Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rvou se jako kone :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
26.11.09 21:55
Rvou se jako kone :-(
Ahoj holky,
mam dva kluky Kubika (3,5roku) a Mikyho (necele 2roky)a v soucasne dobe nejak nevim, jak dal s jejich vychovou ke spolecnemu ziti.
Prijde mi, ze strasne souperi o nasi pozornost. Kubik Mikyho organizuje (vicemene chce si s nim hrat), ale Mikymu se to nelibi (bere to jako omezovani), tak ho mlati zviratkama. Kubik breci, tak rikam: bran se! Jenze to nase telatko si to pochopi po svem a misto obrany voli postuchovani, brani mu veci, atd., na coz reaguje Miky jak? Spravne, opet utokem. Kuba se nemotorne pokusi o par facek, ale proti obratnemu Mikymu nema sanci, takze to zase schyta, zase jeci, schovava se za me. Uz fakt nevim, jak reagovat, pac mi prijde, ze rikam porad dokola: nech ho, nedelej aua-aua, nestrkej do nej, tytyty, atd. Vlastne ani uz nevim, kde je pravda a jak by bylo idealni je rozsoudit. Snazim se jim obema venovat, i kazdemu zvlast, ale jak Miky vidi, ze mam na kline Kubika, uz ho mydli hrochem. Kubik nereaguje na obracenou situaci tak bourlive, ale vymysli si duvod, proc knourat – napr. nemuze najit entelodonta. Nejlip mi prijde, ze se jejich putky vyresi, kdyz kapituluju, rikam jim, ze tam nejsem a at se domluvi sami. Chvili si oba porvou a pak je docasne klid. Nejhorsi je to pred obedem a k veceru. To jsou uz jak kone. Uz nevim jak dal, mam pocit, ze pak akorat cely den jecim, ackoli se snazim kontrolovat a nezvedat hlas zbytecne, a jejich pocit musi zakonite byt, ze je nemam rada. Kdyz Miky spi a ja si hraju s Kubikem na obchod, nebo kdyz je Kubca ve skolce a hospodarime s Mikym, tak je to pohoda a jsou hodni az ukazkovi. Ale jak se objevi konkurence, tak hruza. Mikysek vidi bohuzel tu konkurenci i ve vsech ostatnich (moje mama, deti kamaradu, atd.), takze pak fakt nikomu nevysvetlim, ze je normalne hodny, nikoho netriska gepardem a ze se snazim, aby to ostatnim nedelal. Skoro se s nim stydim nekam chodit, pac ho pak porad okrikuju a mydlim pres pacinku. Zato Kubik si spolecnost deti hodne uziva a zejmena ty male, kterym neco ukazuje, poucuje je a pomaha jim, ho zboznuji. Chjo, jsem z toho vseho nejak unavena a nevim, jak na ne a jak dal. Chtela bych verit, ze je to jen obdobi a ze se to srovna, ale nejak v to ztracim viru, zvlast takhle k veceru, kdyz uz jsem hotova.
Prosim hlavne o zkusenost maminek s vetsimi detmi, ktere podobnou situaci prozily. Nestojim o „univerzalni“ rady a rady typu „ja to sice neznam, ale myslim si…“. Jde mi o praktickou zkusenost, co v takovehle situaci muze byt ucinne a co na ty raubire plati. A nebo jestli se mam pripravit na to, ze mam doma dve nesmiritelne osobnosti, ktere si budou konkurovat uz porad…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.11.09 22:32
Bude hůř 
Ale ne, neboj, to je jen moje oblíbená věta Naše holky se taky rvou, ale současně se mají rády a jsou parťačky. Jen chvilinku počkej až Miky povyroste, bude pak rovnocenější a využitelnější pro společné hry - u nás se to zlomilo tak ve třech, třech a půl Pepinky? Prostě holky si začaly hrát spolu, ne vedle sebe. Ale máš slyšet ten jekot, když zrovna probíhá nějaký spor - do toho jim škodí Eli, ona je kvalitní záškvara 
Těším se až i ta trochu povyroste, pak budou tři, budou vytvářet různé koalice dvě proti jedné… Mám dojem, že máme příštích dvacet let o zábavu postaráno… 
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.09 23:25
Ehm
Co dodat k Lesinině pojetí-NIC,NEŘEKLA BYCH TO LÍP!!
