Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Svistice Ja tu casto pisu, ze mi to s vlastnimi detmi zaclo jit, kdyz jsem s nimi prestala bojovat a nasedla s nimi na jednu lod. (Taky mi chvili trvalo, nez jsem na to prisla. Nicmene precedensum se radsi vyhybam doted.) Takze s Tebou naprosto souhlasim. ![]()
@Martha03 Přečetla jsem si ještě jednou tvůj původní dotaz a myslím, že ty sama vnitřně cítíš, že tohle není pro tvou dceru dobrý přístup a zkušenost, ale nechceš si to přiznat a tady sis přišla pro potvrzení, že to děláš správně a nemáš ustoupit. Možná by bylo dobré se namísto obhajování a urážení nad některými příspěvky zamyslet a něco si z toho odnést. Jestli sebereflexi nemáš, tak příště je lepší si jít pro potvrzení svého přístupu někde jinde. Tady se logicky setkas s různými rodičovskými přístupy.
@Lucie_Sx k tomu projevu nedojde jen tehdy pokud s ní budu pořád. Jak ji mám tedy naučit, že i máma potřebuje občas k lékaři bez ní nebo na úřad. Já si plně uvědomuji, že je to problém, ale i dětská psycholožka mi řekla, že když musím odejít tak musím a nemám to prodlužovat, tedy neustoupit. Poznám simulaci tak, že když ví, vidí, že chci odejít zkusí třeba dělat, že se dáví ve stylu, že bude zvracet. Jakmile ale přijde děda a rozesměje ji, tak je jakoby se nic nestalo. S babičkou a dědou je pak schopna strávit další tři hodiny bez problému. Proto jsem se snažila, aby lidi i děti ve školce znala, aby to pro ni nebylo neznáme prostředí, protože to ji problém skutečně dělá, aby ji hlídal někdo cizí, proto měla hlídání jen od manžela či prarodičů.
@Svistice ale tady přece nejde o zavíračku, ale o dřívější odchody po dvou hodinkách apod. Školka je prostě v systému jedeme celý den, dokud se děti neprojeví. Pak se jede v indivindi režimu s ohledem na to, že před obědem prostě nikdo nedochází a matky do školky na pozorovačku a podporu také nesmí. Nemohu ji přece vychovávat jako partnera, když sama ještě pořádně nemluví ani ve větách. Vyjadřuje svoje pocity ve slovech či spojeních a samozřejmě některé věci ji vysvětlit jde a jiné ne, pokud se sekne a zabejčí se, tak pak neposlouchá. Rozhodně nepraktikuji žádné tvrdé metody, prostě klasika, ne znamená ne apod. Nejsem na ni nijak zlá…
@Patifu ale já přece nikomu neberu právo na názor. Stejně tak mám já právo se ohradit, když už jsou některé komentáře za hranou lidskosti… sebereflexi mám, situaci řeším a rozhodně tu nečekám, že mě tu bude někdo plácat po zádech, jak to skvěle zvládám a nemám ustoupit. Čekala jsem zkušenost někoho, kdo si prošel horší adaptací ve školce a jak to řešil. Samozřejmě, že pokud mi dítě ve školce pláče, tak si uvědomuji, že to není dobře a má problém, který jsem schopná identifikovat, tedy fakt, že nemůže být se mnou… nijak se tu neobhajuji, jen tu osvětluji některé věci, které si někteří vyložili po svém a jsou schopny mě nazvat strašnou matkou co nemiluje své dítě. Kdybych se tak děsně urazila, mohla bych zcela diskuzi zavřít a hlavně začít jako zde oblíbený anonym, aby mne tu někdo nepoznal.
@Martha03 píše:
@Lucie_Sx k tomu projevu nedojde jen tehdy pokud s ní budu pořád. Jak ji mám tedy naučit, že i máma potřebuje občas k lékaři bez ní nebo na úřad. Já si plně uvědomuji, že je to problém, ale i dětská psycholožka mi řekla, že když musím odejít tak musím a nemám to prodlužovat, tedy neustoupit. Poznám simulaci tak, že když ví, vidí, že chci odejít zkusí třeba dělat, že se dáví ve stylu, že bude zvracet. Jakmile ale přijde děda a rozesměje ji, tak je jakoby se nic nestalo. S babičkou a dědou je pak schopna strávit další tři hodiny bez problému. Proto jsem se snažila, aby lidi i děti ve školce znala, aby to pro ni nebylo neznáme prostředí, protože to ji problém skutečně dělá, aby ji hlídal někdo cizí, proto měla hlídání jen od manžela či prarodičů.
Pokud ta situace nejde nastavit tak, aby ji dcera aspon primerene zvladla s nejakou snesitelnou mirou diskomfortu, tak je na to proste jeste brzo
.
@Lucie_Sx chápu, ale jak mám jít k tomu doktorovi, k zubaři apod. Nemohu ji všude tahat sebou… jak to mám udělat?
@Martha03 píše:
@Lucie_Sx chápu, ale jak mám jít k tomu doktorovi, k zubaři apod. Nemohu ji všude tahat sebou… jak to mám udělat?
Nekdo s tebou, pocka s ni venku, diskomfort 20 minut jde…?
@Martha03 píše:
@Lucie_Sx chápu, ale jak mám jít k tomu doktorovi, k zubaři apod. Nemohu ji všude tahat sebou… jak to mám udělat?
A jak to budeš dělat, až se ti narodí druhé dítě?
Jak jsi to dělala doteď?
