Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@terien Přečti si ostatní příspěvky.K té dovolené: bojím se letět do cizí země bez něj. Ztratím se i v lese za barákem.
Strašně na něm visíš, musí z toho být unavený. Proč ho otravuješ s kytkama, když si to teda pak uděláš sama? Jestli ho takhle prudíš se vším, tak se mu nedivím. Dost možná, že on se cítí ještě víc vyždímaný než ty. Na dovolené máš delegáta, když už, nemůžeš se ztratit. Zvedni zadek a začni fungovat taky trochu sama.
@botl píše:
Mám jen takovou poznámku. Není to jen o tom, jestli si vybíráš stejný chlapy, je to taky o tom, jak se chováš ty. Je možné, že tvůj přístup, je učiní pasivními nebo ještě pasivnějšími.On je šťastný? Ptáš se ho na to, jak se má a jak se cítí? Co ti odpovídá?
A teď co dělám blbě…
![]()
Ptám se ho, prý se má skvěle, nic mu nechybí a nic by neměnil. Nehádáme se, může si dělat co chce, chutná mu jak vařím.
Vážně nevím, co bych měla změnit. Na to se sebekriticky ptám už dlouho.
@terien No na to, že je to její druhý partner, mi ta očekávání přijdou strašně naivní. Takové,,budem všude a ve všem spolu, my dva". Spolu na výlety, spolu na dovolené, beru. Ale proč by měl mít radost, že já mám radost, že mi kvetou kytky?
Když se radují nad rozkvetlými hyacinty, můj muž maximálně zvedne oči a řekne Aky hm, hezký. Asi jako když on chce, abych sledovala, jakého obřího kapra vytáhl rybář v TV - zvednu oči a řeknu hm. Přesto nemám dojem, že bych se měla rozvádět pro nezájem.
@Anonymní píše:
A teď co dělám blbě…![]()
Ptám se ho, prý se má skvěle, nic mu nechybí a nic by neměnil. Nehádáme se, může si dělat co chce, chutná mu jak vařím.
Vážně nevím, co bych měla změnit. Na to se sebekriticky ptám už dlouho.
Jak to říct. To, že ty se cítíš blbě, je čistě o tobě. Ne o něm. Pokud se ti pocity a stereotypy ve vztazích opakují, tak to opravdu není těma chlapama, ale tebou. Ty si je 1. vybereš a za 2. zpracuješ tak, že ti pak s nima už není dobře. Vsadím se, a je to smutná sázka, že pokud si najdeš dalšího chlapa, dopadne to stejně.
@Anonymní píše:
Jssně, na výlety jedeme bez něj. Zahradu si taky dělám podle sebe. Ale myslela jsem si, že v manželství se na výlety jezdí společně. A že když má jeden z něčeho radost, tak že ten druhý je za to rád a má taky radost
Pokud bychom mluvili o lásce, tak tu každý vnímáme odlišně. Váš vztah po zamilovanosti nepřešel do lásky. Kdyby ano, tak by mu nebylo jedno, jak se cítíš. Pokud ve vztahu po zamilovanosti zůstane úcta, respekt, vděčnost, společně trávený čas, naslouchání potřebám toho druhého, tak láska přijde i když tam už nebudou tolik ti motýlci. Je to dost o pochopení toho, jak tu lásku vnímá ten druhý.
Já po tolika letech s manželkou začal cítit lásku taky jinak. Moje cesta začala přečtením knihy 5 jazyků lásky a už to šlo samo. Předtím jsem se tolik nezamýšlel nad tím, jak se moje manželka skutečně v manželství cítí.
Další důležitá věc je, že každý nejsme kompatibilní s tím druhým. Ve vztahu by měli mít oba nějaké společné cíle a myšlení, protože když stárneme, tak se v názorech častokrát začínáme dost rozcházet.
@inkakřivák píše:
Takže celkem aktivní chlap. Jen očividně nemluví. To byl i když jste se brali? Třeba mu vadí, že ho popohanis. Kdoví. Třeba je jednoduše unavený a nechce se mu. Nevím. Ale řekla bych, že hodně tlacis na pilu.
Třeba ty kytky, proč si nenasadis sama, když je chceš? Nedosejes ten trávník? Je hodně věcí, které můžeš dělat i ty.
A on vážně přijde z práce, neřekne nikdy ani slovo a jen sedí? A co ty? Skončíš po něm s otázkami, jak bylo, co dělal, co viděl, s kým mluvil? Nebo ho necháš chvíli vydechnout?
No co, očividně jsi stejně celkem rozhodnutá. Zamilovanost opadla, láska asi nenastoupila. Těžko říct.
