Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Také máme rozdíl dva a půl roku, jarní a podzimní děti, také jsem kvůli prvnímu dítěti citila smutek, že jí o něco obírám, ani jsem se na to druhé dítě tak moc netěšila..ale dopadlo to super, malá sourozence absolutně miluje, ze začátku byla tedy trochu žárlivost, ale postupně se to srovnalo. Neboj, bude to dobré ![]()
Máme také mezi dětmi 2,5 roku. První je syn, pak dcera.
Syn byl velký introvert, s dětmi být moc nechtěl, všeho se bál. Dcera byla takové malé „kamikadze“ - čímž neskutečně synovi pomohla a „vytáhla“ ho, chtěl se jí vyrovnat.
Dodnes jsem šťastná, že nám to tak pěkně vyšlo a že máme mezi dětmi i takový věkový rozdíl. Hodně si spolu hráli a dodnes si skvěle rozumí a podporují se, i když už jim je 15 a skoro 13.
Mam rozdíl 23 měsíců. Dva kluci. Začátky mi přišly zvladatelne v pohodě, teď je to horší, rvou se jak koně
Ty budeš mít rozdíl ještě větší, zvládneš to v klidu
a těšit s začneš myslím, az ucitis jak se v tobě mele a kope
„Pitomy hormony“.
Zacatek a konec tehotenstvi by se mel zakazat
.
Mám rozdíl dva roky a sedm měsíců. V těhotenství jsem si říkala, že to nemůže dobře dopadnout, protože žádné dítě nebudu milovat jako dceru. No, dopadá to zatím dobře. Synovi je teď osm měsíců, dcera ho miluje, a myslím, že až se syn rozběhne, nebude to za mámou nebo tátou, ale za ségrou🙂. I první velký úsměv patřil ji. Jako někdy jsou děsný, třeba dneska je to příšerný, oba jsou mrzutý, ale naprostá většina času je super. Dcera byla v době narození mladšího taková dost bezúdržbová a samostatná, hodně a ráda pomáhá…je to fajn.
Dle mého je to nejlepší možný rozdíl mezi dětmi! Než se mimino začne nějak divočeji projevovat, budou staršímu 3 a víc, a to už je super parťák. Neboj se ![]()
Každému vyhovuje něco jiného.
Máme od sebe děti šest let a jsme spokojeni.
Vy budete taky.
Jsou to jen hormony, které do toho vnáší takový větší neklid.
Až konkrétní situace nastanou, tak je budete řešit.
Rozumím ti a chápu tě, ale porodit stejně budeš muset.
Kojení si můžeš kdykoli rozmyslet a to ostatní se stejně bude nějak dít a připravit se na to moc nedá.
Důležité je aby tě hlavně podporoval manžel a nebyla na vše nebo většinu věci sama.
Manžel se zapojuje do rodinného života hodně. Bez toho si soulad neumím představit.
Mame rozdil 2r a 2 mesice.. prvni mesice jsem si nebyla jista, jestli to byl dobry napad, starsi ublizoval malymu, bylo to hodne psychicky narocny pro vsechny.. no ted je mimcu 7 mesicu a jsem opravdu rada, ze jsou dva.. doma je poradne zivo, zacinaji byt partaci, nikdo nerozesmeje malyho tak, jak jeho bracha. Prvni tydny me silene mrzelo, jak ubyla moje pozornost ke starsimu, to ale samo vysumelo okamzikem, kdy mimco vydrzelo na brisku a bavilo se pozorovanim brachy a ja si s nim hrala tolik co driv. Po tom pulroce si to fakt sedlo a nemenila bych ani nahodou. Neboj, bude to dobre! Narocne, ale dobre
Máme děti od sebe 25 měsíců, na začátku těhotenství jsem také měla velké obavy a špatný pocit vůči staršímu (tehdy ani ne rok a půl starému) dítěti. Velkou roli hrají hormony a strach z neznáme situace. Našim dětem je teď 3 a 5 let. A stejně jako předchozí přispěvatelky bych nemenila. Starší dítě jeste do narození druhého udělá veliký pokrok a opravdu brzy se pak zabavi navzájem a pozdeji budou víceméně stejná věková kategorie, budou je bavit stejne věci…. Navíc nebudete muset s novorozencem řešit skolkove nemoci. Určitě každý věkové rozdíl má své, osobně mi ale tenhle přijde ideální (pokud nechcete dva jedináčky, to je asi pro rodiče snazší ale děti jsou “každé jinde”).
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj holky, jsem čerstvě těhotná. Synovi budou dva prvního února a ja mám rodit koncem sprna. Tolik jsem si přála otěhotnět a pak bum, jak jsem otěhotněla, tak si zase přeji nebýt těhotná protože mám takový strach jak to budu zvládat.. svého syna miluji je to skvělé dítě, tak proč se tak děsím druhého. První porod byl docela OK, až na tu bolest ta byla neskutečnou. Toho se obavám už teď. Kojení jsem milovala a užívala si to. Kojila jsem rok a půl. A teď když si na kojení vzpomenu, tak to jakoby vůbec nechci ani dělat… pomoc, mám nějakou depresi cítím se na sto let.. a nevím co a tím