Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Rozvod - jak to překonat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.7.26 20:03
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.26 21:58
Mně takto zničehonic " odešel po 14 letech.
Teď je to rok a půl a jsem v pohodě.
Ten první půl rok bylo peklo. A to se léčím s depresí a úzkostí. Je to ohrané ale pravdivé. Čas to vyléčí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.26 22:03
@Anonymní píše: Více
Mně taky všichni říkají, že má jinou, že takto chlapi neodchází. Na jednu si sice myslel, ale nejsou spolu. Za více než rok by se mi to asi doneslo, nežijeme ve velkém městě. A pamatuji si, jak mě vytáčelo, jak byli všichni chytří, ze někoho má. No chtěl, ale zřejmě to nevyšlo.
- Citovat
- Upravit
12.7.26 08:42
@pikola píše: Více
Potvrzuju, že takto to většinou je. Chtějí se vyvinit z rozbití rodiny a hodit to manželku, že to krachlo kvůli ní, protože je „prostě hrozná“. A časem vyplave na povrch, že od začátku v tom byla ženská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 08:51
@Anonymní píše: Více
Můj exmanžel měl telefony dva, jeden pro hloupou manželku, do kterého fakt nekoukal a druhý pro milenku, o které jsem nevěděla. A taky byl pracovně nesmírně vytížen, chudák. Nebuď naivní, že si nenajde čas. To na rodinu nikdy, na nevěru vždycky. Kdybych to nezažila…je to všechno jak přes kopírák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.26 10:02
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale jsou to důvěrné informace.
Naše manželství (cca 10-leté) mělo taky časté neshody, ale vyloženě jsme se nehádali. Muž byl ten typ, co když je naštvaný, neřekne nic, zarytě mlčí a čeká, až to tomu druhému dojde. Pak najednou z ničeho nic konec, odchod od rodiny (poměrně malých dětí - 1. stupeň). Nakonec z toho vylezla jiná žena. Nechci říct, že je to u vás totéž, ale tak mi to nějak sedí. Ale to je vlastě jedno. Důležitý je výsledek - chlap odchází ze tvého života.
Já až hledím, že mě to teda vůbec emočně nezasáhlo. Organizačně a finančně ano a to hodně (stěhování, nová práce, děti nové školy atd., mám je navíc ve výhradní péči), ale když jsem si uvědomila, že tenhle chlap byl schopen celou rodinu takhle najednou opustit, tak mi nějak nechybí. Možná to ještě přijde, ale pochybuju.
Co je super, tak si můžu organizovat věci po svém a nikdo mi do toho nekecá (teda krom dětí) 
Po letech jsem začala chodit cvičit. Vařím, co chci. Vlastně se mi dost ulevilo a věř mi, že tobě se uleví taky, jen to pocítíš s odstupem. Zjistila jsem, že teď teprve po mnoha letech začínám žít podle sebe. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc se přizpůsobuju.
Moc držím palce, ať si tím projdeš co možná nejklidněji. 
