Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj maminky co jste byly na šestinedělí samy. Jak jste to zvládaly? Přijde mi, že se s tím strašně peru. Snažím se odpočívat, mít nějakou aktivitu, ale pak přijde ráno a večer a já mám šílenou depku. Potácím se mezi pláčem, zvracením a bezmocí, kor když mímo pláče. Kdy to přejde? Jak jste si s tím poradily?
@LucieLesni máš na mysli šestinedělí jako oddělení v nemocnici, nebo to, že jsi po návratu doma sama? Kde je otec dítěte, rodiče?
@Aduš8 Rodiče jsou na druhé straně republiky a tatínek v práci, vrací se vždycky v pátek a v neděli večer odjíždí. Takže jsem doma sama. malé je 14 dní
@LucieLesni ja to měla obráceně, prvních čtrnáct dní byl manžel doma. A musím říct, že jsem se strašně těšila, až půjde do práce a konečně jsem si zavedla vlastní režim. Ale manžel se každý večer vracel domů. Chápu, že je ti v tomhle období ještě víc smutno, hormony pracují na plné obrátky. Dcerka je ještě maličká, neboj, všechno si to sedne. Klidně si pobreč a vypusť emoce, je to lepší, než to v sobě dusit. Nemáš v okolí kamarádky, nebo někoho, s kým by ses občas sešla? Pokud se cítíš psychicky tak špatně, že zvracíš, zkus se zmínit svému doktorovi. Může to být také poporodní deprese a tu bys neměla brát na lehkou váhu. ![]()
Šestinedělí umí být i hodně náročné. Zkus si pročíst článek o šestinedělí od Anny Kohoutové - http://annakohutova.cz/…sestinedeli/ možná tam najdeš pár tipů, jak si šestinedělí ulehčit. A pokud nemáš kolem sebe podporu rodiny - nějaké kamarádky, které bys mohla poprosit o pomoc anebo jen sdílení pocitů v okolí nemáš. V některých městech jsou už také komunity žen, které si v šestinedělí vzájemně vypomáhají - zkus popátrat, jestli něco podobného není i u vás.
Pro mě bylo šestinedělí hrozné. Opravdu. Hormony se mnou mlátily ode zdi ke zdi, šílené období to bylo.
Je toho na tělo a mysl strašně hodně. Od porodu si člověk pořádně neodpočine, jede 24/7, občas nonstop. Když jsou děti malé tak je to o to horší, že se jede pořád dokola ten samý kolotoč: přebalit, nakrmit, uspat. Přebalit, nakrmit, uspat. Nevyspání, vyčerpání. Do toho dítě občas řve. Může být problém s kojením. Ženská si nestihne zajít dát ani sprchu, natož se v klidu vyvenčit na záchodě… Ono to chvíli trvá, než si to všechno sedne a tak nějak spraví. U někoho se může rozjet poporodní deprese, u někoho zase laktační psychóza - a to opravdu není sranda a je třeba s tím něco dělat.
Ale jinak vydrž, bude líp. Zkus si najít nějakou kamarádku která je na tom podobně a nebo někoho komu se můžeš vypovídat nehledě na denní dobu. Strašně to pomůže.
@LilyJane Naštěstí manžel volá třikrát denně, tak aspoň nějaká útěcha. Snažím se něco dělat. Díky
Jsem ráda, že i tady najdu podporu.
Já na to byla sama. Bála jsem se toho. Neměla jsem rodinu, chlap od rána do pozdě v noci v práci. Ale! Šestinedělí jsem teda měla na obláčku lásky a rozhodně to bylo na dlouhou dobu poslední klidný období s brečela jsem jenom láskou
jak jsem to udělala? Téměř stále jsem byla s dcerou. Ležela jsem, koukala na filmy a malou jsem měla na hrudi a spinkala, když jsem musela uvařit šla do šátku, na procházku šla do šátku. Snažila jsem se hodně jíst a hodně pít a spát. Jedla jsem snad 10 jogurtů denně, měla jsem na ně chuť. A to jsem měla i takovej mastitis že jsem jen ležela v posteli a klepala se v agónii. No nic, malá byla v posteli se mnou, bylo jí asi 5 měsíců. Myslim si že ženská v šestinedělí fakt nemusí vytírat, mít 3× denně nádobí a prádlo vypere pračka. Na malou jsem furt “sama” a teda teď v jejích 18m je to teda podstatně náročnější
a bojim se jak to dám až půjdu do práce protože se musíme spolehnout víceménně jen na sebe s dcerou.
@LucieLesni já v šestinedělí sama nebyla, ale i tak to pro mě byla ohavnost největšího kalibru, teď prohlašuju, že už se nebojím pekla, protože jsem přežila šestinedělí, takže Tě obdivuju, že to zvládáš sama
a můžu Tě uklidnit, že všechny ty hrozný pocity jsou způsobený hormonama, hned jak skončí šestinedělí bude to úplně o něčem jiném, zase budeš mít pocit, že jsi to Ty a máš to více pod kontrolou. Já teď končím druhé šestinedělí, to už bylo o poznání lepší jak to první, ale i tak už žádné další nechci
![]()
Já sice sama nejsem, ale první den, co jsem si mimčo přivezla domů z porodnice, šel partner do práce, takže jsem zůstala uplně sama
bylo to hrozný, myslela jsem, že mám asi poporodní depresi, protože mi bylo strašně, nic nebylo takový, jako předtim, najednou se událo tolik změn, obrátil se mi celej život a já si s ničím nevěděla rady
malej pořád plakal, nechtěl jíst, vyváděl a já už jsem byla se silama v koncích
plakala jsem, plakala a plakala
myslela jsem si, že jsem špatná matka a přemýšlela jsem nad tim, jak ostatní můžou mít tolik dětí
hodně mi pak pomohla mamka, která přijela a tak nějak jsme všechno dali dokupy
každý další den to bylo lepší a lepší
postupně jsem si na všechno to nové zvykala a pak už mi to ani nepřišlo, že bych něco nezvládla
samozřejmě, že občas jsem taky v úzkých, když malej hodně pláče a nejde utišit, kord v noci, ale vždycky to přejde a je zase líp ![]()