Jooo, aktivní je hodně. Nedokáže jen tak sedět. Ani nemáme TV, nebyl na ní čas. On má hodně klidnou práci, kde většinou defacto jen relaxuje. Dělá, co ho baví, může si kdykoliv vzít volno… Když dorazí domu, často sni to čau neřekne. Najíme se a hned jde zase ven. S malou a se psem. Buď dělá něco, co ho baví, nebo se aspoň projít. Když se nezeptám, jak se měl, tak si ani nepokecáme. Na malou ale mluví dost. Táta je to milionovej.
Asi je chyba ve mně, jen přijít na to, co dělám blbě, když z něj nedokážu dostat žádný emoce.
Jo a věci, který chci a sama dokážu, po něm nechci. Třeba ta zahrada.
Omlouvám se, že píšu anonymně.
Rozvést/odejít můžete kdykoliv. Já zažila něco podobného. Manžel nás měl rád, ale měl spoustu jiné práce a zájmů. Taky jsem zvažovala rozvod, ale pak jsem si řekla, že můj život je přijatelný. Chlap nechodí do hospody, nebije mě, nemá milenky, nosí peníze a stará se, aby jsme se měli dobře. V té době budoval firmu a dům byl až na posledním místě. Tak já přestala řešit vztah a začala řešit sebe. Změnila práci, začala chodit na jógu. Změnila jsem priority, domácnost fungovala, já rozkvetla - opravdu. Na manžela jsem - když jsem chtěla mluvila, když jsem nechtěla - tak jsem se usmívala a mlčela. Co jsem chtěla v domě změnit a „měla jsem na to peníze a koule“ -jsem změnila. Když byla u nás návštěva a došlo na téma dům, tak jsem s nadsázkou a vtipem popisovala, jak to má manžel u zadnice, naprosto bez výčitek. Ani mu jsem nic nevyčítala, jiní bydlí pod mostem. A manžel zjistil, že se něco děje. A začal se měnit. Po cca šesti letech - není romantik, není ukecaný, nenosí kytice ani snídaně, ale máme krásné manželství. Změnili jsme se oba. (i v domě se to pohlo).
Prosím anonym, snad pochopitelný.
Mám to stejně, už delší dobu. Hrozně mě to vnitřně sežralo, ale nechci dětem bořit rodinu. Nakonec jsem si řekla dost a rozhodla se, že za své štěstí budu zodpovědná sama, nebudu spoléhat na chlapa, že mi ho zařídí. Začala jsem zase dělat věci, které už roky ne, přestala jsem brát ohled na jeho „náladičky“, víc mu nechávám děti a víc myslím sama na sebe. Je to skvělý. Dostala jsem se do nové party lidí, k novému koníčku a… no ano, k novému muži. Konečně mám zase radost ze života, jiskru v oku, dobrou náladu. Projevuje se to i doma, mnohem spokojenější děti. V manželství hodlám zůstat, protože navzdory všemu tomuto funguje dobře. Manželovi nelžu, jen neříkám vše. Nejspíš moc dobře ví. A i tohle je mu jedno. Toliko k tomu zájmu o mě
Základem je podle mě už nic neočekávat.
@Anonymní píše:
Ta první část to je jak kdybych to psala já. Já už taky rezignovala. Chlap mi sám řekl, že už takovou potřebu sexu nemá (je mu 33), že mu stačí 1× týdně. Na procházky ani výlety chodit nechce. Nechce chodit do kina, divadla, do bazénu, na večeři. Prostě nikam. Už jsem rezignovala. Na výlety jezdim jen s dětma, do kina s kamarádkou. A jak dopadlo to, že mi chybí trochu vášně? To řešení se ani ostatním líbit nebude…no taky jsem si na to našla někoho jinéhoa nejde jen o ten sex. Jde o tu jisku, cítit se přitažlivá, chtěná. S manželem jsem se to snažila opravit asi 2 roky, ale když nemá zájem
. Rozvádět se nechceme, protože vlastně jinak je nám fajn, nepije, neni agresivní, nehádáme se. O děti se stará.
Neodsuzuji, když má někdo milence. Začínám to i chápat. Pocit, že nejsem pro manžela chtěná a přitažlivá je vážně dost smutný. (Přitom mě ve fitku pořád někdo balí. I o víc jak 10 let mladší “kluci” v jejich věku mi ani jako chlapi nepřipadají.
Tak na tom nemůžu být tak zle, že bych nebyla přitažlivá.) Já sama bych dvojí život vést nedokázala, ale začínám chápat, že ho někdo má.
A koukám další manžel, který v práci odpočívá. Ono to tak je na emiminu často. Zatímco žena doma dre jako kůň, manžel se v klidu v práci válí. Zlaté oči. I kdyby ho ta práce sebevíc bavila, těžko mu někdo bude dávat peníze za nic. Takže zkus popremyslet ne o jeho pohledu na věc, ale o svém.
Upřímně, proč s ním nejdeš do toho lesa, když chceš společné výlety? Protože chceš výlety jiné? On může klidně i ty emoce mít, a určitě je má. Jen je zřejmé dává najevo jinak. Ty prostě zbytečně tlacis na pilu. Chováš se fakt jako naivka.
