Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj, dnes večer jsem zahlédla na naší holce podivné “škrábance” na ruce, jsem si téměř jistá že si to udelala samakdyž jsem se ji ptala od čeho to má, jestli ji někdo neublizuje, tak jen kyvala hlavou jako ze neví.
Ve třídě má jen jednu kamaradku, nevím jak vychází se zbytkem třídy, ale co slyším od ostatních rodičů, tak jako trida spolu údajně vychází všichni v pořádku. Chodí ještě hrát volleyball, ale tam jsem vždycky s ní, vubec nevím proč si to udelala. Jinak je vždycky doma. Manželovi jsem to ještě nerikala. Mám si s ní o tom nějak promluvit? A jak? Nevím jestli vubec bude chtít, když mi už teď ani neodpovedela
Přijde mi ze ve 12 to asi není moc v pohode…
(anonym, chodí sem známý)
Cizuji, nejak se tu ztraceji prispevky
@Cucajz píše:
@vokishka
Rada nikde, hlavně že cituješ
No a? Rozmaha se tu uprava nebo mazani uvodniho prispevku, pak je cela diskuze na hlavu postavena
Šla bych si k ní lehnout a pokecat jako holky…
Nevím, proč čekat na manžela…
@Anonymní píše:
Ahoj, dnes večer jsem zahlédla na naší holce podivné “škrábance” na ruce, jsem si téměř jistá že si to udelala samakdyž jsem se ji ptala od čeho to má, jestli ji někdo neublizuje, tak jen kyvala hlavou jako ze neví.
Ve třídě má jen jednu kamaradku, nevím jak vychází se zbytkem třídy, ale co slyším od ostatních rodičů, tak jako trida spolu údajně vychází všichni v pořádku. Chodí ještě hrát volleyball, ale tam jsem vždycky s ní, vubec nevím proč si to udelala. Jinak je vždycky doma. Manželovi jsem to ještě nerikala. Mám si s ní o tom nějak promluvit? A jak? Nevím jestli vubec bude chtít, když mi už teď ani neodpovedela
Přijde mi ze ve 12 to asi není moc v pohode…
(anonym, chodí sem známý)
V pohodě to neni nikdy.Asi by bylo fajn rozpoznat, zda to bere jako součást stylu(když jsem byla v pubertě, tak byo in EMO a část z nich se jen kvůli tomu sebepoškozovala) a nebo zda má opravdu problém. Většinou je to takové volání o pomoc. Způsobit si fyzickou bolest, aby z hlavy zmizela psychická nebo čekají, zda si toho někdo všimne(třeba pokud mají pocit, že nikomu na nich nezáleží) a nebo to je příprava na sebevraždu(řezat se blíž a blíž k zápěstí…).Takto těžko říct, chtělo by to si s ní v klidu promluvit, nechat ji mluvit a pokud se jí o tom bude blbě mluvit, tak si s ní zkusit psát(klidně přes FB pokud ho má).Někdy se píše mnohem lépe, než mluví. A pokud se nebude cítit ani na nějaké rozepisování o něčem, tak zkusit, zda zvládne jen odpovídat ano, ne a prostě se ptát:,,Trápí tě něco ve škole?„,,Ne“,,Trápí tě něco doma?„,,Ne“,,Trápí tě něco venku?„,,Ano“,,Týká se to někoho z kamarádů mimo třídu?„,,Ano“ atd…Prostě najít způsob, jakým dokáže komunikovat, aby se cítila zároveň dobře. Ale přes ano, ne mě učil kamarád v pubertě mluvit o těžkých věcech a časem jsem o tom neměla problém psát a později i mluvit.