Snad jediné-NEVĚŠ HLAVU -ZA TAKOVÝCH 20, 30 LET SE TI TO BUDE ZDÁT JAKO NAPROSTÁ UTOPIE 
…
Do té doby se obrn, zavři za sebou dveře a----VIZ VÝŠE TVŮJ POSTŘEH O ‚NECHÁNÍ JE NAPOSPAS SOBĚ SAMÝM‘
Držím co mám,ať rychle přijdeš na to,že oni dva si to vyřeší také 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 08:17
Naši kluci se taky neustále handrkují, ale s tím rozdílem, že starší stále poučuje, otravuje mladšího - bere mu hračky atd., a mladší se neumí bránit, takže jen kouká, případně začne ječák. Taky se snažím nezasahovat, ale přijde mi, že to nejde. Sedí spolu třeba ve vaně, jdu pryč a slyším ječení, jdu tam a řeknu, že jestli budou ječet, jdou z vody. Slíbí, že se zklidní, odcházím - ale jen za roh a hned slyším jak starší opět něco rve z ruky mladšímu - a co ten chudák? No samozřejmě začne opět ječet, protože nezná jinou obranu. U nás nejlíp zabírá oba je nějak zaměstnat, nebo aspoň staršího, poněvadž on je provokátorem všech tahanic. No tak to jsem moc neporadila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 09:51
jejda to sem ale fakt nezakládala já 
U nás se to vyhrotilo v sobotu kdy Honza schodil Toma ze skluzavky(máme docela velkou…) a mi pak pondělí strávili s Tomem na chíře a do teď púajdá(naštěstí jen pajdá..) Rvou se sotva ráno otevřou oči a končí se zhasnutím světla… Nikdy bych nevěřila, že se s každou hračkou co mají doma dá bojovat a válčit??? Někdy mám pocit že i plastová ovečka má u nás vzteklinu a kouše 
Radu nemám, jsem zoufalá a unavená a nedělám si iluze že se to na jaře nějak zlepší, tudíš si asi hrábnu na ještě větší dno než teď…
Ale hlavně aby byli zdraví a a táta se nám každý den v pořádku vrátil s práce. Nic jiného si posledních pár dní nepřeju…asi jsem na tom internetu nějak moc často 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 10:06
lacenka píše:
Ale hlavně aby byli zdraví a a táta se nám každý den v pořádku vrátil s práce. Nic jiného si posledních pár dní nepřeju…asi jsem na tom internetu nějak moc často
Tak v tomto přání ti rozumím, taky ho mám. Ať se klidně rvou, ať klidně šílím, ale ať jsou všichni moji blízcí zdraví a živí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 10:38
Naše děti se taky pořád perou a pošťuchujou. Hlavně Agátka, tak Tobínovi nedá pokoj. Pořád na sebe upozorňuje a žárlí na něj, jak ho vezmu na klín nebo se mu víc věnuju. Jí se snažím taky věnovat co nejvíc, ale to zas přijde malej a začne se mazlit a pusinkovat…Jak holky psaly, většinou je nechám, aby si spory řešili sami, i když je to provázeno věčným jekotem mladého pána. Jak neumí mluvit, tak se holt snaží vyjádřit jinak. Na druhou stranu se zas někdy paktujou proti mně.....
Takže moje rada je: dokud to jde, nechat je řešit si spory sami, nestat se „rukojmím“ jednoho nebo druhého a vydržet. A neboj, taky mám pocit, že na ně jenom ječim a zakazuju, přikazuju, kárám a zlobim se s nima. Až je mi to pak kolikrát líto, nevím si rady a večer brečim do polštáře.
A holky, máte pravdu, nejdůležitější je, aby všichni blízcí a milovaní byli zdraví a živí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 10:50
)
u nás to bylo a v jisté míře je i doteď - ale výrazně se to zlepšílo tak před 2 měsíci (to bylo staršímu 4,5 a mladšímu 2 a 3/4 roku)
konečně po neustálých bojích začli spolupracovat, spiklenecky šeptat, půl hodiny si hrát bez rvaček a hádek (ted už dokonce hodinu:o))))
čím víc toho ten mladší umí, tím je to lepší - a nejlepší je když jsem s nimi jen já sama:o)))
Takže ještě chvilku vydrž určitě se to zlepší - ale že by to přestalo úplně to ne - to snad ani u tohoto věkového rozdílu nejde:o)))
a hlavně nezapomenout že sourozenectví dává dětem možnost vyzkoušet si hranice jednání
- proto se v podstatě neustále pošťuchují
a my musíme vydržet
Markéta a spol
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 14:31
Ahoja,
tak já taky napíšu svojí zkušenost. U nás je otloukánek a fňukna ten starší, mladší klidně jednu dobře mířenou (naštěstí většinou do zad nabo přes ruku) plácne.
