Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Šílím z dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
29.4.22 18:07
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
29.4.22 18:08
@Anonymní píše:
Máme 2 školkové děti - 5 a 3 roky. Člověk by řekl, že jsou blízko sebe, že by mohli najít aspoň trochu společného. Vůbec. U nás neexistuje minuta klidu. Ze školky jdeme s kamarády na hřiště nebo někam do přírody. Třikrát týdně mají kroužek. O víkendu nebo kolikrát i v týdnu máme různé výlety, akce v okolí, řekla bych, že žijeme dost aktivně. Často u nás jsou i kamarádi. Přesto neznám chvíli klidu. Musí se neustále popichovat, řvát, jako když je na nože berou, dělat vyloženě naschvály typu shazovat se z trampolíny, škrábat klackem po autě, házet po sobě kameny, vybržďovat se na kole. Nechápu, kde se v nich ta nevraživost pořád bere.Doma si s nimi klidně hraju, ale stejně se musí stále hašteřit o jednu věc, každé hraní skončí po pár minutách akorát rozhazením věcí. Vždyť už jsou docela velcí, tak proč nemůžeme chvíli žít bez takového šílenství?
Připadám si, že po nich stále jenom řvu, ale oni snad normální tón ani neregistrují. Když se prostě navzájem shazují na beton, tak nemůžu tiše čekat vysvětlovat než se rozhodnou změnit činnost. Co děláte, aby to u vás takhle nebylo?
K první části bych napsal, že sourozenci k sobě buď cestu najdou, nebo ne. Někdo ji nalezne hned v dětství, jíní třeba až na sklonku života. Nemá smysl se pokoušet o nalezení té cesty a vést je na ni. To většinou bývá kontraproduktivní. Mnohem důležitější je vést je k hodnotám života. I to se nemusí povést, ale Vaše svědomí potom bude čisté, s myšlenkou, že víc jste proto nemohla udělat. Pokud vám vaše řvaní vadí, můžete se pokusit o ignoraci jejich chování (nikoliv však výchovy). Někdy se může stát, že zaznamenají vaší změnu v chování a i ony jej změní. Myslete na to, že jste pouhý rodič, nechtějte zrcadlo sebe samé v dospělosti. A také myslete na to, že pořád to jsou jen děti, které si jen hrají, než začnou hledat sebe samé.
- Citovat
- Upravit
29.4.22 18:13
U nás hodně zabralo ukazovat dětem, jak mají případné neshody řešit - bylo to mezi 1 - 3. rokem, kdy toto nasávaly a od té doby se moc pěkně domlouvají. Prostě Honzík chtěl do Lucky strčit na trampolíně (jasný úmysl ji shodit dolů). Hned jsme to probrali…že se Lucka plete pod nohy, že se tam s ní skákat nedá, ale že se spolu musí nějak domluvit, aby mohli skákat oba. Vymyslel se systém střídání, já dozorovala, aby se to dodržovalo. Jako dost jsem jim stála za zadkem, nutila jsem je k vzájemné komunikaci. A pak na to tak nějak najeli už sami. Hádky jsou, ale velmi zřídka. Hodně spolu vyjednávají. Kolem 2,5 let už to funguje i na naše menší děti. Před pár lety jsme byli na dovolené a tam byli ostatní rodiče vysmátí z toho, jak se spolu ty naše domlouvají - protože spor o bonbón se projednával klidně 10 minut bez řevu, v klidu, vznášely se věcné argumenty, proč by Lucka měla mít o kousek větší půlku než Honzík. A nakonec to fakt uhájila, i když se odvolávala na události několik let staré 
. Je pravda, že s nástupem do školy staršího dítěte, začíná náš školák hrubnout. Ale zatím stačí jen zahartusit, že snad mají pusu na řešení problémů a zas fungují jako dřív. Tak doufám, že nám to vydrží co nejdéle, mám ráda svůj klid… . Ale určitě je to o štěstí, naše děti se mají rády, vydrží si spolu hrát hodiny. I když jsou povahově každé někde jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 18:18
S dětma nezatopíš 
. Je to masakr, ja vim 
. Mam mezi dětmi 11 let rozdíl a i tak mala neda klukovi pokoj, leze po nem, on ji nemuze setrast, za chvilku mi přitahne s brekem, ze ji bracha hrubě odstrcil, nebo, ze ji už i jednu flaknul. Rvou se jako psi , takže to si nevybereš.. dobry jsou sluchatka!! Beru si je kdyz už mi tečou nervy, okamžitá úleva! Doporučuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 18:25
Myslím, že to jde. U nás holky 11 a 5 let. Zpočátku to chtělo hodně vysvětlování, jak se k sobě budou/ nebudou chovat. Obyčejně tuším, co může vyvolat komplikace. A tu situaci nepodporuji.
Vůbec nejsem naivní a i z tohoto důvodu, bych vedle sebe s malým rozestupem děti nechtěla.
Větam typu budou parťáci se jen smeji, obyčejně to tak vůbec není. A i z tohoto důvodu nezvu návštěvy s malyma detma, nemám na to rvani a řvaní a hádky nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 18:38
@Masina tos mi úplně připomněla, jak tu máš nejstarší nedávno obhajoval, proč by měl mít o bonbon víc než ostatni 
protože prý při minulém dělení on dal jeden mne, abych nebyla smutná, že na mě nezbylo, ale tím pádem měl min, což tehdy zvládl, protože si řekl, že příště si dá o jeden víc.. No ti dva menší koukali a nechápali, ale měl pravdu chlapec snažím se je vést podobne jako vy, tak doufám, že to bude mít nějaký efekt. Zatím nám to dost kazí nejmladší v období „moje“, ale to se utrepe. Zrovna jdou rozpocitavat bonbóny od babick, ly, tak je zvědavá, jak to dopadne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 18:40
Máme 7 a 5, starší dominantní a akční, mladší submisivnejsi a pohodar, oba extroverti, potřebuji lidi a děj. Vydrží spolu i dvě hodiny v klidu v pokojíčku (lego, tancování, hraní na školu), ale nakonec to vždy skončí řevem a strašně u nás záleží na starší, jakou má náladu (=musí být vyspaná, najezena).
