Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
chtěla bych se poptat, jestli nemáte některé stejné zkušenosti a nepředaly nějaké rady.
Synovi je 3,5 roku, od září chodí do školky, byly velké problémy, bo tam nechtěl být a plakal intenzivně 3-4 měsíce, pak se to spravilo, ale děti ho nějak od sebe odháněli, protože plakal pořád a tak.Pak nastala situace, že ho jeden kluk začal bít, ale Honza je kus chlapa, tak mu to vracel, tak je od sebe oddělili.
A teď má druhého kamaráda, jsou jak dva mangety, hrají si spolu a tak, ale ten můj syn ho sem tam štípne nebo strčí a jde říct učitelce, že to je naopak, že ho právě ten kamarád štípnul, začal si vymýšlet. Ostatní děti si s ním nechtějí hrát a odhánění ho a můj Honza jim začal shazovat kostky a rozbíjet lego atd.,takže teď jsme v situaci, kdy to řeším s paní učitelkou, prý to chce čas atd.doma vysvětluji co a jak, ale Honza vše odkýve, ale skutek utek.Pak mi ho je líto, že má tak špatný vztah s ostatníma dětma. Co s tím?
@Helusa80 Už tadypárkrát taková debata byla.Jako u většiny věcí jsou 2 tábory. Jedni by to řešily násilím, jiní vysvětlováním. Vysvětlovat můžete, ale jak sama píšete, jde to někdy mimo něj. Ono totiž jde o to, že plno dětí ještě okolo 3 let, někoho se to drží i o něco dýl, jedná impulsivně. Přijde impuls udělat něco-shodit kostky, zatahat za vlasy..a nepřemýšlí dopředu, co to bude mít za následek. Pak to ale taky může Honzík dělat proto, že na sebe před paní učitelkou upozorňuje. Našel si, i když špatný, ale je, způsob komunikace. Když bude škodit, bude pozornost obrácená na něj, když bude žalovat a i si třeba vymýšlet, bude pozornost zas u něj. On ve školce nechtěl být a Vy jste ho neposlouchala, dávala jste ho tam dál. Našel si tedy jiný druh, jak na sebe upozorňovat. Tím, že to ještě probíráte doma, venku, všude možně, stále dokola se „motáte“v tom negativním a on stále vidí, že je středem zájmu. Zkusila bych nějak nenásilně víc vyzvyhovat pozitiva a na negativa jen okrajově. Jestli je s pí učitelkou řeč, co zkusit udělat něco, v čem budou třeba děti soutěžit a aby Honzík, měl šanci být dobrý a pí učitelka by to hodně vyzdvihla. To samé Vy doma. Jen okrajově zavadit o to, co zas kamarádovi udělal…„Honzíku, škoda, že Tě kamarád ve školce zná jen jako pošťuchovače. Kdyby jsi mu ukázal, že taky umíš stavět parádní garáže, mohli by jsme pak poposit jeho maminku a mohli by jsme společně jet někam na výlet.“ Já to mám vyzkoušené s dětmi od nás z práce a funguje to, jen to dá o něco víc práce vymyslet to pravé, na co se to konkrétní dítě „chytí“. No a nebo můžete naplácat na zadek, říkat, že se Vám to nelíbí a doufat, že se Vás začne bát a přestane to dělat…tím se ovšem nedoberete toho, proč takové chování Vaše dítě má.
Děkuji za odpověď, já ho za to bít určitě nebudu, to nemá cenu, škoda jen, že to nevidím, jak se ve školce chová. Musí to jít do dobrém, jinak si myslím, že by se ještě víc zabéčil.
S paní učilkou jsem to už několikrát probírala, ale prý musíme čekat…
Pak si říkám, že v září příjdou zase nové děti, že si mezi nima může udělat nové kamarády.
Komunikace s učitelkou ve školce.
