Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nepises o tom, zda jste byli v nejake poradne? Co oni na to?
@Šarlota4 píše:
Nepises o tom, zda jste byli v nejake poradne? Co oni na to?
Ještě nebyli,jsme objednaní do pedagogicko psychologické poradny. já jsem nikam nešla protože jsem to prostě brala tak,že ho to přejde
hlavně otec byl furt,děda,malého proti tomu… bydlím s nima v RD,tekže je to složitější…
@Anonymní píše:
Ještě nebyli,jsme objednaní do pedagogicko psychologické poradny. já jsem nikam nešla protože jsem to prostě brala tak,že ho to přejdehlavně otec byl furt,děda,malého proti tomu… bydlím s nima v RD,tekže je to složitější…
vidím to skoro rovnou na dětskou psychiatrii.
Normalni to neni. Zasla bych taky k odbornikovi. Takhle se to tezko radi a zjišťuje, kde je chyba.
Prosím?
jako vážně tě svihl? Na to jak svoje děti málokdy plácnu tak za tohle bych se asi neudržela. Ale k tématu, problém je ve výchově, zvlášť když sama píšeš že na něj nemáš čas, děda není otec. Chtělo by to rozhodně zajít za odborníkem aby vám pomohl najít si cestu k sobě a pomohl s vychovnymi problémy. Je mi líto co řešíš a jak se k vlastnímu synů cítíš, ale chce to řešit co nejdřív. Držím palce.
Nezlob se, ale tohle už skoro není na PPP, ale na sociálního kurátora pro děti (na městském úřadě při ospodu), tohle zavání výchovným ústavem, dobrá asi ne hned ústavem ale minimálně nějakými výchovnými opatřeními, se kterými mají právě kurátoři bohaté zkušenosti… Minimálně se tam jít poradit, to myslím upřímně a bez ironie. Jinak asi víš, že pokud v tom není nějaká patologie, tak je to výchovou, to dítě není hlupák, v poradně s ním nic nesvedou, před nimi se bude tvářit jako neviňátko, to je jasný už z toho, že ve škole je v pohodě…on se k vám chová jak mu dovolíte. A v osmi letech už se to bude lámat velmi velmi těžko… ![]()
Příspěvek upraven 26.03.19 v 19:50
Masakr. Ale kdyz ho placnes, jak ma on chapat, ze se lidi nemlati, kdyz Ty ho mlatis? Musi v tom mit zmatek.
Vulgarni slova nejspis od nekoho z rodiny slysel.
A to, ze jsi se mu prilis nevenovala jako spuntovi se nyni projevuje v plne krase, pricemz cast mohou byt i geny.
Jeho otec je s nim v kontaktu?
Příspěvek upraven 26.03.19 v 19:29
@Burj Chalifa píše:
vidím to skoro rovnou na dětskou psychiatrii.
Souhlas, už jste tam měli být. Může to být něco dost mimo normu. dětský klinický psycholog+psychiatr a to rychle.
Tyjo a jak reagujes když si tohle dovolí? Děti většinou kopirujou chovaní rodičů, tak bych to třeba chápala kdyby on něco proved a dostal za to hned serezano a vynadano, nebo jak se k tobě choval ex? Nemoh se tohle chování naučit od něj?? Každopádně to řeš v té poradně, v 8 letech už je celkem pozdě
Pokud máte na škole psychologa, tak hned zajít.
Nebo, ať si ho psycholog proklepne samotného ve škole.
Potom, pokud nebude fungovat, tak zajít jinam do poradny, i psychiatra bych vyzkoušela.
Přeji spokojené dítě a hlavně, ať jsi v pohodě i Ty.
@Anonymní píše:
Ještě nebyli,jsme objednaní do pedagogicko psychologické poradny. já jsem nikam nešla protože jsem to prostě brala tak,že ho to přejdehlavně otec byl furt,děda,malého proti tomu… bydlím s nima v RD,tekže je to složitější…
Hele masakr, ten kluk se muze dat do kupy, ale musite tahnout doma za jeden provaz. Nastavit pravidla, ktera budou vsichni bezdpodminecne dodrzovat. Idealne s podporou PPP, pze ma treba diagnozu. A i kdyz to ted tak nevypada, tu lasku ti jednou muze oplatit. Mas ho rada dokonce milujes, jen jsi na nej nas…na, ale on ji naopak bude taky dost potrebovat.