Pokud zlobí, rozdávám úkoly (starší psaní, příklady, mladší grafomotorika) nebo uklízí nebo hrajeme společenské hry, deskovky, ale musím sedět s nimi.
Edit. Ještě je u nás oblíbená hra na tajné agenty, kdy je jako nevidíme a pak běhání s vysílačkama a hledání pokladů dle navigace toho druhého, to už zvládají sami.
Příspěvek upraven 29.04.22 v 18:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.22 18:47
@Masina to si v reálu nedokážu vůbec představit - jakože u každého strčení řekneš stop, teď se domluvte? 
A na čem, vždyť je to jenom o tom, že prostě chtějí vysírat toho druhého. 
- Citovat
- Upravit
29.4.22 19:26
@Anonymní píše:
@Masina to si v reálu nedokážu vůbec představit - jakože u každého strčení řekneš stop, teď se domluvte?
Když byli malí, tak se vysírat nechtěli. Prostě si vadili. A nechápali, co se děje. Že by se navzájem chtěli štvát teď (je jim 6 a 7), to pozoruju jen, když je jim blbě nebo jsou utahaní. To je leda zaženu do postele. Někdy to tak vyhodnotí i sami (“Sem utahanej, nemám na tě náladu…”).Jako, když s nimi o tom vysírání dáš řeč, tak z nich nevyleze něco, čím je ten druhý štve?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 19:46
@Šmoulice píše:
A pak prej pořiď si druhý děcko … Budou si spolu krásně hrát.
No, ani omylem.
jj budou, budou si i pomahat, obcas na sebe budou zarlit, postucjovat, ale od toho
jsi tu ty, aby jsi tuto situaci ukorigovala bez revu… navic, pokud je nechas doma samotne, budes klidnejsi (9 a 11) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 19:50
@Trojlístek píše:
Myslím, že to jde. U nás holky 11 a 5 let. Zpočátku to chtělo hodně vysvětlování, jak se k sobě budou/ nebudou chovat. Obyčejně tuším, co může vyvolat komplikace. A tu situaci nepodporuji.
Vůbec nejsem naivní a i z tohoto důvodu, bych vedle sebe s malým rozestupem děti nechtěla.
Větam typu budou parťáci se jen smeji, obyčejně to tak vůbec není. A i z tohoto důvodu nezvu návštěvy s malyma detma, nemám na to rvani a řvaní a hádky nervy.
no ja myslim, ze to neni o veku, ale o pristupu, sama pises o vysvetlovani, autorka pise o revu ale predevsim hlavne zalezi na tom, jake se sejdou natury… my mame stesti, ze si sedly, autorciny ocividne ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 19:55
@Anonymní píše:
@Masina to si v reálu nedokážu vůbec představit - jakože u každého strčení řekneš stop, teď se domluvte?
no mozna by jsi mela, ja praktikovala neco podobneho, a dnes taky sklizim
ovoce… a myslim, ze se pletes, u uplne malych deti to neni o vysirani, napr. pochybuji za dvouletak strci rocniho z tramposky, aby mu ublizil, proste mu tam zavazi achce tam byt sam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 19:57
@Masina píše:aaa, docitam diskusi, nam presne stejny pocit z chovani svych deti - nechtel vysirat/ublizit, jen mu tam vadil, chtel byt sam etc.
Když byli malí, tak se vysírat nechtěli. Prostě si vadili. A nechápali, co se děje. Že by se navzájem chtěli štvát teď (je jim 6 a 7), to pozoruju jen, když je jim blbě nebo jsou utahaní. To je leda zaženu do postele. Někdy to tak vyhodnotí i sami (“Sem utahanej, nemám na tě náladu…”).Jako, když s nimi o tom vysírání dáš řeč, tak z nich nevyleze něco, čím je ten druhý štve?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 20:02
Taky jsme si druhé „pořídili“ v podstatě z velké části proto, aby měl starší parťáka. Je jim 7 a 5 a z 90% času se mlátí, provokují a řvou. Posílám spoustu síly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.22 20:41
Já mám asi divný děti, ale ti naši jsou parťáci, co sice mají každý i svoje kámoše, hlavně nejstarší, už je ve škole, ale pořád jsou zatím nejradši spolu. Nejake neshody samozřejmě jsou, ale naprostou většinu času spolu fungují na přátelské úrovni. A co víc, oni spolu prostě chtějí být, těší se na sebe, spí spolu, vymýšlí lumparny, vlastní hry… mají proste svůj svět, stejně, jako jsem to měla v dětství se sourozenci já. Pokazilo se to až v pubertě, v dospělosti je to zase super. Nedovedu si představit, že by se v tomto věku celej den rvali, hádali, dělali si naschvály… a ani si moc nedovedu představit, jak se to stane, ze je toto běžnou součástí dne. Stejné povahy rozhodne nemají, naopak, ale to je super škola života. Fakt se vám všem doma děcka běžně perou a hádají? Nejsou spolu rádi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
U nás pokud ignoruju, bohužel to končí fakt nehezky, rozraženými čely, odřeninami apod.