Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, mám 19měsíčního syna a je to velmi živelné, nervní, „akční“ dítě, již od narození. Dokáže se vztekat takřka při čemkoliv, je neskutečně netrpělivý, ale zároveň velmi zvídavý a přijde nám, že dost chytrý. Měl několik období, kdy denně několikSETkrát zaječel nebo se nedal ničím uklidnit. Byli jsme rozhodnuti, že druhé dítě „nikdy“, ale aby nebyl sám, uvažujeme, že mu pořídíme sourozence. Pokud jste měly prvorozené dítě podobného ražení, jací byli pak jeho sourozenci? „Opakovala se historie“ nebo byli povahově jiní? Moc děkuji za vaše zkušenosti!
Určitě mu pořídit ještě bratříčka nebo sestřičku, koneckonců kdo z nás několikSETkrát ječí? Z toho vyroste, a vy se těšte na další ratolest, držím palce a pevné nervy…
Kdyby takhle přemýšlel každý, že druhé si nepořídí tak by bylo málo dětí
![]()
No měla jsem to podobně, Věřila jsem, že budu mít jen to jedno dítě ještě v době, kdy dcera slavila první narozeniny. Nechtěla jsem už nikdy zažít to, co jsem celý ten rok zažívala. Pak jsem to vypustila hlavy a upínala se k období, kdy začne pořádně mluvit, chodit do školky, do školy, bude v pubertě a určitě už to pak nějak zvládneme. No otěhotněla jsem, když měla 18 měsíců a narodilo se mi úžasně klidné a spavé dítě, uměla to rozbalit, to ano, ale celkově je jiná i povahou. Dnes mají holky 6 a 4 a já jsem tak šťastná, že je mám!
Dcera je akční a nervák, syn je v tomto směru to samé v bledě modrém. V období vzdoru byl snad ještě úpornější (kromě klasických řvacích rybiček na zemi i mlátil hlavou o zem a o nábytek
)a je podstatně tvrdohlavější. ale zase jako novorozenec podstatně lépe spal. Ono každé dítě je osobnost a nezískáš zde odpověď na to, jaké bude tvé druhé dítě. Klidně může být naprostý pohodář. I takové případy sourozenců znám. vždy je to sázka do loterie a spíš bych počítala s tou horší variantou. pak budeš pouze příjemně překvapená ![]()
Prvorozena dcerka byla uplakane miminko, vztekle batole a ted je velmi chytra a rozumna predskolacka, ktera sve emoce uz umi skvele ovladat.
Druhorozeny syn byl uzasne a spave miminko, nenarocne batole, ted jsou mu 4 roky a je vztekloun, neposloucha a zlobi az az.
Takze asi tak, povaha deti bylo to posledni nad cim jsem premyslela, zvazovala jsem jiny veci (finance, bydleni) ale povahu ne;-)
Vždycky si u podobnych temat vzpomenu na moji mamku
kdyz jsem se narodila ja, byla jsem prý extrémně hodna, poslusna, hodně veselá a vydrželo mi to cele dětství (v pubertě jsem to našim trosku osolila teda no…). Máma prý dávala chytré rady svým kamarádkám, ze je to určitě výchovou a co by mely delat a co zase ne, aby mely take tak hodně deti. Říkala si prý, ze druhé zvládne uplne s přehledem…a pak se narodil Bracha
z toho období si pamatuju, jak se máma zamykala na záchodě a hystericky brecela, jak si balila kufry a křičela, ze uz na to nemá a ze odejde, jak uz v totalim zatemneni mysli nechala jeciciho brachu valet se v kaluzi a koukala někam do prázdna…říkala mi později, ze se ji ty,,blbe kecy" (rady kamarádkám) vrátily
V pubertě se z brachy stal naprostý introvert, co nikdy nedělal problémy…samozřejmě mame spoustu společných povahovych rysu, ale jinak jsme tedy od malička uplne jiní…
@mucyk do určitého věku, mám všechny děti hodný a úžasný. Kolem toho 12 roku začíná období pekla a temna, kdy si říkám že pes nebo kočka by bylo lepší řešení než si pořídit je. nj. mladá, blbá, blondýna tak teď si to musím vyžrat až do konce.
První sny je takřka nezvladatelný, druhý je o dost klidnější, s ním si mateřskou opravdu užívám ![]()
@Šťopík píše:
Vždycky si u podobnych temat vzpomenu na moji mamkukdyz jsem se narodila ja, byla jsem prý extrémně hodna, poslusna, hodně veselá a vydrželo mi to cele dětství (v pubertě jsem to našim trosku osolila teda no…). Máma prý dávala chytré rady svým kamarádkám, ze je to určitě výchovou a co by mely delat a co zase ne, aby mely take tak hodně deti. Říkala si prý, ze druhé zvládne uplne s přehledem…a pak se narodil Bracha
z toho období si pamatuju, jak se máma zamykala na záchodě a hystericky brecela, jak si balila kufry a křičela, ze uz na to nemá a ze odejde, jak uz v totalim zatemneni mysli nechala jeciciho brachu valet se v kaluzi a koukala někam do prázdna…říkala mi později, ze se ji ty,,blbe kecy" (rady kamarádkám) vrátily
V pubertě se z brachy stal naprostý introvert, co nikdy nedělal problémy…samozřejmě mame spoustu společných povahovych rysu, ale jinak jsme tedy od malička uplne jiní…
to mě pobavilo, resp. nemám do tohoto stavu občas daleko ![]()
Určitě ano, každé dítě je jiné. Já mám jednovaječná dvojčata, vzhledově úplně stejní, ale povahově každý jiný.
My se segrou taky jsme uplne jiny..ona byla zlobiva, vztekla, ale zaroven velmi chytra a inteligentni, ja byla hodna, ticha mamina sukne..cele detstvi v puberte se role trosku otocily ![]()
Mám dva kluky po dvou letech a jsou jak černá a bílá. Marně v nich už dva roky hledám nějaký společný rys a podobu aspoň v něčem. Odlišní jsou nejenom povahově, ale i vzhledem. Jeden hnědooký brunet, extrovert. Druhý modrooký blonďák, introvert. Jo, jsou oba kapánek živější a rozlítanější, takže ukočírovat je oba dohromady dá někdy zabrat, ale o to lépe se doplňují. Že bude každý jiný bylo vidět už hned po narození. Jsem zvědavá na budoucnost.
![]()
První dcera divoká, samostatná, nebojacna, druhá je tichá, a celkem plachá, obě jsou jinéi
Já mám prvního docela flegmouše, vždycky s ním bylo celkem snadný pořízení, dá se zvládnout, na durhou stranu je spíš introvert, před cizími do 4 let nepromluvil..je takovej klidnější. prostřední od roka do dvou vzteky mlátil hlavou do země, ještě nedávno si i na ulici z trucu lehl na zem, teď už si nelehne, ale jen si stoupne, a stojí, posléze za mnou letí s řevem, co je slyšet 2 kilometry daleko. s cizíma je celekm kamarád. Moje máma mu říká že je to suk, a je to docela výstižný, jak není po jeho, je scéna. nejmenší zatím těžko říct, pohybově je ze všech nejrychlejší, ale ne žádný extrém, začal lézt pár dní před 8m, oba starší začali pozdějc. donedávna byl flegmouš, ale teď má separačku, takže je dost mamánkovatej, jak mě nevidí, je zle ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.