Popis situace - dítě 3,5 roku. Od začátku března je ve státní školce (celkem chodí pátý týden) - je ve třídě nejmladší a nastoupil jako poslední, do té doby byl doma. Je to smíšený kolektiv. Doma se jedná o velice náročné a uplakané dítě. Ze školky jsem dodnes neslyšela vlastně žádnou reakci. Když se zeptám, tak je všechno dobré. Je šikovný, samostatný, poslušný. Neví jestli jí, pije, spí… Když s učitelkou mluvím, tak mám pocit, že nemluví o mém dítěti - což chápu, děti se ve školce chovají jinak. Taky chápu, že nemůže sledovat, jak se chová, ale na druhou stranu jsem doufala, že na něj dohlédnou aspoň na začátku.
Chodí do školky s dětmi kamarádek. Začínám od nich často slýchat, že se tam vzteká a hodně pláče, má konflikty s dětmi, předvádí se, neposlouchá. Není to jen od dětí - holčičky předškolačky, ale i od kamarádek, co vyzvedávají děti po obědě. Ale když v šatně slyším reakce dětí - „To je Pavlík, on hodně pláče.“ Tak mám celkem smíšené pocity.
Denně ho vyzvedávám a má oblečení, boty, bačkory… naopak. Oblečení neřeším, ale boty mi vadí. Jazyk v botech mu rovnám, ale stejně ho má zmuchlaný ve špičkách botek. Dneska byl venku bez kšiltovky. Učitelka mu ji nepřipomněla a on si ji nevzal. Zatím to nevadí, ale bojím se, aby to pak nebylo stejné i až bude ještě tepleji.
Ve školce chodí na wc, ale stydí se zavolat, asi i kvůli tomu, že s učitelkama dodnes nemluví a i hůř mluví, takže kdo ví, jestli mu rozumí. Takže, co chodí do školky, má zadek opruzený do krve.
Pak je problém s pitím. Od 2 let nechce nic pít. Co chodí do školky, tak má úplně okoralou pusu a stěžuje si na bolení hlavy.
Přiznávám, že nevím, jak to řešit. Učitelky jsou fajn, na jednu stranu jsem ráda, že neřeší blbosti, ale na druhou stranu bych chtěla vědět, na čem jsem.
Přeháním a řeším blbosti? Mám zatnout zuby a nechat to? Nebo jak to řešit, když nad vším mávnou rukou?
@Anonymní píše:
Komunikace s učitelkou ve školce.
Popis situace - dítě 3,5 roku. Od začátku března je ve státní školce (celkem chodí pátý týden) - je ve třídě nejmladší a nastoupil jako poslední, do té doby byl doma. Je to smíšený kolektiv. Doma se jedná o velice náročné a uplakané dítě. Ze školky jsem dodnes neslyšela vlastně žádnou reakci. Když se zeptám, tak je všechno dobré. Je šikovný, samostatný, poslušný. Neví jestli jí, pije, spí… Když s učitelkou mluvím, tak mám pocit, že nemluví o mém dítěti - což chápu, děti se ve školce chovají jinak. Taky chápu, že nemůže sledovat, jak se chová, ale na druhou stranu jsem doufala, že na něj dohlédnou aspoň na začátku.
Chodí do školky s dětmi kamarádek. Začínám od nich často slýchat, že se tam vzteká a hodně pláče, má konflikty s dětmi, předvádí se, neposlouchá. Není to jen od dětí - holčičky předškolačky, ale i od kamarádek, co vyzvedávají děti po obědě. Ale když v šatně slyším reakce dětí - „To je Pavlík, on hodně pláče.“ Tak mám celkem smíšené pocity.
Denně ho vyzvedávám a má oblečení, boty, bačkory… naopak. Oblečení neřeším, ale boty mi vadí. Jazyk v botech mu rovnám, ale stejně ho má zmuchlaný ve špičkách botek. Dneska byl venku bez kšiltovky. Učitelka mu ji nepřipomněla a on si ji nevzal. Zatím to nevadí, ale bojím se, aby to pak nebylo stejné i až bude ještě tepleji.
Ve školce chodí na wc, ale stydí se zavolat, asi i kvůli tomu, že s učitelkama dodnes nemluví a i hůř mluví, takže kdo ví, jestli mu rozumí. Takže, co chodí do školky, má zadek opruzený do krve.
Pak je problém s pitím. Od 2 let nechce nic pít. Co chodí do školky, tak má úplně okoralou pusu a stěžuje si na bolení hlavy.
