Jak jste zvládaly šestinedělí. Jsem na to sama

19.11.19 09:02

samota šestinedělí

Ahoj maminky co jste byly na šestinedělí samy. Jak jste to zvládaly? Přijde mi, že se s tím strašně peru. Snažím se odpočívat, mít nějakou aktivitu, ale pak přijde ráno a večer a já mám šílenou depku. Potácím se mezi pláčem, zvracením a bezmocí, kor když mímo pláče. Kdy to přejde? Jak jste si s tím poradily?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10111
19.11.19 09:13

@LucieLesni máš na mysli šestinedělí jako oddělení v nemocnici, nebo to, že jsi po návratu doma sama? Kde je otec dítěte, rodiče?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.11.19 09:16

@Aduš8 Rodiče jsou na druhé straně republiky a tatínek v práci, vrací se vždycky v pátek a v neděli večer odjíždí. Takže jsem doma sama. malé je 14 dní

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10111
19.11.19 09:21

@LucieLesni ja to měla obráceně, prvních čtrnáct dní byl manžel doma. A musím říct, že jsem se strašně těšila, až půjde do práce a konečně jsem si zavedla vlastní režim. Ale manžel se každý večer vracel domů. Chápu, že je ti v tomhle období ještě víc smutno, hormony pracují na plné obrátky. Dcerka je ještě maličká, neboj, všechno si to sedne. Klidně si pobreč a vypusť emoce, je to lepší, než to v sobě dusit. Nemáš v okolí kamarádky, nebo někoho, s kým by ses občas sešla? Pokud se cítíš psychicky tak špatně, že zvracíš, zkus se zmínit svému doktorovi. Může to být také poporodní deprese a tu bys neměla brát na lehkou váhu. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3868
19.11.19 09:21

Šestinedělí umí být i hodně náročné. Zkus si pročíst článek o šestinedělí od Anny Kohoutové - http://annakohutova.cz/…sestinedeli/ možná tam najdeš pár tipů, jak si šestinedělí ulehčit. A pokud nemáš kolem sebe podporu rodiny - nějaké kamarádky, které bys mohla poprosit o pomoc anebo jen sdílení pocitů v okolí nemáš. V některých městech jsou už také komunity žen, které si v šestinedělí vzájemně vypomáhají - zkus popátrat, jestli něco podobného není i u vás.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1134
19.11.19 10:32

Pro mě bylo šestinedělí hrozné. Opravdu. Hormony se mnou mlátily ode zdi ke zdi, šílené období to bylo.
Je toho na tělo a mysl strašně hodně. Od porodu si člověk pořádně neodpočine, jede 24/7, občas nonstop. Když jsou děti malé tak je to o to horší, že se jede pořád dokola ten samý kolotoč: přebalit, nakrmit, uspat. Přebalit, nakrmit, uspat. Nevyspání, vyčerpání. Do toho dítě občas řve. Může být problém s kojením. Ženská si nestihne zajít dát ani sprchu, natož se v klidu vyvenčit na záchodě… Ono to chvíli trvá, než si to všechno sedne a tak nějak spraví. U někoho se může rozjet poporodní deprese, u někoho zase laktační psychóza - a to opravdu není sranda a je třeba s tím něco dělat.
Ale jinak vydrž, bude líp. Zkus si najít nějakou kamarádku která je na tom podobně a nebo někoho komu se můžeš vypovídat nehledě na denní dobu. Strašně to pomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.11.19 11:34

@LilyJane Naštěstí manžel volá třikrát denně, tak aspoň nějaká útěcha. Snažím se něco dělat. Díky :-) Jsem ráda, že i tady najdu podporu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lynx.lynx
19.11.19 17:43

Já na to byla sama. Bála jsem se toho. Neměla jsem rodinu, chlap od rána do pozdě v noci v práci. Ale! Šestinedělí jsem teda měla na obláčku lásky a rozhodně to bylo na dlouhou dobu poslední klidný období s brečela jsem jenom láskou :lol: jak jsem to udělala? Téměř stále jsem byla s dcerou. Ležela jsem, koukala na filmy a malou jsem měla na hrudi a spinkala, když jsem musela uvařit šla do šátku, na procházku šla do šátku. Snažila jsem se hodně jíst a hodně pít a spát. Jedla jsem snad 10 jogurtů denně, měla jsem na ně chuť. A to jsem měla i takovej mastitis že jsem jen ležela v posteli a klepala se v agónii. No nic, malá byla v posteli se mnou, bylo jí asi 5 měsíců. Myslim si že ženská v šestinedělí fakt nemusí vytírat, mít 3× denně nádobí a prádlo vypere pračka. Na malou jsem furt “sama” a teda teď v jejích 18m je to teda podstatně náročnější :lol: a bojim se jak to dám až půjdu do práce protože se musíme spolehnout víceménně jen na sebe s dcerou.

  • Citovat
  • Nahlásit
552
19.11.19 20:57

@LucieLesni já v šestinedělí sama nebyla, ale i tak to pro mě byla ohavnost největšího kalibru, teď prohlašuju, že už se nebojím pekla, protože jsem přežila šestinedělí, takže Tě obdivuju, že to zvládáš sama :potlesk: a můžu Tě uklidnit, že všechny ty hrozný pocity jsou způsobený hormonama, hned jak skončí šestinedělí bude to úplně o něčem jiném, zase budeš mít pocit, že jsi to Ty a máš to více pod kontrolou. Já teď končím druhé šestinedělí, to už bylo o poznání lepší jak to první, ale i tak už žádné další nechci :mrgreen: :cert:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20.11.19 10:36

Já sice sama nejsem, ale první den, co jsem si mimčo přivezla domů z porodnice, šel partner do práce, takže jsem zůstala uplně sama :oops: bylo to hrozný, myslela jsem, že mám asi poporodní depresi, protože mi bylo strašně, nic nebylo takový, jako předtim, najednou se událo tolik změn, obrátil se mi celej život a já si s ničím nevěděla rady :nevim: malej pořád plakal, nechtěl jíst, vyváděl a já už jsem byla se silama v koncích :( plakala jsem, plakala a plakala :zed: myslela jsem si, že jsem špatná matka a přemýšlela jsem nad tim, jak ostatní můžou mít tolik dětí :D hodně mi pak pomohla mamka, která přijela a tak nějak jsme všechno dali dokupy :) každý další den to bylo lepší a lepší :) postupně jsem si na všechno to nové zvykala a pak už mi to ani nepřišlo, že bych něco nezvládla :P samozřejmě, že občas jsem taky v úzkých, když malej hodně pláče a nejde utišit, kord v noci, ale vždycky to přejde a je zase líp :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat