela jsem s tím něco dělat ale nic se nemění :/ jsem rozhodnutá odejít, proboha ale jak? jak když dělá scény že to nezvládne… Mám strašný strach že to opravdu psychicky nezvládne…Jen abych to uvedla na pravou míru, všechno bylo v pořádku (přítel je uživatel mariuhany) dokud se mi nerozjeli uzkosti a on ze mně dělal blázna a říkal mi že jestli začnu brát léky tak se mnou nebude a vezme mi malého… v tu dobu to ve mně umřelo nedokážu se přes to přenést, chtěla jsem jen aby tu pro mně byl… každou noc jsem z uzkostí brečela, měla jsem i myšlenky na smrt a on si v klidu spalmísto podpory od něj se mi dostávaly jen urážky že jsem blázen a že jestli si to v hlavě nesrovnám tak mně zavřou do blázince… S úzkostmi jsem teď už v pořádku beru léky.. Ale už mám pocit že přítele nepotřebuji… Je mi jedno kam jde neřeším to…Jediné co by mě teď z tohohle trápení dostalo by bylo kdyby si někoho našel…
děkuji že jsem se mohla svěřit
Mít pomocnou ruku v rodině je přece hodně důležité. Není vůbec tvůj problém, jak rozchod partner zvládne. Se závislým člověkem je život hodně nesnadný. Nikdy nevíš, co přijde. Dotáhne si domů pár feťáků kamarádů na noc a budeš litovat, že jsi s dítětem neodešla dřív. A pokud jsi nervově vysypaná, pak je to asi z něj. Takovému by dítě do péče svěřil akorát někdo, kdo nemá všech pět pohromadě. Koukej na sebe a na dítě. Nejdůležitější je ten první krok. S odstěhováním ti rodina pomůže, vezmi svoje a dětské věci, zaplaťpánbůh, manželé nejste, zažádej o výhradní péči a udělej tlustou čáru. On toho nenechá, budete se s dítětem jenom trápit.