- Citovat
- Upravit
12.7.26 13:36
Já se nerozvedla, ale několik mých kamarádek a taky moje mamka, si jím prošly. Takže jsem to viděla poměrně z blízka. A všechny měly pocit, že to nepůjde překonat. Děsilo je, co bude potom - až budou najednou samy a život bude ležet na bedrech jen jim. Jestli to zvládnou, jestli je ještě někdo bude milovat, jak budou vypadat jejich dny, když teď budou žít jinak… A otázka „jak to mohl ze dne na den takhle zahodit?“ padala dost často. Po nějaké době už byly ochotné přiznat, že to ze dne na den nebylo. Že jen nechtěly vidět, že to nefunguje už docela dlouho a že ten konec byl vlastně logické vyústění. Jen ho zrovna nečekaly v tu chvíli, kdy přišel. Myslely, že to půjde táhnout dál, že když se to do teď nesesypalo, tak se to nesesype ani v budoucnu - i když to třeba bude táhlá mizérie. Tak to ale bude táhlá mizérie ještě roky… Všechny do jedné jsou dneska rády, že ten rozvod proběhl. Dokonce i moje máma, která tu mizérii táhla přes třicet let. Je z ní úplně jiný člověk. Sice to trvalo skoro tři roky, než se sebrala, ale nakonec to zvládla. Můžu říct, že si s tím poradila mnohem líp, než bych kdy čekala. Ona byla ten typ, co si bez pomoci druhého ani nenamačká pin do terminálu, aby mohla zaplatit nákup. A dneska? Už je za poslední rok poněkolikáté v zahraničí, kde sice nerozumí ani slovo, ale s přehledem si poradí - a ještě si to užívá… Takže když to zvládla ona a ještě jí to prospělo, tak to zvládnete i vy 
Je smutné, že něco, co člověk chtěl žít do smrti, končí. Ale v životě máte jenom jednu jistotu - a to sice tu, že bude stále docházet ke změně. Nakonec i smrt je jenom změna… Změně nemá cenu se bránit a bojovat s ní. To jen prodlužuje bolest. Je třeba přijmout, že se to stalo. Potom už vás to tak nějak samo povede správným směrem… Snažit se to překonat evokuje, že byste měla něco aktivně dělat. Ale ono to není třeba. Potřebujete si jen dovolit truchlit, dovolit si vlastní emoce. Když to neuděláte, zacyklíte se v myšlenkách a pak se od nich budete snažit utíkat k práci, novým koníčkům atd. a nebude schopná chvíli sedět v tichu a klidu - jenom sama se sebou. Když si dovolíte svoje emoce přiznat a prožít, tak se po nějaké době vnitřně uklidníte sama. Nepotlačované emoce ztratí sílu a opadne i potřeba pořád v hlavě točit myšlenky na to, co se pokazilo, co mohlo být jinak atd… Jedna věc opravdu skvěle pomáhá. A je to tanec. Spousta lidí se rozhodne prožívat emoce, ale vlastně je neprožívají - přemýšlí o nich. To ale není to samé. Emoce se prožívají na úrovní těla. Takže je ideální je vyjádřit tělem.
Shrnula bych to asi tímhle: buďte k sobě pravdivá - hlavně po emoční stránce. Tím nakonec překonáte všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.26 23:49
Děkuji všem za odpovědi…
Každopádně já sama už tomu nerozumím. Dnes jsem měla možnost si s ním „popovídat“. Vzhledem k tomu, že mě to úplně jedno nebylo, tak jsem se zeptala na důvod odchodu. Jiná žena to nebyla, nás vztah taky ne. Údajně se mnou chtěl být. Vesměs neřekl nic, že řekl, že mu vadily nějaké věci ( nesrovnané prádlo, čistá myčka jen na vyndání) jsem tak nějak nepochopila. Pokud vím, nebo jsem si doteď myslela, tak domácnost je společná.
Každopádně ač bych chtěla napsat něco, co by nějak pomohlo, nebo tak. Nemám co. Vesměs jsem hrozná, ale zároveň mu nic na mě nevadí. Žádný názor,… Prostě nic. Jedna věc byla, že dostatečně spolu nespime. Ano. Poslední dva tři týdny to bylo opravdu nic. Ale když mě urazil a choval se ke mě ně úplně příjemně( raději nebudu zmiňovat)…nevím. Zda předpokládal, že já za ním přijdu a bude to dobrý…
Nabídla jsem mu poslední řešení, zajít si na terapii. Ani nejde tak o mě, jak o něj. Vím, že píšete, ze mi bez něj bude lépe. Je mi bez něj občas lépe, ale pořád je to otec dítěte a já mám divný vnitřní hlas, že to nebude jen o mě. Pokud má jinou, tak to beru. Ale tvrdí, že ne. Že na to nemá a nechce. Potom už nevím. Do ničeho ho netlačím, snažím se najít ve všem kompromis…
Někdy bych chtěla být s věcmi a problémy vyřízená hned, jak to někdo má… Jenže já druhý den vychladnu…
- Citovat
- Upravit
13.7.26 01:15
@Anonymní píše: Více
No tak sorry, ale důvod odchodu - nevyskládaná myčka? Jako vážně? Tak se buď zapomněl o 2 staletí pozadu, nebo je retardovaný 🤷🏻♀️ A nebo třetí důvod, za který bych dala palec na pravé ruce, že někoho má. Tyhle nenormální důvody totiž vymýšlí hlavně nevěrníci. Řekl, kam odešel, kde pobývá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 07:19
“ nesrovnané prádlo, čistá myčka jen na vyndání”??? 
