Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Šestinedělí - fiasko vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.20 04:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky,nějak se mi to v posledních týdnech s partnerem semlelo a vůbec nevím jak to dopadne. Pokud některá zažila něco podobného, budu moc vděčná za vaše zkušenosti.
Jde o tohle. Na konci těhotenství a zvlášt po porodu mně dost jely hormony. V šestinedělí to vygradovalo v poporodní deprese a myšlenky na sebevraždu. Manžel absolutně nechápal, že je to těžké období a vůbec mě nepodporoval. Nějaké hormony nechápe, nebyl ke mně v tomto směru empatický, nepodržel a jen se hádal, vyčítal, atd..Když jsem se ho zeptala, zda mi může být oporou, posílal mě za psychiatrem, protože jsem labilní a odmítal brát na mě jakékoliv ohledy a snažit se období chápat.
Ano, vím, chyba je na mé straně, mohla jsem to nějak líp zvládnout a když jsem ho viděla už v těhotenství, měla jsem čekat, že od něj se opory nedostane. Taky chápu, že mít doma věčně plačtivou a náladovou ženskou není nic moc.
Každopádně to vypadá, že to náš vztah nedá a bude rozvod. Myslíte, že mi může miminko vzít, protože jsem „nevyrovnaná“? Docházím do terapie, žádné léky neberu. Popravdě, nechci na něj nic házet, mohla jsem to zvládnout, ale kdyby mě podržel, nezašly by moje stavy tak daleko. Chtěla jsem jen trochu pochopení a povzbuzení…
Díky za komenty.
Tak ono je narození dítěte celkem zahul pro oba. Jinak já bych doporučila tvému muži ať si přečte něco o šestinedělí atd jaký to má vliv na ženu a co se s ní v tomto období děje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.20 04:28
Zažila jsem něco podobného, akorát to nebylo kvůli těhotenství. Psychiatra jsem potřebovala už před těhotenstvím, ale až v něm jsem na tom byla tak špatně, že jsem musela jet na psychiatrickou pohotovost. Taky jsem měla myšlenky na sebevraždu a spoustu pokusu o ní, ale nikdy jsem to nedokázala udělat. Dostala jsem antidepresiva a po porodu měla začít chodit na terapie abych se naučila sama se sebou zacházet. V tomto období jsem taky potřebovala oporu, ale přítel to nechápal. Viděl mě jen jako osobu která není normální a nechtěl mít se mnou už nic společného. Když jsem musela začít brát ty prášky, tak se mě ptal jestli je nutné je opravdu brát, že to muže ublížit miminku v bříšku, ale nedalo se mu vysvětlit, že je opravdu potřebuji abych si nedejbože opravdu neublížila a myslím si, že ten stres co jsem měla mu ubližoval více jak prášky předepsané doktorem, který o těhotenství věděl. Vždy když jsme se pohádali, tak místo toho aby byl opatrný kam až hádka zajde, abych se zase nedostala do toho stavu, tak řekl třeba větu typu A NECHCEŠ SI VZÍT TŘEBA ZASE PRÁŠEK NA UKLIDNĚNÍ KDYŽ TI TO TAK POMÁHÁ?!!! NEBO ROVNOU SNÍST CELÉ PLATO? což mě vždycky dorazilo.
Myslím si, že muži tohle moc nechápou. My jsme citlivé a dokážeme si přiznat, že máme s něčím problém, který je třeba řešit. Muži si podle mě tohle nikdy nepřiznají a proto to ani nechápou. Já už vím, že to není člověk, kterého potrebuju. Chci žít vedle někoho kdo mi bude oporou v těžkých chvílích a nebude mi vyčítat, že jsem něco nezvládla.
Tobě držím palce aby se to vyřešilo. Hlavně popřemýšlej o tom jestli ti vážně není teď oporou a nebo máš jen moc rozházené hormony, které se po šestinedělí daji zase do kupy a vše bude mezi vámi v pořádku.
