Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevidím v tom problém, že učíš holku samostatnosti. Že se umí i sama zabavit a hrát si. Jen je škoda, že nemá/ nemůže mít parťáka k sobě.
Tak to se s naší nedá srovnávat, asi to ani rozebírat nebudu
a ani 11letý kluk tohle nezvládá
ne, že bychom se nesnažili ![]()
Mně to přijde fajn a vůbec ne na škodu, však se vám to zúročí a budeš ráda, že máš schopný dítě. Jediný co mě zarazilo je to kapesné, ale to je naprosto vaše věc. Já jsem dětem pravidelné kapesné v tomhle věku nedávala, přišlo mi to úplně zbytečné. Ale nesoudim, zda je můj/tvůj přístup lepší, to je opravdu na každém nastavení v rodině.
Ono to přichází samo, děti postupně k samostatností dojdou, člověk přece na tom dítěti instinktivně pozná co ano, co ne…
Myslím, že se zbytečně upínas na to, že je tvé dítě ve 4,5 mentálně jako školák…
Něj ji žít a zbytečně ji neber to bezstarostné dětství. Dítě sice může být v některých oblastech vyspělejší, ale na druhou stranu je to pořád dítě…
Zuby třeba synovi docistiju ještě teď v devíti…
Nepřijde mi, že by v něčem byla nějak extra oproti vrstevníkům…
@Kelsey píše:
Nevidím v tom problém, že učíš holku samostatnosti. Že se umí i sama zabavit a hrát si. Jen je škoda, že nemá/ nemůže mít parťáka k sobě.
Ani nevíš jak moc je to pro mě smutné téma… ale už nemám sílu po 5 potratech navíc už mi je 39.. takže není naděje do budoucna.. musel by se stát zázrak… teď.. ![]()
@Margery píše:
Tak to se s naší nedá srovnávat, asi to ani rozebírat nebudua ani 11letý kluk tohle nezvládá
ne, že bychom se nesnažili
To je úplně jiný příběh… mně spíš šlo o to že v poslední době chytám pocit jestli to není až trochu studený odchov z mé strany.. prostě jeslti nejsem až moc drsná někdy… nebo já nevím jak to vyjádřit.. nebo nezodpovědná…
Už mám větší děti. Tak je to jiné. Šikovní, samostatní jsou všichni a průběžně se něco přidává. Nejmladší se i cítil, že v pololetí přestal chodit do družiny, že chce domů za psem, ať má víc času na něj. Družina ho zdržovala. Od dneška je právě tohle nejmladší dítě nemocné. Má 10 let. Říkala jsem paní doktorce na pohotovosti, že od školky nebyl nemocný. Max. nějaké drobné virózy a bez zásahu lékařky. Má druhé ATB v životě a ty první měl hned po porodu a po dobu šestinedělí, že tehdy měl nějaké potíže po porodu. Taťka ve středu ráno odjíždí do práce. Kluk bude sám doma. Má být doma do dobrání ATB. Takže 10 dní. Pak se uvidí po kontrole u dětské. Chodím domů v poledne na oběd. Takže nastavíme léky, aby to vycházelo, když přijdu na oběd. Až bude moc polykat, tak mu zrovna ohřeji oběd a dostane léky. Kdyby se něco dělo, tak zavolá a doběhnu. Jsem v práci přes cestu od domu. Takhle sám teda marodit bude prvně. Když ve škole zatím nemocný nebyl. Ale doma zůstávat. To je zvyklý.
Příspěvek upraven 30.04.23 v 11:33
@bjetuschka píše:
Mně to přijde fajn a vůbec ne na škodu, však se vám to zúročí a budeš ráda, že máš schopný dítě. Jediný co mě zarazilo je to kapesné, ale to je naprosto vaše věc. Já jsem dětem pravidelné kapesné v tomhle věku nedávala, přišlo mi to úplně zbytečné. Ale nesoudim, zda je můj/tvůj přístup lepší, to je opravdu na každém nastavení v rodině.
Já to beru tak že je to i určitá forma spoření pro to dítě… za rok když nebude utrácet se jí tam uloží přes 2 tis.. za 3 roky už bude v první třídě a třeba bude chtít nějakou blbost dražší kterou já ji odmítnu koupit. Tak bude moct využít své finance.