@inkakřivák píše:
@terien No na to, že je to její druhý partner, mi ta očekávání přijdou strašně naivní. Takové,,budem všude a ve všem spolu, my dva". Spolu na výlety, spolu na dovolené, beru. Ale proč by měl mít radost, že já mám radost, že mi kvetou kytky?
Když se radují nad rozkvetlými hyacinty, můj muž maximálně zvedne oči a řekne Aky hm, hezký. Asi jako když on chce, abych sledovala, jakého obřího kapra vytáhl rybář v TV - zvednu oči a řeknu hm. Přesto nemám dojem, že bych se měla rozvádět pro nezájem.
Minimálně druhý. Na počet dětí opakovaně neodpovídá, tak jestli to taky nebude o tom, že jich má povicero, roky na MD a os partnerů nereálná očekávání. Navíc psala cosi o odkupu, tak jestli ten dům ani není jejich, tak nechápu, proč ho tlačí do oprav. Na mě paní působí jako velká koule na noze.
@Anonymní píše:
Jooo, aktivní je hodně. Nedokáže jen tak sedět. Ani nemáme TV, nebyl na ní čas. On má hodně klidnou práci, kde většinou defacto jen relaxuje. Dělá, co ho baví, může si kdykoliv vzít volno… Když dorazí domu, často sni to čau neřekne. Najíme se a hned jde zase ven. S malou a se psem. Buď dělá něco, co ho baví, nebo se aspoň projít. Když se nezeptám, jak se měl, tak si ani nepokecáme. Na malou ale mluví dost. Táta je to milionovej.Asi je chyba ve mně, jen přijít na to, co dělám blbě, když z něj nedokážu dostat žádný emoce.
Jo a věci, který chci a sama dokážu, po něm nechci. Třeba ta zahrada.
Já si teda nemyslim, že by byla chyba v tobě. Prostě máš nějaké potřeby, potřebuješ cítit lásku a chceš s partnerem komunikavat. On ty potřeby nemá a tak je třeba najít nějaký kompromis. Ale pokud on žádnou snahu ti vyjít vstříc s tvýma potřebama nemá, tak se vůbec nedivim, že už tě to nebaví a rezignovala jsi.
@Anonymní píše:
Omlouvám se, že píšu anonymně.
Rozvést/odejít můžete kdykoliv. Já zažila něco podobného. Manžel nás měl rád, ale měl spoustu jiné práce a zájmů. Taky jsem zvažovala rozvod, ale pak jsem si řekla, že můj život je přijatelný. Chlap nechodí do hospody, nebije mě, nemá milenky, nosí peníze a stará se, aby jsme se měli dobře. V té době budoval firmu a dům byl až na posledním místě. Tak já přestala řešit vztah a začala řešit sebe. Změnila práci, začala chodit na jógu. Změnila jsem priority, domácnost fungovala, já rozkvetla - opravdu. Na manžela jsem - když jsem chtěla mluvila, když jsem nechtěla - tak jsem se usmívala a mlčela. Co jsem chtěla v domě změnit a „měla jsem na to peníze a koule“ -jsem změnila. Když byla u nás návštěva a došlo na téma dům, tak jsem s nadsázkou a vtipem popisovala, jak to má manžel u zadnice, naprosto bez výčitek. Ani mu jsem nic nevyčítala, jiní bydlí pod mostem. A manžel zjistil, že se něco děje. A začal se měnit. Po cca šesti letech - není romantik, není ukecaný, nenosí kytice ani snídaně, ale máme krásné manželství. Změnili jsme se oba. (i v domě se to pohlo).
To je hodně podobné, jako u nás. Taky si říkám, že třeba časem se spousta věcí urovná, když se oba změníme. Ale už to pro mě není trýznivá nutnost, protože i když se nic nezmění, jsem spokojená tak, jak jsem. Jen už se nehodlám vracet do té fáze rezignace, frustrace a totální vyšťavenosti z jeho odmítání
Život je moc krátkej.
Přes dva roky čekám, až se dole v přízemí pořádně pohne oprava a my se nebudeme mačkat nahoře. Nebo aby se zeptal, zda to tu můžeme koupit.
Ten barák není váš? A ty chceš, aby do toho vrážel vaše peníze? Jsi cvok? Do cizího tak leda vymalovat a natřít okna a futra. A to travní semínko.
Třeba si on myslí, že ty tohle víš, že investovat do cizího je nesmysl. Prostě mi přijdeš naivní holka, která neumí přijmout fakt, že zamilovanost je něco úplně jiného než láska a že poměrně rychle odezní. Být tebou sundám ty růžové brejle a začnu koukat realistický. Anebo - že by byl na obzoru nějaký z toho fitka? To se stává často, že z normálního poklidného vztahu je náhle utrpení, když se na obzoru vynoří někdo nový.