Přiznávám, že nevím, jak to řešit. Učitelky jsou fajn, na jednu stranu jsem ráda, že neřeší blbosti, ale na druhou stranu bych chtěla vědět, na čem jsem.
Přeháním a řeším blbosti? Mám zatnout zuby a nechat to? Nebo jak to řešit, když nad vším mávnou rukou?
Ja bych osobne takto nesamostatne dite do statni skolky nedala.Mam zkusenosti bohate, aktualne mam druhe dite, cerstve triletou, ktera je v samobsluze asi o krapet sikovnejsi, nez tvuj syn, a stejne chodi do soukrome, kde se daji mnohem lepe resit individualni potreby (viz. dohlednete, at hodne pije a nosi ven cepici, boty spravne atd,).Chapu, ze ne kazdy ma na soukromou skolku, ale ne nadarmo maji statni skolky pracidla pro prijeti. I kdyz berou deti spadove a dle veku, stale by mely umet se samy svlekat, oblekat, najist se, obslouzit se na wc, zvladnout zakladni hygienu. Tezko muze jedna ucitelka uhlidat, zda 20deti jde na zahradu radne obleceno a kazdy vypije za dopoledne dva hrnky caje ![]()
Asi me tady ukamenujou, ale holcicky predskolacky toho nakecaj, ale malokdy je to pravda (samozrejme ne vsechny), takze bych verila svym ocim. Problem je ten zadek a piti. Uc mladyho, ze kdyz jde kakat, rekne to vzdycky pani ucitelce. Piti je problem, dostanou malou sklenicku a dale si mzsi zizen hlidat samy. Muzes se aktivne ptat, jestli dopiji sklenicku. Hadry obracene me taky stvaly, ale to je fakt jen kosmeticky problem, bude muset trenovat. Boty jsem resila vnitrni samolepkou od RAK (polovina pejska do leve, druha do prave, kdyz je da spravne, slozi se obrazek). Slusne vypichni, co ti vadi - zadek, piti, cepice a doufej, ze je to napadne priste kontrolovat. Klucinek je novy, vsichni uz to znaji, snad to brzy odkouka. Zacni rozhovor sama.
Reste urcite - se svym ditetem. Neni v silach ucitelek, aby hlidaly Pavlikuv jazyk u boty, honit ho 5× denne pit, tazat se ho, zda ma dobre utrenej zadek a k romu resit dalsich 27 deti.
Pisete, ze je v MS 5 tydnu. To je velmi kratka doba pro adaptaci a zejmena pro vytrenovani navyku, ktere mu nejdou ani doma. Nemluve vubec o stabilizaci pocitu a chovani ve skolce, tak aby to melo poradnou vypovidaci hodnotu.
Trapi-li Vas to, poproste pani ucitulku o schuzku (tohle fakt neni idealni vykomunikovavat pri predavce deti za provozu) a na rovinu ji sve pocity sdelte. Neni nic horsiho nez v sobe kupit jednu vec za druhou, ventilovat se nekde na internetu aniz by druha strana vubec mela potuchy, ze mate problem. Vy mate sve jedno ditko, ony uz zazily mnohe, tak je asi plac nebo postuchovani zas tolik nevyvedou z miry.
@unuděná on se sám oblékne a svlékne a umí i zipy a knoflíky. Neumi si otočit triko, když ho má naruby. Boty si obouvá doma správně, ale má tam moc podnětů, tak se na to nesoustředí. Zadek si umí taky utřít sám, ale potřebuje třeba podat papír. Ruce si myje automaticky.
Kšiltovka je drobnost, kterou zvládne sám. Stačí mu říct, aby si vzal kšiltovku. Prostě jedna věta. „Svítí slunce, vezmi si kšiltovku.“ To říkají i učitelky ve družině, kde je starší syn, tak jsem to brala jako normální. To stejné s pitím. Učitelky ve škole i družině děti hlidaji, aby pily. Proto jsem doufala, že ohlidaji aspoň pití při svačině a obědě.
Mají tam 20 děti, kterým je 5+ (17 předškoláků) a jen 3 tříleté, tak jsem doufala, že na něj dohlédnou, když je nejmenší s dodatečným nástupem.
