Rozpaky z mateřství

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.07.15 11:26
Rozpaky z mateřství

Omlouvám se, že píšu anonymně, ale stydím se. Mám tříměsíční dceru. Dcera byla chtěné dítko, o to víc, když jsem před tím prodělala zamlklé těhotenství. Samo těhotenství celkem v pohodě, sice rizikové, ale žádné vážné komplikace. Porod náročný, dlouhý a nakonec zkončil vexem. Když mi malou přinesli na ošetřování, koukala jsem na ní skoro jako na cizího. Úplně ta láska hned nenaskočila. Dost jsem si to vyčítala. Je celkem ubrečené dítko, občas taky nevím co s ní. Do toho člověk nevyspalej, manžel v práci a já doma sama s malou. Už jsem jednou v záchvatu manželovi řekla, že co nám vlastně chybělo, když jsme byli jen dva. Je to hrozný, stydím se za to. Když vidím ty maminky, jak se nad dětma rozplývají, jak říkají, že to je to nej co je potkalo. Malou mám ráda, starám se o ní pečlivě, ale občas vzpomínám na ty časy před tím. Měla některá obdobné pocity a nebo jsem exot? Je to jen z vyčeprání? Změní se to časem? Jen mám prostě občas pocit, že ji nemiluji tak jak bych měla…

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.07.15 11:34

Ahoj, mela jsem to taky. A ještě horší, mala vůbec nechtěla sat, no to bylo silene, když si vzpomenu na co vse jsem tenkrát myslela, tak se stydím. Byla nemocna, pomohla ji az operace, pak bylo od těch 3 měsíců zase fajn. Pak okolo 6.mesice zase krize-zoubky. Ale asi od 9mesicd jsem si to začala uzivat, když začala lézt, zvatlat, apod. Chápu Te a exot nejsi :hug:

Katchi
Echt Kelišová 8924 příspěvků 04.07.15 11:34

Mela jsem to uplne stejne, tehotenstvi pohodove, ale vysneny prirozeny porod skoncil akutnim cisarem. Takze pak slusna depka, zadna materska laska nebyla, jen strach, vycitky a skoro deprese. Velka unava a spousta otazek. O dite jsem se samozrejme starala, jak nejlepe jsem umela, ale trvalo nam to dlouho, nez jsme se sehrali. Hormony rozjete naplno atd…
Za sebe radim vydrzet, casem se to bude srovnavat. Take doporucuju opravdu odpocivat, kdyz spi dite, ma spat i matka a pokud mas nekoho v rodine, kdo muze dite na chvili povozit, tak mu ho sver a venuj se sama sobe…

Zdenilda
Kecalka 282 příspěvků 04.07.15 11:37

To je normalni. U nekterych lidi nenaskoci hned ta ucebnicova laska, u me taky ne.Sice jsem dite mela rada a bala se o nej, ale ta neprekonatelna laska nikde.Ta mi naskocila az pozdeji, kdyz jsem uz vedela, jak o dite pecovat a zvykla jsem si na nej.Do te doby to byl skoro maly vetrelec.Po nejakych 4 mesicich jsem si to uz zacala vic uzivat a laska zacala silit.Ver mi, ze je muj prcek to nejcennější co v zivote mam a miluji ho nadevse.Ale mama s mimi si na sebe musi zvyknout. Hlavu vzhuru.Ono to prijde

achesa1
Zasloužilá kecalka 908 příspěvků 04.07.15 11:52

Podle mě láska k dítěti vzniká postupně s každým úsměvem, nemoci a prozitym dnem. Ja největší lásku cítím, když je dítě nemocný. Ale zacni žít, nesed doma. Výlety, cvičení mimin, kamarádky. Bude té to vic bavit a budete spokojený oba. Ja nasadila životní tempo a dítěti řekla, ať se přizpůsobí. Na režim jsem kaslala, protože to nesnáším. Funguje to. Mám vysmáty dítě :-)

Foxisssss
Ukecaná baba ;) 1053 příspěvků 04.07.15 12:14

Vubec si z toho nic nedelej, jsme jen mamy, ne dokonale bytosti! :) casto jsem potaji brecela a nadavala si, proc prave druhe dite, proc jsem se nechala uvrtat. To bylo do asi 3.mes,pak kolem puli roka to byly zuby, minuly mesic ji trapily vecerni vetry a na konci mesice ji bude rok a nastalo u ni obdobi vzteku, kdyz neni po jejim. :mrgreen:
Ale kdyz vecer obe holky spi, jdu se na ne podivat a vsechny negativni myslenky odleti. :*

