Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šíleně divoké děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
31.3.25 22:25
- Citovat
- Upravit
31.3.25 22:42
@Anonymní píše: Více
Ano, cteni je zachrana i u nas. U toho se oba dokonale zklidni. Nekdy cteme i dve hodiny, aby byl klid.
Pravidelne jidlo a vse co pises vlastne taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:18
@Dahlia0409 píše: Více
Asi jak kdo. Naše holky se jednu dobu dokázaly dorvat do krve diváci nediváci. Ted se už tak moc nervou, ale hádají se příšerně. A často víc, když u toho nejsme - třeba jsme v jiné místnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:27
@Sandra277 Život byl jiný, moje máma má 77, z deseti děti, starší vychovávaly mladší. Spousta práce okolo hospodářství, ale mají spoustu krásných vzpomínek a neuvěřitelných historek. Měly víc povinností, ale nikdo jim nestál pořád za zadkem a jak si to mezi sebou jako děcka vyřídila, tak to bylo…
Táta vyrostl ve městě, naopak byl jedináček, víc opecovavany…
Vždycky záleží na rodičích, jak to doma nastaví.
Mi doma ječet tři děcka v pokoji, tak jim rozdáme práci a pokud budou mít roupy dál, tak práce přidám…zase odsud podsud, abych byla ko a děcka rvaly jak na lese… Pokud bydlí v bytě, tak chudáci sousedi.
Když vidím, že má mládežník plno energie, tak jde pověsit prádlo, poskládat suché, utřít nádobí, pomoct vařit, uklidit pokoj ( tzn utřít všude prach, vysát vytřít), výšku ho na nákup..i v tom bytě se to dítě dá zaměstnat..
Určitě mu neděláme animátora a neorganizuje pořád nějakou činnost a zábavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 00:14
@Dahlia0409 píše: Více
To mi trochu připomíná teorii líného rodiče, četlas? I když tam je to spíš „Nudí se a zlobí? Dejte jim práci“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 00:19
@Anonymní píše: Více
U nás se ty 2 kusy neustále porovnávají, jestli jeden není u PC/telefonu o minutu dýl a 2. se o minutu dýl musí učit 
psycho, na vše odpověď „ale on/ona“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 00:25
@Menton píše: Více
Souhlas, tohle praktikuju taky, viz zmíněná teorie Líný rodič - takže kdo vymýšlí z nudy ptákoviny, má možnost vybít energii s vysavačem, myčkou nebo vypraným prádlem. Starší mě už skoro přeroste, tak se sám prohlásil za „experta na výškové práce“, bo lézt na schůdky (máme vysoké stropy a já závratě) je horolezecký trénink, takže už asi tuším, kdo mi letos pomůže umýt okna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 01:15
My máme tři děti velmi blízko po sobě a takový problém jsme nikdy neměli. Vždycky se dalo vysvětlit. Můj chlap pravidelně jezdí do práce pryč na turnusy, moje rodina je daleko. Jeho rodině bych si o pomoc neřekla, kdybych měla na hubu padnout (vyděrači). Takže pravidelně sama jsem na ně byla, přesto si nemůžu stěžovat, že by něco nefungovalo. Buď klidná povaha nebo fungoval přenesený vlastní klid na ně. V uvozovkách cukr a slovní bič. Od mala jsem si děcka učila fungovat (chlap to kopíroval), že jsou tandem (ale ve třech) a fungují spolu, ne proti sobě, nastavená jasná pravidla, mantinely. Pomáhají si. Učit se pomáhat doma, že se přirozeně zapojí. Když někdo dělal úkoly do školy, tak mladší věděl, že nebude v tu dobu rušit. Buď si bude hrát v pokoji sám nebo tiše v místnosti, kde se starší učí, ale nebude vyrušovat.