@tulipán jasně, holčičky toho nakecaj, ale jsou to 4 různé děti a dost se shodují, plus ty reakce v šatně.
@Anonymní píše:
Komunikace s učitelkou ve školce.
Popis situace - dítě 3,5 roku. Od začátku března je ve státní školce (celkem chodí pátý týden) - je ve třídě nejmladší a nastoupil jako poslední, do té doby byl doma. Je to smíšený kolektiv. Doma se jedná o velice náročné a uplakané dítě. Ze školky jsem dodnes neslyšela vlastně žádnou reakci. Když se zeptám, tak je všechno dobré. Je šikovný, samostatný, poslušný. Neví jestli jí, pije, spí… Když s učitelkou mluvím, tak mám pocit, že nemluví o mém dítěti - což chápu, děti se ve školce chovají jinak. Taky chápu, že nemůže sledovat, jak se chová, ale na druhou stranu jsem doufala, že na něj dohlédnou aspoň na začátku.
Chodí do školky s dětmi kamarádek. Začínám od nich často slýchat, že se tam vzteká a hodně pláče, má konflikty s dětmi, předvádí se, neposlouchá. Není to jen od dětí - holčičky předškolačky, ale i od kamarádek, co vyzvedávají děti po obědě. Ale když v šatně slyším reakce dětí - „To je Pavlík, on hodně pláče.“ Tak mám celkem smíšené pocity.
Denně ho vyzvedávám a má oblečení, boty, bačkory… naopak. Oblečení neřeším, ale boty mi vadí. Jazyk v botech mu rovnám, ale stejně ho má zmuchlaný ve špičkách botek. Dneska byl venku bez kšiltovky. Učitelka mu ji nepřipomněla a on si ji nevzal. Zatím to nevadí, ale bojím se, aby to pak nebylo stejné i až bude ještě tepleji.
Ve školce chodí na wc, ale stydí se zavolat, asi i kvůli tomu, že s učitelkama dodnes nemluví a i hůř mluví, takže kdo ví, jestli mu rozumí. Takže, co chodí do školky, má zadek opruzený do krve.
Pak je problém s pitím. Od 2 let nechce nic pít. Co chodí do školky, tak má úplně okoralou pusu a stěžuje si na bolení hlavy.
Přiznávám, že nevím, jak to řešit. Učitelky jsou fajn, na jednu stranu jsem ráda, že neřeší blbosti, ale na druhou stranu bych chtěla vědět, na čem jsem.
Přeháním a řeším blbosti? Mám zatnout zuby a nechat to? Nebo jak to řešit, když nad vším mávnou rukou?
Jen stručně:
1. Pokud paní učitelky říkají, že je to v pohodě, věř jim - kdyby byl opravdu problém, řeknou Ti to.
2. Pět neděl je málo. Pokud kluk není zrovna pohodář do kolektivu, není to nic překvapivého, že ještě nezapadl.
3. Pokud nesneseš tu představu, že je chlapeček někde, kde je mu smutno a zabrečí si, tak ho měj u sebe třeba do první třídy. Ale viz bod 1: Kdyby to bylo přes čáru, paní učitelky Ti řeknou.
4. Opravdu si myslíš, že kluk dostane úpal nebo jinou smrtelnou nemoc, když ve dvaadvaceti stupních jde ven bez kloboučku?! Děti nejsou z cukru, nevyšiluj.
5. Pokud jde o pití, velmi pěkně bych POPROSILA paní učitelky, aby na něj extra dohlédly, aby pil. Třeba bych mu dala lahvičku s nějakým pitím, co má rád (např. ředěný džusík) a domluvila se s učitelkami, aby mu ji dávaly - je pak lepší přehled, kolik fakt vypil.
6. Obdobně bych je poprosila o asistenci i u toho kakání - třeba bych mu dala vlhčené ubrousky a poprosila paní učitelky, aby ho doutřely. Myslím, že by si měly všimnout, že jim šel dělat bobek.