MV313
Kecalka 327 příspěvků 04.07.15 13:17

Neboj, prijde to casem!
Ja jeste nejsem miminkovskej typ, takze si to uzivam az ted, kdyz jim jsou rok a dva.

eleny3
Kecalka 281 příspěvků 04.07.15 13:37

Nic si z toho nedelej. Me ta laska teda naskocila hned, ale uz 8 mesicu mam doma urvane a nespave dite. Nekdy si rikam za co jsem si to zaslouzila a jak by me bylo bez male. Ale parkrat se zasmeje a to spatny hned zapomenu. Ikdyz uz nevyspanim padam na pusu…

pampeliš
Kecalka 195 příspěvků 04.07.15 14:13

Též se přidávám k tomu, že to přijde ;) Sice jsem se do obou dětí zamilovala už na porodním sále, ale náročné první měsíce mě denně dost silně vyčerpávaly..U obou bolavá bříška, pláč, špatné spaní, únava, pak zuby, u 1.dcery hrůza od prvního do posledního, syn půl roku má teď bouličky a slušně křičí, to ho stále bolí bříško.. Doma nic neudělám, syn spí jen v nosítku, ale fakt je oba miluju, i když to na mě často padá. Do lásky se nenuť, taky jsme si zvykali děsně dlouho. Až se sžijete, bude líp, věř tomu!!! Hormony jsou vážně potvory :think:

algoritma
Zasloužilá kecalka 506 příspěvků 04.07.15 15:50

Ahoj, mám stejné pocity. Ikdyž je teď dětem už 11 měsíců, smějí se, přijdou se potulit atp., tak dost často vzpomínám, jaké to bylo, když jsme byli s manželem jen dva a nemuseli „nic řešit“. Navíc já se s těma našima dvojkama hůř někam dostávám, o nějakém plavání miminek apod. si bez pomoci můžu nechat jen zdát. Můj volný čas nastává po deváté večer, kdy občas vyrazím na nákup, včera jsem si třeba zajela s autem do myčky :lol: a byl to pro mě total relax. Prostě si najdi něco, co tě bude bavit i s miminkem. Taky vyhlížím, kdy bude už to „líp“, opravdu nejsi exot a myslím, že i ty vysmáté a rozplývající se maminky někdy dost mlží :hug:.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.15 09:15

Holky, děkuji velice za příspěvky. Moc jste mi pomohly!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.15 19:43

Já měla dost podobné pocity po porodu. Miminko jsme chtěli, těšila jsem se na něj. Porod proběhl bez problémů a když jsem pak držela syna v náruči na porodním sále, tak jsem na něj koukala jako na cizího a necítila jsem k němu nic. Doma jsem se o něj starala, jak nejlépe jsem mohla, ale pořád jsem tu mateřskou lásku necítila. To se ale začalo měnit někdy kolem 4. měsíce. Už jsem si byla jistější v péči o něj, měli jsme zaběhnutý nějaký režim, už jsem se docela orientovala v tom, co mu asi může chybět, když zrovna pláče. A od té doby jsem ho každým dnem zbožňovala víc a víc.
Měla jsem to štěstí, že v partě kamarádek jsem po porodu mohla svěřit své pocity a holky mě uklidnily, protože všechny měly zpočátku dost podobné pocity - před porodem velké těšení se a po porodu nic, prázdno.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.15 19:48
@achesa1 píše:
Podle mě láska k dítěti vzniká postupně s každým úsměvem, nemoci a prozitym dnem. Ja největší lásku cítím, když je dítě nemocný. Ale zacni žít, nesed doma. Výlety, cvičení mimin, kamarádky. Bude té to vic bavit a budete spokojený oba. Ja nasadila životní tempo a dítěti řekla, ať se přizpůsobí. Na režim jsem kaslala, protože to nesnáším. Funguje to. Mám vysmáty dítě :-)

Souhlasím - společné prožitky, výlety, cvičení - to mi hodně pomohlo, aby se ta mateřská láska začala rodit. Přicházela pomalu, ale o to jistěji. Zpočátku jsem byla na syna i naštvaná, že kvůli němu nemohu dělat to, co před porodem a tak jsem ho prostě do některých činností a aktivit zapojila a brala ho s sebou.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.15 22:55

Děkuji všem za příspěvky. Moc jste mi pomohly :kytka:!

Váš příspěvek
Reklama