Podle mě hraje velkou roli nejistota. Z tebe cítí, že pro tebe není ten nejdůležitější, děda není otec a kluk neví. A pokud je ve škole v pohodě, je agrese namířená jen ani tebe /dědu/ a tak je možné, že by chtěl s tebou mluvit, ale nemůže (špatný vztah) a tak to projevuje po svém. Myslím, že v něm bude hodně smutku a potřeby maminy náruče, podpory a opory. Já bych ho nezatracovala. Podle mne jen neví, kam patří, nemá pocit jistoty a lásky.
Určitě potřebuje pomoc, aby z něho někdo jeho pocity dostal a nemusel je projevovat agresi. Ale myslím, že by byl vhodnější psycholog než PPP.
@Halamka píše:
Podle mě hraje velkou roli nejistota. Z tebe cítí, že pro tebe není ten nejdůležitější, děda není otec a kluk neví. A pokud je ve škole v pohodě, je agrese namířená jen ani tebe /dědu/ a tak je možné, že by chtěl s tebou mluvit, ale nemůže (špatný vztah) a tak to projevuje po svém. Myslím, že v něm bude hodně smutku a potřeby maminy náruče, podpory a opory. Já bych ho nezatracovala. Podle mne jen neví, kam patří, nemá pocit jistoty a lásky.
Určitě potřebuje pomoc, aby z něho někdo jeho pocity dostal a nemusel je projevovat agresi. Ale myslím, že by byl vhodnější psycholog než PPP.
Myslím si to samé, jestli je ta agrese hlavně proti matce a v životě funguje normálně, bude to spíš jeho zoufalství, volání po lásce. Taky jak probíhala výchova doteď? Asi pěkně ne, viz to s nabíječkou. Navíc minimum pozornosti a dítě dobře vycítí, jak kdo ho ma rád atd. V každým případě v tomhle navést a poradit dokáže už jen odborník, je to příliš zacyklené.
Ahoj všem, jdu k vám pro nějakou radu, než vůbec někam půjdu. Mám silně agresivní dítě. Do nějakých 5ti let jsem to brala jako období vzdoru, sem tam mě plácl, zakřičel na mě.. Ale ted je mu 8 a poslední cca 2 roky, je agresivní čím dál tím víc. Hrozně sprostý, vulgární, křičí, řve, napadá, automaticky vezme co má po ruce a mrskne to po mě. Zrovna dneska jsem se bavila se svým otcem, bavili jsme se o jednom článku v novinách, a já jsem řekla obyčejnou frázi" Kdyby tam seděl jeho otec, stál by před soudem jako první s bičem". Načež se syn zvedl a řiká? myslíš takhle s bičem? sebral nabíječku z prodlužky a bez problémů mě s ní švihnul, že mám na ruce jelito. Když jsem mu jí vyškubla z ruky a plácla po zadku tak ihned začli celkem dost vulgární nadávky an mou osobu. Podotýkám že ve škole je ukázkové děcko. JSem už v koncích..Nejsem dokonalá matka, nikdy jsem nebyla. Mám dluhy po ex, insolvenci na krku a musím chodit často do práce takže s emi o dítě stará můj otec, je s ním prakticky 95% času. A navíc poslední dobou (pár let) jsem si všimla a čím dál častěji si uvědomuji, že asi své dítě ráda nemám, nebo ne že nemám, ale nemám k němu žádný vztah. Za tyhle jeho stavy ho nenávidím. Někdy mě napadá i myšlenka, aby si moji rodiče syna osvojili…nebo adoptovali… Když vidím ty skvěle vychované děti, jak se pyšní rodiče s nimi chlubí, je mi do breku, že já takové nemám. Vím, že byla chyba mít dítě…to jsem si uvědomila v době kdy mu byli asi 4 roky. Poradte co dělat…jsem bezradná… mimojiné je agresivní i na mého otce, co ho hlídá…vím že nejspíš bude velký problém ve výchově..ale bohužel s tátou se v tomto tématu neshodujeme…Děkuji všem za jakkoukoliv radu…a omlouvám se za choulostivé téma