- Citovat
- Upravit
30.7.20 05:34
Než budete dělat nějaký ukvapený závěry a hnedka rozvod a hotovo, tak počkejte, až z vás ty hormony trochu vyprchají, jelikož evidentně nejste schopná ani sama sebe držet v nějakých mezích, natož nějak „svéprávně“ se rozhodovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 06:17
Odebrání dítěte není tak jednoduché, neboj. Pokud by se to řešilo, tak by nejspíš prihledli k názoru psychiatra. A navíc, co by chlap dělal s takhle malým miminkem, které potřebuje hlavně mámu? To zas ale neznamená, že otec by s ním neměl mít kontakt.
Jinak, já byla v šestinedělí nesnesitelná, partner mě naštěstí chápal a snášel to. Ale my to měli ještě trochu složitější, první tyden s námi dcera nebyla a ležela na jipce. Takže my jsme si museli být oporou navzájem, i když partner byl určitě větší opora, než já.
A taky bych počkala, až se adaptujete, všichni tři. Příchod miminka do rodiny je náročný, je to nová situace pro všechny, takže chápu, že i pro manžela je to náročné. Ale zkuste o tom promluvit, třeba nastavit nějaká pravidla a uvidíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
30.7.20 06:37
No, s rozvodem bych počkala, až zklidníte hormon oba dva. Oni mají chlapi u nás takovou blbou výchovu, že se jako nesmí bát a nesmí být slabí a nesmí si říct o pomoc a kluci nebrečí a ouzko jim taky nesmí bejt… A čím hůř jim pak je, tím víc mají pocit, že my jsme ujetý hysterky.
Faktem je, že šestinedělí je náročný pro oba dva a manželka padající do deprese může být pro takového jedince předobraz noční můry. A taky že jít za psychiatrem byl ve skutečnosti rozumný návrh.
Pomalu a bez afektu! mu svůj stav vysvětluj. Můžeš doma připravit nějaké vhodné čtivo. Máš už náhled, zkus sama se sebou trochu zacházet jinak… Nemusí s tebou snášet každý hormonální poryv. Úvahy o rozvodu bych nechala opravdu na chvíli, kdy se zklidníte oba dva…
- Citovat
- Upravit
30.7.20 06:56
Teď jsem prožila něco podobného. Jsem 2 měsíce po porodu a první minimálně měsíc byl šílený. Absolutně jsem nejedla, nespala, byla jsem protivná, plačtivá, hodně náladová. Všechno bylo pro mě špatně a miminko jsem brala jen jako něco o co se musím starat. Též jsem dostala kontakt na psychiatra a manžel to prostě moc nechápal. Nechápal žádné rozházené hormony, o poporodních depresích si nechtěl ani nic přečíst. Byla jsem pro něho prostě nemocný člověk a nechtěl to přijmout. Taky jsme byli na rozvod v té chvíli a několikrát proběhla i debata o tom.
Je pravda, že je třeba aby jste byli oba v pohodě, protože když to budete řešit teď, když nejste ani jeden emočně v pořádku, budete toho litovat. Já jsem se už jakžtakž dohromady dala. Cítím se o hodně lépe, ikdyz ti ještě není ono, těch 10% tu ještě té nejistoty, obav a strachu je a nevím proč. A divné myšlenky občas práce mám. Ale dokážeme už spolu fungovat a kdybychom se opravdu dali do rozvodu, mrzelo by mě to, protože bysme jednali v afektu..
Drž se, je to těžké období, nové pro vás oba. Doufám, že se to u vás brzy přežene a bude vše dobré u vás. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 07:07
Šestinedělí je hnusné a těžké období, ale stejně těžké je žít s někým, kdo na tom není psychicky dobře. Naše společnost je nastavená, že se ti narodí dítě a ty MUSÍŠ být šťastná a kdo si to nezažije na vlastní kůži nechápe, že opravdu nemusíš. Chlap si to nezažije, takže prostě neví. Přestaň se obviňovat, promluv s manželem a jděte spolu do poradny, byla by škoda se rozvést. Navíc teď, když emoce vaří. V životě spolu budete muset překonat ještě hodně těžkých chvil, přece to u první nevzdáte, kvůli tomu jste se asi nebrali 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 07:10
Ja bych pockala a na terapii k dr by mohl jit s tebou, at mu to dr vysvetli. Narozeni mimina je pro vztah vzdy zaprah, nedelala bych ted zadne unahlene zavery. Za 4 mesicd muze byt vse jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 07:17
Je to jedna z věcí o které se nemluví, ale narození dítěte je obrovským „testerem“ vztahu a povahy obou rodičů. Ono kdo by se taky chlubil, že se jim narodí dítě a laskyplná rodina jdr do kopru, že?
