Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky zažila jste některá separační úzkost u svého děťátka? já se dnes nemůžu ani hnout za roh..řev…babička se na něj nemůže ani podívat řev..vpodstate dnes celý den prorvany.. pokud není po jehom..nebo jen od něj vstanu rve ![]()
Jo. Můj syn tohle dělal od narozeni do cca 18 mesicu. Pak se to hoooodne zlepšilo - jednak asi vývojem, jednak ze jsme hodne byli venku a potkávali jsme se s ostatními tam, to snášel podstatně lépe. Ted ma dva a půl a je to taaaak společenské dite, ze sama cucim ![]()
@diginiga píše:
Maminky zažila jste některá separační úzkost u svého děťátka? já se dnes nemůžu ani hnout za roh..řev…babička se na něj nemůže ani podívat řev..vpodstate dnes celý den prorvany.. pokud není po jehom..nebo jen od něj vstanu rve
Znám separační úzkost moc dobře.
Náš mladší dvacetiměsíční syn jí trpí, už asi půl roku. Já myslím, že postupem času to bude lepší.
Občas si syn pobrečí, když jdu na WC, ale mýval tady ty stavy častěji, teď si občas ani nevšimne, že jsem odešla. ![]()
Zažila u obou dětí, dcera 7-13m., syn 13-15m., strašný, ale přežila jsem to, po druhé to bylo kratší ![]()
Jee děkuji no já jsem ztoho úplně vyřízena holky…se nemůžu od něj ani vstat..chce pořád chodit za ruce…jeste sám nechodí jakmile pustím něco potřebují kousek odejít rev ![]()
Ahoj, právě řeším úplně to stejné, dcera 16 měsíců, je to šílený, jako miminko byla neskutečně hodná a skoro vůbec neplakala, společenská, nikoho se nebála, babičky hlídaly bez problému, prostě dítě za odměnu ale poslední dva měsíce jsou peklo, když mě vidí, jsem s ní v místnosti ani o ní nevím, hraje si, povídá, úplná pohoda, jen co odcházím z místnosti, na wc, do kuchyně, pověsit prádlo, atd. tak řev, jako by ji na nože bral. Nevydrží ani s manželem, babičky odmítají hlídat, jsou z jejího pláče neštastné. Já doufám, že jí to za chvilku přejde, je to ale nápor na nervy, tak se drž, nic jiného nám ani nezbývá než to vydržet.
Teď jsem prcka uspala a jen co jsem vstala z postele vzbudil se a řev..,takže jsem dnes asi bez sprchy a vecere ![]()
@danalam píše:
Ahoj, právě řeším úplně to stejné, dcera 16 měsíců, je to šílený, jako miminko byla neskutečně hodná a skoro vůbec neplakala, společenská, nikoho se nebála, babičky hlídaly bez problému, prostě dítě za odměnu ale poslední dva měsíce jsou peklo, když mě vidí, jsem s ní v místnosti ani o ní nevím, hraje si, povídá, úplná pohoda, jen co odcházím z místnosti, na wc, do kuchyně, pověsit prádlo, atd. tak řev, jako by ji na nože bral. Nevydrží ani s manželem, babičky odmítají hlídat, jsou z jejího pláče neštastné. Já doufám, že jí to za chvilku přejde, je to ale nápor na nervy, tak se drž, nic jiného nám ani nezbývá než to vydržet.
Juj..no musíme vydrzet ![]()
ZNam to jen u nejmladsi a jen, kdyz jdu cvicit a mam ji nechat v detskem koutku. Uz mam vice mene nauceno, jak predejit revu, ale stalo me to par zbytecnych cest do centra. JInak jsem si nacetla, ze se to vzdy zlepsi zaroven s lepsi komunikaci s okolim…
Zažila už dvakrát. U prvního musel chodit cvičit se mnou (jen s tátou to nedával, tak koukal na mě přes sklo). U druhého teď v zimě. Fakt krize asi tři měsíce. Nejen, že jsem se nemohla hnout na krok, ale ještě na mě doslova visel ![]()
To staršímu stačilo být na dohled.
Vydrž, postupně se to zlepšuje.