Je možné, že to někde viděla a chtěla to „jen“ vyzkoušet. Na to, aby na ruce byly silné škrábance nemusí jet úplně na sílu a do bolesti. Vyslovila bych možnost hospitalizace v léčebně, pokud se toto bude opakovat, ale jinak myslím, že to bude dobré. Pamatuju, jak jsme na základce mívali různé přednášky a jednou nám svůj příběh prezentoval bývalý narkoman, jak začínal s čicháním lepidla a ředidla, jak se cítil báječně. Co myslíš, že pak doma vyzkoušela půlka ročníku? Držím pěsti
Ahoj zakladatelko,
mám v blízkosti případ, kluka (19 let), který se ke mne z nějakého důvodu upnul a procházel jak sebepoškozováním, tak určitou přílišnou polaritou ve vztahu k lidem, životu (láska x nenávist, nic mezi tím apod.). Řezal se do rukou.
Považoval jsem to za věc, která je citlivá aby člověk neudělal chybu, a jakkoliv je sebepoškozování určitou módou a u některých nemusí znamenat nic než snahu přiblížit se k lidem, které obdivují, tak jsem se dověděl, že sebepoškozování má hlavně ten smysl, že fyzickou bolestí přebiješ bolesti psychické. Že ta skutečná prožitá bolest toho dotyčného jako jediná odpoutá od utrpení, které prožívá v sobě.
A pro toho kluka bylo strašně zlomové, když jsem mu řekl, že je mi moc líto, jak velkou bolest v sobě cítí. A dnes mohu být rád, že možná i malým dílečkem mé přítomnosti v jeho životě tuhle část překonal.
Zranění dcery mohou klidně pocházet ze sportu, nebo je to forma sebepoznávání, nebo móda, nebo opravdu uvnitř sebe cítí něco, co ji bolí a potřebuje to,,přetřít" bolestí fyzickou. Jedno, že podle všeho by měla být třeba šťastným dítětem. Takže nešel bych asi na to hned ve stylu - ty se řežeš do rukou, ale šel bych na to přes bezpečí, lásku domova, povídání, pochopení (i toho, nad čím můžeme kroutit hlavou) a vždy nabídnutou rukou k pomoci. Můžeš pak jako x tou věc zmínit i ty škrábance, ale nemělo by to být tím, čím debata vznikne.
@Anonymní píše:
Ahoj, dnes večer jsem zahlédla na naší holce podivné “škrábance” na ruce, jsem si téměř jistá že si to udelala samakdyž jsem se ji ptala od čeho to má, jestli ji někdo neublizuje, tak jen kyvala hlavou jako ze neví.
Ve třídě má jen jednu kamaradku, nevím jak vychází se zbytkem třídy, ale co slyším od ostatních rodičů, tak jako trida spolu údajně vychází všichni v pořádku. Chodí ještě hrát volleyball, ale tam jsem vždycky s ní, vubec nevím proč si to udelala. Jinak je vždycky doma. Manželovi jsem to ještě nerikala. Mám si s ní o tom nějak promluvit? A jak? Nevím jestli vubec bude chtít, když mi už teď ani neodpovedela
Přijde mi ze ve 12 to asi není moc v pohode…
(anonym, chodí sem známý)
Edit: reaguji na starou diskuzi
Ahoj, dnes večer jsem zahlédla na naší holce podivné “škrábance” na ruce, jsem si téměř jistá že si to udelala sama
když jsem se ji ptala od čeho to má, jestli ji někdo neublizuje, tak jen kyvala hlavou jako ze neví.
Ve třídě má jen jednu kamaradku, nevím jak vychází se zbytkem třídy, ale co slyším od ostatních rodičů, tak jako trida spolu údajně vychází všichni v pořádku. Chodí ještě hrát volleyball, ale tam jsem vždycky s ní, vubec nevím proč si to udelala. Jinak je vždycky doma. Manželovi jsem to ještě nerikala. Mám si s ní o tom nějak promluvit? A jak? Nevím jestli vubec bude chtít, když mi už teď ani neodpovedela
Přijde mi ze ve 12 to asi není moc v pohode…
(anonym, chodí sem známý)