Rozpaky z mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ahoj, mela jsem to taky. A ještě horší, mala vůbec nechtěla sat, no to bylo silene, když si vzpomenu na co vse jsem tenkrát myslela, tak se stydím. Byla nemocna, pomohla ji az operace, pak bylo od těch 3 měsíců zase fajn. Pak okolo 6.mesice zase krize-zoubky. Ale asi od 9mesicd jsem si to začala uzivat, když začala lézt, zvatlat, apod. Chápu Te a exot nejsi 
- Citovat
- Upravit
Mela jsem to uplne stejne, tehotenstvi pohodove, ale vysneny prirozeny porod skoncil akutnim cisarem. Takze pak slusna depka, zadna materska laska nebyla, jen strach, vycitky a skoro deprese. Velka unava a spousta otazek. O dite jsem se samozrejme starala, jak nejlepe jsem umela, ale trvalo nam to dlouho, nez jsme se sehrali. Hormony rozjete naplno atd…
Za sebe radim vydrzet, casem se to bude srovnavat. Take doporucuju opravdu odpocivat, kdyz spi dite, ma spat i matka a pokud mas nekoho v rodine, kdo muze dite na chvili povozit, tak mu ho sver a venuj se sama sobe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je normalni. U nekterych lidi nenaskoci hned ta ucebnicova laska, u me taky ne.Sice jsem dite mela rada a bala se o nej, ale ta neprekonatelna laska nikde.Ta mi naskocila az pozdeji, kdyz jsem uz vedela, jak o dite pecovat a zvykla jsem si na nej.Do te doby to byl skoro maly vetrelec.Po nejakych 4 mesicich jsem si to uz zacala vic uzivat a laska zacala silit.Ver mi, ze je muj prcek to nejcennější co v zivote mam a miluji ho nadevse.Ale mama s mimi si na sebe musi zvyknout. Hlavu vzhuru.Ono to prijde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě láska k dítěti vzniká postupně s každým úsměvem, nemoci a prozitym dnem. Ja největší lásku cítím, když je dítě nemocný. Ale zacni žít, nesed doma. Výlety, cvičení mimin, kamarádky. Bude té to vic bavit a budete spokojený oba. Ja nasadila životní tempo a dítěti řekla, ať se přizpůsobí. Na režim jsem kaslala, protože to nesnáším. Funguje to. Mám vysmáty dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vubec si z toho nic nedelej, jsme jen mamy, ne dokonale bytosti! casto jsem potaji brecela a nadavala si, proc prave druhe dite, proc jsem se nechala uvrtat. To bylo do asi 3.mes,pak kolem puli roka to byly zuby, minuly mesic ji trapily vecerni vetry a na konci mesice ji bude rok a nastalo u ni obdobi vzteku, kdyz neni po jejim. 
Ale kdyz vecer obe holky spi, jdu se na ne podivat a vsechny negativni myslenky odleti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neboj, prijde to casem!
Ja jeste nejsem miminkovskej typ, takze si to uzivam az ted, kdyz jim jsou rok a dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nic si z toho nedelej. Me ta laska teda naskocila hned, ale uz 8 mesicu mam doma urvane a nespave dite. Nekdy si rikam za co jsem si to zaslouzila a jak by me bylo bez male. Ale parkrat se zasmeje a to spatny hned zapomenu. Ikdyz uz nevyspanim padam na pusu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Též se přidávám k tomu, že to přijde 
Sice jsem se do obou dětí zamilovala už na porodním sále, ale náročné první měsíce mě denně dost silně vyčerpávaly..U obou bolavá bříška, pláč, špatné spaní, únava, pak zuby, u 1.dcery hrůza od prvního do posledního, syn půl roku má teď bouličky a slušně křičí, to ho stále bolí bříško.. Doma nic neudělám, syn spí jen v nosítku, ale fakt je oba miluju, i když to na mě často padá. Do lásky se nenuť, taky jsme si zvykali děsně dlouho. Až se sžijete, bude líp, věř tomu!!! Hormony jsou vážně potvory 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mám stejné pocity. Ikdyž je teď dětem už 11 měsíců, smějí se, přijdou se potulit atp., tak dost často vzpomínám, jaké to bylo, když jsme byli s manželem jen dva a nemuseli „nic řešit“. Navíc já se s těma našima dvojkama hůř někam dostávám, o nějakém plavání miminek apod. si bez pomoci můžu nechat jen zdát. Můj volný čas nastává po deváté večer, kdy občas vyrazím na nákup, včera jsem si třeba zajela s autem do myčky 
a byl to pro mě total relax. Prostě si najdi něco, co tě bude bavit i s miminkem. Taky vyhlížím, kdy bude už to „líp“, opravdu nejsi exot a myslím, že i ty vysmáté a rozplývající se maminky někdy dost mlží .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
!Další témata z kategorie
Omlouvám se, že píšu anonymně, ale stydím se. Mám tříměsíční dceru. Dcera byla chtěné dítko, o to víc, když jsem před tím prodělala zamlklé těhotenství. Samo těhotenství celkem v pohodě, sice rizikové, ale žádné vážné komplikace. Porod náročný, dlouhý a nakonec zkončil vexem. Když mi malou přinesli na ošetřování, koukala jsem na ní skoro jako na cizího. Úplně ta láska hned nenaskočila. Dost jsem si to vyčítala. Je celkem ubrečené dítko, občas taky nevím co s ní. Do toho člověk nevyspalej, manžel v práci a já doma sama s malou. Už jsem jednou v záchvatu manželovi řekla, že co nám vlastně chybělo, když jsme byli jen dva. Je to hrozný, stydím se za to. Když vidím ty maminky, jak se nad dětma rozplývají, jak říkají, že to je to nej co je potkalo. Malou mám ráda, starám se o ní pečlivě, ale občas vzpomínám na ty časy před tím. Měla některá obdobné pocity a nebo jsem exot? Je to jen z vyčeprání? Změní se to časem? Jen mám prostě občas pocit, že ji nemiluji tak jak bych měla…