7. Hlavně bych to vysvětlila JEMU. Ať si zkusí vzpomenout na čepičku, ať vypije celou lahvičku, ať se nebojí si říct o utření, že to ve školce dělají všechny děti. Třeba to neudělá napoprvé, ale po týdnu, měsíci…
Opravdu, celá školka není o Tvém dítěti. A rozhodně není tak křehké, že by něco nezvládlo. Pokud si začne doma stěžovat, tak to řeš, ale pokud je doma v pohodě, tak to nesleduj a věř školce.
PS: Všimla sis, ze v příspěvku nemáš nic o tom, jak školku vnímá ON? Jen co TY vidíš a co TOBĚ se doneslo… Just sayin'.
@nelamh právě tam je krátce a jedná se o věci, co doma fungují. Mě nejvíc trápí to, že mi nic neřeknou. Řešila jsem to s učitelkou v pondělí a vše je v pořádku. Je šikovnější než někteří ctyrleti. Nepláče, nevzteka se, nepere se, ji…
Je to prcek a právě mi přijde, že tím, jak nastoupil dodatečně, tak ho berou stejně jako ostatní.
Přitom u staršího nebyl u stejných učitelek, aby si děti nosily své pití, aby pily… Ale to byl začátek roku.
No nevím, pokud by opravdu nepil a chodil bez čepice venku, tak klidně uzeh (nebo upal) mít může. Jarni sluníčko ke silné dost. U nás učitelky už teď hlídají čepice i u předškoláku, a to je normální státní školka. Jinak pokud s ucitelkami ano dětmi vůbec nemluví, tak je mi ho spíš líto. A jestli nemluví ani s vámi, tak podle mě na školku není připravený.
Vadilo by mi to a hodně, chtěla bych po učitelkách lepší komunikaci, větší snahu, konkrétní popis, jak mu to jde/nejde.
Jak to tak čtu, tak jsem vděčná, že jsou děti v alternativní školce, kde mají dvě učitelky na 16 dětí. Pokud něco řeším, vždy vyslechnou, zapřemýšlí, přesně popíšou co se děje, popř. co s tím zkusí udělat a jak to pak dopadlo. Vědí, kde má moje dítě rukavice, čepici, co nosí na sebe, pomůžou obléct, podají zapomenutou lahvičku, zkontrolují oběd, pomůžou s jezením, pamatují si jeho hatmatilku, co chce říct, vědí jestli čůral nebo kakal…
@Slečna Ferka a co když neřeknou? Prave se po zkušenostech bojim. Staršího tam pokousal kluk do krve a nic mi nerekly a věděly to, prý je chlapeček takový, synovi mám říct, aby mu to vrátil. Staršiho tam počůral spolužák a opět mi nic neřekly, jen mi syn řekl, potřebuje čisté tepláky. Učitelky mlčely až když jsem se zeptala, tak řekly. Byla jsem svědkem, že tam dítě předvedlo hysterický záchvat, obě učitelky ho držely, dítě házelo hračky po dětech, kopalo učitelku a mamince řekly, že vše v pohodě. Soused tam chodil, má ADHD, ale ve školce pořád vše v pohodě a od první třídy problémy, kdyby to řešily včas ušetřily by si spoustu problémů.
A neřeším, jestli brečí po mně, ale jestli se jim tam nevzteka a nenarušuje program. Ve vzteku je někdy agresivní, mám strach o jiné děti.
Píšu, že teď mi ta kšiltovka ještě přijde v pohodě, ale bude tepleji.
Upřímně? Triletak si nezapamatuje, co mu máma ráno říká v šatně. Ve školce je od 6:30, na zahradu jdou v 10:00. Tak dlouho to neudrží. Budeš překvapená, ale denně mu říkám, co si má vzít i mi to ukazuje a sám si to ukládá do skříňky.
PS: Je to můj pohled na skolku. Od něj nemám téměř žádnou reakci. Denně mluvíme, řešíme, ale stejně nic moc nevím, protože hodně špatně mluví. Jediné, co vím je, že tam mají super bagr. I proto to řeším, protože od něj mám malou zpětnou vazbu.
Tak evidentne vieš, že je to školka kde vázne komunikace, dáš tam syna, a potom sa sťažuješ, že vázne komunikace. Tak ho prelož do inej školky. Vôbec si nenapísala ako sa cíti syn. Je spokojny? Chce ráno chodiť do školky? Plače keď po neho prídeš?