Jinak se naštěstí moc nebijou, i když poslední dobou… Oni si spíš nadávají: „Ondra je zadek“, „Néééééé“, „Ty jsi zadek“ No a až to Ondra nevydrží a místo slov prostě buchne Matese do zad a ten spustí šílenej ječák „Onýsek mě bouchnul, bůůůůů“. No taky je občas veselo. Řešení: Někdy to jde, někdy ne. Nedávno se děsně hádali o autíčko, až to vyřešila minutka, kterou jsem vždycky po půl hodině nastavila a museli si ho v tu dobu předávat. Celkem jsem byla překvapená, že i mladší to pochopil a autíčko bez problémů odevzdal. Ale zas pak fur otravoval, kdy už to bude pípat
No jinak hádky a řev ve vaně - okamžitě klid, nebo jdete ven - zabírá tak na minutu, takže jdou ven a je to. Mladší to většinou přijme, starší obulí, ale tam pomáhá zavřít za dveře do pokojíčku a je rychle klid. Tohle se naštěstí osvědčilo.
Nebo když jdeme ven, jeden chce jít přízemkem, jeden suterénem a zase řev. Snažím se prostě o kompromis, stanovím a hotovo. jednou tudy, jednou tudy a ticho!
Ale nejhorší je, že chtějí být oba první - "Já chci zazvonit / přivolat výtah / pohladit kočičku / dostat pití… první!!!! Tam už je to potíž, ale někdy si poradí i sami. Když otevře dveře první Mates, tak je Ondra zase zabouchne, aby si je mohl taky otevřít a je klid
Prostě moje rada je taková, že je dobré nastavit pravidla, případně jim navrhnout možnosti a v nejhorším je hodit za dveře a jít si dát kafe, protože nic lepšího v dané situaci udělat nejde 
M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.09 13:13
Ahojky,
doporučuji knihu Sourozenci bez rivality od Adele Faber, Elaine Mazlish (bývá i v knihovnách).
Najdeš tam spoustu příkladů, jak zvládout krizovky apod.. Jak podpořit to, aby se sourozenci brali a ne začali nesnášet apod.. Velmi čtivé… stojí to za to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.09 21:46
Ahoj holky,
uz dlouho si rikam, ze Vam napisu, jak jste mi pomohly a jak se u nas situace dal vyviji.
V prvni rade musim rict, ze mi hrozne pomohlo diky Vam si uvedomit, ze se nesmim stat rukojimim ani jednoho z nich. Nestavet se na stranu ani jednoho, nesnazit se o „objektivni“ reseni, pokud se skutecne nedeje zjevna krivda.
V druhe rade hodne pomaha situaci nechat, at si ji vyresi. Pokousou se, postrkaji, porvou si, ale za chvilku to maji vyresene. A pak znova Pokud se hadaji o konkretni vec a nejsou se schopni domluvit na „chvili ja, chvili ty“, tak ji zabavim a maji po ptakach. Doma je nechavam, at si spory resi spolu a svym zpusobem, a na verejnosti mi nezbyva, nez jim obcas narezat. Pristupuju k tomu ale jen, kdyz je ohrozen cizi majetek (hrozi, ze neco pri sarvatkach rozbijou, zdemoluji, atd.). Kdyz hrozi jen to, ze se na me lidi koukaji skrz prsty, tak to ignoruju. V tehle souvislosti me napada dnesni prihoda: jeli jsme autem z nakupu a oni se zacali rvat. V ramci moznosti dvou autosedacek na jine strane zadniho sedadla. Kriceli, tahali se za bundy, pretahovali se. Nepomahalo moje varovani, kriceni i naslepo posilane pohlavky. Tak jsem jim rekla, ze jestli toho nenechaji, tak jak zastavime, tak jim narezu. Nepomohlo to, takze jak jsme zajeli do garaze, vyndala jsem je z auta (Miky byl napul vylezly z pasu) a oba dostali na zadek. Coz je paradoxne spojilo.
Pak musim konstatovat, ze jsou dny a DNY. Nekdy jdou po sobe vic, nekdy jsou schopni spoluprace. Hodne to taky zalezi na tom, v jakem psychickem stavu jsem ja a jak moc je „resim“. A taky jak moc maji postarano o zabavu - jak maji doma prostoje pred prochazkou nebo kolem jidla, tak to jsou na zabiti.
V neposledni rade dekuju za utechu, ze by se mnohe mohlo zlepsit, az Mikysek poporoste. Budu doufat…
A taky moc dekuji Efine, knizku uz jsem si rezervovala v knihovne. Snad mi taky pomuze neztracet nervy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