Taky vedem děti k samostatnosti, máme to dost podobne, s tím rozdílem, že oni sice všechno umí sami, ale máloco sami od sebe fakt udělají. Nejstarší s radostí a dobrovolně nachysta večeři cele rodině, ale ten bordel, co po něm zůstane… když neřeknu, neuklidi. Sami si nachystaji oblečení, ale ve skříni to pak vypadá jak po výbuchu. Teď si sami hrají na zahradě, radši se tam dívat nepůjdu, je tam podezřelý ticho.. my bojujeme s úklidem, pořádkem. Se samostatnosti ne. A kapesní teda nemají, na to mají času dost. Podle mě dítě ve 4 letech moc nemůže chápat hodnotu peněz. My teď učíme finanční gramotnost nejstaršího osmiletého a zatím to teda není žádná sláva. Peníze mají, od babiček, drobaky… ale jejich použití musí s námi konzultovat.
Na to se neda odpovedet, co je ok a co ne, ty znas sve dite nejlip a vis jak funguje. jen si myslim ze v tom veku by mel byt vetsi dohled, zvlast na tak velkem pozemku. u nas je to jinak, jednak je dite chlapecek a ma diky velice tezkemu startu do zivota urcita omezeni. a diky velkemu strachu a stresu jsme vsichni v nejblizsi rodine protektivni a uzkostlivi. i kdyz se snazime nebyt. na zahrade nikdy neni sam, jednak chlapecek a co krok to napad, nekryty bazen a v neposledni rade to, ze on nechce byt sam, potrebuje sdilet.
@Anais Brno píše:
Ono to přichází samo, děti postupně k samostatností dojdou, člověk přece na tom dítěti instinktivně pozná co ano, co ne…
Myslím, že se zbytečně upínas na to, že je tvé dítě ve 4,5 mentálně jako školák…
Něj ji žít a zbytečně ji neber to bezstarostné dětství. Dítě sice může být v některých oblastech vyspělejší, ale na druhou stranu je to pořád dítě…
Zuby třeba synovi docistiju ještě teď v devíti…
Nepřijde mi, že by v něčem byla nějak extra oproti vrstevníkům…
Tak já jsem tu nechtěla psát v čem všem je napřed, takže jsem to tu ani rozhodně vše nevypisovala. Šlo mi o to jino uvěc a to jak velkou míru zodpovědnosti na tom dítěti nechat co je ještě pro někoho OK a co už ne,.
Dcera v tomhle věku na tom byla velmi podobně, jen s botami neměla problém, ale zase si sama nic nekupovala, ale jen proto, že byla stydlivá, což je její problém i ve vyšším věku. Hrála si někdy sama, někdy s námi, ale jednak proto, že nás to s ní bavilo a pak, že mi přišlo, že se nějakou občasnou řízenou činností rozvíjí zase trochu jiným směrem. Na zahradě se dokázala zabavit sama, zajímaly jí kytky, brouci, ale asi bych jí nenechala samotnou na tak velkém pozemku, ne, že by někam utekla, nebo dělala něco nepatřičného, spíš kvůli mému pocitu, že jsem na ní chtěla dohlídnout, některé nástrahy jsou prostě i na větší dítě problematické.
@Gracelynx píše:
Na to se neda odpovedet, co je ok a co ne, ty znas sve dite nejlip a vis jak funguje. jen si myslim ze v tom veku by mel byt vetsi dohled, zvlast na tak velkem pozemku. u nas je to jinak, jednak je dite chlapecek a ma diky velice tezkemu startu do zivota urcita omezeni. a diky velkemu strachu a stresu jsme vsichni v nejblizsi rodine protektivni a uzkostlivi. i kdyz se snazime nebyt. na zahrade nikdy neni sam, jednak chlapecek a co krok to napad, nekryty bazen a v neposledni rade to, ze on nechce byt sam, potrebuje sdilet.
O tom nechávání na pozemku mi jde především… právě z toho nemám úplně dobrej pocit… je schopná lézt na stromy je shcopná zkoušet z jak vysoké výšky dokáže skočit… je tedy na sebe dost opatrná aALE. Navíc si dokáže otevřít vrata do sadu.. nedosáhne na ně ale najde si klacek nebo tyč a odendá si klackem tu šprusli nahoře. Takže se odstane do sadů a aa vedle sadu jsou sousedi s otevřenou zahradou a super prolejzacím bunkrem… takže by ji mohlo přijít fajn si tam hrát. Což nevím zda by sousedi ocenili. Taky má tendenci se kamarádit se všemi sousedy takže by klidně mohla skončit u někoho doma na horkém čaji a sušenkách. Nedokáže posoudit míru otravování a nemá problém požádat o cokoliv. Toho se taky obávám aby neotravovala sousedy.