Jako vážně? A on jako nemá ruce, aby to udělal sám? Neumí se ozvat, že mu něco vadí? To je teda chlap snů, vlastně na baterky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 07:26
@Anonymní píše: Více
Hm, že mu vadily nějaké věci ( nesrovnané prádlo, čistá myčka jen na vyndání) jsem tak nějak nepochopila… Já se divím, že máš snahu se dopídit co a proč.
Zeptala ses ho, jak hodlá dál fungovat jako rodič? On se postavil do pozice utlačovanýho chudáka, a ty máš potřebu ho zachránit. Proč? Argumenty s prádlem a myčkou si může strčit za klobouk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 08:12
Neposkládané prádlo a myčka a 3 týdny méně sexu? Jako vážně?
Jako já chápu snahu zachraňovat, vlastně i třeba tu nevěru nepovažuji za nepřekonatelný problém, pokud není chronická a opakovaná, spíš se to řeší lépe než jiné věci.
Ale to, co ti říká, by mě asi přimělo přestat si ho vážit a to je narozdíl od jiných věcí konečná.
Vždyť je to úplně směšné. Připomíná mi to, jak před lety otec kamarádek do papírů na rozvod napsal, že se rozvádí z důvodu, že s ním žena nechce chodit do hospody (byla v intenzivní léčbě rakoviny).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.26 08:20
Zakladatelko, říct mi manžel, který doma v podstatě nic nedělá, že mu vadí nevyklizená myčka či neposkládané prádlo, jako důvod rozchodu, budu si myslet, že mi kecá a nechce mi říct zkutecny důvod.
Stejne jako ostatní v tom vidím bud jinou ženu (i když ty si to nepřipouštíš) nebo nějaké závažné onemocnění.
U nás jsem ja ta, která řekla, ze jdu do rozvodu, ze už dal tak žit nechci. A kdyz se manzel zeptal na důvod, rekla jsem mu to - jsem z toho jak vse táhnu unavena. Neříkám, ze během roku neudělal vubec nic, to bych mu křivdila, ale většina věci byla na mě a kdyz jsem si rekla o pomoc OD NĚHO, bud se me zeptal, zda si to neumim udělat sama nebo to delegoval na deti. Jakoukoliv kritiku jeho osoby (tj. kdyz jsem mu rekla, ze se mi nelíbí nějaké konkrétní chování) bral jako útok na sebe. Stejne mam pocit, že ty důvody PROČ nepobral. Sice od okamžiku, co jsem mu rekla, že chci rozvod, komunikace od něho zesílila o 200%, ale ja vnitřně jsem se uz odpojila.
Co tím vším chci řič? Ač se snažím s manželem o důvodech mého rozhodnuti mluvit, tak se musim hodně držet, abych se díky jeho schopnosti “argumentace” do toho nezamotala. Bohužel má manžel malinko manipulativní chování, které jsem už s nim několikrát řešila. A bohužel jsem tak nějak přišla na to, že v té velmi úzké rodině nechci přemýšlet (az tak nejak moc) nad tim, co druhému mohu a nemohu říct, aby mi to zpětně někdy v budoucnu “nevrátil” jako kudlu do zad.
Takže je potreba se zamyslet, jak jsi se chovala v průběhu. Protože kdyz mluvím s manželem, tak on nevidí, jak moc se snažil me změnit k obrazu svému. On vnímá jen to, ze se snažil nas zabezpečit, snažil se abych se mela po všech stránkách dobře ja i deti. Ale vubec nevnímá, ze na této cestě nejak zapomněl na to, ze ja mu neco rikam, ze na tu jeho snahu reaguji ne uplne pozitivně.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
@jita22 pokud bych něco takového dělala, tak očekávám, že mi to řekne. Nic podle mě nebylo, když nepočítám starost o dítě. Vždycky jsem se snažila domluvit se, udělat kompromis. Abych vyloženě se hnala, že ne, bude to podle mě, to ne. Nebo takhle- za sebe můžu říct, že si to nemyslím, ale pokud to tak viděl on…s tím neudělám nic, když se nechce domluvit a ani o ničem mluvit.