Naší malé je rok a zatím se držíme a vypadá to, že vslšechno je na dobré cestě. Ale když se malá narodila, byl to boj a po 3 měsících jsem měla 100 chutí se sbalit a odejít. S ničím mi nepomohl, otcovskou prochrapal na gauci a že dcerka je moc maličká a že má strach na ni sáhnout, že já s ním nechvi spát, že byvhom si mohli někam vyrazit přes noc, že mu chybí, že si večer nesedneme u vínka. Celkem dlouho neuměl připoutat vajíčko do auta a složit a rozložit kočár a hlavně se těšil, že po porodu rychle zhubnu. Jsou to v konecnym dusledkj pitomosti, ale neskutecnr me to lezlo na nervy. Ted mame takove klidne primeri… musi si prpste zvyknout, ze uz neni jediny a ja se musim ucit vic lasku delit Je tp totiz hodnej chlap a mala ho miluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 07:17
No, po porodu je to boj. Zkus se domluvit s mamkou, kamarádkou, které tě podpoří, pomůžou s miminkem. Oni to chlapi nechápou a neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 07:50
No, já si to teď naposledy odbyla už v těhotenství. Opora nebyla taky. Jsou to tupí mezci, občas.
Ještě ale počkej, teď ještě máš čas na rozmyšlenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 08:20
@Cenarius píše:Škoda, že toho není schopen on. S ním nic neclouma. Ale taky bych s rozvodem počkala, než ji to přejde. Ale aspoň vidí, že ji v náročných chvílích manžel nepochopí a nepodrží, spis ji ještě kopne.
Než budete dělat nějaký ukvapený závěry a hnedka rozvod a hotovo, tak počkejte, až z vás ty hormony trochu vyprchají, jelikož evidentně nejste schopná ani sama sebe držet v nějakých mezích, natož nějak „svéprávně“ se rozhodovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 08:25
Já bych zkusila chlapa vzít za doktorem, ať mu to vysvětlí. Třeba se chytne za nos.
Všude se píše o šestinedělí, hormonech, poporodní depresi a stejně se někteří chovají pořád jako hlupáci.
Miminko ti nevezmou jen proto, že ti těhotenské hormony daly zabrat, buď v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 08:31
To jsem zvedava, kdy a ktere media diskusi pouziji. Cely uvodni prispevek je psany strojene 
. Novinari si zase chystaji pudu pro clanek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj holky,
nějak se mi to v posledních týdnech s partnerem semlelo a vůbec nevím jak to dopadne. Pokud některá zažila něco podobného, budu moc vděčná za vaše zkušenosti.
Jde o tohle. Na konci těhotenství a zvlášt po porodu mně dost jely hormony. V šestinedělí to vygradovalo v poporodní deprese a myšlenky na sebevraždu. Manžel absolutně nechápal, že je to těžké období a vůbec mě nepodporoval. Nějaké hormony nechápe, nebyl ke mně v tomto směru empatický, nepodržel a jen se hádal, vyčítal, atd..Když jsem se ho zeptala, zda mi může být oporou, posílal mě za psychiatrem, protože jsem labilní a odmítal brát na mě jakékoliv ohledy a snažit se období chápat.
Ano, vím, chyba je na mé straně, mohla jsem to nějak líp zvládnout a když jsem ho viděla už v těhotenství, měla jsem čekat, že od něj se opory nedostane. Taky chápu, že mít doma věčně plačtivou a náladovou ženskou není nic moc.
Každopádně to vypadá, že to náš vztah nedá a bude rozvod. Myslíte, že mi může miminko vzít, protože jsem „nevyrovnaná“? Docházím do terapie, žádné léky neberu. Popravdě, nechci na něj nic házet, mohla jsem to zvládnout, ale kdyby mě podržel, nezašly by moje stavy tak daleko. Chtěla jsem jen trochu pochopení a povzbuzení…
Díky za komenty.