Co nemají rádi od mala, když na ně pustím výchovnou přednášku. Ale pokud poruší nastavená pravidla (i dnes velcí kolohnáti), tak si přednášku poslechnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 06:02
@Dahlia0409 píše: Více
Dostala jsem knížku, jako nečetla jsem celou, ale bylo mi to docela sympatické.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 06:15
U nás si první dva kluci sedli a fakt jsou parťáci. Třetí je dvouletý a dává jim čouda, ale už se ta divočina lepší. Učíme ho co se smí a co ne. Když je to nějak vyhrocené, tak ho musím zaměstnat a je klid. Animátora dětem nedělám asi nikdy. Zábavu si umí najít sami, omezuji elektroniku. Jakmile sedí dlouho u televize, tak jsou vzteklejší a to samé sladké. Když už to doma nejde tak jdeme ven. Nejlepší je jít na procházku. To je trochu unaví a je klid. Když se už moc dohadují doma tak je pošlu do pokojíčku. Tam teda taky nechtějí moc být, takže je to dostatečný trest. Pokud nechtějí odejít, tak je tam prostě donesu. Konflikty se ke snažím učit řešit. Ale samozřejmě se třetím už ta výchova je dost oříšek. Není tolik času. Plné kecky toho máme každý den taky, ale teď se to hodně zlepšuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 06:18
A zapojení do práce funguje dobře. Kluci mi pomáhají hodně. Většinou teda s mojí asistencí. Čeká nás doufám velká rekonstrukce domu, takže si myslím, že budou mít tolik práce, že na rvaní nebude čas. Pořádně děti utahat je totiž nejlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 07:51
@Cuddy píše: Více
A jak chces definovat prudeni 
. Obvykle si chteji vsichni naraz se mnou povidat, pak z toho vznikaji treci plochy, utnout v pripade nutnosti je povetsinou umim. Trestat deti samotou v pokoji (ktera jim je neprijemna) proto, ze jsou tri, jsou jak pytel blech a je jich vsude plno, mi je proti srsti. Ja jen chtela napsat, ze vlastni pokoje nemusi pomoci. A muze to byt nastavenim deti, rodicu, nebo kombinaci (jako asi u nas). Postuchovani a popichovani do urcite miry patri k vyvoji, doma si muzou aspon testovat hranice pod nasim dohledem. Pokoje svoje chteli, jak se zatim ukazuje, byt v nich ted sami nechteji, ale mam jakesi tuseni, ze k tomu casem dospeji .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Checht, taky mám tři děti. Byli jsme prostě venku (po hřištích na sídlišti nebo v lese, ne že bych je vyhodila na zahradu, to nefunguje), mnoho hodin denně, každý den, dokud nešlo nejmladší do školky a já do práce. Venku se to nějak rozředilo nebo co. Když se začali rvát na jednom hřišti, šli jsme na jiné. Díky Bohu za velké sídliště se spoustou hřišť a lesem ze tří stran.
Doma jsem dost nemilosrdně vyhazovala toho, kdo prudil, do pokoje. I kdybych tam měla to dítě ručně odnést a zabouchnout za ním dveře (postižený, uražen do morku kostí, tam obvykle vztekle a pobouřeně vřískal, protože „já za to nemůůůžu…“). Bylo to velice nerespektující a nemoderní, uznávám.
Taky jsem organizovala ne-tak-úplně-dobrovolné činnosti. Nepátrala jsem, co by si kdo přál dělat, ale vyhlásila jsme, že teď budeme stavět puzzle, takže jaké chceš puzzle? Lego? Fajn, stav lego. Tyhle puzzle? Určitě, prosím. Ano, pomůžu ti. Které puzzle chceš ty? Ne, skákat na gauči není ve výběru. Které puzzle? Pak jsem měla tři děti, každé něco skládalo a já jsem střídavě pomáhala všem třem. Takhle se dá taky kreslit, dělat předškolácké úlohy, cokoli. Jako ve škole, prostě.
Taky jsem se tvářila, že je strašně peckovní se mnou vařit nebo skládat prádlo, občas se někdo chytil, čímž byl odebrán z vyjící smečky a ještě mi pomohl. Všechny děti uměly už ve školce škrábat mrkev, krájet okurku a tak.
Zlobení jsem se snažila zarazit včas, jakmile všichni tři v rauši skákají po postelích a smějou se jako zfetovaný (a brečet se z toho bude za tři, dva, jedna…), je pozdě.
Když se situace vymkla kontrole, snažila jsem se vyhmátnout a odstranit (ručně z klubka) toho, kdo celé to šílení působí. Obvykle to byl ten, kdo se nejmíň kontroluje. Jakmile jsem odstranila jednoho (budeš sedět tady a ani se nehneš!), ostatní se vzpamatovali (a pak je potřeba všem třem hned dát nějakou činnosti).
Žádná elektronika! Moje děti patnáct minut pohádek vyřadilo na další dvě hodiny.
Pravidelně jíst, hlad to strašně zhoršuje. Dost spát.
Jo, taky jsem hodně četli. U toho byli všichni v klidu. Po čase jsem byla schopná některé knihy recitovat, celé strany, a třeba u toho vařit.
Snažila jsem se na ně mluvit spíš míň. Když už tak zblízka, jednoduše. Ale dvě moje děti mají problém s pozorností a seberegulací, jedno typu ADHD (lítám, ječím, lítám, ječím), druhé ADD (sedím, civím, nedělám, tím se dostanu do stresu a pak začnu ječet a zhroutím se). Jednomu z dětí asi pomohl Equazen. Všem pomohlo vyrůst.