@ludmilaadamkova píše:
Tak já jsem tu nechtěla psát v čem všem je napřed, takže jsem to tu ani rozhodně vše nevypisovala. Šlo mi o to jino uvěc a to jak velkou míru zodpovědnosti na tom dítěti nechat co je ještě pro někoho OK a co už ne,.
To poznáš na dítěti… kapesné mi třeba v těch 4,5 přijde blbost, jak píšou holky, nechápe hodnotu peněz.
S babickama jsme v tomhle věku měli dohodu, že max dostane 100, 50 Kč…
Kapesné začal dostávat jako školák…
Za mě to zbytečně hrotis.
Pro jedno dítě je Ok si ve dvou samo ostříhat nehty, vzít si do ruky klasický nůž a krájet, druhé by si amputovalo ruce…
Můj syn je třeba šikovný, manuálně zručný, vše dělá s námi, ale není to cíl, ale něco co sám chce…
Já se neřídím okolím, ale dítětem..
Zakládám toto téma protože mě zajímá jak to má kdo jinde a zda nejsem až moc free… nebo zase až moc drsná.
Mám dítě 4,5 roku ale mentálně tedy asi spíše ve věku předškoláka až první třídy. (potvrzeno při testech nadání v 4 letech)
Ráno nechávám dítě samo obléknout bez jakékoliv asistence vybere si ponožky, kalhotky, triko, sbalí si plyšáka do batůžku, sbalí si láhev s pitím. Nechávám to tedy celkem dost na ni. Když si pití zapomene nepřipomenu ji to (ono to nevadí ve školce má kelímek) ale od té doby co si ho několikrát zapomněla tak už se jí to nestává. To samé plyšák.
S čím měla donedávna velký problém byly boty (asi vlivem zkřížené lateterity dominanntí levá roku a dominantní pravá noha si boty zásadně oblékala obráceně) To jsem ji tedy opravovala případně asistovala) ale vůbec se to nelepšilo.. ba mi přišlo že spíše horšilo. o tak jsem šla cestou opětovného vymáchání v tom a jelikož ji bolela noha tak si na to během týden přišla sama a už si boty obléká správně… respektive někdy oblékne špatně ale hned si to uvědomí a upraví. Zase ale.. možná dle některých jsem na ni byla drsná.
Jdu tedy cestou vlastní zkušenosti dítěte přebírání odpovědnosti a pokud udělá chybu je v tom vykoupaná.
Nechvám ji hrát si samotnou na našem pozemku bez většího dohledu. Pozemek je cca 3000 m čtverečných plus sady. Má toho tu ke zkoumání dost. Stímhle sama v sobě ještě bojuju zda je to OK?Zda to není nezodpovědné. Většinou tedy někde na pozemku bývá muž… třeba jako teď ale přímý dohled nemá.
Od chvíle kdy je dcera schopná si s peněz jen nehrát a nehází je například za gauč či po nich nekreslí nebo nevystřihuje má pokladničku a vlastní peněženku. Pokud jdeme někam na výlet dostává svou peněženku se svými penězmi a za sladkosti a drobné nesmysly si platí sama i si je sama kupuje. Peníze dostává pravidelně 50 kč týdně. Plus odměny za výjimečné počiny jako úklid pokojíčku (bez připomenutí a buzerace) pomoc při uklidu (na její popud) atd.
Koupe se ssama, zuby si čistí sama - dohlížím na to aby to bylo dostatečně dlouhou dobu. To ještě neodhadne. Češe se sama, sponky také sama, culík si ješčtě neudělá. Mašličku zvládá od 4 let.
Od toho 4 roku m ipřijde že dělá obrovské pokroky v praktickém životě což je určitě normálním ale trochu bobjuju sama se sebou jak velkou míru mám nechat ji zda nebýt více protektivní rodič
Jak velkou mírou děti ochranujete a jakou jdete cestou co se výchovy a přenechání odpovědnosti týče. Jak velkou necháváte dětem samostatnost a volnost?