Tak úplně stejně ![]()
@Lucie_Sx jasně. Na druhou stranu teď když byl covid a dítě co nesnese roušku jsem fakt takhle tahat nemohla ani nechtěla. Jak jsem to měla teda řešit? Stravila jsem 2×3 hodiny u soudu, nechat dítě sedět v soudní budově nebo pochodovat kolem taky asi není nejlepší, nehledě na to, že to ani pro něj není komfortní a je pro něj lepší když je s babičkou doma i s ohledem na to, že to jednou bylo v době jeho spánku. Ne že bych chtěla rozporovat co jsi napsala, ale tohle prostě nejde vždycky… Taky jak dlouho to bude trvat, vyroste z toho nebo tím, že to jen oddaluji budu mít problém ji pak dostat vůbec na povinné předškolní vzdělávání. Což mi podle psycholožky může reálně hrozit, když to budu hnát do extrému a nebudu ji vůbec zvykat na to, aby byla beze mě. Jasně je to coby kdyby. Ale může se to také stát…
@BohunkaP jak jsem to dělala? Zanedbávala se včetně preventivních prohlídek, protože hlídání jsem prostě neměla a doktorky rozhodně neskáčí nadšením když tam táhnu dítě, notabene v této době. K zubaři dítě neexistuje. Takže nemám chodit k zubaři, k lékaři a nikam? Upřímně doufám, že druhé dítě nebude tak náročné, když ano tak mi asi vypadají zuby…
(myšleno v nadsázce samozřejmě).
@Martha03 píše:
@Lucie_Sx jasně. Na druhou stranu teď když byl covid a dítě co nesnese roušku jsem fakt takhle tahat nemohla ani nechtěla. Jak jsem to měla teda řešit? Stravila jsem 2×3 hodiny u soudu, nechat dítě sedět v soudní budově nebo pochodovat kolem taky asi není nejlepší, nehledě na to, že to ani pro něj není komfortní a je pro něj lepší když je s babičkou doma i s ohledem na to, že to jednou bylo v době jeho spánku. Ne že bych chtěla rozporovat co jsi napsala, ale tohle prostě nejde vždycky… Taky jak dlouho to bude trvat, vyroste z toho nebo tím, že to jen oddaluji budu mít problém ji pak dostat vůbec na povinné předškolní vzdělávání. Což mi podle psycholožky může reálně hrozit, když to budu hnát do extrému a nebudu ji vůbec zvykat na to, aby byla beze mě. Jasně je to coby kdyby. Ale může se to také stát…
Balanc.
Jako ve vsem.
Co fakt nejde jinak (soud), neda se nic delat.
Co jde jinak, vymyslet jinak.
A jako u vseho, po malych krocich. Od jednoducheho ke slozitemu.
Kdyz to nejde/nefunguje, udelat krok zpatky nebo vedle.
Vyuzit oken, kdy dceri neco jde, neco chce sama zkusit.
Pokud to dobre vychytas, tak zdanlive male pokroky dodaji silu k tem vetsim.
Dceri rikej veci na rovinu, ptej se ji, mluvte o tom, co se bude dit. Pokud nebude slozite udelat to, jak chce ona, zkus to udelat podle ni.
Vygoogli si mocenske hry. Pokud clovek nechytne nerva
, fungujou.
Atd.
@Martha03, to sice chápu, ale ani tak není řešení narvat takhle nehlidatelné resp. neotrkané dítě takovým tempem a v takovém rozsahu do státní školky.
@Lucie_Sx o balanc se snažím. Proto ji taky nikdy nikdo moc nehlídal, abych ji nevystavovala stresu. Vysvětluji, mluvím motivuji, věnuju se, po dceři nekřičím ani ji nebiju. Řešila jsem ji i s tou psycholožkou, abych věděla jak to řešit a ta mi školku vyloženě doporučila. Školku nějak pořešim v rámci režimu, ale nechat ji tam chci. Díky za rady a info. Hezkou noc i @BohunkaP
@Martha03 Jaky mas přístup k respektujicimu rodičovství? Cetlas nekdy neco? Z toho, co píšeš, mam pocit, ze jdeš hrozne ode zdi ke zdi. Prece to není tak, ze bud dítě muze vsechno, nebo musi slapat jak svycary. Nesouhlasím s tím, ze dite nemůže byt partak, protože se rovnocenne nevyjadruje. Moje batole nemluvi vubec, ale lze se domluvit na lecčems. Samozřejmě je to hodně i povahou, ale zároveň jde i o ten respekt (a ze byly chvíle, kdy jsem na ni nesmyslně sla silou, ona se vyhystercila a nedosahla jsem niceho). Navic mam teda zkušenost, ze kdyz me v něčem potrebuje a ja ji z nejakeho duvodu odstrkuju, tim vic se kontaktu dozaduje. Nekdy ustoupit neni prohra, ta prijde, kdyz se pouštíš do bojů, ktery dost dobre nelze vyhrat. Samozřejmě dítě neni partak na úrovni manzela nebo kolegy (o to jde, ono není dospělé, ale casto po nem chceme, aby dokonale ovladalo emoce a strachy jako dospělý, nebo ještě lepe). A s jakou psycholozkou jsi mluvila, proč? Vážně Ti nekdo rekl, ze kdyz dite nenastoupi v necelych trech letech, tak to nezvládne ani jako predskolak?
Ještě me napadla jedna vec, abych teda prispela funkční radou. Ja docela jedu v aromaterapii, neuvěřitelně to funguje na me i na dítě. Mam knizku, kde jsou nejake doporučené oleje prave na vstup do skolky. To by možná stalo za zkoušku. Doma ho zkusit do masážního oleje, vecer udelat nejakou jemnou masaz a povidat si a pak ho kapnout na kapesnicek, aby si dite mohlo ve skolce privonet a trochu se zklidnit…